2 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 68/2013- 58 - text 8 pokračování 30A 68/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: T.D.N, zastoupeného JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem, se sídlem Mariánské Lázně, Nádražní náměstí 299, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru zdravotnictví, ze dne 16. srpna 2013, čj. 989/ZD/13-4, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru zdravotnictví, ze dne 16. srpna 2013, čj. 989/ZD/13-4, se z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16.342,- Kč, a to k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Záliše, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění Žalobce se žalobou ze dne 7. 9. 2013 domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru zdravotnictví, ze dne 16. 8. 2013, čj. 989/ZD/13-4 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Cheb, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „Magistrát“), ze dne 17. 6. 2013, čj. TR 15/2013 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami; opatření omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu a působnost správních úřadů a orgánů územních samosprávných celků při tvorbě a uskutečňování programů ochrany před škodami působenými užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek byly upraveny zákonem č. 379/2005 Sb., o opatřeních před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jiným i návykovými látkami, ve znění účinném v rozhodném období (dále též jen „zákon č. 379/2005 Sb.“). Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném v rozhodném období (dále též jen „správní řád“). [I] Skutkový základ věci Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč (a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč) za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 379/2005 Sb. ve spojení s § 6 odst. 1 téhož zákona, kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel prodejny se smíšeným zbožím v Plané prodal v této provozovně tabákové výrobky (krabičku s 10 kusy doutníků) osobě mladší 18 let. Žalobce se proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolal. Žalovaný správní orgán napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. [II] Žaloba Žalobce především nesouhlasil se závěrem žalovaného, že na základě provedeného dokazování byl zcela najisto zjištěn skutkový stav. Jediným, kdo usvědčoval obviněného ze spáchání přestupku (= žalobce), byl svědek O., který ve výpovědi uvedl, že si v prodejně obviněného zakoupil 10 ks doutníků. To však obviněný popřel a uvedl, že osobám mladším osmnácti let tabákové výrobky a alkoholické nápoje nikdy neprodává a v případě, že má podezření, že by se mohlo jednat o osobu mladší, požaduje průkaz totožnosti. Správním orgánem byl ještě vyslechnut svědek K., který ovšem nebyl údajnému prodeji tabákových výrobků přítomen a v inkriminovanou dobu se nacházel před prodejnou, do které neviděl. Uvedl pouze, že viděl, jak si O. zapálil po cestě, po které šli z obchodu, doutník. Správní orgán tedy de facto uznal obviněného vinným z přestupku pouze na základě výpovědi O., kterou obviněný zpochybnil svojí výpovědí. Správní orgán se tak dopustil zjevné libovůle, když při rovnosti kontradiktorních důkazů upřednostnil ten, který je výhradně v neprospěch obviněného. Žalobce měl za to, že na základě těchto skutečností nelze dospět k závěru, že byl spolehlivě zjištěn skutkový stav. Správní orgán tak postupoval v příkrém rozporu se zásadou in dubio pro reo. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 5. 2006 ve věci sp. zn. 2 As 46/2005 dospěl k jednoznačnému závěru, že důkazní břemeno k prokázání, že deliktního jednání se dopustil obviněný z přestupku, přirozeně nese správní orgán. Obviněnému z přestupku proto k tomu, aby nemohl být za přestupek postižen, postačí, aby o otázce, kdo se deliktního jednání dopustil, vznikla rozumná pochybnost; nemusí se tedy vyviňovat, tj. prokázat, že se deliktního jednání nedopustil. V případě důkazní nouze, která v posuzovaném případě nastala, měl správní orgán na základě výše uvedené zásady rozhodnout o nevině obviněného, jak je naznačeno v citovaném rozsudku. Žalobce považoval za závažné pochybení správního orgánu rovněž to, že v případě důkazní nouze nepřistoupil k výslechu dvou svědků, které žalobce ve správním řízení navrhoval, zvláště když se jednalo o svědky, kteří byli v inkriminovanou dobu v prodejně spolu s obviněným. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že správní orgán zamítl provést výslechy těchto svědků s odůvodněním, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a že sám obviněný uvedl, že byl v prodejně v uvedenou dobu sám. Správní orgán se tak dopustil zásadního pochybení v hodnocení důkazů, když z výpovědi obviněného tato skutečnost nevyplývá. Právě naopak, uvedl, že v inkriminovanou dobu s ním byla v prodejně jeho přítelkyně, jejíž výslech později navrhoval. Na tomto místě je nutné poznamenat, že na druhé straně odůvodnění Městský úřad Cheb konstatoval, že obviněný vypověděl, že v prodejně prodává on a jeho přítelkyně, ovšem na straně č. 3 téhož odůvodnění už uvedl, že sám obviněný ve své výpovědi prohlásil, že byli spolu s nakupujícím Ovčačíkem dne 22. 8. 2012 v prodejně sami. Tato nelogičnost a nesystematičnost jasně poukazuje na účelové a nesprávné hodnocení důkazů, kdy správní orgán tak činil výhradně v neprospěch obviněného, což je v příkrém rozporu se zásadou objektivního výkonu veřejné správy. Ústavní soud k otázce tzv. opomenutého důkazu uvedl, že zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní. Soud (a ani správní orgán) sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a nevyhoví-li jim, musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval, a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (odkaz na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. I. ÚS 549/2000, sp. zn. II. ÚS 663/2000, sp. zn. IV. ÚS 67/2000). Správní úřad v posuzovaném případě povinnosti řádně zdůvodnit odmítnutí provedení navržených důkazů nedostál, když se omezil pouze na konstatování, že provedenými důkazy byl spolehlivě zjištěn skutkový stav, i když ze spisu tato skutečnost nevyplývá. Pokud odvolací správní orgán dospěl k závěru, že vyslechnutí obviněným navrhovaných svědků by nepřineslo do řízení žádné nové skutečnosti, tak žalobce měl za to, že se jedná o zjevný projev libovůle, jelikož tento závěr nemá jakoukoliv oporu v provedeném dokazování. Nejen, že skutkový stav nebyl spolehlivě zjištěn, ale správní orgán měl beze zbytku vyslechnout všechny osoby, které byli jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, přítomny. Žalobce napadenému rozhodnutí dále vytýkal, že je nepřezkoumatelné z důvodu absence odůvodnění, konkrétně nenaplnění požadavků daných § 68 odst. 3 správního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých podkladů správní orgán rozhodoval a jakým způsobem je hodnotil. Správní orgán sice v odůvodnění rozhodnutí konstatoval určité skutečnosti a důkazy, ovšem žádným způsobem nehodnotil, co z nich vyvodil nebo jakou měly souvislost k posuzovanému případu. Rovněž neuvedl, jakými úvahami se řídil, jaké skutečnosti považoval za prokázané a jaké nikoli, nebo jak se vypořádal s námitkami účastníků. Správní orgán hodnotil důkazy nikoliv objektivně, ale pouze účelově, výhradně v žalobcův neprospěch. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě, replika Žalovaný správní orgán se k žalobě vyslovil v podání ze dne 18. 11. 2013. Žalobu považoval za nedůvodnou a navrhoval její zamítnutí. Argumentačně vycházel z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce v replice doručené soudu dne 16. 1. 2014 zopakoval žalobní námitky a trval na důvodnosti žaloby. [IV] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního věty prvé soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních