1 As 286/2018 — Nejvyšší správní soud

57 A 56/2020- 46 - text  11 57 A 56/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobkyně: T. L. N. zastoupená advokátem Mgr. Bc. Vladimírem Volným sídlem Paroubkova 228, 344 01 Domažlice proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2020, č. j. PK-VVŽÚ/2304/20, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. dubna 2020, č. j. PK-VVŽÚ/2304/20 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Domažlicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 20. února 2020, č. j. MeDO-9579/2020-Kre (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím bylo žalobkyni podle § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb. (dále jen „živnostenský zákon“) zrušeno živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, neboť žalobkyně přestala splňovat obecnou podmínku provozování živnosti spočívající v její bezúhonnosti podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona. II. Žaloba 2. Žalobkyně žalovanému vytýkala, že v průběhu vydání napadeného rozhodnutí postupoval formalisticky, když nepřihlédl k individuálním okolnostem jejího případu (od roku 2006 do roku 2019 nebyla žalobkyně trestně postižena, mělo být přihlédnuto k faktickému nakládání s předmětným zbožím, faktickému ohrožení spotřebitelů, mělo být přihlédnuto k závažnosti stíhaného jednání a uloženému trestu, nemělo být zrušeno živnostenské oprávnění v celé šíři živnosti). V této souvislosti poukázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. června 2019, č.j. 1 As 286/2018-26, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, že omezení práva podnikat musí být přiměřené skutkovým okolnostem případu. 3. Dále žalobkyně namítala nezákonnost postupu žalovaného spočívající v tom, že žalovaný odmítl provést žalobkyní navržené důkazy spočívající v provedení důkazů výpisem z rejstříku trestů k aktuálnímu stavu odsouzení žalobkyně a trestním spisem k okolnostem spáchání přečinu, aniž by jejich neprovedení řádně odůvodnil. 4. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný měl k jejímu návrhu řízení přerušit. Když návrhu žalobkyně nevyhověl, postupoval vadně, pokud nevydal rozhodnutí o jejím návrhu na přerušení řízení. K tomuto odkázala žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č.j. 5 Ca 117/2009-39. 5. Závěrem žaloby navrhla žalobkyně zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k žalobkyní namítanému formalismu uvedl, že podmínku bezúhonnosti omezující základní právo žalobkyně podnikat vyložil v posuzovaném případě s ohledem na zásadu proporcionality. 7. K žalobkyní namítanému neprovedení důkazů žalovaným uvedl, že s obdobnou námitkou se vypořádal již v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně čj. 29 A 208/2016-44 ze dne 13. 11. 2018 a na ust. § 105 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen „trestní zákoník“), z něhož dovodil, že by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení provádět dokazování žalobkyní navrženými důkazními prostředky v době, kdy stále ještě trvala roční lhůta ve smyslu ust. § 105 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku. 8. K žalobkyní namítanému nevydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně o přerušení řízení uvedl žalovaný, že důvod pro přerušení řízení nenastal. Pokud správní orgán v řízení vedeném z moci úřední nevyhoví žádosti účastníka o přerušení řízení, rozhodnutí o tom nevydává, neboť toto zákon nepředpokládá a nepřerušením řízení nemohou být dotčena subjektivní práva účastníka řízení. 9. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 10. O žalobě rozhodoval soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť s tím oba účastníci výslovně souhlasili (žalobce v podání ze dne 29. července 2020 a žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 1. července 2020). 11. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 12. Ze správního spisu zjistil soud tyto, pro své rozhodnutí významné, skutečnosti. Trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 22. července 2019, č.j. 1 T 98/2019-189, jenž nabyl právní moci dne 8. 8. 2019 (dále jen „trestní příkaz“), byla žalobkyně odsouzena za spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle ust. § 268 odst. 1 trestního zákoníku dne 27. 1. 2019 v tržnici T3V2 ve stánku X. v Horní Folmavě, za což jí byl uložen trest propadnutí věci a peněžitý trest. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobkyně bylo patrné, že přečin byl spáchán v registrované živnostenské provozovně žalobkyně a že žalobkyni bylo uděleno živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Správní orgán prvního stupně zahájil dne 18. října 2019 správní řízení o zrušení živnostenského oprávnění žalobkyně. Žalobkyně přes řádné vyrozumění správním orgánem prvního stupně nevyužila svého práva účastnit se ústního jednání ve věci ani nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 20. února 2020 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým zrušil živnostenské oprávnění žalobkyně, a toto rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním, jež bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. 13. Při posouzení věci vyšel soud z následující právní úpravy. 14. Ust. § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona stanoví, že všeobecnou podmínkou provozování živnosti fyzickou osobou, pokud tento zákon nestanoví jinak, je bezúhonnost. 15. Ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona stanoví, že za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. 16. Ust. § 58 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona stanoví, že živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel již nesplňuje podmínky podle § 6 odst. 1 písm. a) nebo b). 17. Podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Podle čl. 26 odst. 2 Listiny zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. 18. Podle § 57 odst. 1 písm. c), odst. 3 správního řádu platí, že správní orgán si nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, kdy rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, je správní orgán vázán. 19. Ust. § 64 odst. 3 správního řádu stanoví, že v řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci uvedení v § 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit řízení. 20. Aplikací výše uvedené právní úpravy na relevantní skutkové okolnosti případu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. 21. V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně namítala, že správní orgány postupovaly při zrušení živnostenského oprávnění žalobkyně formalisticky a nepřihlédly k individuálním okolnostem případu žalobkyně (k tomuto žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. června 2019, č.j. 1 As 286/2018-26). Žalobkyně namítala, že do živnostenského rejstříku byla zapsána již v roce 2006 a do vydání předmětného trestního příkazu nebyla v souvislosti s podnikáním trestně postižena. Dle žalobkyně je v její věci relevantním faktické nakládání s předmětným zbožím a faktické ohrožení spotřebitelů. Žalobkyně zároveň nesouhlasila s názorem žalovaného, že je třeba toliko mechanicky posuzovat, zda trestní odsouzení souvisí s podnikáním žalobkyně bez ohledu na závažnost jejího jednání i uloženého trestu. Zrušení živnostenského oprávnění v celé jeho šíři pak bylo dle žalobkyně neproporcionální a nepřiměřeně přísné. 22. Tyto námitky nebyly důvodné. 23. Výchozím pro posouzení proporcionality rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění z důvodu, že fyzická osoba přestane splň