7 Afs 69/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 7/2018- 44 - text  14 30 Af 7/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobců: a) N. D. T., narozen X, X b) N. T. K. L., narozena X, X zastoupených JUDr. Martinem Tocikem, advokátem, Moskevská 1461/66, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, IČ 71214011, Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017 č. j. 50105-4/2017-900000-304.6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Celního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 12. 6. 2017, č.j. 30110/2017-540000-31 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „platební výměr“) byla podle § 92, § 101, § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), za použití § 101, § 102 a § 104 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební daních, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“ nebo „ZSD“), žalobcům vyměřena z moci úřední spotřební daň z tabákových výrobků, a to za zdaňovací období květen 2015 ve výši 4 373 257 Kč. V platebním výměru byl uveden datum narození žalobkyně b) údaj „X“. 2. Rozhodnutím Generálního ředitelství cel (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 12. 2017, č.j. 50105-4/2017-900000-304.6 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo k odvolání žalobců podle § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu změněno datum narození žalobkyně b) z „X“ na „X“; v ostatním byl platební výměr potvrzen. 3. Problematika spotřebních daní byla upravena zákonem o spotřebních daních. Postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, upravuje daňový řád. [II] Žaloba 4. Žalobci v úvodu konstatovali, že odůvodnění rozhodnutí obou stupňů spočívají de facto na stejných (následujících) závěrech: Daňový subjekt (žalobci) skladoval(i) ve sklepních a půdních prostorech bytové jednotky č. X umístěné ve 4. a 5. nadzemním podlaží budovy č.p. X, evidované v Katastru nemovitostí ve správě Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a zapsané na č. LV X pro obec Karlovy Vary a katastrální území Tuhnice, tabákové výrobky – tabák ke kouření – bez platné tabákové nálepky v množství přesahujícím množství pro osobní spotřebu v celkovém množství 2 306,57 kg. Předmětné tabákové výrobky nebyly značeny v souladu s § 114 ZSD. Daňovým subjektem nebylo prokázáno řádné zdanění tabákových výrobků. 5. Žalobci v rámci vyměřovacího řízení předložili správci daně nájemní smlouvu ze dne 1. 3. 2012 (dále jen „nájemní smlouva“) o pronájmu skladu umístěného ve sklepních prostorech a části půdních prostorů uzavřenou mezi N. D. T. [= žalobce a)] coby pronajímatelem a P. T. T., nar. X, coby nájemcem. 6. Správce daně v odůvodnění platebního výměru k nájemní smlouvě konstatoval následující: „Na základě zjištěných pochybností souvisejících s podpisem nájemce skladů na předmětné nájemní smlouvě, správce daně rozhodl o ustanovení soudního znalce k provedení znaleckého posudku, aby prověřil podpisové doložky nájemce skladů uvedené na nájemní smlouvě. Správce daně vydal 22. září 2016 Rozhodnutí o ustanovení soudního znalce v oboru písmoznalectví – ruční písmo, kriminalistika č. j. 4447-27/2016-540000-31. Dne 21. října 2016 byl správci daně doručen od ustanoveného soudní znalce výsledek znaleckého posudku č. j. 4447-30/2016-540000-31. Z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že podpisová doložka uvedená na nájemní smlouvě je padělek smyšleného charakteru. Osoba nájemce nemá vůbec žádnou živnost, není zapsaná v živnostenském rejstříku a pobyt na území České republiky ukončila ke dni 12. května 2012, tedy tři roky před provedením domovní prohlídky, a navíc týden po podepsání údajné nájemní smlouvy o pronájmu. Správce daně z tohoto důvodu nepovažuje předloženou nájemní smlouvu jako důkazní prostředek, který by podpořil tvrzení daňového subjektu, že tyto předmětné prostory údajně pronajal nájemci skladů.“. Správce daně dále konstatoval: „Daňový subjekt v průběhu domovní prohlídky odemkl svými klíči jak dveře do půdních prostor, tak i dveře do sklepních prostor. Po ukončení domovní prohlídky si tyto dveře do zmiňovaných prostor daňový subjekt opět uzamkl předmětnými klíči. Na základě výše uvedených skutečností a předmětného znaleckého posudku vyhodnotil správce daně nájemní smlouvu jako účelově předloženou a jako důkazní prostředek jí neuznal.“. 7. Žalobci od počátku řízení zastávali konzistentní a neměnné stanovisko, že příslušné prostory (= sklad umístěný ve sklepních prostorech a část půdy) byly žalobci pronajaty třetí osobě, paní P. T. T., a že nebyli skladovateli předmětných tabákových výrobků. K tomuto tvrzení předložili správci daně nájemní smlouvu ze dne 1. 3. 2012. 8. Žalovaný i správce daně konstatovali, že podpis na smlouvě nepatří uvedené osobě (paní P. T. T.) a že „podpisová doložka uvedená na nájemní smlouvě je padělek smyšleného charakteru“. Takový závěr z provedeného dokazování však nevyplývá. Naopak, závěr znaleckého posudku zní, že o pravosti podpisu nejde objektivně rozhodnout. Skutečnost, že měla uvedená osoba ukončit pobyt na území ČR týden po uzavření nájemní smlouvy, není v tomto směru relevantní a nemůže jít k tíži žalobců. Žalobce a) navíc na výzvu správce daně po provedené domovní prohlídce podal vysvětlení, jež zahrnovalo podrobný popis anabáze s vyjednáváním o obsahu smlouvy (zejména nájemném) a také okolnosti, za nichž jim P. T. T. doručila podepsanou smlouvu. Sám žalobce a) připustil, že smlouvu jako takovou paní P. T. T. nepodepisovala před ním, ale přinesla ji podepsanou dodatečně poté, co se s ní seznámila. Žalobce a) uvedl tato skutková tvrzení v době, kdy neměl absolutně tušení o tom, zda bude nebo byl zpracován nějaký znalecký posudek za účelem potvrzení nebo vyvrácení pravosti podpisu na nájemní smlouvě. Tento skutkový popis je navíc tak podrobný, že nelze uvažovat o tom, že by si jej jen tak vymyslel. Proto nelze než považovat tato tvrzení za věrohodná, a navíc konzistentní po celou dobu řízení. Navíc, potenciální závěr o pravosti či nepravosti podpisu nemá vliv na skutečnost, že předmětné prostory byly v nájmu uvedené osoby. 9. Pokud žalovaný i správce daně v odůvodnění svých rozhodnutí uvedli, že P. T. T. ukončila pobyt na území ČR týden po podpisu smlouvy, je tato skutečnost zcela irelevantní. Naopak, pouze potvrzuje, že se tato osoba na území ČR zdržovala a nájemní smlouvu mohla podepsat. Ve výše uvedeném úředním záznamu o podání vysvětlení [sepsaném pracovníky oddělení 71 – Odhalování trestné činnosti] žalobce a) podrobně popsal existenci muže – kamaráda osoby P. T. T., který předmětné prostory spravoval. S touto argumentací se dle názoru žalobců žalovaný ani správce daně nevypořádali. Skutečnost, že P. T. T. vycestovala do zahraničí, tak nemá vliv na tvrzení žalobců. Právě naopak. Je zřejmé, že právě P. T. T. nebo jiná, dosud nezjištěná, osoba využila omylu žalobců, a zajistila si tak prostory, kde mohla skladovat nezdaněné tabákové výrobky pro sebe či jinou třetí osobu. 10. Žalovaný ve vztahu k nájemní smlouvě uvedl (str. 10 napadeného rozhodnutí) dále toto: „Podezření na účelové předložení nájemní smlouvy vyplynulo i z rozsahu nájemní smlouvy, neboť podle uspořádání prostor v bytovém domě, kde se nachází bytová jednotka, jejíž součástí jsou i půdní prostory a sklepní prostory odvolatelů, by bylo pochopitelné pronajmutí sklepních prostor, ale již méně pochopitelný by byl pronájem půdních prostor. Přístup k těmto prostorám je přes bytovou jednotku. Odvolacímu orgánu se nejeví reálné, aby přes osobní prostory odvolatelů někdo naskladňoval a vyskladňoval takové množství zboží a tyto prostory byly současně užívány k bydlení.“. Takový závěr je však absolutně mylný. Půdní prostory nejsou v žádném případě přístupné přes bytovou jednotku. Žalobcům není vůbec zřejmé, jak mohly správní orgány dospět k takovému absurdnímu závěru. Půdní prostory v domě jsou přístupné prostřednictvím společných částí domu. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí rozebírá judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009, č.j. 7 Afs 69/2007-85) a uzavírá, že žalobci byli v souladu s výkladem Nejvyššího správního soudu skladovateli nezdaněných tabákových výrobků. Žalobci se však s tímto závěrem nemohou vzhledem k výše uvedenému ztotožnit. Dle jejich názoru je pro právně relevantní posouzení skutečnosti, zda byli či nebyli skladovateli, rozhodující fakticita poměrů, tj. zda žalobci využívali příslušný prostor, v němž byly nalezeny neznačené tabákové výrobky, jako prostor k uskladnění zboží určeného pro zásobování své provozovny, čili zda využívali daný prostor pro provozování své živnosti. Z provedeného dokazování takový závěr nevyplývá, a to i přesto že se