2 Azs 76/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 47/2017- 48 - text pokračování 13 57 A 47/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: D. J. O’B., nar. …, státní příslušnost Kanada, bytem …, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.4.2017, čj. MV-158734-4/SO-2016 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11.4.2017, čj. MV-158734-4/SO-2016, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 9.9. 2016, čj. OAM-13947-10/DP-2016, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) podané podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“). II. Důvody žaloby Žalobce namítal, že prvostupňový správní orgán pochybil, když řízení o žádosti žalobce zastavil místo toho, aby vydal meritorní rozhodnutí. Žalovaná se následně dopustila stejného pochybení, když tento postup svým rozhodnutím aprobovala a pouze zopakovala názor prvostupňového správního orgánu, že nedoložení potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o neexistenci nedoplatků je podstatnou vadou žádosti, a tudíž je dán důvod pro zastavení řízení. Žalobce v té souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.3.2013, čj. 4 As 11/2012, ve kterém se mimo jiné uvádí: „...správní orgán prvního stupně nebyl oprávněn postupovat podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle něhož „řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. “ ... Na podporu tohoto závěru lze poukázat na § 9 správního řádu, který jako primární účel správního řízení deklaruje vydání meritorního správního rozhodnutí, tedy „ rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá “ (srov. SKULOVA, S. a kol. Správní právo procesní. 1. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s. 197). Podmínkou vydání takového rozhodnutí je přitom věcné posouzení žádosti účastníka. Zastavení řízení bez meritorního přezkumu žádosti v tomto smyslu představuje výjimku z pravidla pro ty případy, kdy vůbec není možné se předmětem řízení zabývat...“ Žalobce již v odvolání uvedl, že jakmile své pochybení zjistil, snažil se situaci promptně vyřešit a chybějící dokument co nejdříve dodat. Žalobce tedy namítal nejen porušení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, ale též § 9 správního řádu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná s touto námitkou řádně nevypořádala v odůvodnění napadeného rozhodnutí, namítal žalobce též porušení § 68 odst. 3, resp. 89 odst. 2 správního řádu. Prvostupňový správní orgán se dopustil nesprávného procesního postupu, když řízení o žádosti zastavil dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, pokud měl možnost žádost meritorně posoudit a případně následně zamítnout dle § 56 ZPC. Žalobce dále poukázal na chybný procesní postup s ohledem na přerušení řízení, resp. pokračování v řízení. Prvostupňový správní orgán vyzval žalobce k doložení dokladů a následně vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení dle § 65 odst. 2 správního řádu. Správní řád v § 64 odst. 1 písm. a) stanoví, že správní orgán může řízení usnesením přerušit současně s výzvou dle § 45 odst. 2 správního řádu, což správní orgán učinil. Podle § 65 odst. 2 správního řádu může správní orgán pokračovat poté, co odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno. Pokračování v řízení po uplynutí lhůty se vztahuje pouze k přerušení řízení podle § 64 odst. 2 a 3 správního řádu, tudíž ne na případ žalobce. Pokud prvostupňový správní orgán neshledal vytýkanou vadu žádosti za odstraněnou, nebyl podle dikce § 65 odst. 2 správního řádu oprávněn v řízení pokračovat, neboť překážka, pro kterou došlo k přerušení řízení, tedy vada žádosti, nebyla odstraněna. Správní orgán tak tímto svým procesním postupem vyvolal v účastníku řízení domnění, že žádost je již kompletní. Pokud následně až v rozhodnutí definoval neodstraněné vady řízení, dopustil se nezákonnosti spočívající v porušení § 65 odst. 2 správního řádu i v porušení zásad činnosti správního orgánu zakotvených v § 4 odst. 1 správního řádu (zásada vycházení vstříc), § 4 odst. 2 správního řádu (poučovací povinnost), § 4 odst. 4 správního řádu (umožnění uplatňovat práva a oprávněné zájmy). Žalobce s odvoláním doložil potřebný doklad, potvrzení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále s tím, že k opožděnému předložení došlo z důvodu pochybění Pražské správy sociálního zabezpečení. Dle žalobce lze doložené potvrzení považovat za novou skutečnost ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu. V té souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí žalované ze dne 2.11.2015, čj. MV-130924-4/SO-2015: „Dle § 82 odst. 4 správního řádu se sice k novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání, přihlédne pouze tehdy, jde-li o takové skutečnosti a důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve, avšak dle názoru Komise není v případě správního řízení o žádostech, kde je jediným účastníkem řízení žadatel, striktně formalistická aplikace § 82 odst. 4 správního řádu na místě a je nutné přihlédnout i k základním zásadám činnosti správních orgánů. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení o žádosti, jehož jediným účastníkem je žadatel, nemůže zrušením napadeného rozhodnutí dojít k žádnému zásahu do práv a oprávněných zájmů dalších osob. Komise rovněž uvádí, že uvedeným postupem nebude zasaženo do veřejného pořádku“. V citovaném případu žalovaná rozhodovala v obdobné věci, kdy žadatel žádal o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a nedoložil potvrzení finančního úřadu o nedoplatcích, resp. doložil jej v rámci odvolacího řízení. Obdobně žalovaná rozhoduje i v jiných případech, proto lze namítat, že nepřihlédnutí k doloženým dokumentům je v rozporu se zásadou legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 správního řádu). Vzhledem k povinnosti správního orgánu rozhodovat dle aktuálního skutkového stavu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011, čj. 1 As 24/2011). Na rozdíl od občanského soudního řádu (§ 154 odst. 1) a soudního řádu správního (§ 75 odst. 1) neobsahuje správní řád konkrétní ustanovení, jež by zakotvovala zásadu, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. Lze však souhlasit s názorem, že zásada vyplývá implicitně ze správního řádu, a to ostatně již jen s přihlédnutím k jiným ustanoveními správního řádu, jako je § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4, kdy je správní orgán prvního stupně v rámci autoremedury, resp. odvolací správní orgán, povinen vzít tyto nové skutečnosti v potaz. Žalobce spolu s odvoláním chybějící dokument doložil. Touto skutečností se však žalovaná vůbec nezabývala, a to přesto, že má povinnost zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Žalovaná tuto skutečnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí přešla pouze tím, že účastník byl na možnost zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu v případě nedoložení uvedených podkladů správním orgánem prvního stupně upozorněn. Z důvodu, že výše uvedený doklad účastník do vydání usnesení nedoložil, považovala žalovaná prvostupňové rozhodnutí o zastavení řízení v souladu s právními předpisy. Žalobce také namítal, že prostřednictvím nesprávného a nezákonného postupu prvostupňového správního orgánu, tedy v důsledku procesního usnesení dle správního řádu, namísto vydání meritorního rozhodnutí dle zákona o pobytu cizinců, se správní orgány obou stupňů účelově vyhnuly své zákonné povinnosti zakotvené v § 174a ZPC, tedy povinnosti zkoumat přiměřenost dopadů všech rozhodnutí dle tohoto zákona. Výčet tam uvedený představuje minimální množinu faktorů, které ovlivňují přiměřenost spr