1 Afs 74/2004 — Nejvyšší správní soud

57 Af 25/2016- 45 - text 57 Af 25/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce J. B., bytem B., P. T. 831, zastoupeného Mgr. Ing. Jarmilou Sedláčkovou, daňovou poradkyní, se sídlem Přeštice, Masarykovo náměstí 110, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 431/27, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2016, č.j. 38478/16/5200-10422-711138, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2016, č.j. 38478/16/5200-10422-711138 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“), ze dne 23.12.2015, č.j. 1849107/15/2304-50522-402698 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), tak, že žalobci byla podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dál jen „zákon o daních z příjmů“) a v souladu s § 143, § 147 a § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dál jen „daňový řád“), doměřena podle daňových pomůcek za zdaňovací období roku 2009 daň ve výši 322.770 Kč, ztráta ve výši - 508.076 Kč a uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně a doměřené daňové ztráty v celkové výši 69.634 Kč. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci na dani z příjmů doměřena podle daňových pomůcek za zdaňovací období roku 2009 daň ve výši 322.770 Kč, ztráta ve výši - 508.076 Kč a uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně a doměřené daňové ztráty v celkové výši 89.957 Kč. II. Žaloba Žalobce uvedl, že správce daně i žalovaný dospěl k závěru, že žalobce prostřednictvím J. Č., který disponoval plnou mocí od žalobce, obdržel částky uvedené na pokladních dokladech vztahujících se k vystaveným fakturám (celkem 38 faktur ZP Kovošrot s.r.o., 4.703.903 Kč a 5 faktur V. K., 611.068 Kč), a to za stavu, kdy správce daně výslovně konstatoval, že se nepodařilo prokázat, že došlo ke konkrétním dodávkám zboží a služeb (souběžně s kontrolou daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2009 probíhala kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2009 a v rámci této kontroly se v Příloze č. 1 protokolu o projednání zprávy o daňové kontrole č.j. 856050/15/2303-60561-401899 konstatuje, že nebyl prokázán předmět a rozsah plnění za prokázaný). Žalobce trvá na tom, že plné moci jsou nesrozumitelné a neurčité a z toho důvodu absolutně neplatné, zmocňují p. J. Č. k provádění úkonů jménem firmy, aby jménem firmy nakupoval a prodával zboží a zajišťoval služby, podepisoval s tím spojené dokumenty a projednával obchodní věci. Předpokladem určitosti takové plné moci je, vedle nezaměnitelného označení osob zmocněnce a zmocnitele, také přesné vymezení rozsahu zmocněncova oprávnění. Právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem vzniká uzavřením dohody o plné moci. Vlastní plná moc je pouze jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho zastupoval v rozsahu uvedeném v této plné moci, plná moc z hlediska obsahu právního úkonu představuje toliko osvědčení (průkaz) o zastoupení, vzniklém na základě dohody o plné moci (zastoupení či zmocnění). Touto dohodou o plné moci měla být p. Č. předložená Dohoda o pracovní činnosti ze dne 15.4.2009, se kterou byl žalobce seznámen teprve v průběhu daňového řízení, nikdy před tím ji ani neviděl, ani nepodepsal, jde o kopii falsa. Mezi žalobcem a p. Č. nebyl tedy založen žádný právní vztah. Dohoda o pracovní činnosti podepsaná dne 15.4.2009 se odkazuje v „náplni“ práce, kterou měl p. Č. pro žalobce vykonávat na přílohu - právě plnou moc. Tato plná moc byla avšak podepsána až dne 20.4.2009, nemohla být tedy přílohou Dohody o pracovní činnosti. Dále je velmi nepravděpodobné, že by zaměstnanec J. Č. nepožadoval od svého zaměstnavatele mzdu, přihlášení k sociálnímu a zdravotnímu pojištění, mzdový list, zápočtový list a další evidenční dokumenty v pracovněprávním vztahu obvyklé. Pan Č. nemá ani žádné potvrzení o vyplacených mzdách ani žádný jiný důkaz o jeho pracovněprávním postavení k žalobci. Přičemž mzda, plat nebo odměna za práci je jedním ze základních definičních znaků závislé práce ve smyslu § 2 odst. 4 zákoníku práce. Zákon vylučuje, aby závislá práce v pracovněprávním vztahu byla konána bez úplaty, ale rovněž stanoví, že mzda, plat i odměna z dohod jsou plněním za výkon práce, nikoliv plněním za pouhou existenci pracovněprávního vztahu. Z uvedeného tedy plyne, že pracovněprávní vztah bez úplaty nemůže vzniknout, a tedy že závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2012, č.j. 4 Ads 175/2011-92. Těmito zásadními nesrovnalostmi popsanými v odvolání se žalovaný vůbec nezabýval, namísto toho nově konstatoval, že podpisem J. Č. na plné moci, kterým plnou moc přijímá, byla nahrazena dohoda o plné moci. Žalovaný má za prokázané, že plné moci jsou platné a že tedy J. Č. činil úkony, k nimž byl zmocněn, jménem daňového subjektu po právu, avšak nijak se nezabýval rozsahem ani dobou trvání zmocnění. Žalobce v podání ze dne 21.2.2015 sdělil, že plnou moc poté, co si uvědomil, že p. Č. jedná jeho jménem, aniž by byl mezi nimi založen právní vztah, vypověděl telefonicky v červnu 2009, druhou plnou moc pak dne 1.11.2009, a to i přes to, že plná moc je pro její neurčitost a nesrozumitelnost absolutně neplatná a mezi žalobcem a p. Č. žádný právní vztah nevznikl. Toto sdělení koresponduje s výpovědí žalobce před správcem daně (protokol ze dne 21.5.2013). Správce daně opakovaně sdělil, že v protokolu ze dne 21.5.2013 žádnou takovou informaci nenalezl, informací ze dne 21.2.2015 se vůbec nezabýval, toto tvrzení daňového subjektu zcela ignoroval, nijak ho neověřil, ačkoli je v dané věci zásadního významu, k této argumentaci se nijak nevyjádřil v napadeném rozhodnutí ani žalovaný. Žalobce dále konstatoval, že žalovaný se nezabýval ani touto další argumentací žalobce. Jednáním zmocněnce vznikají práva a povinnosti zmocniteli tehdy, jestliže zmocněnec jednal v mezích oprávnění zmocnitele zastupovat (§ 32 občanského zákoníku), jakož i v případě, že zmocněnec překročil své oprávnění z plné moci, neoznámil-li zmocnitel druhé straně bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas s jednáním zmocněnce (§ 33 občanského zákoníku). Za situace, kdy zmocněnec překročil své oprávnění jednat za zmocnitele nebo kdy osoba jednala za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán zmocnitel, jen jestliže právní úkon bez zbytečného odkladu schválil, takový právní následek však nemůže nastat, jestliže druhá strana o nedostatku plné moci věděla (§ 33 občanského zákoníku). K žádnému dodatečnému schválení právních úkonů učiněných p. Č. ze strany žalobce nedošlo. Žalovaný se dle žalobce dostatečně nezabýval ani odvolacími důvody týkajícími se rozsahu zmocnění. J. Č. byl, připustí-li žalobce platnost plné moci v období mezi jejím uzavřením a výpovědí, zmocněn pouze k tomu, aby „jménem firmy prováděl všechny úkony v obchodním a to v plném rozsahu neomezené plné moci, aby žalobce zastupoval při veškerých jednáních, aby nakupoval a prodával zboží a zajišťoval služby a s tím spojené veškeré dokumenty podepisoval a obchodní věci firmy projednával“. J. Č. nebyl zmocněn k tomu, aby vyráběl fingované daňové doklady za účelem uplatnění odpočtu DPH a „výroby“ nákladů daně z příjmů příjemců těchto daňových dokladů, v daném případě společnosti ZP Kovošrot s.r.o. a V. K. Žalobce rovněž nezmocnil p. Č. k přijímání hotovosti. Ani jeden z dotčených subjektů neprokázal při výsleších ani místních šetřeních žádné z deklarovaných plnění, přitom to bylo v jejich zájmu, neboť tyto daňové subjekty si nárokovaly odpočet DPH a tyto daňové subjekty uplatnily J. Č. „vyrobené“ doklady ve svém účetnictví, když měly charakter daňových nákladů. V jejich zájmu bylo potvrdit veškerá plnění, což také učinily, ale jedinými důkazy, kromě J. Č. „vyrobených“ daňových dokladů, byla právě jen jejich tvrzení, že se plnění uskutečnila. Platby za plnění probíhaly podle těchto subjektů zásadně hotovostně, skladová evidence je nepoužitelná, žádné jiné osoby u plnění nikdy nebyly, na žádné dodavatele ani dopravce si J. Č. ani zúčastněné daňové subjekty nevzpomněly atd. Za tohoto skutkového stavu správce daně, který kontrolu žalobce prováděl, konstatoval výslovně a opakovaně, že se nepodařilo prokázat, že došlo ke konkrétním dodávkám zboží a služeb (jak již výše uvedeno, souběžně s kontrolou daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2009 probíhala kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2009 a v rámci této kontroly se v Příloze č. 1 protokolu o projednání zprávy o daňové kontrole č.j.856050/15/2303-60561-401899 konstatuje, že nebyl prokázán předm