3 Ads 11/2004 — Nejvyšší správní soud

30 A 129/2019- 55 - text  14 30 A 129/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: Ing. D. Š., nar. xx. x. xxxx, bytem T. proti žalovanému: ředitel Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje, se sídlem Skrétova 15, 301 00 Plzeň v řízení o žalobě proti rozhodnutí - výtce žalovaného ze dne 2. 9. 2019, č. j. KHSPL-21859/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou původně směřovanou proti Krajské hygienické stanici Plzeňského kraje domáhala zrušení výtky č. j. KHSPL-21859/2019, která jí byla udělena dne 2. 9. 2019 (dále též jen: předmětná výtka“), a to za neomluvenou nepřítomnost na pracovišti dne 15. 8. 2019 v rozsahu 4 hodin. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že byla s účinností ode dne 1. 11. 2016 jmenována na služební místo ředitele odboru hygieny obecné a komunální Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje. „Podáním“ ze dne 2. 9. 2019 byla žalobkyni udělena předmětná výtka, a to s odkazem na § 88 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě pro nesrovnalosti v její docházce dne 15. 8. 2019 a 16. 8. 2019, které vyplynuly z výkazu mzdových nároků, který předložila žalobkyně představenému žalované ke kontrole a odsouhlasení dne 27. 8. 2019 a z něhož bylo vyvozeno, že žalobkyně nepožádala o možnost čerpat dovolenou dne 15. 8. 2019 v rozsahu poloviny pracovní směny, ač tak učinit měla, zároveň v důsledku své nepřítomnosti na pracovišti neplnila ve sjednané služební době své služební povinnosti vyplývající ze služebního poměru, a tím se dopustila porušení povinnosti státního zaměstnance dle § 77 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě. První pokus doručit předmětnou výtku žalobkyni dne 2. 9. 2019 nebyl úspěšný, neboť žalobkyně ji odmítla převzít bez porady se svým právním zástupcem. Fakticky tak žalobkyně převzala předmětnou výtku až dne 4. 9. 2019 prostřednictvím svého právního zástupce. 3. V úvodu své žalobní argumentace žalobkyně sdělila, že byla na svých právech předmětnou výtkou zkrácena tím, že předmětná výtka zasahuje do jejího práva na zachování osobní cti, dobré pověsti a jména. Již od počátku svého pracovního, resp. služebního poměru k žalované řádně plní své služební i ostatní pracovní povinnosti, dosud nebyla projednávána pro žádné kárné provinění a je vnímána svými kolegy i veřejností jako spolehlivý pracovník žalované. Navíc předmětná výtka může žalobkyni komplikovat její působení u žalované a posloužit jako přitěžující okolnost v případném kárném řízení, či dokonce být zneužívána k šikanování žalobkyně. 4. Žalobkyně považuje předmětnou výtku za nezákonnou, protože při jejím udělení nebylo postupováno v souladu se zákonem o státní službě. Dle jejího názoru v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení výtky stanovené v § 88 odst. 3 zákona o státní službě, podle něhož představený nebo služební orgán je oprávněn udělit státnímu zaměstnanci výtku pouze v případě, že se státní zaměstnanec dopustí drobného nedostatku ve službě. 5. Ke skutkovému stavu žalobkyně uvedla, že dne 15. 8. 2019 ji v ranních hodinách v souvislosti s Ménierovou chorobou, kterou trpí již 10 let, postihl nepředvídatelný záchvat, který se projevoval silnou nevolností a závratěmi, jež jí výrazně ztěžovaly chůzi i sed a jež byly doprovázeny zvracením a rozostřením zraku, kvůli němuž nemohla zaostřit jakýkoli text včetně textu na displeji mobilního telefonu. Osobě stižené Ménierovou chorobou musí být co nejdříve podána infuze s lékem proti závratím. Během záchvatů, které nelze předvídat a mohou trvat až několik hodin, není žalobkyně schopna běžně telefonovat, pročež žalobkyně nemohla použít mobilní telefon k okamžitému informování nadřízeného. Žalobkyně tedy musela být v zájmu svého zdraví okamžitě převezena ke svému lékaři, paní MUDr. M. C., která jí dlouhodobě ošetřuje, stav žalobkyně je jí dobře znám a z tohoto důvodu je vždy připravena ji pomoci třeba i mimo své ordinační hodiny. Tuto lékařku byla žalobkyně nucena navštívit i následující den pro opakující se zdravotní komplikace a opětovný výskyt ataku Ménierovy choroby, který si již vyžádal její uznání dočasně práce neschopnou. Protože žalobkyni postihla náhlá zdravotní indispozice, tak nebyla povinna žádat o čerpání dovolené. Podmínky čerpání dovolené státním zaměstnancem nelze podle názoru žalobkyně zahrnout do výčtu činností, jimiž se v ustanovení § 5 odst. 1 zákona o státní službě vymezuje pojem služba. Žalobkyně svou nepředvídanou nepřítomností na pracovišti ani neohrozila, ani nenarušila výkon státní služby. Nemohla tedy porušit služební kázeň. Pokud žalobkyně ve svém výkazu mzdových nároků stanovila dobu 4 hodin, po kterou trvalo její ošetření a následná rekonvalescence jako čerpání dovolené, pak žalovaná mohla tuto nesrovnalost opravit tak, že by v souladu s podklady, které jí žalobkyně předložila a informacemi, které jí sdělila, považovala tuto dobu za osobní překážku na straně žalobkyně z důvodu jejího ošetření. V žádném případě neopustila žalobkyně své pracoviště svévolně se záměrem vyhnout se plnění svých služebních povinností. Do 2. 9. 2019 jí její představený ani nikdo z jejích kolegů nepřítomnost na pracovišti dne 15. 8. 2019 nevytkl, ani si nevyžádal její následnou přítomnost na pracovišti či jinou její součinnost v zájmu náležitého výkonu služby. Postup při vyhodnocení výkazu mzdových nároků žalobkyně byl nepochopitelný, neboť žalobkyni nebyla uznána překážka na její straně spočívající v lékařském ošetření, když doba 4 hodin strávených návštěvou u lékaře byla žalovaným přeškrtnuta, zato údaj o době 4 hodin, který žalobkyně vykázala jako dovolenou, zůstal nedotčen. V naprostém rozporu se skutečným stavem pak ve výplatním lístku žalobkyně za období srpna 2019 bylo evidováno v rubrice pracovní fond 4 hodiny neplaceného volna, o které však žalobkyně vůbec nežádala. 6. Žalobkyně zdůraznila, že při dodatečném vystavení své žádosti o čerpání dovolené jednala v dobré víře, že tento postup odpovídá praxi zavedené u Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje, kde se o její Ménierově chorobě dlouhodobě vědělo a pokud ji postihl záchvat, řešila se její nepřítomnost na pracovišti stejným způsobem, tj. dodatečným schválením čerpání dovolené. 7. Žalovaný v předmětné výtce nespecifikuje, jaké konkrétní služební povinnosti měla žalobkyně porušit. Samotná žádost státního zaměstnance o čerpání dovolené a její vlastní čerpání nepředstavuje plnění služby. V předmětné výtce ani není uvedeno, zda žalobkyně svou náhlou nepřítomností na pracovišti ohrozila výkon služby své nebo některých jiných zaměstnanců, kteří by byli závislí na výsledku práce žalobkyně. Žalobkyně opakovaně zdůrazňuje, že své pracoviště opustila pouze z důvodu vyhledání zdravotní péče a rekonvalescence do následujícího pracovního dne. 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svou nepřítomností na pracovišti žalované dne 15. 8. 2019, způsobenou jejím náhlým onemocněním Ménierovou chorobou, ani předložením svého výkazu mzdových nároků neporušila své služební povinnosti, požádala svým podáním ze dne 9. 9. 2019, aby předmětná výtka byla odstraněna z jejího osobního spisu. Ke dni podání této žaloby jí však nebylo vyhověno. Vyjádření žalovaného 9. K žalobě se vyjádřil žalovaný jednak podáním ze dne 18. 12. 2019, jednak ze dne 14. 2. 2020. Ve dříve uvedeném podání žalovaný sdělil, že podle svého názoru není dána jeho pasivní legitimace v probíhajícím řízení, neboť do práv žalobkyně mohlo být zasaženo až postupem státního tajemníka v ministerstvu zdravotnictví jako nadřízeného služebního orgánu, který rozhodoval o stížnosti žalobkyně proti udělené výtce, přičemž stížnost shledal nedůvodnou. Pokud by soud dospěl k závěru, že pasivně legitimován nemůže být státní tajemník v ministerstvu zdravotnictví, může jím být toliko ředitel Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje, ne sama Krajská hygienická stanice Plzeňského kraje. 10. Žalovaný uvedl, že i nadále trvá na udělení výtky, neboť došlo k porušení služební kázně ze strany žalobkyně; ostatně důvodnost výtky potvrdil také státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví. Pokud žalobkyně tvrdí, že byla na svých právech předmětnou výtkou zkrácena tím, že zasahuje do jejího práva na zachování osobní cti, dobré pověsti a jména, považuje tento argument žalovaný za zcela účelový. Za spekulativní považuje také argumentaci žalobkyně, že předmětná výtka může komplikovat její působení v Krajské hygienické stanici Plzeňského kraje a může sloužit jako přitěžující okolnost v případném kárném řízení. Jakékoliv kárné řízení v jakémkoli služebním úřadě vede kolektivní orgán, tj. nezávislá kárná komise, která je z povahy věci nezávislá na rozhodování služebního orgánu. Pokud žalobkyně namítá možnou šikanu kvůli udělené výtce, je toto opět spekulativní a ničím nepodložené tvrzení a žalobkyně ani neuvádí jakékoliv důkazy. 11. Dál