1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

57 Af 41/2019- 125 - text  17 57 Af 41/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: obec Hrádek sídlem Hrádek u Sušice 78, 342 01 Sušice zastoupena advokátkou Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou sídlem Olomoucká 36, 789 85 Mohelnice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2019, č. j. 34310/19/5000-10480-712244, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2019, č. j. 34310/19/5000-10480-712244 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo k jejímu odvolání částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj – platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 19. 10. 2018, č. j. 1850339/18/ 2300-31471-402485, kterým byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního fondu ve výši 126 987 Kč, přičemž napadeným rozhodnutím byla výše odvodu zvýšena na částku 130 565 Kč. 2. Žaloba se věcně týkala odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl žalobkyni vyměřen z dotačního projektu s názvem „Hrádek u Sušice – ČOV a kanalizace“. Za tím účelem jí byly poskytnuty peněžní prostředky v rámci Operačního programu Životní prostředí, a to na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 20. 9. 2011, č. j. 115D112000125/2, ve znění rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 29. 11. 2016, které vydalo Ministerstvo životního prostředí a jehož nedílnou součástí je rovněž Příloha č. 1 Podmínky poskytnutí dotace, a dle Smlouvy č. 08018911 o poskytnutí podpory ze dne 14. 10. 2011, ve znění Dodatku ke Smlouvě č. 08018911 ze dne 23. 5. 2013 a Dodatku č. 1 ke Smlouvě č. 08018911 ze dne 6. 1. 2017 (souhrnně dále též také „Smlouva“) uzavřené mezi žalobkyní coby příjemcem dotace a Státním fondem životního prostředí České republiky (dále též jen „SFŽP“). Žaloba ve věci sp. zn. 57 Af 41/2019 se vztahuje k peněžním prostředkům poskytnutým žalobkyni ze SFŽP dle Smlouvy v celkové maximální výši 2 699 231,47 Kč, tedy ve výši 5 % celkových způsobilých výdajů projektu, resp. k částce reálně připsané na bankovní účet žalobkyně ve výši 2 694 065,86 Kč. II. Žaloba 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný dle žalobkyně zcela nestandardně zvýšil odvod za porušení rozpočtové kázně, byť je v právním státě nepřípustné, aby se na základě odvolání jakýkoli výrok měnil v neprospěch odvolatele. Už toto navýšení považovala žalobkyně za nezákonné. 4. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný věc nesprávně právně posoudil, resp. nepřihlédl dostatečně k odvolacím důvodům. Žalobkyně odkazovala na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), ze které dle jejího názoru vyplývá povinnost zvažovat okolnosti daného konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu proporcionality mezi závažností porušení a výší předepsaného odvodu. Jednou z dosud nezodpovězených otázek v rámci judikatury je dle žalobkyně to, zda má kontrolní orgán při své úvaze zvažovat i následky případného porušení, tedy faktickou nebezpečnost předmětného jednání pro společnost, nebo zda se jedná jen o formální pochybení bez faktických následků. Dále je ještě otázkou, zda může kontrolní orgán veškerá svá tvrzení hodnověrně prokázat. Na základě těchto úvah je pak třeba vytvořit obhajitelné a spravedlivé právní uvážení, které bude odpovídat zjištěnému skutkovému stavu, a současně jej bude každý nezávislý subjekt vnímat jako objektivní a spravedlivé. 5. Konkrétně pak žalobkyně uvedla, že odvod za porušení rozpočtové kázně jí byl uložen za to, že coby příjemce dotace a) neuzavřela smlouvu o dílo do 15 dnů po uplynutí lhůty pro podání námitek (porušení čl. 7 bod 1. směrnice Ministerstva životního prostředí č. 7/2007 a § 82 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách), b) neodeslala ve lhůtě 48 dnů po uzavření smlouvy oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění (porušení čl. 7 bod 1. směrnice Ministerstva životního prostředí č. 7/2007 a § 83 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách); tímto jednáním byla údajně porušena povinnost stanovená v Podmínkách poskytnutí dotace [Příloha č. 1 rozhodnutí o poskytnutí dotace, oddíl B, bod 3. písm. a)] a ve Smlouvě [část III., oddíl 6., bod C, písm. a)], c) podala se zpožděním celkem 7 průběžných monitorovacích zpráv [porušení části III., oddílu 6, bod B, písm. f) Smlouvy]. 6. Ke všem těmto pochybením uvedla, že jsou ryze formální a nemají žádný faktický dopad na dotovanou akci. I kdyby k pochybením došlo, nemohla mít jakýkoli vliv na hospodárnost vynaložených finančních prostředků; nemohla by způsobit žádné faktické důsledky (dle žalobkyně mají nulovou „nebezpečnost“); a rovněž by nemohla znamenat neoprávněné použití finančních prostředků. Dle žalobkyně byly peněžní prostředky použity zcela správně a oprávněně na základě řádně uzavřené smlouvy, a to přesně na účel dotované akce, tedy pokud se mohlo o něco jednat, pak pouze o porušení podmínek smlouvy v určitých formálních požadavcích. Přestože rozšířený senát uvádí, že poskytovatel dotace má právo dát přísné podmínky, neznamená to dle žalobkyně, že by soud nemohl přezkoumat, že následný přísný výklad těchto už tak přísných podmínek postrádá smyslu. 7. K pochybení uvedenému pod písmenem a) spočívajícímu v neuzavření smlouvy o dílo do 15 dnů po uplynutí lhůty pro podání námitek žalobkyně uvedla, že musela vyčkat na jednání zastupitelstva. Smlouvu o dílo nemohla uzavřít bez schválení zastupitelstvem, jinak by porušila zákon o obcích. Podpis smlouvy před tím, než bylo rozhodnuto o přiznání dotace, by mohl obec ohrozit ve vztahu k nárokům vítězné firmy, s níž byla smlouva uzavřena. Celkové zdržení navíc činilo jen sedm kalendářních dní (smlouva měla být uzavřena dne 11. 6. 2010, byla uzavřena dne 18. 6. 2010). V případě konfliktu mezi zákonem o zadávání veřejných zakázek a zákonem o obcích má dle žalobkyně přednost zákon o obcích, protože jeho porušení by znamenalo absolutní neplatnost smlouvy o dílo jako celku. 8. Žalobkyně dále uvedla, že si je vědoma pochybení uvedeného pod písmenem b) spočívajícího v neodeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě do 48 dnů po uzavření smlouvy. Bylo však způsobeno pouze chybou jednotlivce. Nicméně toto pochybení již bylo jednou zjištěno, a to při kontrole auditním orgánem ministerstva financí v roce 2014. V auditní zprávě je uvedeno, že se jedná o drobné porušení, které nezakládá důvod k postihu. Žalobkyně upozornila na proporcionalitu sankce ve formě odvodu dotace. Rovněž připomněla princip legitimního očekávání s ohledem na text auditorské zprávy z roku 2014. 9. Konečně pokud jde o pochybení uvedené pod bodem c), tedy o opožděné zaslání průběžných monitorovacích zpráv, žalobkyně namítala, že zprávy byly zasílány včas a zavinění není v žádném případě na její straně. Zprávy byly vkládány do elektronického systému BENE-FILL, vždy se tak dělo na vyžádání SFŽP. Postup byl takový, že monitorovací zpráva byla jako hotová zaslána SFŽP, který pak požadoval často zprávu doplnit, někdy i opakovaně, a teprve když byla zpráva po opakované vzájemné komunikaci doplněna, byla definitivně přijata SFŽP. Datum doručení tedy určoval svou praxí sám SFŽP. Dle názoru žalobkyně je naopak termínem doručení první doručení fondu na základě jeho výzvy. Dále žalobkyně poukázala na nevěrohodnost systému BENE-FILL, resp. na to, že na jeho základě nelze v žádném případě činit věrohodné závěry, protože není jasné, kdo může do systému vstupovat a zpětně měnit data v něm uvedená. Žalobkyně k tomu odkazovala na rozdíly v Monitorovací zprávě č. 16 vytištěné dne 24. 1. 2014 a dne 24. 6. 2019, které dokládaly, že do zprávy bylo zpětně zasahováno. Dle žalobkyně není možné ukládat sankce dle dat systému, který má „v rukou“ jen jedna strana, která do jeho obsahu může i zpětně zasahovat, uvádět údaje dle své jednostranné vůle a dokonce zpětně měnit realitu. To, že docházelo k zpětné manipulaci s daty, dokládala žalobkyně i třemi provozními zprávami, které po dokončení akce nahradily monitorovací zprávy, ty se rovněž zadávaly do systému BENE-FILL, navíc ale byly zasílány i písemně. V praxi se to dělo tak, že zprávu poslala zpracovatelka k rukám starosty žalobkyně, ten ji podepsal, a obratem zaslal datovou schránkou na SFŽP. Když následně nahlédl do systému BENE-FILL na tyto zprávy, tak tam bylo uvedeno datum zpracování o cca měsíc pozdější oproti údajům z doručenky z datové schránky. Žalobkyně byla toho názoru, že data byla zaznamenávána ne reálně, ke dni, jak byly zprávy doručovány, ale patrně ke dni, kdy se dostaly úředníkovi ke zpracování. Žalobkyně uzavřela, že zprávy byly zasílány včas a zavinění na pozdější evidenci není v žádném případě na straně žalobkyně. Jsou-li uváděna jiná data, pak jsou uváděna v rozporu s