2 Ads 156/2016 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 85/2018- 154 - text  15 16 Ad 85/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobkyně: J. M., rozená M., narozená X, bytem U. a. A., X (dále X či X), proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 21.9.2018 proti rozhodnutí žalované ze dne 7.8.2018 č.j. X o starobní důchod, takto: I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 7.8.2018 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 30.5.2018 se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 21.9.2018 předanou k poštovní přepravě dne 24.9.2018 a doručenou Krajskému soudu v Praze dne 1.10.2018 se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 7.8.2018 č.j. X. Následně pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 42 Ad 34/2018-11 ze dne 3.10.2018 byla věc postoupena zdejšímu soudu jako místně příslušnému, jemuž byl spis doručen dne 29.10.2018. 2. V žalobě žalobkyně vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť není správný výpočet přiznaného starobního důchodu. Protože od září 1980 žije v X, vyřizovala si tam v březnu 2017 důchod a X důchodová pojišťovna automaticky zažádala i o výpočet jejího důchodu v České republice (dále jen ČR). Proti rozhodnutí ze dne 4.9.2017 se odvolala, protože se jí konečně podařilo po 10 letech pátrání sehnat část dokladů z její umělecké činnosti od 1.1.1974 do 31.8.1980, kdy působila jako zpěvačka u PKS (Pražské kulturní středisko) a Pragokoncertu, ale doklady z Pragokoncertu dosud nemá ani příslušná OSSZ. Podklady z PKS poslala společně s odvoláním na ČSSZ k přepočtu důchodu. Žalovaná započetla dodatečně doloženou dobu, ale jen minimum výdělků z umělecké činnosti, chybí výdělky z koncertů zprostředkované Pragokoncertem v zahraničí, takže důchod je velice nízký. Následně obdržela další rozhodnutí, jímž se námitky zamítají a rozhodnutí ze dne 30.5.2018 potvrzuje. Domnívá se, že postup žalované není korektní, když chybí podklady ohledně výdělků z umělecké činnosti. Pokud není možná nějaká zákonná kompenzace, pak žádala, aby ČSSZ nebrala v úvahu ani uměleckou činnost u PKS, která nebyla původně prokázána, neboť její zápočet negativně zkresluje výši důchodu, takže požadovala ponechat v platnosti první rozhodnutí. Žalobkyně závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 7.8.2018 a vrácení věci žalované. (K žalobě připojila mimo jiné i kopii napadeného rozhodnutí.) 3. Napadeným rozhodnutím ze dne 7.8.2018 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 30.5.2018, jímž podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále správní řád i s.ř.) ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále též ZOPSZ), změnila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 4.9.2017 (dále jen rozhodnutí ze dne 4.9.2017) tak, že přiznala žalobkyni od 11.4.2013 starobní důchod podle § 29 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), a s přihlédnutím k článku 6 a článku 52 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen Nařízení). Starobní důchod činil 1 564 Kč měsíčně. Do výroku napadeného rozhodnutí byly pojaty též valorizace provedené prováděcími právními předpisy od data přiznání důchodu do ledna 2018 včetně. Od lednové splátky důchodu v roce 2018 tak náleží starobní důchod ve výši 1 762 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 7.8.2018 žalovaná mimo jiné uvedla, že rozhodnutím ze dne 4.9.2017 byl žalobkyni na základě žádosti postoupené X nositelem důchodového pojištění přiznán starobní důchod ode dne 26.10.2015 podle § 29 odst. 1 písm. e) zákona, kdy získala potřebnou dobu pojištění pro přiznání důchodu (29 roků) a byla jí započítána české doba pojištění od 1.9.1967 do 30.6.1972 a od 15.8.1972 do 18.5.1974, přičemž za rok 1974 dosáhla hrubého výdělku 15 956 Kčs. Proti rozhodnutí ze dne 4.9.2017 podala žalobkyně námitky, ve kterých namítala nezhodnocení své umělecké činnosti v období od 1.1.1974 do 31.8.1980 u Pražského kulturního střediska (dále jen PKS) a Pragokoncertu a žádala o přešetření výše svého starobního důchodu. Po provedeném šetření bylo zjištěno, že žalobkyně vykonávala uměleckou činnost v obdobích od 15.5.1972 do 15.8.1972 a od 16.8.1974 do 31.8.1980, přičemž za rok 1980 dosáhla z této činnosti hrubého výdělku 3 936 Kč; na základě toho bylo vydáno napadené rozhodnutí ze dne 30.5.2018. Základem pro stanovení průměrného indexovaného výdělku jsou vyměřovací základy získané podle českých právních předpisů v rozhodném období. V daném případě byly na základě analogického použití § 18 odst. 4 zákona základem pro stanovení průměrného výdělku vyměřovací základy žalobkyně získané v roce 1980, což je poslední rok s výdělky podle českých právních předpisů. Průměrný denní indexovaný výdělek byl vypočten jako souhrn vyměřovacích základů žalobkyně v období od 1.1. do 31.8.1980 násobených příslušnými koeficienty nárůstu všeobecného vyměřovacího základu platnými pro příslušný kalendářní rok (38 358Kč po zaokrouhlení), který se vydělil počtem dnů, ve kterých byly použité vyměřovací základy získány, avšak po odečtení vyloučených dob (244 dnů). Takto stanovený průměrný denní indexovaný výdělek dosazovaný za jednotlivé dny, ve kterých trvalo pojištění spojené s výdělečnou činností v X, činí 157,2050 Kč. Z osobního vyměřovacího základu žalobkyně se do výpočtového základu plně započítává částka 3 467 Kč, která nedosazuje ani první redukční hranice a výpočtový základ stanovený podle § 15 zákona tak činí 3 467 Kč a výše procentní výměry starobního důchodu za 32 celých roků pojištění (získaných v českém (4.660 dnů) a X (7 250 dnů) důchodovém pojištění) činí 48,00 % výpočtového základu, tj. 48 % z 3 467 Kč = 1 665 Kč. Při zjišťování skutečné výše tzv. dílčího důchodu bylo postupováno v souladu s článkem 52 odst. 1 písm. b) Nařízení, kdy se teoretická výše důchodu upraví v poměru dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané ve všech členských státech. Ve výše uvedeném poměru dob pojištění žalobkyně činí základní výměra 912 Kč měsíčně po zaokrouhlení [2 330 Kč * (4 660/11 910) = 2 330 * 0,391267] a procentní výměra činí 652 Kč měsíčně po zaokrouhlení [1 665 Kč * (4 660/11 910) = 1 665 * 0,391267]. Celková výše starobního důchodu žalobkyně tak k datu jeho přiznání starobní důchodu, tj. k 11.4.2013, činila 1 564 Kč měsíčně (912 + 652). Dále bylo uvedeno, že po započtení doby umělecké činnosti od 1.7.1972 do 14.8.1972 a od 16.8.1974 do 31.8.1980 jí mohl být důchod přiznán již od dosažení důchodového věku dne 11.4.2013, nikoliv až od 26.10.2015 (jak byl přiznán rozhodnutím ze dne 4.9.2017), ale vedle získané doby pojištění se podstatně změnila i výše osobního vyměřovacího základu a výpočtového základu. Podle článku 56 odst. 1 písm. c) Nařízení totiž má být důchod, který je vypočítáván na základě výdělků, vypočítán pouze z výdělků získaných podle právních předpisů toho státu, ze kterého je důchod přiznáván. Tyto výdělky se pak dosazují i za dobu výdělečné činnosti v dalších členských státech. Podle § 18 odst. 4 zákona se však nezohledňují výdělky před rokem 1986, a pokud žádné nejsou, je rozhodujícím pouze poslední rok, ve kterém byly dosaženy výdělky podle českých právních předpisů. V takovém případě pak je výše důchodu závislá na výdělcích dosažených v jediném roce. V rozhodnutí ze dne 4.9.2017 byl posledním rokem, ve kterém žalobkyně dosáhla výdělky podle českých právních předpisů rok 1974. Po dodatečném započtení doby umělecké činnosti od 6.8.1974 do 31.8.1980 se však tímto posledním rokem s výdělky podle českých právních předpisů stal rok 1980, kdy byly její výdělky podstatně nižší než ty původně započítané za rok 1974, proto napadeným rozhodnutím došlo k přiznání starobního důchodu v nižší výši než rozhodnutím ze dne 4.9.2017, tudíž nebylo námitkám žalobkyně vyhověno. 4. Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření dne 5.12.2019 k žalobě uvedla, že obdržela dne 1.6.2017 od X nositele pojištění podnět k zahájení důchodového řízení podle evropského nařízení, žádost žalobkyně o důchod a rozhodnutí o přiznaném X důchodu s přehledem doby pojištění v X. ČSSZ měla ve své centrální evidenci z nárokových podkladů žalobkyně archivovány pouze 3 ELDZ (evidenční list důchodového zabezpečení) a to o studiu na SŠ od 1.9.1967 do 30.6.1971, zaměstnání od 1.7.1971 do 30.6.1972 a od 15.8.1972 do 18.5.1974. Dále zdůraznila mimo jiné, že nárok na starobní důchod žalobkyni vznikl jedině při zohlednění dob získaných v českém a X důchodovém pojištění. Žalobkyně dosáhla důchodového věku dle § 32 zákona dne 11.4.2013, avšak k tomuto datu původně nezískala potřebnou dobu pojištění, proto jí byl starobní důchod přiznán až ode dne 26.10.2015 dle § 29 o