4 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

30 Af 44/2017- 58 - text  19 30Af 44/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: R.M., nar. …, bytem … žalovaný: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2017 č. j. 31630/17/5200-10422-711473 takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím Odvolací finanční ředitelství (dále též žalovaný) rozhodlo o odvolání žalobce a zamítlo jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj č.j. 1666876/16/2311-50523-402080 ze dne 16.9.2016 a toto rozhodnutí potvrdilo. Finanční úřad pro Plzeňský kraj uvedeným rozhodnutím doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 871 320 Kč a současně žalobci uložil zákonnou povinnost uhradit penále ve výši 174 264 Kč. II. Žaloba 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, které vycházel ze zjištěného skutkového stavu, podle kterého za rok 2011 jako daňový subjekt uplatnil daňově uznatelný výdaj za provedené zemní práce od dodavatele SMS Simosta s.r.o. a dále za zemní práce od R.Č., za nákup pohonných hmot, za nákup materiálu na vybavení koupelny a kuchyně. Správci daně vznikly pochybnosti, zda uvedené výdaje jsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 zák. o daních z příjmů a žalobce byl vyzván k prokázání dotčených skutečností. Podle správce daně žalobce sporné skutečnosti dostatečně neprokázal, a proto žalobci byla doměřena platebním výměrem daň z příjmů a penále v uvedených částkách. 3. Žalobce závěry žalovaného i závěry správce daně I. stupně zpochybňoval a své námitky rozčlenil do čtyř okruhů, podle toho, o jaký daňově uznatelný výdaj se jednalo. 4. V prvém okruhu žalobních tvrzení žalobce vytýkal žalovanému nesprávné závěry o provedení zemních prací od dodavatele SMS Simosta s.r.o. V této souvislosti uváděl, že správní orgán postupoval v rozporu s ust. § 92 odst. 2 daňového řádu, jelikož nedbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Podle žalobce správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav a porušily zásadu volného hodnocení důkazů. 5. V rámci tohoto tvrzení žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že je to žalobce, kdo má brát na sebe riziko podnikání při výběru obchodního partnera. Žalobce tvrdil, že ke skutečnostem ohledně plnění daňových povinností společnosti SMS Simosta s.r.o. jako dodavatele prací vůbec nemělo být přihlíženo a neměly být posuzovány k tíži žalobce. 6. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobce týkající se nekontaktnosti L.R. 7. Žalobce tvrdil, že žalovaný se nevyjádřil ke skutečnosti, že z výpovědi svědka B. vyplynulo, že pan B., který byl zaměstnaný na dohodu u společnosti SMS Simosta s.r.o. fakticky provedl zemní práce, resp. provedla je společnost SMS Simosta s.r.o. Žalovaný přitom ani neuvedl, proč výpověď svědka B. nevzal v potaz. 8. Žalobce tvrdil, že žalovaný se nevyjádřil ke skutečnostem ohledně zapůjčení bagru Komatsu, o kterém se žalobce zmiňoval v odvolání a které mělo prokazovat, že práce na stavbě probíhaly již před 1. srpnem 2011. 9. Podle žalobce se žalovaný nevypořádal ani s námitkou týkající se navážení zeminy na letiště v Líních. 10. Žalobce tvrdil, že žalovaný se nevypořádal s námitkou, že z výslechů svědka L. vyplývá, že pracoval na stavbě pro SMS Simosta s.r.o., přestože nebyla předložena dohoda o provedení práce. Podle žalobce výslechem svědků L. a B. bylo prokázáno, že na stavbě pro SMS Simosta pracovali. 11. Žalobce tvrdil, že žalovaný neprovedl ani výslech K.V., JUDr. K.M. a statutárního orgánu STRIX Chomutov, aniž by k tomu měl relevantní důvod. Neprovedení těchto důkazů žalovaný nedostatečně a nesprávně odůvodnil. 12. Žalobce tvrdil, že žalovaný nesprávně pracoval se zprávou insolvenčního správce jako s veřejnou listinou a vycházel z informací v ní uvedených, přestože tyto informace byly starší než 2 roky. 13. Žalobce tvrdil, že žalovaný nesprávně posoudil seznam přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení společnosti SMS Simosta s.r.o., když uvedl, že přihlášky ve vztahu k fakturovaným pracím společnostmi STRIX Chomutov, IZOMAT Praha a STAVMONTA nemají souvislost s pracemi pro žalobce. Žalobce přitom těmito skutečnostmi chtěl prokázat, že společnost SMS Simosta byla až do svého úpadku aktivní společností. 14. Žalobce tvrdil, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť správce daně se opomněl zabývat otázkou, zda nezpochybněné výdaje za rok 2011 mohly žalobci umožnit realizaci předmětné zakázky. Jinak by totiž bylo nutno přistoupit ke stanovení daně pomocí pomůcek, neboť v daném případě není sporné, zda stavební práce byly realizované, ale je sporné, kým byly realizovány. 15. Ve druhé okruhu žalobních tvrzení ve vztahu k zemním pracím od dodavatele R. Č. žalobce tvrdil, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. V daném případě se objevil rozpor mezi svědky panem Č. a paní D. a z důvodu tohoto rozporu správní orgán uvedl, že tyto výpovědi nejdou osvědčit jako důkaz, čímž žalobce neunesl důkazní břemeno a svá tvrzení neprokázal. Podle žalobce správní orgán postupoval nesprávně, když neodstranil rozpor mezi výpověďmi a přiklonil se pouze k výpovědi svědka Č., který potvrdil, že práce neprováděl a faktury nevystavil. 16. V rámci třetího okruhu žalobních tvrzení týkajícího se nákupu pohonných hmot žalobce tvrdil, že dodatečně předložil jednotlivé daňové doklady za pohonné hmoty, avšak správní orgán tuto skutečnost nevzal v potaz a setrval na původním stanovisku. Žalobce provozoval motorovou dopravu a zemní práce a není mu zřejmé, jak jinak by použil naftu, než jako předmět svého podnikání, přičemž její spotřeba nevybočuje z obvyklých hodnot. 17. Žalobce v tomto okruhu žalobních tvrzení dále uváděl, že požadavek na knihu jízd uvedený v pokynu D-300MF pro něj není závazný. S touto námitkou se žalovaný rovněž nevypořádal. 18. Ve čtvrtém okruhu žalobních tvrzení ve vztahu k nákupu vybavení koupelny a kuchyně, žalobce tvrdil, že správní orgán nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, čímž došlo k porušení zásady zákazu libovůle. Žalobce tvrdil, že vynaložení nákladů na vybavení koupelny a kuchyně dostatečně prokázal výslechy svědka K.. a svědků M. a J.M. 19. Žalobce na základě těchto tvrzení navrhoval, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 20. Žalovaný se vyjádřil k jednotlivým okruhům žalobních tvrzení a uváděl následující skutečnosti. 21. K otázce zemních prací od dodavatele SMS Simosta s.r.o. žalovaný stran námitky vztahující se k spornému datu zápisu jednatele obchodní společnosti SMS Simosta s.r.o. K. V. do obchodního rejstříku, kdy žalobce namítá, že v napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že skutečnost, zda zápis v obchodním rejstříku trpí chybou či nikoliv, není relevantní, žalovaný uvádí následující. V odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodě [27] je uvedeno, že tato skutečnost není předmětem zde řešeného sporu a není v kompetenci správce daně posuzovat správnost zápisu ve veřejném rejstříku. To však neznamená, že by nebyla správcem daně zohledněna, naopak tato skutečnost vyvolala pochybnosti správce daně. Žalovaný dodává, že dle ust. § 29 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platném do 31. 12. 2013, jsou skutečnosti účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění, ledaže zapsaná osoba prokáže, že třetí osobě bylo provedení zápisu známo dříve. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplynulo, že zápis jednatele byl proveden dne 8. 11. 2011, kdy datem zániku funkce předchozího jednatele, pana Z.H., je den 16. 9. 2011. 22. Žalobce dále namítá, že mu nemohou být dány k tíži skutečnosti týkající se jiných daňových subjektů, neboť o tom, zda obchodní partner plní daňové povinnosti, nejsou nijak dostupné informace. Žalovaný k této námitce uvádí, že skutečnost, že obchodní partner žalobce neplní své daňové povinnosti, nebyla jedinou skutečností posuzovanou správcem daně, ale pouze jednou z dílčích skutečností, které prohloubily pochybnosti správce daně vzniklé v souvislosti s daňovými doklady předloženými správcem žalobcem. K tíži žalobce pak nebylo kladeno neplnění daňových povinností jeho obchodním partnerem, ale výhradně skutečnost, že svá tvrzení o své obchodní spolupráci s tímto subjektem věrohodně neprokázal. Tvrzení odvolatele, že obchodní společnost SMS Simosta s.r.o. byla na trhu zavedenou společností, se kterou obchodovaly na trhu významné společnosti, samo o sobě neprokazuje, že obchodní společnost SMS Simosta s.r.o. deklarované práce provedla. Správce daně dospěl k závěru, že žalobcem uplatňované výdaje nejsou výdaji ve smyslu ust. § 24 odst. 1 ZDP, který by byl vynaložený na dosažení