— Nejvyšší správní soud

17 A 139/2017- 66 - text  9 17 A 139/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: T.R., nar. …, bytem …, zastoupeného: JUDr. Petr Hromek, Ph.D., advokát, sídlem Vinohradská 30, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.9.2017 VVŽÚ/5602/17, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Domažlice ze dne 28.6.2017 čj. MeDO-49524/2017-Tich, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30.6.2017, a dále přestupku podle § 49 odst. 2 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30.6.2017, za což mu byla uložena pokuta 5.000,- Kč a náhrada nákladů řízení 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že podle zjednodušeného nazírání žalovaného je žalobce považován za agresora a p. J.T. za oběť. Ale p. T. incident vyvolal jednak neoprávněným vniknutím a pak i neoprávněným setrváním v prostorách společnosti Kartáčovna Koloveč s.r.o. Žalobce pouze ve vypjaté situaci reagoval na protiprávní stav, který způsobil J.T., přestože byl opakovaně vyzýván k dobrovolnému odchodu ze soukromých prostor. P. T. podle žalobce měl a mohl počítat s tím, že proti němu bude přiměřeně zakročeno i třeba svépomocí dle § 14 občanského zákoníku nebo v rámci nutné obrany dle §§ 2905 a 2907 občanského zákoníku. Nelze souhlasit s žalovaným, že p. T. se nedopustil žádného protiprávního jednání v souvislosti se svým vstupem do prostor společnosti za pomoci čipu. Okolnost, že p. T. vstoupil do provozovny kolem 12.30 hod, nemá podle žalobce žádný význam. Pracovní poměr p. T. skončil 31.12.2016 na základě jeho výpovědi ze dne 24.10.2016 doručené společnosti dne 25.10.2016. Podle čl. X. odst. 2 pracovní smlouvy měl p. T. povinnost nejpozději k poslednímu pracovnímu dni vrátit společnosti pracovní pomůcky vč. klíčů a karet. Tuto povinnost p. T. porušil a k vejití do prostor společnosti protiprávně použil čip, tj. sám si odemkl uzamčený prostor. Další protiprávní jednání p. T. podle žalobce spočívalo v tom, že si bez vědomí a souhlasu žalobce pořídil audionahrávku incidentu, ač se zjevně jednalo o neoprávněný zásah do soukromí žalobce. Toto podle žalobce nelze použít jako důkaz před soudem. Ve správním řízení neměl být důkaz použit vzhledem k § 51 odst. 1 věty první správního řádu, podle něhož k provedení důkazů lze použít všech důkazních prostředků, které nejsou získány v rozporu s právními předpisy. Skutková zjištění správního orgánu jsou podle žalobce neúplná, absentuje např. náležité dokazování ohledáním nemovitosti za účelem zjištění, že místo není veřejně přístupnou provozovnou. K tomuto žalobce navrhl důkaz svým výslechem, důkazy prokazující vlastnické právo společnosti Kartáčovna Koloveč s.r.o. k nemovitosti a místní šetření – ohledání nemovitosti. Žalobce rovněž namítal nesprávné hodnocení důkazů a poukázal na to, že svědci potvrdili, že proti p. T. bylo zakročeno až poté, co odmítl dobrovolně opustit uzavřené soukromé prostory. Žalobce uvedl, že součástí spisu je i výpověď z pracovního poměru uvádějící datum skončení pracovního poměru 31.12.2016, což prokazuje, že v den incidentu 13.1.2017 p. T. již nebyl zaměstnancem. Odvolací orgán tak podle žalobce postupoval nesprávně, když na jedné straně hodnotil jako významnou skutečnost, že p. T. přicházel do firmy s tím, že je stále zaměstnancem, a na druhou stranu nebyl proveden a zhodnocen důkaz výpovědí zaměstnance. Podle žalobce nutná obrana nebo dovolená svépomoc, aby byla účinná, musí být silnější, než je útok na zájem chráněný zákonem tak, aby byla způsobilá hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem odvrátit. Žalobce uvedl, že jednal v pozici statutárního orgánu společnosti, tedy v přímém zastoupení vlastníka nemovitosti, proto nejednal protiprávně. Slovo, které v rámci úsilí žalobce přimět p. T. k odchodu možná zaznělo, je nutné hodnotit v tomto kontextu a posoudit je jako mající zanedbatelnou společenskou škodlivost, neboť bylo nezpůsobilé dotknout se cti narušitele. Narušitel objektu podle žalobce musí počítat s tím, že proti němu bude rázně zakročeno nejen slovně, ale i případně i aktivním skutkem s použitím fyzické síly nebo zbraně. Bylo na žalobci, zda se uchýlí k dovolené svépomoci či nutné obraně nebo zda vyhledá pomoc u orgánu veřejné moci. Žalobce připomněl, že sám p. T. dne 12.5.2017 přiznal, že v prostorách firmy v předmětný den byl neoprávněně. Přestože bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že žalobce jednal v silném rozrušení, vyhodnocení této zásadní skutečnosti v rozhodnutí absentuje. Chybí úvaha, zda tato okolnost nemohla mít vliv na schopnost žalobce ovládat své jednání a zda nemohla být důvodem, pro který žalobce není za skutek odpovědný. Dále se měl podle žalobce správní orgán i bez návrhu zabývat tím, zda odpovědnost za přestupek podle § 5 odst. 2 zákona o přestupcích nezanikla z těchto důvodů, event. tyto skutečnosti při výměře sankce zohlednit jako okolnosti, které výrazně snižují míru společenské škodlivosti jednání. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že p. T. byl ve firmě žalobce zaměstnán, byť byl ve výpovědní lhůtě, což vysvětluje jeho držení vstupní karty. Po ukončení pracovní neschopnosti šel odevzdat její ukončení i čip do firmy. Do firmy šel v denní dobu za účelem ukončit pracovní poměr tak, aby zastihl mzdovou účetní, nešel tam za tím účelem, aby žalobce musel bránit svůj majetek. Své jednání žalobce nijak nepopírá. Z výpovědí svědků je patrné, že jsou vedeny účelově s ohledem na žalobce jako jejich zaměstnavatele. S ohledem na napjaté vztahy mezi p. T. a žalobcem, kdy p. T. předpokládal, že by mohlo dojít k vyhrocené situaci, není nezákonné, aby si na svoji obranu pořídil zvukový či obrazový záznam, neboť na rozdíl od žalobce by neměl pro své tvrzení žádné svědky. 4. V replice žalobce zopakoval, že pracovní poměr p. T. skončil dne 31.12.2016 a v den incidentu již zaměstnancem nebyl. Podle žalobce není rozhodující hodiny, kdy p. T. vstoupil do firmy, ale již samotná skutečnost, že tak učinil bez sjednání schůzky, neočekávaně a za použití čipu. Žalobce také tval na nezákonnosti pořízené audionahrávky bez vědomí a souhlasu dotčených osob s tím, že jej nelze použít jako důkaz. Žalobce odmítl argument, podle něhož je třeba vzít v úvahu pohnutky, které vedly k pořízení zvukové nahrávky. 5. Součástí správního spisu je úřední záznam o podaném vysvětlení ze strany pana J. T. ze dne 13.1.2017, který předložil audionahrávku z jednání se žalobcem v tento den. Dne 16.1.2017 podával vysvětlení k témuž žalobce, který zdůrazňoval, že pan T. již není zaměstnancem u žalobce, že mu pracovní poměr skončil 31.12.2016, a přesto si pan T. ponechal vstupní čip od objektu, který nevrátil, dále jej používal ke vstupu, a to i v předmětný den incidentu. K tomu byla předložena výpověď z pracovního poměru ze dne 24.10.2016 předaná žalobci 25.10.2016 ze strany pana T., z níž vyplývá, že smlouva končí pracovní výpovědí uplynutím výpovědní doby dne 31.12.2016. 6. Návrh na projednání přestupku podal pan T. dne 14.3.2017. Ve svém vyjádření žalobce dne 5.4.2017 uvedl, že dne 13.1.2017 pan T. vstoupil do provozovny jeho firmy Kartáčovna Koloveč spol. s.r.o., kde je jednatelem, přičemž pan T. nebyl v té době již zaměstnancem firmy, vstoupil tedy do firmy protiprávně bez souhlasu zaměstnavatele, proto byl vykázán. Žalobce předložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi Kartáčovna Koloveč spol. s.r.o. a panem T. ze dne 18.11.2015, kde v článku X v bodu 2 se uvádí, že k poslednímu pracovnímu dni, který je dnem ukončení pracovního poměru, je zaměstnanec povinen dostavit se na pracoviště a protokolárně předat zaměstnavateli pracovní nástroje, včetně klíčů, čipu i identifikačních karet. 7. Ústní jednání před správním orgánem ve věci se konalo dne 19.4.2017 v přítomnosti navrhovatele J.T., který uvedl, že na projednání trvá. Dále uvedl, že žalobce ho urážel vulgárními výrazy „kretén“ a „sráč“ a tyto ho urazily. V předmětný den 13.1.2017 se nacházel žalobce ve firmě ve 13:30 hod. Při vstupu si otevřel čipem, který stále ještě měl, šel do kanceláře mzdové účetní paní P., které chtěl předat neschopenku a čip. Žalobce vstoupil do kanceláře a odvolal paní P. vedle. Potom přišel a řekl panu T., že má odejít, nebo ho nechá vyhodit, nebo na něj zavolá policii. Pan T. řekl, že neodejde, že chce odevzdat neschopenku a čip. Poté žalobce přivolal skladníka A.P., aby ho vyhodil. Žalobce následně uváděl, že zavolá policii, s čímž pan T. souhlasil. Následně podle vyjádření pana T. žalobce začal jednat zkratkovitě, rozběhl se na něho a křičel „Ty půjdeš, ty půjdeš!“.