4 As 151/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 63/2014- 76 - text 15 pokračování 30A 63/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jany Komínkové v právní věci žalobkyně: Lidl Česká republika v.o.s., IČ 26178541, se sídlem Praha 5, Nárožní 1359/11, zastoupené: JUDr. Davidem Štrosem, advokátem, se sídlem Praha 1, Národní 32, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Brno, Květná 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.3.2014 č.j. AP482-20/2012 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni, ze dne 20.6.2013 č.j. AP482-8/2012, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z opakovaného spáchání správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, porušením článku 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 a porušením ust. kapitoly II, článku 4, odst. 2 Nařízení č. 852/2004, za což byla žalobkyni uložena pokuta 300.000,- Kč a náhrada nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaná nerozlišuje mezi označením výrobku a tematické marketingové akce. Podle žalobkyně žalovaná nesprávně hledí na propagační označení „Pravá česká zabijačka“ jako na označení původu konkrétního výrobku. Podle žalobkyně je zásadní rozdíl mezi tím, kdy je skupina výrobků v rámci tematické marketingové akce propagována pod souhrnným označením „Pravá česká zabijačka“, a tím, kdy je na/při výrobcích výslovně uvedeno, že se jedná o výrobky vyrobené v České republice, resp. o české výrobky. Rozdíl je podle žalobkyně zřejmý a nepochybný z pohledu průměrného spotřebitele, který nebude předpokládat, že v rámci akce např. „Vše pro váš pravý romantický italský večer“ pocházejí veškeré výrobky z Itálie. Zabijačka jako taková není produktem, není potravinářským výrobkem a právní řád ji nezná. Žalobkyně měla za to, že tvrzení žalované jsou rozporná, když žalovaná tvrdí, že spotřebitel byl uveden v omyl, a současně uznává, že byl spotřebitel následně řádně informován o povaze konkrétního výrobku a o jeho původu přímo na výrobku. Podle žalobkyně sama tato skutečnost vylučuje možnost uvedení průměrného spotřebitele v omyl, pokud se věc posuzuje z hlediska pozorného a obezřetného spotřebitele. Samotné označení výrobku bylo podle žalobkyně řádně provedeno na samotném výrobku, a je tedy rozdíl mezi reklamou a označením konkrétních výrobků. Dle potravinového práva je uvedení spotřebitele v omyl určitou obchodní prezentací právně relevantní pouze tehdy, pokud v důsledku jeho povahy může dojít k tomu, že spotřebitel učiní svou volbu právě na základě „nepravdivých“ skutečností, které má jako jediné k dispozici, a o skutečné povaze zboží není dostatečně informován. Skutečnost správného označení samotného výrobku sama vylučuje uvedení spotřebitele v omyl. Aplikovanou právní normu je potřeba vykládat v tom smyslu, aby spotřebitel nebyl v čase, kdy rozhoduje o koupi zboží, klamán o obsahu nabídky. Rozhodujícím prvkem je čas, kdy spotřebitel rozhoduje o koupi zboží, jímž není moment vnímání propagačních akcí, ale když spotřebitel vezme konkrétní zboží do rukou a na základě celého souboru informací, jež má k dispozici, učiní kvalifikovanou volbu pro koupi. Podle žalobkyně v odůvodnění rozhodnutí absentuje posouzení uvedených skutečností, které by zdůvodňovalo, proč má průměrný, tedy informovaný a obezřetný spotřebitel najednou ignorovat konkrétní informace o výrobku a být ovlivněn pouze jeho propagací. Podle žalobkyně je průměrný spotřebitel dostatečně znalý toho, že název tematické marketingové akce se nevztahuje na konkrétní výrobky, ale na skupinu daných výrobků. Dále žalobkyně měla za to, že prvostupňové rozhodnutí není přezkoumatelně odůvodněno v části týkající se toho, co si průměrný český spotřebitel představuje pod propagačním označením tematické marketingové akce „Pravá česká zabijačka“, tedy co tímto slovním spojením rozumí. Podle žalované toto označení se blíží vnímání spotřebitele, jako by byly výrobky označeny přímo jako české, resp. pocházející z České republiky. Podle žalovaného označení česká zabijačka nezdruhovělo a není typické pro druh potraviny vyráběný také mimo zdejší území, proto spotřebitel bude tento výraz vnímat geograficky. Žalovaná však podle žalobkyně nenabízí svoji legální definici toho, co je dle jeho názoru „českou zabijačkou“. Tento pojem není definován v žádném právním předpisu a žalobkyně má za to, že žalovaná se nevypořádala s odvolací námitkou žalobkyně, že posouzení vnímání označení „česká zabijačka“ ze strany průměrného českého spotřebitele nelze omezit na označení původu výrobku. Označení tematické marketingové akce nemá podle žalobkyně stejný význam jako označení, že výrobky pocházejí z České republiky, když žalobkyně neoznačovala předmětné výrobky jako česká jitrnice nebo česká jelita. Podle žalobkyně průměrný český spotřebitel neočekává, že v rámci akční nabídky „Pravá česká zabijačka“ zakoupí „zabijačkové výrobky“ pocházející výlučně z české výroby, tedy výrobky pocházející z domácí české zabijačky. Podle žalobkyně průměrný spotřebitel chápe dané označení jako tematickou marketingovou akci, která nabízí výrobky typické pro zabijačku. Průměrný spotřebitel nevnímá daný slogan doslovně a je si vědom, že se nejedná o konečné informování o původu výrobku, notabene, když samotné výrobky jasně informují v souladu se zákonem o svém původu. Stejně tak si podle žalobkyně spotřebitel jen stěží bude myslet, že boloňské špagety v rámci reklamní akce „italský týden“ pocházejí z Itálie. Podle žalobkyně pojem zabijačka lze definovat tak, že se může jednat o proces zabití prasete a následné úpravy masa nebo ve významu hostina. Žalobkyně dále považovala za nesprávné posouzení žalované v tom, že spotřebitel byl ovlivněn daným způsobem propagace v momentu nákupu zboží, když za moment nákupu nelze považovat část nákupu, kdy spotřebitel vnímá propagační plakáty a vybírá si z nabídky zboží, ale moment volby provedený výběrem konkrétní potraviny a jejím zakoupením. Podle žalobkyně v tomto momentu má k dispozici veškeré rozhodující informace o výrobku. Žalobkyně tak nesouhlasila s odůvodněním rozhodnutí, že spotřebitel mohl být uveden v omyl v době nákupu, neboť propagační informace byly pro spotřebitele v době nákupu dominantní oproti informacím na obalu potravin. Podle žalobkyně se žalovaná s otázkou, kdy může být spotřebitel uveden v omyl ve vztahu k možným následkům a zájmu chráněnému právními předpisy, dostatečně nevypořádala. Žalobkyně dále namítala, že z tiskových zpráv nelze považovat za dostatečně prokázanou skutečnost, že čeští spotřebitelé považují české výrobky za kvalitnější. Podle žalobkyně průměrného návštěvníka výstavy Země živitelka nelze považovat za průměrného českého spotřebitele. Procesně se jedná o nepřezkoumatelný a nehodnověrný důkaz z druhé až třetí ruky, když samotné výzkumné zprávy k dispozici nejsou. Takový výzkum není ani součástí spisu a žalobkyně neměla možnost se k takovému výzkumu relevantně vyjádřit. Navíc nemůže podle žalobkyně obstát tvrzení, že spotřebitelé vnímají české potraviny jako kvalitnější, neboť průměrný český spotřebitel je stále konfrontován s informacemi o vysoce nekvalitních českých potravinách jako např. na aktuální téma tzv. hořických trubiček testovaných v dTestu anebo např. v souvislosti s metanolovou aférou či početními příklady potravin uváděných na stránkách www.potravinynapranyri.cz. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná nerespektovala koncept průměrného spotřebitele jako základního výkladového pravidla spotřebitelského práva. Správní orgány se nezabývaly posouzením toho, kdo se považuje za průměrného (českého) spotřebitele v této věci. Podle žalobkyně je tak rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné, když není jasné, na základě jakých úvah dospěl žalovaný k závěru, že průměrně pozorný, obezřetný a inteligentní spotřebitel může být oklamán o původu potraviny za situace, kdy je výrobce potraviny a její původ na balení jasně označen. I kdyby žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí chybějící argumentaci doplnila, o což se pokouší, je podle žalobkyně tento postup nepřípustný, neboť žalobkyně ztrácí možnost vyjádřit se k rozhodnutí v této části v řádném správním řízení a ztrácí možnost přezkumu v rámci jedné instance. Žalobkyně vycházela ze znění Pokynů Evropské komise k provádění směrnice 2005/29/ES ze dne 3.12.2009, kde je definován průměrný spotřebitel jako kritická osoba, která je ve svém tržním chování uvědomělá a opatrná. Tato osoba by se měla informovat o jakosti a ceně dotyčných produktů a učinit účelnou volbu. Dále žalobkyně koncept prům