3 Ads 145/2011 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 30/2019- 88 - text  9 16 Ad 30/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: nezletilý V. Š., narozený X zastoupený zákonným zástupcem – matkou: Mgr. V. Š., LL.M. oba trvale bytem X, t.č. X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě ze dne 15.3.2019 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2019 č.j. MPSV-2019/5625-917 o příspěvku na mobilitu a o nákladech řízení o kasační stížnosti žalobce, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud upozorňuje, že řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a pro návrh na přezkoumání rozhodnutí je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 9.1.2019, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). 2. Včasnou žalobou ze dne 15.3.2019 téhož dne doručenou soudu prostřednictvím datové schránky se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2019 č.j. MPSV-2019/5625-917, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Liberci (dále jen ÚP) ze dne 22.11.2018, čj. 141695/18/SM, sp. zn. 2040-18-SM, o zastavení výplaty dávky pro osoby se zdravotním postižením příspěvku na mobilitu přiznaného rozhodnutím ÚP ze dne 23.3.2018, sp. zn. 2040-18-SM, č.j. 38694/18/SM, ve výši 550 Kč měsíčně ode dne 1.3.2018 do 28.2.2021. 3. Žalobce v žalobě mimo jiné uvedl, že prvostupňovým rozhodnutím ÚP mu byl přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ ode dne 1.11.2017 do 28.2.2021, s odůvodněním, že se jedná o osobu se zvlášť těžkým nebo úplným postižením pohyblivosti. Následně mu pak byla rozhodnutím ÚP ze dne 23.3.2018 sp. zn. 2040-18-SM, č.j. 38694/18/SM, přiznána dávka pro osoby se zdravotním postižením - příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně ode dne 1.3.2018. V zastoupení zákonného zástupce oznámil žalobce ÚP dne 8.10.2018, že byl umístěn dne 26.9.2018 na žádost zákonných zástupců ze zdravotních důvodů (syndrom Pallister-Killian, epileptický syndrom) na celoroční pobyt do X Domov pro postižené děti X, příspěvková organizace, IČ X, se sídlem X, X, PSČ X (dále jen X). S ohledem na to, že nebylo možné předem odhadnout adaptaci oprávněné osoby v X, nebylo možné ani předem odhadnout, zda bude hospitalizace probíhat po celý kalendářní měsíc a každý kalendářní měsíc v daném roce; navíc kontinuální pobyt bez jakéhokoliv přerušení ani nebyl cílem ani důvodem umístění žalobce v X, což je zdravotnické zařízení poskytující lůžkovou formu zdravotní péče, a to zdravotní péče preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační a ošetřovatelské, ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoZS). X není zdravotnickým zařízením ústavní péče ve smyslu § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), neboť neposkytuje pobytové sociální služby. Cílem umístění žalobce v X je zkvalitnění péče o něho zejména po stránce zdravotní a současně bylo důvodem i zkvalitnění péče výchovné a vzdělávací. Žalobce byl v přímé péči svých zákonných zástupců a osob blízkých mimo X dne 13.10.2018 na několik hodin odpoledne, v měsíci listopadu 2018 od 10. do 17.11.2018, v měsíci prosinci 2018 pak od 22. do 27.12.2018 a v měsíci únoru 2019 od 2. do 8.2.2019. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce zejména spatřoval v posouzení otázky, zda je tzv. „propuštění na propustku“ hospitalizací nebo nikoliv a odkazem na § 15 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen ZoPD), dle kterého nenáleží nárok na výplatu příspěvku na mobilitu za kalendářní měsíc, jestliže je oprávněné osobě po celý tento kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. Dále žalobce odkázal na ustanovení § 3 odst. 4 ZoZS, § 86 a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a § 26 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen ZoVZP). Hospitalizací se dle § 3 odst. 4 ZoZS rozumí doba zpravidla delší než 24 hodin, po kterou je pacientovi přijatému na lůžko ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče poskytována lůžková péče. V souladu s výše uvedeným, tedy a contrario doba nepřesahující 24 hodin není hospitalizací, stejně jako jí není doba, po kterou je pacient mimo zdravotnické zařízení bez poskytování lůžkové péče. Význam termínu „přerušení“ (např. přerušení běhu lhůty, per analogiam hospitalizace), který používá i žalovaný, dochází jednoznačně k existenci události, která vyvolá zastavení průběhu hospitalizace (tzn. propuštění do domácího ošetření), kdy poté, co událost skončí, vyvolá nové zahájení hospitalizace. Pravidla pro „propuštění z hospitalizace na propustku“ tak jsou nepochybně otázkou administrativy a vnitřních předpisů jednotlivých zdravotnických zařízení, což ovšem nemůže mít vliv na výklad termínu „hospitalizace“, který je pevně legislativně ukotven ustanoveným § 3 odst. 4 ZoZS a stojí nad těmito interními předpisy. Žalobce vyjádřil, že dle něho interní administrativní forma, jakou konkrétní zdravotnické zařízení (X) řeší propuštění pacientů do domácí péče, nemůže mít vliv na výklad § 3 odst. 4 ZoZS a na posuzování nároku na výplatu dávky pro osoby se zdravotním postižením – příspěvku na mobilitu. Je-li žalobce v domácí péči, není mu poskytována zdravotní lůžková péče a není hospitalizován (ve smyslu ZoZS), a to bez ohledu na to, jakým způsobem se zdravotnické zařízení (X) administrativně vypořádá s jeho propuštěním do této domácí péče; v případě domácí péče nejsou naplněny podmínky aplikace ustanovení § 15 odst. 4 ZoPD. Druhá žalobní námitka žalobce se vztahovala k vadám řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, jeho nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 s.ř.s., neboť není vůbec zřejmé, kterými úvahami se správní orgán řídil při tvorbě svého stanoviska, při výkladu právních předpisů, jakým způsobem a na základě čeho k němu dospěl, natož aby se vypořádal s námitkami žalobce jako odvolatele. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, současně požadoval přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 8 228 Kč. (K žalobě byla připojena kopie rozhodnutí ÚP i žalovaného). 4. Usnesením ze dne 30.7.2019 č.j. 4 As 172/2019-28 Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) zrušil usnesení zdejšího soudu ze dne 26.4.2019 č.j. 16Ad 30/2019-22 o postoupení věci Krajskému soudu v Hradci Králové a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. 5. Napadeným rozhodnutím ze dne 9.1.2019 č.j. MPSV-2019/5625-917 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ÚP ze dne 22.11.2018 č.j. 141695/18/SM, kterým mu byla zastavena výplata dávky pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na mobilitu ode dne 1.10.2018. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že ÚP zastavil výplatu dávky pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na mobilitu ode dne 1.10.2018 s odůvodněním, že dne 8.10.2018 oznámil zákonný zástupce oprávněné osoby, že žalobce byl dne 26.9.2018 hospitalizován ve zdravotnickém zařízení X. Vzhledem k tomu, že žalobce je hospitalizován ve zdravotnickém zařízení od 26.9.2018 bylo dne 13.11.2018 zahájeno správní řízení z moci úřední ve věci zastavení výplaty příspěvku na mobilitu od 1.10.2018. Dne 15.11.2018 obdržel ÚP stanovisko zákonného zástupce, v němž uvedl, že žalobce je opakovaně v kalendářním měsíci dopravován za úhradu do/z X. V měsíci říjnu 2018 byla hospitalizace oprávněné osoby přerušena dne 13.10.2018 na několik hodin. V měsíci listopadu 2018 bylo přerušení hospitalizace v období od 10. do 17.11.2018 a v měsíci prosinci 2018 bude hospitalizace přerušena od 22. do 28.12.2018. Z vyžádaného sdělení zdravotnického zařízení X vyplynulo, že se jednalo o návštěvy doma, tedy přerušení pobytu formou propustky. ÚP s odkazem na § 15 odst. 4 ZoPD měl za to, že přerušení hospitalizace nelze považovat za propuštění ze zařízení,