2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

30 Af 13/2015- 83 - text 8 pokračování 30Af 13/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Město Sokolov, se sídlem Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem, se sídlem Karlovy Vary, Jiráskova 1343/2, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. března 2015, čj. MF 59126/2014/1203-4, t a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 5. března 2015, čj.Mf-59126/2014/1203-4 a rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 3.7. 2014, čj. 110/LP/14 se z r u š u j í a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 723,- Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Václava Krondla, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Napadené rozhodnutí Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání města Sokolov a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, čj. 110/LP/14 ze dne 3.7.2014. Tímto rozhodnutím Krajský úřad Karlovarského kraje (dále též správní orgán I. stupně) rozhodl, že město Sokolov se dopustilo správního deliktu podle ust. § 22a odst. 1 písm. c) zák. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů č. 250/2000 Sb. tím, že v rozporu s ust. § 16 odst. 2 tohoto zákona neprovedlo změny schváleného rozpočtu. Na základě tohoto správního deliktu byla městu Sokolov podle ust. § 22a odst. 5 cit. zákona uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč. II. Žaloba Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, ve které tvrdil, že ke dni 30. listopadu 2012 nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo dojít k přečerpání rozpočtových prostředků města Sokolov. Žalobce nesouhlasil se závěrem správního orgánu I. stupně, že žalobce porušil ust. § 16 odst. 2 zák. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, podle kterého se změny rozpočtu provádějí rozpočtovými opatřeními, která se evidují podle časové posloupnosti. K přečerpání rozpočtu tak došlo pouze ve velmi krátkém časovém období, a to na samém konci rozpočtového roku 2012, kdy již nebylo reálné rozpočtové opatření včas přijmout. S ohledem na toto přečerpání bylo nakonec u tohoto dílčího rozpočtu v souhrnu vykázáno kladné saldo a nedošlo v žádném případě k ohrožení hospodaření města v roce 2012. Žalobce dále tvrdil, že vytýkané jednání nevykazuje takovou míru společenské nebezpečnosti, aby mohlo být považováno za správní delikt podle § 22a odst. 1 písm. f) nebo § 22a odst. 1 písm. c) zák. č. 250/2000 Sb. Žalobce tvrdil, že podle § 22b odst. 1 cit. zákona právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které je možno požadovat, aby k porušení povinnosti nedošlo. V dané situaci podle žalobce nebylo s ohledem na zjištěné okolnosti, zejména s ohledem na časový sled těchto okolností, vůbec možné rozpočtové opatření přijmout. Žalovaný přitom učinil nepřípustný závěr o tom, že by snad rozpočtová opatření mohla být uskutečňována i dodatečně po uskutečnění výdaje, což je podle žalobce z povahy věci vyloučeno. Žalobce dále tvrdil, že správní orgán I. stupně žalobci oznámil zahájení řízení o správním deliktu podle § 22a odst. 1 písm. f) zák. č. 250/2000 Sb., kterého se žalobce měl dopustit tím, že v rozporu s § 15 odst. 1 cit. zákona neuskutečnil finanční hospodaření v souladu se schváleným rozpočtem a nevykonával kontrolu svého hospodaření. Oproti tomu rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 22a odst. 1 písm. c) cit. zákona s tím, že v rozporu s ust. § 16 odst. 2 tohoto zákona neprovedl změny schváleného rozpočtu. Rozhodnutí bylo vydáno za zcela jiný skutek, než který byl vymezen při oznámení zahájení řízení. Nedošlo tudíž k zachování totožnosti skutku, když toto pravidlo má být dodržováno i v případě řízení o správních deliktech. Žalobce dále tvrdil, že v řízení došlo k porušení ust. § 36 odst. 3 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen dát účastníkům řízení možnost před vydáním rozhodnutí se vyjádřit k jeho podkladům. Tato možnost, vyjádřit se k podkladům, žalobci poskytnuta nebyla, což žalovaný správní orgán na jedné straně uznal, ale na druhé straně dovodil, že tato vada nemohla mít vliv na zákonnost vlastního rozhodnutí. Žalobce rovněž v žalobě tvrdil, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výrokové části obsahuje jen obecný popis skutku „…v rozporu s ustanovením §16 odst. 2 zákona neprovedl změny schváleného rozpočtu...“, aniž je konkretizováno, jakým jednáním města Sokolov k tomuto mělo dojít. Žalovaný pak tento nedostatek „přešel“ tím, že konstatoval porušení zákona v souvislosti s úhradou faktury č. 120585 ze dne 11.12.2012 a překročením částky uvedené v § 3612 rozpočtu města na rok 2012, aniž konstatoval jakýkoliv nedostatek odvoláním napadeného rozhodnutí. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. sp. zn. 2 As 34/2006 apod.), přitom vyplývá, že výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným, což se v posuzovaném případě nepochybně nestalo. Na základě těchto tvrzení žalobce navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení a žalovaný, aby nahradil žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve vyjádření k žalobě uváděl, že žalobce se dopustil správního deliktu podle § 22a odst. 1 písm. c) zák. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů tím, že příspěvková organizace města Sokolov Sokolovská bytová s.r.o. uhradila v prosinci roku 2012 fakturu č. 120585 ze dne 11.12.2012 a jejím uhrazením došlo k překročení položky 5152 (Teplo) rozpočtu města za rok 2012 o 290 000,- Kč bez provedení změny rozpočtu. Žalovaný konstatoval, že schválený rozpočet je z důvodů uvedených v ust. § 16 odst. 1 zák. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů možno změnit rozpočtovým opatřením, které je popsáno v § 16 odst. 3 cit. zák. Ust. § 16 ve znění před nabytím účinnosti zák. č. 24/2015 Sb., nestanovilo výslovně, že rozpočtové opatření musí být provedeno před provedením rozpočtově nezajištěného výdaje, vyplývá to však z logiky věci, neboť jestliže obec má povinnost hospodařit podle rozpočtu, tak každá změna jejího rozpočtu musí být provedena předem. V tomto smyslu také důvodová zpráva k zákonu č. 24/2015 Sb., který novelizoval ust. § 16 odst. 4 vysvětluje, že v novém znění § 16 odst. 4 bylo pro odstranění pochybností nebo nejasností jednoznačně stanoveno, že rozpočtová opatření se provádějí vždy před provedením rozpočtově nezajištěného výdaje s uvedenými výjimkami. Podle § 84 odst. 2 písm. b) zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, patří schvalování rozpočtu obce, tedy i schvalování jeho změny, resp. rozpočtových opatření mezi pravomoci zastupitelstva. V přezkoumávaném případě byla faktura, jejíž úhradou došlo k přečerpání částky uvedené v § 3612 rozpočtu žalobce vystavena 11.12.2012 a její splatnost byla 24.12.2012. Za předpokladu, že by žalobce měl včas informaci o této faktuře a výši fakturované částky, mohl přijmout rozpočtové opatření ještě před její úhradou, neboť podle veřejně dostupných údajů v roce 2012 se uskutečnilo poslední jednání zastupitelstva města dne 13.12.2012 a poslední jednání rady města dne 18.12.2012. Zastupitelstvo města Sokolov přitom na svém zasedání dne 15.12.2011 zmocnilo ke schvalování rozpočtových opatření radu města, tudíž v daném případě i rada města mohla v dané věci rozhodnout. Město Sokolov však neprovedlo rozpočtové opatření ani dodatečně na jednání zastupitelstva nebo radě dne 8.1.2013. K tvrzení žalobce, že správním deliktem je jednání, které je v rozporu s právem, přičemž nepostačuje pouze naplnění formálních znaků skutkové podstaty správního deliktu, ale musí se současně jednat o jednání nebezpečné pro společnost, žalovaný uvedl, že správním deliktem je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které správní orgán ukládá trest stanovený normou správního práva. Podle § 22a odst. 1 písm. c) zák. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, je za protiprávní jednání považováno neprovedení změny schváleného rozpočtu podle § 16 odst. 2. Podle § 22a odst. 5 cit. zákona se za správní delikt uvedený v odst. 1 a 4 uloží pokuta do výše 1.000.000,- Kč. Podle § 22b odst. 2 téhož zákona se při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu zejména ke způsobu jeho spáchání k jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Správní orgán I. stupně při stanovení pokuty u dolní hranice přihlédl ke zjištění, že se strany žalobce dosud nedošlo ke spáchání správního deliktu a že při porušení předpisů nedošlo k žádnému neoprávněnému majetkovému prospěchu. Žalovaný rovněž proto shledal, že pokuta v