2 As 69/2003 — Nejvyšší správní soud

17 A 50/2015- 45 - text 11 pokračování 17A 50/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobkyně: R.Ch., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. července 2015 č.j. VVŽÚ/3889/15, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á n á r o k na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků Města Kdyně ze dne 13.4.2015 sp.zn. 91/2014, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 47 odst. 1 písm. c) a § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což jí byla uložena pokuta 4.000,-Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč. Žalobkyně v žalobě namítala, že souhrn nepřímých důkazů nemůže objektivně prokazovat vinu žalobkyně, neboť není v kontextu s provedenými důkazy. Žádný nepřímý důkaz ani jejich logický výklad neprokazuje vinu žalobkyně, neboť všichni svědkové se vyjádřili tak, že žalobkyně s poškozenou neměly žádné spory, tudíž žalobkyně nemůže být odpovědna za jakékoliv jednání proti poškozené z důvodu jiného názoru a motiv měl pouze ten, kdo prokazatelně vyvěšoval v obci transparenty a výslovně se k nepřátelství vůči poškozené přiznal. Pokud této osobě umožnila žalobkyně přístup k nemovitosti, nemůže být trestána za urážku a veřejné pohoršení, jíž se dopustil někdo jiný. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podle žalobkyně nevypořádal se zásadní otázkou, jak to žalobkyně udělala a proč by to mohla udělat, rovněž není odůvodněno použití sankce při horní hranici přestupkového zákona. Dále žalobkyně namítala porušení § 44 odst. 1 správního řádu, podle něhož je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení (zde návrh podle § 68 přestupkového zákona), došel správnímu orgánu. Podání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky. Pokud zde bylo podání učiněno ústně a v průběhu řízení dodatečně písemně, ale pozdě, nemohl správní orgán přestupek projednávat. Rovněž podle žalobkyně správní orgán nezákonně postupoval při rozšíření právní kvalifikace přestupku dle § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Oznámení o zahájení řízení došlo žalobkyni před vydáním rozhodnutí. Podle poučení má obviněný právo na obhajobu, která dosud byla směřována jako obvinění z přestupku proti občanskému soužití. Správní orgán nařídil několik ústních jednání ve věci, ale právní kvalifikaci sdělil až před vydáním rozhodnutí, ač tak mohl učinit již po prvním jednání. Podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, konal o přestupku správní orgán I. stupně ústní jednání. Přestupek je tak pouze právní kvalifikací určitého skutku a správní orgán je tak povinen provést ústní jednání vždy, kdykoliv v průběhu řízení dojde ke změně klasifikace skutku z určitého přestupku na jiný (viz rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 2Ca 17/2009). Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že konkrétním projevem vůle ve vnější realitě žalobkyně bylo vyvěšení předmětného transparentu minimálně v úmyslu nepřímém. Žalovaný nabyl přesvědčení na základě provedeného dokazování, že žalobkyně věděla a chtěla předmětný transparent v době před započetím konání lampiónového průvodu vyvěsit, a byla srozuměna s tím, že obsah transparentu může adresáta poškodit. I z nepřímých důkazů lze konstatovat vinu žalobkyně. Přestupková komise posuzovala urážku na cti především z objektivního hlediska, neboť subjektivní hledisko bylo naplněno již podáním návrhu, v němž navrhovatelka konstatovala, že ji obsah transparentu urazil na cti. Odpověď na otázku, jak to žalobkyně udělala, přestupková komise ani krajský úřad nemohly dovodit z přímého důkazu, neboť není přímého svědka či důkazů, z nichž by bylo přímo zjistitelné, že žalobkyně transparent vyvěsila. Na základě nepřímých důkazů však oba správní orgány shledaly, že transparent vyvěsila právě žalobkyně. Námitka neodůvodnění výše sankce se jeví žalovanému ryze účelovou, neboť správní orgán I. stupně zdůvodňuje nejen druh uložené sankce, ale i přitěžující a polehčující okolnosti ovlivňující výši sankce. Ze spisu podle žalovaného vyplývá, že Policie ČR odevzdala věc přestupkové komisi 21.8.2014. Návrh navrhovatelkou byl podán 1.10.2014, tedy v zákonné lhůtě dle § 68 odst. 2 přestupkového zákona, tj. v subjektivní lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. V replice žalobkyně předložila oznámení policejního orgánu ze dne 23.9.2015 s tím, že v dané věci byl ohledně nedodržení lhůty podání návrhu na projednání přestupku podán podnět k prověření úředního postupu při přijímání podání dle správního řádu na Okresní státní zastupitelství v Domažlicích. Provedeným šetřením policejního orgánu bylo zjištěno, že správní orgán uvedený návrh na projednání přestupku nezapsal do příslušné evidence, a není tedy přezkoumatelná skutečnost, že správnímu orgánu podání došlo. Evidence přestupků přestupkové komise není prokazatelná jako zákonná evidence správního orgánu, protože správním orgánem je Městský úřad Kdyně a nikoliv přestupková komise. Skutečnost, že správní orgán nevede v evidenci došlých podání, nemůže být přičítána k tíži žalobkyně. K tomuto tvrzení žalobkyně bylo přiloženo Opatření o ověření věci Krajského ředitelství PČR, územního odboru Domažlice, č.j. KRPP-120608-19/TČ-2015030171 ze dne 23.9.2015. Součástí správního spisu je úřední záznam PČR ze dne 7.5.2014, podle něhož v tento den ve 21:10 hod. na základě telefonického oznámení starostky se hlídka PČR OO Kdyně dostavila k domu …, kde provedla fotodokumentaci plakátu umístěného na balkónu domu č.p. 56. Zde bylo na spodním plakátu bylo napsáno: „Starostko, obecní majetek si pronajala jen synáčkovi, ale co ostatní lidé? Komouši jsou už dávno v píči.“ Následně se na místo dostavila majitelka domu-žalobkyně, která hlídce řekla, že si na svůj barák může dát, co chce a jiní mají na balkóně květiny a ona tam má plakáty. Po poučení podle § 13 a § 61 zákona o Policii ČR uvedla, že neví, kdo jí plakát na její balkon umístil. Starostka V.H. k tomu uvedla, že z textu plakátu to vypadá, jako by její syn měl při pronajímání obecních pozemků protekci, což považuje za pomluvu. Podle protokolu o ohledání místa činu ze 7.5.2014 bylo zjištěno, že dům v obci …je po celém obvodu oplocen dřevěným plotem. Na pořízené fotodokumentaci je připojený zmíněný text, přičemž 2 plakáty jsou zavěšeny pod sebou na balkónu. Další fotodokumentace je z 12.5.2014. Žalobkyně při podání vysvětlení dne 27.5.2014 uváděla, že dne 7.5.2014 byla přes den v zaměstnání ve Furth in Wald, odkud se vrátila kolem 17 hod. Zda byl v této době na jejím balkóně umístěn předmětný nápis, si nevšimla. Po 10 minutách opět odjela do Německa. Vrátila se večer, neví přesně, v kolik hodin, byla již tma. Tehdy se setkala s policejní hlídkou, jíž řekla, že neví, kdo tam nápis umístil. Dále uváděla, že od domu má klíče jen ona a její dcera, ale často nechává odemčenou garáž, kterou lze projít celým domem. Na dotaz, proč po zjištění, že na balkóně je tento nápis umístěn, nápis neodstranila, uvedla, že je jí to jedno, že tam ten nápis je, nehodlá to řešit a sundávat ho nebude. Dne 26.6.2014 dále žalobkyně uváděla, že jí nevadí, že jí může kdokoliv do domu vstupovat, dům má zajištěný jinak, takže se nemůže stát, že by jí v domě někdo něco ukradl. Má najatého člověka, který jí celkově dům hlídá pořád. Za dostatečné zabezpečení domu považuje zamčená vrátka v oplocení a dva psy ve voliéře. I přesto, že jí do domu patrně vešel cizí člověk a pověsil tam transparenty, považuje zabezpečení domu za dostatečné. Na dotaz, proč dosud nesundala transparenty z balkónu, uvedla, že poněvadž na balkóně nejsou kytky, tak zde místo květin má pověšený transparent na prostěradle. Na dotaz, zda s texty na něm napsanými souhlasí, uvedla, že je jí to úplně jedno. Vyrozumění poškozené Policií ČR je datováno 6.7.2014 a paní V.H. je v něm informována o tom, že věc byla odevzdána podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu k projednání přestupku příslušným správním orgánem. Návrh na projednání přestupku je datován 1.10.2014 a téhož dne dle razítka došel Městskému úřadu Kdyně. V tomto písemném návrhu se uvádí, že žalobkyně se měla dopustit přestupku tím, že dne 7.5.2014 kolem 19 hod. vyvěsila na svém domě č.p. 56 v obci Nová Ves nápis na bílém textilním podkladu o rozměru 3x1 metr s výše zmíněným textem. V oznámení o zahájení řízení ze dne 11.10.2014 je popsaný označen jako přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Při jednání dne 27.10.2014 navrhovatelka uvedla, že sama ze svého balkónu viděla, jak žalobkyně vytrhávala následně část nápisu. Dále uváděla, že obec pronajímala do doby vyšetřování policií 22 lidem pozemk