2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

57 Af 16/2013- 48 - text 21 pokračování 57Af 16/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce Osona holding, a.s., se sídlem Slovanská alej 32, Plzeň, zastoupeného Mgr. Ing. Jarmilou Sedláčkovou, daňovou poradkyní, se sídlem Masarykovo náměstí 110, Přeštice, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 27. 12. 2012, čj. 9760/12-1200-402547 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 27. 12. 2012, čj. 9760/12-1200-402547 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí – dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem v Plzni (dále jen „správce daně“) dne 29. 6. 2012 pod čj. 425530/12/138511401794 (dále jen „DPV“ nebo „dodatečný platební výměr“), jímž byla žalobci na základě daňové kontroly dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za rok 2009 ve výši 849.600 Kč, dodatečně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob ve výši 3.351.080 Kč a sděleno penále ve výši 337.474 Kč. 2. Správce daně rozhodoval podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro rok 2009, (dále jen „ZDP“ nebo „zákon o daních z příjmů“). Procesním předpisem byl zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „d.ř.“ nebo „daňový řád“). V rozsudku je citován zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) a vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 500/2002 Sb.“). 3. Dnem 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, podle jehož § 7 písm. a) vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, které je ve smyslu § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) správním orgánem, na který přešla působnost Finančního ředitelství v Plzni. Soud proto žalovaným označil Odvolací finanční ředitelství a v textu rozsudku je žalovaným označeno také Finanční ředitelství v Plzni. II. Důvody žaloby 4. Žalobce zaúčtoval dne 31. 12. 2009 na nákladový účet 561 01 - Prodané cenné papíry a vklady částku 7.600.000 Kč a tuto hodnotu zahrnul do nákladu na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve smyslu § 24 odst. 2 písm. r) ZDP (hodnota cenných papírů při prodeji zachycená v účetnictví v souladu se zvláštním právním předpisem ke dni jeho prodeje). Jde o pořizovací cenu akcií Stavebního podniku Klatovy, a.s., IČ 45357323, které nakoupil dne 14. 6. 2007 a prodal dne 16. 11. 2009 za cenu 1.900 Kč (zaúčtováno na účtu 661 00 -Tržby z prodeje cenných papírů a vkladů). Zároveň zúčtoval stejnou částku 7.600.000 Kč z účtu 414 00 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků a z účtu 063 – Ostatní dlouhodobé cenné papíry a vklady, když na tyto účty bylo v souladu s účetními předpisy účtováno k datu 31. 12. 2007. Účetní závěrka žalobce za roky 2007, 2008 a 2009 podléhala ověření nezávislým auditorem. Nezávislý auditor konstatoval, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv, pasiv a finanční situace, nákladů, výnosů a výsledku hospodaření, a to v souladu s českými účetními předpisy. Účetní závěrka byla zveřejněna v Obchodním rejstříku a byla rovněž přílohou přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2007, 2008 a 2009. V příloze účetní závěrky je postup účtování – tj. v roce 2007 a 2008 částka 7.600.000 Kč jako oceňovací rozdíl z přecenění majetku a v roce 2009 v souvislosti s prodejem její zúčtování. 5. Žalovaný učinil v souvislosti s kontrolou zdaňovacího období 2009 prováděnou v roce 2012 závěr, že takto zaúčtovanou částku 7.600.000 Kč nelze uznat za oprávněný daňový výdaj (náklad) ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP, neboť vlivem nesprávného účetního postupu při oceňování předmětných akcií v roce 2007 došlo k neoprávněnému snížení daňového základu daně z příjmů za rok 2009. Dle žalovaného žalobce neúčtoval ohledně předmětných akcií správně, neboť již v roce 2007 došlo ke znehodnocení akcií Stavebního podniku Klatovy a.s., které mělo charakter trvalého znehodnocení, a v roce 2009 nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by svědčila o tom, že by došlo k jejich opětovnému znehodnocení. Žalobcem provedeným účtováním došlo ke zkreslení věrného obrazu účetnictví a ve svém důsledku k nesprávnému výsledku hospodaření a nesprávnému základu daně. 6. Dle žalobce tkví jádro sporu v tvrzení žalovaného, že v roce 2007 mělo být účtováno dle § 51 odst. 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „vyhláška č. 500/2002 Sb.“), kde je stanoveno, že změny reálných hodnot ostatních cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou (realizovatelné cenné papíry) se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41. Je-li prokázáno, že došlo ke snížení hodnoty (znehodnocení) těchto cenných papírů, které je pravděpodobně trvalé, zaúčtuje se znehodnocení bez zbytečného odkladu na příslušné účty finančních nákladů. Výše tohoto znehodnocení odpovídá kladnému rozdílu mezi oceněním realizovatelného cenného papíru při jeho nabytí a stávající reálnou hodnotou se zohledněním předchozích ztrát ze znehodnocení. 7. Dle žalovaného bylo k 31. 12. 2007 snížení hodnoty cenných papírů trvalé a žalobce měl toto znehodnocení zaúčtovat bez zbytečného odkladu na příslušné účty finančních nákladů. Žalobce však trval na svém názoru, že jej okolnosti známé mu k 31. 12. 2007 neopravňovaly k tomu, aby mohl tvrdit s určitostí, že snížení hodnoty cenných papírů je trvalé. Žalobce v souladu s § 7 a § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“) vedl účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnul jen zisky, které byly dosaženy a bral v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkaly majetku a závazků a byly mu známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta a změnu reálné hodnoty cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou účtoval prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41. Tento postup byl prověřen i nezávislým auditorem, který konstatoval, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv, pasiva finanční situace, nákladů, výnosů a výsledku hospodaření, a to v souladu s českými účetními předpisy. 8. Žalovaný měl ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) d.ř. prokázat, že ke dni 31. 12. 2007 bylo zjevné, že bylo snížení hodnoty cenných papírů trvalé a žalobce měl toto znehodnocení zaúčtovat bez zbytečného odkladu na příslušné účty finančních nákladů. 9. Žalovaný tvrdí, že pravděpodobnost trvalého snížení hodnoty cenných papírů na 0 Kč se jeví jako nepochybná při vstupu emitenta cenných papírů do likvidace či do konkursního nebo vyrovnávacího řízení, neboť uvedená řízení směřují k zániku dané společnosti a v případě, kdy účetní jednotka vykazuje kumulované ztráty, nelze jejich vyrovnání budoucími zisky z hospodaření daňového subjektu objektivně předpokládat. Dle žalovaného tak nebylo možné k 31. 12. 2007 předpokládat zvýšení reálné hodnoty takových cenných papírů, proto není možno snížení hodnoty cenných papírů považovat za dočasné. V takovém případě měl žalobce bezodkladně zachytit snížení hodnoty cenných papírů výsledkovým způsobem, tedy do nákladů již v roce 2007, a takto zúčtovaná částka by byla ve smyslu § 23 odst. 17 (ZDP ve znění účinném pro rok 2007 – poznámka soudu) daňově relevantním nákladem v roce 2007. Pokud takto žalobce nepostupoval a nezaúčtoval trvalé snížení hodnoty na 0 Kč výsledkově (do daňově relevantních nákladů), ale zaúčtoval rozvahově (na účet 413), vykázal nesprávný základ daně jak v roce 2007 (který měl být dle žalovaného o 7.600.000 Kč nižší), tak v roce 2009 (kdy měl být naopak o 7.600.000 Kč vyšší), což je předmětem doměření daně. 10. Tato svá tvrzení opírá žalovaný o fakt, že byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2007, čj. 46 K 34/2007-221, prohlášen konkurs na majetek obchodní společnosti Stavební podnik Klatovy, a.s. Účinky konkursu nastaly dne 26. 7. 2007, ke dni 23. 7. 2007 společnost vstoupila do likvidace. Ačkoli žalovaný tvrdí, že