10 Azs 153/2016 — Nejvyšší správní soud

57 A 30/2018- 95 - text  30 57 A 30/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: nezletilý P.X.H., narozen …, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem …m Vietnamská socialistická republika, zastoupen zákonnou zástupkyní (matkou) N.T.T., narozenou …, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, právně zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Brno, Příkop 8 proti žalovanému: Ministr zahraničních věcí, se sídlem Praha 1 – Hradčany, Loretánské náměstí 101/5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2018, č.j. 100656-3/2018-OPL takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2018, č.j. 100656-3/2018-OPL a usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 10. 1. 2018, č.j. 3944/2017-HANOI-2a, se z r u š u j í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2018, č.j. 100656-3/2018-OPL (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl zamítnut jeho rozklad proti usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 10. 1. 2018, č.j. 3944/2017-HANOI-2a (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o upuštění od osobního podání žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky a řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu bylo podle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že se jeho zákonná zástupkyně dne 5. 12. 2017 osobně dostavila, společně se zmocněnou zástupkyní, za účelem osobního podání žalobcovy žádosti o trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny na Velvyslanectví České republiky v Hanoji a byla na základě sjednaného termínu v tzv. systému Visapoint pro podání žádosti o krátkodobé schengenské vízum vpuštěna v úředních hodinách do vnitřních prostor velvyslanectví. Registraci k podání krátkodobého schengenského víza zákonný zástupce žalobce využil k zajištění vstupu, protože registraci k podání žádosti o dlouhodobý či trvalý pobyt mu tzv. systém Visapoint neumožnil. Při kontrole registrace zákonného zástupce žalobce v seznamu objednaných žadatelů před jeho vpuštěním do vnitřních prostor pracovníci velvyslanectví podle cestovního dokladu zkontrolovali totožnost zákonného zástupce. Zákonná zástupkyně žalobce byla později ve vnitřních prostorách velvyslanectví vyzvána, aby vstoupila do podací místnosti. Zde zákonná zástupkyně žalobce osobně na úředním formuláři s příslušnými náležitostmi podala žalobcovu žádost o trvalý pobyt. Žádost podala tím způsobem, že ji osobně předala na podací přepážce přítomné úřední osobě, která zde přijímala žádosti. Po podání žádosti byla tato žádost i s náležitostmi zákonné zástupkyni žalobce vrácena zpět spolu se stejnopisem usnesení velvyslanectví o nepřijatelnosti této žádosti, které velvyslanectví učinilo do spisu podle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Jedná se o usnesení ze dne 5. 12. 2017, č.j. 3944/2017-HANOI-2. Vzhledem k výše popsanému postupu velvyslanectví zákonná zástupkyně žalobce vzápětí osobně podala žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti žalobce o trvalý pobyt podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, kterou odůvodnila nemožností registrace v tzv. systému Visapoint a nemožností telefonického sjednání termínu pro podání žádosti. Současně s tím opět podala žalobcovu žádost o trvalý pobyt. Tím využila nové právní úpravy zákona o pobytu cizinců v § 169d odst. 3, účinné od 15. 8. 2017, která žadatelům zaručuje zahájení řízení i v případech, kdy svoji žádost nepodají osobně. Dne 11. 1. 2018 bylo k rukám právního zástupce žalobce doručeno prvoinstanční rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím právního zástupce rozklad, o kterém rozhodl žalovaný, ministr zahraničních věcí, napadeným rozhodnutím. Toto rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 8. 3. 2018 a následně i dne 9. 3. 2018. 3. Žalobce dále v sedmi bodech odůvodnil žalobu. Pod bodem 1. uvedl, že především namítá, že postupoval v souladu s platnou právní úpravou, účinnou od 15. 8. 2017, a že v souladu s právními názory vyjádřenými v judikatuře správních soudů bylo povinností Velvyslanectví ČR v Hanoji od povinnosti osobního podání žádosti upustit. Žalobce argumentaci pro přehlednost rozdělil do následujících tří bodů: 1. a) Nová právní úprava v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců K tomu žalobce uvedl, že od 15. 8. 2017 nabyla účinnosti novela zákona o pobytu cizinců, která obsahuje nové ustanovení § 169d odst. 3, dle kterého zastupitelský úřad může v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Řízení je v případě podle věty první zahájeno dnem, kdy žádost došla zastupitelskému úřadu. Neupustí-li zastupitelský úřad v případě podle věty první od povinnosti osobního podání žádosti, řízení o žádosti usnesením zastaví. Zastupitelský úřad může od povinnosti osobního podání žádosti upustit také bez uvedení důvodů cizincem, jsou-li mu důvody pro toto upuštění známy z jeho úřední činnosti, nebo může učinit na své úřední desce prohlášení, že od povinnosti osobního podání žádosti upouští pro určitý druh žádostí o pobytová oprávnění podaných v budoucnu, a to zejména v případech, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu (zvýrazněnou pasáž podtrhl právní zástupce, pozn. soudu). V zákoně o pobytu cizinců zůstala zachována povinnost podat žádost osobně, novela však zaručuje cizincům, kteří mají jakýkoliv důvod, proč nemohou žádost podat osobně, podat žádost jiným způsobem a zahájit řízení o ní. V rámci takto zahájeného řízení je pak přezkoumáno, zda důvody pro prominutí osobního podání uváděné cizincem jsou dostatečně závažné a objektivní. V případě zastavení řízení pak cizinec má možnost podat rozklad a následně i správní žalobu. Od účinnosti této novely tedy cizinci, kteří z důvodů spočívajících na straně zastupitelského úřadu nemohou žádost podat osobně, nemusejí využívat k podání žádosti alternativní „kreativní“ způsoby, jimž pak musely poskytovat ochranu správní soudy, zejména Nejvyšší správní soud v rozsudcích rozšířeného senátu ze dne 30. 5. 2017, č.j. 10 Azs 153/2016-52 a č.j. 7 Azs 227/2016-36. Nyní již cizinci mají novelou stanoven právní postup, který musejí dodržet v případě, kdy nemohou žádost podat osobně. Dosavadní „kreativní“ způsoby podání žádosti, kdy žádost byla např. podávána spolu se stížností, již proto nemohou mít za následek zahájení řízení, protože cizinci mají v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zákonem stanovený postup, který jim zajišťuje zahájení řízení. Žalobce tedy využil jediný možný zákonný postup jak dosáhnout zahájení řízení v případě, že má objektivní doložitelné důvody, proč nemůže žádost podat osobně v souladu s definicí osobního podání žádosti o pobyt podle § 169d odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce zároveň v souladu s požadavky zákona doložil důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. 1. b) Povinnost zastupitelského úřadu v důvodných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit podle judikatury K tomu žalobce konstatoval, že ačkoli výše citovaný § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců uvádí, že zastupitelský úřad „může“ od povinnosti osobního podání upustit, z judikatury vyplývá, že při existenci a prokázání objektivních důvodů od povinnosti osobního podání upustit musí. Žalobce v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2016, sp.zn. 57 A 53/2015 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, sp.zn. 10 Azs 97/2017, které řeší situaci nezletilé žadatelky o pobyt - občanky VNM, jejíž zákonní zástupci se nemohli osobně dostavit k podání žádostí o pobyt. Oba soudy vyslovily právní názor, že v obdobných případech zastupitelské úřady od povinnosti osobního podání žádosti o pobyt upustit musí, aby zákonem stanovená povinnost podat žádost osobně nebyla v některých případech v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalobce má proto za to, že ve světle názorů vyslovených oběma soudy v uvedených rozsudcích byl zastupitelský úřad povinen od povinnosti osobního podání žádosti upustit, jestliže žadatel dostatečně doložil objektivní důvody pro tento postup. 1. c) Důvodnost žádosti žalobce o prominutí povinnosti osobního podání žádosti z hlediska rozsudků rozšířeného senátu Nejvyšší správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č.