6 Ads 63/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 166/2016- 76 - text 15 pokračování 30 A 166/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: TAHI CZ s.r.o., IČO 26837889, se sídlem Nemile 19, 789 01 Zábřeh, zastoupeného Mgr. Janem Drapáčem, advokátem, se sídlem nám. Osvobození 28, 789 01 Zábřeh, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2016 č. j. 1731/1.30/16-3, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobou ze dne 9. 9. 2016, doručenou Krajskému soudu v Ostravě téhož dne, postoupenou Krajskému soudu v Plzni (dále též „soud“ nebo „krajský soud“) usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2016 č. j. 22 Ad 17/2016-10, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2016 č. j. 1731/1.30/16-3 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 26. 2. 2016 č. j. 5055/6.30/15-53 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) tak, že rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 26. 2. 2016 č. j. 5055/6.30/15-53 se ve výroku I, bodu 3 mění tak, že účastník řízení TAHI CZ s.r.o., IČO 26837889, Nemile 19, Zábřeh, PSČ 789 01, spáchal správní delikt dle ust. § 30 odst. 1 písm. z) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 30. 4. 2016, tím, že jako zhotovitel provádějící práce v Sušici, Pražská 117, na stavbě „Stavební úprava a přístavba v areálu Ponnath ŘEZNIČTÍ MISTŘI s.r.o.“, nesplnil svoji povinnost nejpozději do 8 dnů před zahájením prací na staveništi informovat koordinátora BOZP o rizicích vznikajících při pracovních nebo technologických postupech, které zvolil. Nesplnil tak povinnost danou mu ust. § 16 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění účinném do 30. 4. 2016, a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle ust. § 30 odst. 1 písm. f) a písm. z) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla dle ust. § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, uložena pokuta ve výši 160 000 Kč a dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Výrokem č. III bylo správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu dle ust. § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále též „zákon o inspekci práce“) částečně zastaveno. II. Žaloba Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nepřezkoumal soulad napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně s řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, čímž postupoval v rozporu s ust. § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“). Dle žalobce správní orgán nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v ust. § 2 správní řádu. Správní orgán rovněž nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Žalobce dále uvedl, že správním orgánem I. stupně byla dne 24. 9. 2014 zahájena kontrola příčin pracovního úrazu M.J., ke kterému došlo dne 30. 8. 2014 v areálu Ponnath Sušice. Tato kontrola měla být provedena podle ust. § 5 odst. 1 písm. e) a § 3 písm. a), b), c) a d) zákona o inspekci práce, dle kterých je správní orgán oprávněn kontrolovat příčiny a okolnosti pracovního úrazu, popřípadě se zúčastňovat šetření na místě úrazového děje, a tak měla být provedena kontrola příčin a okolnosti pracovního úrazu. Taková kontrola příčin a okolnosti pracovního úrazu M.J. ve skutečnosti vůbec provedena nebyla. Kontrola se nezaměřila na zjištění zaměstnavatele, u něhož se úraz stal, ale zaměřila se pouze na případná porušení předpisů ze strany žalobce (zaměstnavatele postiženého), aniž by kontrolu příčin a okolností pracovního úrazu kontrolní orgán 1. stupně vykonal. Při prováděné kontrole dospěl k chybným závěrům při aplikaci právních předpisů, neboť zcela pominul existenci některých právních předpisů. Pokud by orgán 1. stupně prováděl kontrolu příčin a okolnosti pracovního úrazu, měl by ji vykonávat u subjektu, který měl povinnost objasnit příčiny a okolnosti tohoto úrazu. Žalobce dále uvedl, že nebyly ze strany správního orgánu vyžádány potřebné doklady (stavební deník, osvědčení o autorizaci stavbyvedoucího, smlouva o dílo mezi zhotovitelem a zadavatelem stavby, výpis ze živnostenského rejstříku zhotovitele stavby apod.). Správní orgán tak postupoval v rozporu s ust. § 50 odst. 3 správního řádu. ( první žalobní bod ) Žalobce dále namítal, že se nemohl dopustit porušení ust. § 102 odst. 3, odst. 7 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, tak, jak žalovaný žalobci vytkl ve svém rozhodnutí. Podle ustanovení § 102 odst. 3 citovaného zákona má zaměstnavatel povinnost kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci za účelem zlepšení pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. Dále je zaměstnavatel povinen kontrolovat zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek a dále má dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. Tato oblast je však vymezena orgánům hygienického dozoru a nespadá do činnosti inspekce práce. Ustanovení § 102 odst. 3 zákoníku práce požaduje, aby zaměstnavatel dodržoval metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního předpisu, zatímco správní orgán I. stupně ukládá sankci za to, že žalobce nesplnil povinnost kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a účinnost příslušných opatření. Správní orgány tak aplikovaly právní předpis na zcela jiný skutkový stav, než na který se dané ustanovení vztahuje. Žalobce dále uvedl, že nedošlo ani k porušení ust. § 102 odst. 7 zákoníku práce, jak žalobci nesprávně správní orgány vytýkají. Toto ustanovení na danou věc správní orgány nesprávně aplikovaly. ( druhý žalobní bod ) Dle žalobce nevzaly správní orgány při svém rozhodování v úvahu odpovědnost jednotlivých dodavatelů (účastníků výstavby) za porušení předpisů, které vedlo ke vzniku pracovního úrazu pana M.J. Žalobce nemůže být odpovědný za nedostatečnou únosnost stropní konstrukce, po níž se na staveništi pohyboval nejen jeho zaměstnanec, ale i jiní lidé. ( třetí žalobní bod ) Žalobce rovněž v žalobě namítal, že žalovaný zcela ignoroval existenci stavebních předpisů a z toho vyplývající povinnosti jednotlivých účastníků stavby, v důsledku čehož nesprávně aplikoval i další předpisy, konkrétně zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, zákon č. 89/20012 Sb., občanský zákoník, vyhlášku č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností. Tyto předpisy měl správní orgán při kontrole uplatnit přednostně jako speciální právní předpisy k zákoníku práce či k zákonu č. 309/2006 Sb. Jelikož tento postup správní orgán nezvolil, dospěl k chybným úvahám, na které navíc užité právní předpisy chybně aplikoval. V kontextu všech předpisů, které měl žalobce ve věci použít, nemohl dovodit odpovědnost žalobce za vznik pracovního úrazu M.J. Žalobce k prokázání tohoto svého tvrzení předložil soudu vypracovaný znalecký posudek. ( čtvrtý žalobní bod ) Dle názoru žalobce správní orgány postupovaly rovněž nesprávně, když na věc aplikovaly ust. § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce a nikoli ust. § 103 odst. 2 téhož zákona, jelikož povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je obsažena právě v ust. § 103 odst. 2 a nikoli v ust. § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce. V ust. 103 odst. 2 zákoníku práce je upravena povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána,