9 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

57 A 40/2019- 40 - text  č. j. 57 A 40/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: V.D., narozený dne … bytem … zastoupený advokátem JUDr. Martinem Čonkou sídlem Komenského 2276/4, 350 02 Cheb proti žalovanému: Předseda Okresního soudu v Chebu sídlem Lidická 1066/1, 250 60 Cheb o zrušení výtky žalovaného ze dne 22. 1. 2019, čj. 0 Spr 64/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výtky ze dne 22. 1. 2019, čj. 0 Spr 64/2019, udělené za průtahy v řízení. Žalobci byla tato výtka uložena na základě prověrky spisů, které byly původně přiděleny k vyřízení soudkyni Mgr. Miroslavě Theissové a byly na základě doplňku č. 5 rozvrhu práce Okresního soudu v Chebu přiděleny k projednání a rozhodnutí ostatním soudcům, přičemž ve spisech takto přidělených žalobci byly zjištěny průtahy spočívající v nečinnosti delší než tři měsíce. II. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce upozornil na to, že ačkoli v písemné výtce není výslovně uvedeno, jednalo se v projednávané věci o spisy, jež byly původně rozvrhem práce Okresního soudu v Chebu přiděleny k projednání a rozhodnutí soudkyni Mgr. Miroslavě Theissové a teprve poté na základě doplňku č. 5 rozvrhu práce přiděleny pouze žalobci. Nejedná se tedy o věci, které byly také podle stejné změny rozvrhu práce přiděleny ostatním soudcům. Doplňkem č. 5 rozvrhu práce měl žalovaný zřejmě na mysli doplněk rozvrhu práce pro rok 2018 ze dne 27. června 2018, evidovaný Okresním soudem v Chebu pod spisovou značkou Spr 481/2018. Tento doplněk v odstavci 8 stanovil, že „nevyřízené věci, zapsané v soudním oddělení 16 či v jiném soudním oddělení, které byly přiděleny soudkyni Mgr. Miroslavě Theissové, se rozdělí mezi ostatní soudce dle připojeného seznamu … Nebude-li ukončena pracovní neschopnost soudkyně Mgr. Miroslavy Theissové do 31. 3. 2019, budou k uvedené době nevyřízené věci, jež byly takto přiděleny ostatním soudcům, těmto přiděleny trvale.“ 3. Z uvedeného bylo podle žalobce zřejmé, že k trvalému přidělení věcí soudcům podle algoritmu, předvídaného dále ve zmíněném odstavci doplňku rozvrhu práce, mělo dojít teprve dnem 1. dubna 2019, pokud bude splněna podmínka, že do té doby nebude ukončena pracovní neschopnost soudkyně Mgr. Theissové, jíž byly věci přiděleny jako zákonnému soudci. To, že následně vyhotovované záznamy podepisované místopředsedou pro občanskoprávní věci Okresního soudu v Chebu (dále jen „místopředseda“), který byl žalovaným pověřen výkonem státní správy na úseku dohledu nad vyřizováním občanskoprávních věcí, jež byly vkládány do jednotlivých spisů s odkazem na výše citovaný doplněk rozvrhu práce, zněly jinak (tak, že příslušná věc byla přidělena k projednání a k rozhodnutí), nemůže na tomto hodnocení nic změnit. Rozvrh práce je totiž právě onou normou, která rozdělení věcí upravuje, nikoli následný záznam ve spise. K tomuto způsobu přidělování věcí žalobce právně hodnotil, že úprava přidělování věcí k projednání a zejména k rozhodnutí současně dvěma soudcům, byla v předmětné době v rozporu se zákonem a nesplňovala proto ústavní požadavky na určení zákonného soudce v konkrétní věci. Žalobce dále namítal, že možnost dočasného přidělení věci k projednání a rozhodnutí a její vrácení původnímu soudci, pokud k rozhodnutí nedojde, zná zákon o soudech a soudcích teprve s účinností od 1. 11. 2019 v § 42b odst. 3 písm. b) ve spojení s § 42e zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), ovšem jen u insolvenčních věcí. Do té doby rozvrh práce mohl (může) jen upravit zástup za nepřítomného soudce dle § 44 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, anebo trvalé přidělení věci k projednání a rozhodnutí namísto původního soudce dle § 42 odst. 1 písm. d) téhož zákona. 4. Podle § 42 odst. 4 stejného zákona, navíc platilo a platí, že změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí, a pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. Příslušné ustanovení rozvrhu práce tedy neumožnilo jiný výklad než ten, že věci soudkyně Mgr. Theissové byly delegovány dočasně jiným soudcům pouze jako zástupcům této soudkyně tak, aby do konce března 2019 mohli činit neodkladné úkony v těchto věcech podle § 44 zákona o soudech a soudcích. Ostatně právě v tomto smyslu předmětný doplněk rozvrhu práce stanovil, že k trvalému přidělení dojde teprve dne 1. 4. 2019. Tato výjimka z obecného zastupování jen jedním soudcem, která je v rozvrhu práce zakotvena ve vztahu ke každému soudci Okresního soudu v Chebu, byla zjevně nezbytná s ohledem na počet věcí, kde byly takové neodkladné úkony možné. Veden danou úvahou, postupoval takto žalobce ve vytýkaných věcech. K vysvětlení tohoto postupu žalobce dále uvedl, že byl nucen se při předběžném posuzování zákonného soudce řídit svým autonomním výkladem, a to podle předchozí instrukce, kterou obdržel od žalovaného prostřednictvím místopředsedy. Určení zákonného soudce v konkrétní věci totiž není vždy jednoduché posouzení, zejména s ohledem na kumulaci a konkurenci jednotlivých rozhodných podmínek. Nejen proto některá ustanovení rozvrhu práce neumožnila a ani nyní neumožňují jednoznačné výklady k této problematice. Za postup v konkrétním řízení (a tedy i za procesní posouzení, zda je zákonným soudcem) přitom odpovídá soudce, nikoli předseda soudu. Soudce tak případně nese také odpovědnost i za nesprávný úřední postup, pokud by si namísto zákonného soudce osvojil pravomoc činit procesní úkony v řízení, kde mu nesvědčí postavení zákonného soudce. Proto se žalobce v minulosti snažil v tomto směru zjistit autoritativní výklad rozvrhu práce u jeho autora v řízení, vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. P 212/2016. Místopředseda soudu však v odkazované věci žalobci sdělil, že výklad rozvrhu práce nepodává a že každý soudce je povinen si jej vyložit sám. 5. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nezavinil to, že ve věcech vyjmenovaných ve výtce žalovaného, nebyly činěny žádné úkony po dobu delší tří měsíců. Vzhledem k tomu se žalobce nemohl dopustit drobného nedostatku, ani poklesku v práci, jež mu byl žalovaným rozhodnutím vytýkán. Pokud v předmětných věcech vznikly průtahy, způsobila je nesprávná úprava rozvrhu práce. Výtka tedy byla žalobci udělena nezákonně. 6. Žalobci jsou přidělovány občanskoprávní věci sporného charakteru podle pořadí rovnoměrného nápadu (100 % nápadu na soudce; řešené žalobcem v oddělení 15) a mimořádně i věci péče o nezletilé a opatrovnické věci (podle zvláštních pravidel rozvrhu práce; řešené žalobcem v oddělení 22). Od června 2018, kdy byl vydán předmětný doplněk rozvrhu práce do ledna 2019, kdy bylo rozhodnuto o výtce, takto žalobci bylo přiděleno k projednání a rozhodnutí celkem 282 věcí a jako zastupujícímu soudci 37 věcí kolegyně T. Za stejné období žalobce, nebo na základě jeho pokynu vyšší soudní úřednice, ukončil řízení rozhodnutím 351 věcí, tj. průměrně 43,5 věcí za měsíc. 7. Žalobce v žalobě též tvrdil, že při zachování zákonem žádané pečlivosti individuálního posuzování věcí není v možnostech žádného soudce rozhodnout (skončit) více věcí. V době vydání předmětného doplňku rozvrhu práce, tj. 27. června 2018, vedl žalobce řízení v celkem 225 neskončených věcech. Pokud k tomuto číslu přičteme nápad 282 věcí (a k tomu 41 věcí obživlo), pak je z uvedeného zřejmé, že při průměrném vyřizování věcí, jež byly trvale přiděleny k projednání a rozhodnutí žalobci, by žalobce nebyl, ani při respektování pořadí přidělení věcí žalobci, schopen vytýkané věci skončit (rozhodnout). Kdyby byly ve vytýkaných věcech prováděny úkony, směřující ke skončení věci bez ohledu na toto pořadí, způsobilo by to nečinnost v ostatních, již dříve přidělených věcech, neboť již nyní dosahuje doba u žalobce od nařízení jednání do termínu jednání tři měsíce. Jde tedy právě o dobu vytýkané nečinnosti (podle žalovaného o dobu průtahu). Ani žádaný úkon by tedy stav vyřizování věcí u Okresního soudu v Chebu nezměnil. Z tohoto pohledu je zřejmé, že k žádným průtahům ve vytýkaných věcech v důsledku nečinnosti žalobce ve skutečnosti nedošlo. 8. Dále žalobce pokračoval, že o začátku prověrky věcí soudkyně Mgr. M.T., v nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do přijetí doplňku č. 5 rozvrhu práce pro rok 2018, již v září 2018, byli soudci Okresního soudu informováni na pracovní poradě dne 17. 9. 2018. S výsledky této prověrky byli soudci seznámeni také na pracovní poradě, ovšem až dne 14. 1. 2019. Žalobce svůj názor na svou pravomoc k předmětným věcem nijak netajil a prezentoval jej i mezi ostatními soudci. Čtyř či pětiměsíční prověrka věcí tedy u žalobce nebyla vůbec nutná, neboť její výsledek bylo možné deklarovat pouhým nahlédnutím do informačního systému ISAS, či dotazem u žalobce. Právě až na pracovn