7 As 137/2011 — Nejvyšší správní soud

17 A 106/2018- 40 - text  6 17 A 106/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: C.K., narozený dne … , bytem … zastoupený: JUDr. Radek Bechyně, advokát, sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, IČ 70891168, sídlem Závodní 353/88, 360 01 Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.5.2018 č.j. 3023/DS/17-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Městského úřadu Ostrov, odboru dopravně správního ze dne 4. 10. 2017 čj. ODS-23340/2017-Svo, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1. a písm. f) bodu 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 3 odst. 3 písm. a) a § 18 odst. 3 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 30.000,-Kč, zákaz řízení motorových vozidel na 12 měsíců a náhrada nákladů řízení 1.000,- Kč. Žalovaný upřesnil čas spáchání přestupku v 16.26 hod. 2. Žalobce v žalobě namítal, že odvolací správní orgán konstatoval, že mělo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu ve smyslu toho, že veřejným zájmem je, aby se na pozemních komunikacích pohybovalo co nejmenší množství řidičů, kteří řídí bez příslušné skupiny řidičského oprávnění. Žalobce byl držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění. Nelze tedy předpokládat zásadní narušení veřejného zájmu, neboť žalobce již v minulosti prokázal, že je osobou způsobilou k držení řidičského oprávnění. Nemohl jakkoli narušit veřejný zájem a svým jednáním ohrožovat účastníky silničního provozu, neboť oplývá značnými zkušenostmi s řízením, tj. naplnil pouze formální znaky přestupkového jednání, kdy v době spáchání přestupku nebyl dle litery zákona držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.4.2012 č.j. 7As 137/2011-52 (dostupné na www.nssoud.cz), kde se konstatuje, že naplněním formálních znaků přestupku dochází i k naplnění znaků přestupku materiálních. Dle rozsudku NSS čj. 7 As 137/2011- 52 je možné nenaplnění materiálních znaků přestupku, a to za předpokladu existence zvláštních okolností případu. V dané věci odvolací správní orgán sice uvádí, že žádné zvláštní okolnosti neshledal, ovšem neuvádí explicitně, o jaké zvláštní okolnosti by se mělo jednat, a ani konkrétně nevyvrátil, že k těmto okolnostem nedošlo. Žalobce je toho názoru, že k naplnění zvláštních okolností případu došlo, a to zejména z důvodů, kdy svým jednáním jakkoli neohrožoval účastníky silničního provozu. Žalobce konstatoval, že po dobu, po kterou nebyl držitelem řidičského oprávnění, jakkoli neužíval motorová vozidla. Po uplynutí lhůty zákazu činnosti se plně zapojil do svých pracovních povinností, kdy takto konal v dobré víře. Povinnost, že v případě pozbytí řidičského oprávnění z důvodu trestu či sankce zákazu činnosti je nutno o navrácení řidičského oprávnění požádat, je sice stanovena zákonem, kdy by byla správná argumentace odvolacího správního orgánu ve smyslu, že neznalost zákona neomlouvá. Jak ovšem konstatoval Krajský úřad Ústeckého kraje v rozhodnutí ze dne 11.4.2014, není tato skutečnost mezi veřejností známá, a účastníci silničního provozu tedy konají v dobré víře, že po uplynutí trestu zákazu činnosti mohou pokračovat v řízení motorových vozidel bez dalších omezení. Krajský úřad Ústeckého kraje vychází v tomto rozhodnutí z doporučujícího stanoviska Ministerstva dopravy. Žalobce se tedy odvolával na rozhodnutí totožného správního orgánu, kdy předpokládal určitou právní jistotu, tedy že totožný správní orgán bude pokračovat shodně. Smyslem tohoto stanoviska Ministerstva dopravy je poučení obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aby v případě pozbytí řidičského oprávnění byly dotčené osoby dostatečně poučeny o veškerých dopadech a povinnostech spojených s pozbytím řidičského oprávnění. Městský úřad Ostrov toto doporučující stanovisko Ministerstva dopravy nenaplňuje, tedy nebyl žalobce náležitě poučen o tom, že automaticky nenabývá po uplynutí trestu řidičské oprávnění. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že je známo z obsahu spisové dokumentace, že námitku obdobného charakteru, tedy že žalobce nebyl poučen o tom, jak má postupovat při vrácení řidičského oprávnění po uplynutí trestu zákazu činnosti, žalobce vznesl v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně. Jak je dále zřejmé z obsahu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, tento se uvedenou námitkou dostatečně podrobně zabýval. Podle žalovaného žalobce evidentně zaměnil v případě této námitky obsah rozhodnutí žalovaného s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně, když žalovaný se touto námitkou nezaobíral. Žalovanému je vytýkáno, že v obdobných případech rozhoduje rozdílně, kdy navíc žalobce odkazuje na rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 11. dubna 2014, č.j. 1358/DS/2014. Žalovaný z procesní opatrnosti ověřil, zda pod tímto jednacím číslem nebylo v minulosti zdejším správním orgánem rozhodováno v obdobné věci, a to lustrací v systému spisové služby, a to s negativním výsledkem, což doložil v příloze. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti proto žalovanému nezbylo než konstatovat, že i tato žalobní námitka se jeví jako zcela bezpředmětná. 4. Součástí správního spisu je oznámení přestupku ze dne 2.8.2019, podle něhož žalobce v tento den v 16.26 hod řídil motorové vozidlo Ford Tranzit RZ … na silnici č. I/13 u BČS PAP OIL Nejda ve směru na Karlovy vary a byla mu naměřena rychlost (v místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 90 km/h) rychlost 121 km/h po odečtení odchylky. Lustrací bylo zároveň zjištěno, že má platnou blokaci řidičského oprávnění. Žalobce do oznámení uvedl, že si nebyl vědom, že nemůže řídit, protože mu přišlo vyrozumění o skončení zákazu řízení. Zastupoval ho JUDr. Jasa. K tomu byl pořízen úřední záznam PČR z téhož dne a záznam o přestupku pořízený rychloměrem. Součástí spisu je i potvrzení PČR o zadržení řidičského průkazu z téhož dne z důvodu zjištění blokace řidičského oprávnění, které žalobce rovněž podepsal. 5. Podle výpisu z evidenční karty řidiče se žalobce dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb. dne 22.5.2015, na základě kterého mu byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu od 19.10.2015 do 19.10.2016. 6. Ze sdělení Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 4.11.2015 vyplynulo, že žalobce byl tímto poučen, že má dle § 94a odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., povinnost odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu do 5 pracovních dnů od nabytí právní moci rozhodnutí Městského úřadu Ostrov ze dne 3.8.2015, které nabylo právní moci 19.10.2015 a kterým žalobci byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel. Z doručenky vyplývá, že zásilka obsahující toto sdělení byla žalobci zaslána na adresu trvalého bydliště, byla dne 9.11.2015 uložena na poště a dne 20.11.2015 byla vhozena do schránky. 7. Ze sdělení Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 11.9.2017 vyplynulo, že žalobce byl informován o nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek podle § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. spočívající v neodevzdání řidičského průkazu ve stanovené lhůtě. Zásilka obsahující toto rozhodnutí byla opět žalobci doručena fikcí dne 21.12.2015 a vhozena do schránky byla následujícího dne. 8. Ve vyjádření žalobce ze dne 29.9.2017 žalobce navrhl doplnit spis o listiny, které by prokázaly, že rozhodnutí o zákazu činnosti se žalobci dostalo do dispozice. Dále žalobce žádal prokázat, že tyto listiny obsahovaly poučení o postupu pro navrácení řidičského oprávnění. K jednání dne 4.10. 2017 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. 9. Správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že žalobce se dopustil přestupku minimálně z nedbalosti nevědomé, protože možná nevěděl, že řídí bez řidičského oprávnění (dále ŘO), ale kdyby si zachoval potřebnou míru opatrnosti, která je kritériem zavinění z nedbalosti (viz rozsudek NSS sp. zn. 1 As 22/2012, dostupný na www.nssoud.cz), více se staral o své věci a přebíral zásilky, případně četl jejich obsah, vědět to mohl a měl. Skutečnost, že byl přistižen při řízení bez ŘO v době platné blokace, vyplývá z evidenční karty řidiče. Řidič při uložení zákazu řízení motorových vozidel má povinnost dle § 94a odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. odevzdat řidičský průkaz a po skončení zákazu podle § 102 téhož zák. musí být o vrácení ŘO zažádáno. Neznalost práva se netrpí. Žalobce byl podle správního orgánu povinen tato ust. znát. Kdyby žalobce splnil povinnost a odevzdal řidičský průkaz, také by se dověděl o podmínkách jeho vrácení. Dovědět se to mohl i v rámci řízení o uložení pokuty či přes svého a