1 Azs 260/2020 — Nejvyšší správní soud

30 A 43/2019- 61 - text  10 30 A 43/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Petra Kuchynky a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: D. T. N, narozen dne X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, X, X, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2019, č.j. MV-148195-5/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 20. 2. 2019, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2019, č.j. MV-148195-5/SO-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalovaná napadeným rozhodnutím dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „Ministerstvo“), ze dne 9. 11. 2018, č.j. OAM-12341-16/TP-2018 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla podle § 75 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o povolení k trvalému pobytu, neboť nebyly splněny podmínky podle § 67 zákona o pobytu cizinců (výrok I.); žádost o vydání povolení k trvalému pobytu byla dále zamítnuta podle § 75 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce nesplnil podmínku trestní zachovalosti. 2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalované, jíž odůvodnila zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu. Dle žalobcova názoru žalovaná naprosto nesprávným a konkrétní situaci nepřiléhavým způsobem aplikovala zákonná ustanovení a dopustila se zásadních chyb v aplikaci a výkladu právních norem. Zatížila tak své rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností. 4. Žalobce v prvé řadě namítal, že správní orgány pochybily, když se naprosto nedostatečně zabývaly otázkou splnění podmínky důvodu zvláštního zřetele hodného dle § 67 zákona o pobytu cizinců. 5. Žalovaná se dále nedostatečně vypořádala s námitkou nedostatečného odůvodnění rozhodnutí dle § 68 odst. 3 správního řádu, neboť jen zopakovala argumentaci správního orgánu I. stupně, aniž by konkrétně uvedla nějaké nové relevantní důvody. 6. Správní orgán se nijak nepokusil zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nevyzval žalobce k doplnění žádosti, ani ho nepředvolal k výslechu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná jen uvedla, že cizinec nijak nedoložil, v čem spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele. Napadené rozhodnutí tedy bylo vydáno v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění neobsahuje důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, pročež je nezákonné a nepřezkoumatelné. 7. Žalovaná se nijak nevypořádala s namítaným porušením § 2, 3, 4 správního řádu, kde jsou stanoveny základní zásady činnosti správních orgánů. 8. Žalobce byl přesvědčen, že dle § 67 zákona o pobytu cizinců lze povolení k trvalému pobytu vydat, jestliže o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. 9. Žalobce měl za to, že žalovaná měla posoudit splnění podmínek pro vydání povolení k trvalému pobytu nejen dle § 67 zákona o pobytu cizinců, ale i dle jiných ustanovení, ke kterým mohl důvod podání žádosti označený v tiskopise žádosti směřovat. Žalobce byl přesvědčen, že skutečnost, že na území pobývá déle než 10 let, s přihlédnutím k dalším okolnostem, lze považovat za důvod hodný zvláštního zřetele. Mezi hlavní okolnosti lze například zařadit fakt, že pobývá na území s celou svou rodinou, především s třemi malými nezletilými dětmi. Dále je nutno uvést, že žalobce pobývá na území nepřetržitě již od roku 2008. Za tu dobu se na území ČR integroval, dorozumí se českým jazykem na velmi dobré úrovni. Jelikož se správní orgán možností udělení povolení k trvalému pobytu z důvodu existence výše uvedených důvodů zvláštního zřetele hodných zabýval velmi omezeně a nedostatečně zdůvodnil, proč tak neučinil, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností a nezákonností pro rozpor s výše citovanými ustanoveními správního řádu a zákona o pobytu cizinců, především se zásadou veřejné správy jako služby veřejnosti a zásadou posuzování podání dle skutečného obsahu. 10. Žalobce nesouhlasil, jakým způsobem se žalovaná vypořádala s žádostí o zpracování stanoviska OSPOD. Zcela absurdní je názor, že šetření by bylo možné provést pouze za předpokladu, kdy by na dožádání správního orgánu I. stupně byly sděleny poznatky nasvědčující tomu, že se tu jedná o ohrožené děti ve smyslu § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Takový závěr je však nelogický, neboť v prvé řadě žalobce namítal pochybení správního orgánu I. stupně a žádal napravení orgánem odvolacím. Pokud by názor žalované byl pravdivý, absolutně by nedávalo smysl odvolávat se a namítat pochybení Ministerstva. Žalobce byl přesvědčen, že i když si správní orgán I. stupně nedožádal zprávu od OSPOD, kde by bylo řečeno, že jsou děti žalobce ohroženy, mohla tak udělat žalovaná. 11. Podle Komentáře k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí mj. platí: „Smyslem sociálně-právní ochrany dětí je poskytnout pomoc dětem, jejichž práva, oprávněné zájmy, zdraví, život a řádný vývoj jsou ohroženy. (…) Komentované ustanovení uvádí demonstrativní výčet situací, ve kterých je zapotřebí poskytnout dítěti dodatečnou ochranu ze strany státních orgánů. Vzhledem k tomu, že výčet je příkladmý, může být dítě ohroženo i v jiné situaci, na kterou zákonodárce nepamatoval, rozhodující je však vždy, že taková situace trvá, tedy nejedná se pouze o krátkodobý přechodný stav, nebo je takové intenzity, že přímo narušuje řádný vývoj dítěte, nebo je způsobilá přivodit dítěti závažné následky, zejména narušení jeho řádného vývoje.“ (ROGALEWICZOVÁ, Romana. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. C.H. Beck. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-713-2, Praha, 2018). 12. Na základě citovaného komentáře je jasné, že není pravda, že by se § 6 ZSPOD nevztahoval na děti žadatele, neboť ty, jelikož jsou velmi malé, jedno dokonce batole, a mají odcestovat do jihovýchodní Asie, jsou bezesporu ohroženy např. na svém zdraví v důsledku absence potřebného očkování, a s tím souvisí i ohrožení jejich řádného vývoje. Výčet je v uvedeném ustanovení demonstrativní, což znamená, že není konečný. Jelikož je praxe v této oblasti natolik rozmanitá, že nebylo možné jej uzavřít, proto je právě na posouzení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, zda a jakým způsobem je dítě v případě nuceného vycestování ohroženo. 13. Dále komentář rozvádí: „V případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví dítěte jsou samozřejmě povinny poskytnout dítěti ochranu, a to nejenom sociálně-právní ochranu, veškeré subjekty veřejné i soukromé. Posuzování ohrožení dítěte je přitom otázkou interdisciplinární, nelze situaci dítěte hodnotit výlučně z jednoho úhlu pohledu. Většinou je nutné zapojit odborníky z dalších oblastí a s jejich pomocí nejen vyhodnotit situaci dítěte, ale také hledat nejlepší řešení pro ochranu dítěte (Matoušek a kol. 2003 s. 203).“ 14. Správní orgán v rozporu s tímto přístupem sám vyhodnotil, zda jsou děti možným vycestováním ohroženy či nejsou. Postupem správního orgánu došlo k porušení § 3 správního řádu, když nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, § 4 správního řádu, zásady veřejné správy jako služby veřejnosti, kdy zájem správního orgánu má směřovat k ochraně nezletilých dětí, a rovněž došlo k porušení § 8 správního řádu, tj. zásady spolupráce správních orgánů. Správní orgán měl ze své zákonné povinnosti náležitě spolupracovat s OSPOD. 15. Žalobce dále v souvislosti s tímto postupem žalované vznesl námitku přepjatého formalismu. Přepjatý formalismus je konstantně judikaturou označován za zcela nezákonný a v příkrém rozporu s ústavními principy demokratického právního státu. Upřednostňování formalistického přístupu na úkor přístupu materiálního, resp. skutečně zjištěného stavu věci označil za nezákonné opakovaně i Ústavní soud. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci, a především obecným soudům, formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud ne