4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 44/2018- 66 - text  15 57 A 44/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: M.M., narozena …, státní příslušnost Ukrajina, v České republice bytem …, zastoupena advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, sídlem Brno, Příkop 8 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2018, č.j. MV-146106-4/SO-2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2018, č.j. MV-146106-4/SO-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 26. 8. 2015, č.j. OAM-4633-36/DP-2012 (MV-6610-23/OAM-2012) (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem „výkonný manažer – účast v právnické osobě“. Žalobkyně požadovala též zrušení prvoinstančního rozhodnutí. II. Žaloba 2. Žalobkyně uvedla, že považuje napadené rozhodnutí v celém rozsahu za nezákonné, když tvrdí, že tímto rozhodnutím byla zkrácena na svých právech přímo i v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem žalované. Žalobkyně má za to, že byla přímo zkrácena na svých právech úkony správních orgánů, spočívajícími v nesprávném vydání rozhodnutí o zastavení řízení, pro jejichž vydání nebyly splněny podmínky. Žalovaná současně při svém rozhodování nevyšla ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistila přesně a úplně skutečný stav. Přijaté rozhodnutí není přesvědčivé. Žalovaná se nezabývala žádostí žalobkyně o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu svědomitě a odpovědně a při svém rozhodování dospěla k nesprávným zjištěním a nesprávným právním závěrům. Žalovaná při svém rozhodování nedbala na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobkyně z tohoto důvodu podává ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) žalobu proti napadenému rozhodnutí ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím. 3. Žalobkyně dále uvedla, že prvoinstanční orgán při svém rozhodování dospěl k závěru, že žalobkyně v době vydání prvoinstančního rozhodnutí neplnila účel pobytu. Žalobkyně byla dlouhodobě vážně nemocná, prodělala několik operací, léčení a rekonvalescencí, což bylo důvodem, proč nemohla po dlouhou dobu podnikat. Po celou dobu byla žalobkyně odkázána na péči ze strany své dcery I.M. a druha své dcery R.B., nar. … Z výše uvedených důvodů nebylo ani v možnostech a schopnostech žalobkyně z území České republiky vycestovat. V současné době není zdravotní stav žalobkyně stále dobrý, stále je odkázána na pomoc a péči ze strany své dcery a druha své dcery, se kterými žalobkyně žila a žije ve společné domácnosti. I přesto žalobkyně doufá ve zlepšení svého zdravotního stavu do takové míry, aby v rámci svých možností a schopností vzhledem ke svým zdravotním omezením mohla alespoň v omezené míře navázat na svou předchozí podnikatelskou činnost. Dle žalobkyně správní orgány obou stupňů při svém rozhodování nevyšly ze spolehlivě zjištěného stavu věci, především se nezabývaly otázkou, z jakého důvodu žalobkyně neplnila účel dlouhodobého pobytu, zdali nebyla na její straně dána překážka na její vůli nezávislá, pro kterou nebyla schopna plnit účel dlouhodobého pobytu. Žalobkyně má za to, že zejména s ohledem na délku trvání odvolacího řízení, které trvalo dva a půl roku, měla žalovaná před vydáním rozhodnutí vyzvat žalobkyni k aktuálnímu vyjádření se k předmětu řízení a případným změnám skutkového stavu věci. Pokud tak žalovaná neučinila, zatížila své rozhodnutí vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 4. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná při svém rozhodování postupovala v rozporu se zákonem, když s ohledem na značnou délku odvolacího řízení nezjišťovala a nepřihlédla k případným změnám skutkového stavu v případě posuzování zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. V souvislosti s výše uvedeným žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016, č.j. 7 Azs 322/2015-43, který dospěl k závěru, že „v případě posuzování zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince dle § 37 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, je rozhodný skutkový stav v době vydání rozhodnutí. Pro odvolací orgán je pak rozhodný skutkový stav v době vydání odvolacího rozhodnutí. Neznamená to ale nutně, že by musel odvolací orgán vždy znovu ověřovat skutkový stav zjištěný orgánem I. stupně. V situaci, kdy rozhoduje v zákonných lhůtách a nevyvstane žádná pochybnost o tom, že zjištěný skutkový stav je stále aktuální, to není ani žádoucí. Pokud je ovšem odvolací orgán dlouhodobě (v projednávané věci dokonce několik let) nečinný, je pochybnost o aktuálnosti správním orgánem I. stupně zjištěného skutkového stavu zcela na místě. Jestliže je navíc předmětem posuzování situace, u níž lze zcela reálně předpokládat právně relevantní změny (jako je právě rodinný život žadatele), musí správní orgán II. stupně učinit kroky k ověření toho, zda nedošlo ke změně skutkového stavu.“. Žalobkyně pobývá na území České republiky oprávněně od roku 2004, žije ve společné domácnosti se svou dcerou paní I.M., nar. …, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, a druhem své dcery panem R.B., nar. ... Po celou dobu svého pobytu na území České republiky žalobkyně žila a žije řádným životem, nedostala se do konfliktu se zákonem. Na území České republiky se spolu se svou dcerou integrovala a svoji budoucnost spojuje se svou rodinou s Českou republikou. Žalobkyně je s ohledem na svůj zdravotní stav na pomoc a péči ze strany své dcery a jejího partnera. Žalobkyně si je vědoma znění § 37 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), který přímo neobsahuje možnosti zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení víza s tím, že při posuzování přiměřenosti správní orgán přihlíží zejména k dopadům rozhodnutí do soukromého a rodinného života, jak je tomu v odst. 2 výše citovaného zákonného ustanovení. Žalobkyně má však za to, že v souvislosti s § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nelze v daném případě vykládat výše uvedené ustanovení zcela restriktivním způsobem, aniž by nebyla posuzována přiměřenost dopadu rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu do práva na soukromý a rodinný život žalobkyně. Takové pojetí práva by bylo čistě formalistické a rozporující princip proporcionality práva. Rozhodnutím prvoinstančního orgánu, stejně jako rozhodnutím žalované není zasaženo pouze do soukromého a rodinného života žalobkyně, ale i její jediné dcery, které se již, jak je výše uvedeno, zcela integrovaly na území České republiky a dohromady tvoří i s partnerem dcery žalobkyně rodinu trvale usazenou na území České republiky. V tomto směru žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č.j. 7 As 21/2008-101 a ze dne 27. 1. 2012, č.j. 8 As 34/2011-86, v nichž tento soud připustil, že by určité mimořádné okolnosti mohly vést k výjimce z pravidla, kdy by správní orgán nemusel aplikovat určitý právní předpis nebo měl užít „zmírňujícího“ správního uvážení. Takovými mimořádnými okolnostmi by mohla být především skutečnost, že by se správní orgán aplikací právního předpisu dopustil jednání, které by bylo v rozporu s principy materiálního právního státu, zejména v rozporu s principy lidskosti. Výše uvedená rozhodnutí rovněž připustila, že takovou situací by mohly být i případy, kdy by hrozil zásah do rodinného života dotčené osoby. S ohledem na výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu má žalobkyně za to, že jsou na její straně dány natolik mimořádné okolnosti, pro něž by zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo v rozporu s principy materiálního právního státu. III. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě, v části označené jako „A. Nedostatečné zjištění skutečného stavu věci, zkrácení žalobkyně na svých právech“, žalovaná uvedla, že jestliže má žalobkyně za to, že v průběhu řízení nebylo postupováno v souladu s § 2 a § 3 správního řádu je žalovaná po prostud