10 As 197/2016 — Nejvyšší správní soud

57 A 49/2021- 68 - text  6 57 A 49/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: J. Š. zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Městský úřad Sokolov, sídlem Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o informace týkající se nakládání s obecním majetkem v roce 2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 19. 12. 2020 žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), týkající se nakládání s obecním majetkem v roce 2020. Tato žádost byla žalovanému doručena dne 21. 12. 2020. Dne 4. 1. 2021 bylo žalobci doručeno oznámení žalovaného o výši úhrady za poskytnutí informací, proti čemuž žalobce podal dne 8. 1. 2021 stížnost podle § 16a odst. 1 informačního zákona. 2. Žalobou datovanou dne 8. 2. 2021 a došlou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 18. 2. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vyřídit žalobcovu žádost o informace ze dne 19. 12. 2020 a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. II. Žaloba 3. Žalobce v úvodu své žaloby shrnul průběh řízení do podání žaloby. Uvedl, že podle § 16a odst. 5 a 8 informačního zákona měla být stížnost žalovaným předložena nadřízenému orgánu nejpozději dne 15. 1. 2021, protože stížnost byla podána dne 8. 1. 2021, a vyřízena měla být tedy nejpozději dne 1. 2. 2021, protože na vyřízení stížnosti má nadřízený orgán maximálně 15 dnů. Zákonodárce stanovením těchto krátkých lhůt zdůrazňuje nezbytnost rychlého vyřízení žádosti o informace s ohledem na to, že informace plynutím času ztrácí na své hodnotě, zejména může-li ovlivnit politickou soutěž jako v tomto případě. Žalobce proto zastával názor, že v řízení o jeho žádosti o informace dochází k nečinnosti, protože jeho stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona nebyla v zákonné lhůtě vyřízena. Žalobce se však domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, tj. povinného subjektu, nikoli proti nečinnosti nadřízeného orgánu, který by měl o podané stížnosti rozhodnout. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012 – 14. Byť tedy dochází na prvním místě k nečinnosti nadřízeného orgánu při vyřizování stížnosti podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona, z uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správným procesním postupem žadatele o informace je podání žaloby na ochranu proti nečinnosti povinného subjektu. Žalobce uzavřel, že dle jeho názoru je žaloba přípustná, protože před jejím podáním podal bezvýsledně stížnost podle § 16a informačního zákona, ale přesto dosud nebyla jeho žádost ani stížnost vyřízena. 4. Zároveň žalobce a jeho advokát vyjádřili nesouhlas s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětovou komunikační síť internet Nejvyšším správním soudem prostřednictvím webu Nejvyššího správního soudu a nesouhlas žalobce a jeho advokáta se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí krajského soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu a dále se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu. 5. Závěrem žalobce navrhl, aby soud žalovanému rozsudkem uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku vyřídit žádost žalobce o informace ze dne 19. 12. 2020 a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření ze dne 6. 4. 2021 předně upozornil, že dle jeho názoru s ohledem na informace, o které žalobce požádal, není povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím Městský úřad Sokolov, nýbrž město Sokolov. Žalobce totiž požádal o seznam převodů obecního majetku a informaci, zda o těchto převodech rozhodla Rada města Sokolova či Zastupitelstvo města Sokolova, zda byly záměry o těchto dispozicích zveřejněny na úřední desce a jak byla stanovena cena převáděného majetku. Rozhodování o těchto jednáních a úkonech náleží do působnosti města Sokolova a jeho orgánů, jak vyplývá zejména z ust. § 39 odst. 1, § 85 a § 102 odst. 3 obecního zřízení. Městský úřad Sokolov tudíž není ve výše uvedené věci pasivně věcně legitimován. 7. Žalovaný dále sdělil, že dne 29. 3. 2021, tj. po podání žaloby, obdržel rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 9. 2. 2021, č. j. KK/153/LP/20-6, kterým byla potvrzena výše úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Povinný subjekt je tedy nyní připraven postupovat tak, jak mu ukládá informační zákon. Zejména tedy vyčká, zda žalobce zaplatí úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací v 60denní lhůtě podle § 17 odst. 5 informačního zákona. Pokud ano, povinný subjekt žalobci požadované informace řádně poskytne. V případě marného uplynutí uvedené lhůty povinný subjekt žádost o poskytnutí informací odloží. Žalovaný tedy uzavřel, že dle jeho názoru v důsledku výše citovaného rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje odpadl důvod řízení o žalobě. 8. K žalobním tvrzením pak žalovaný uvedl, že po celou dobu postupoval přesně tak, jak mu ukládá informační zákon. Po obdržení žádosti žalobce o poskytnutí informací tyto informace vyhledal a zjistil, že šlo o mimořádně rozsáhlé vyhledání ve smyslu § 17 odst. 1 informačního zákona. Ve lhůtě podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona proto žalovaný žalobci oznámil svůj požadavek na úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání požadovaných informací a tento požadavek v oznámení řádně odůvodnil. Výši úhrady žalovaný určil podle sazebníku úhrad za poskytování informací, schváleného Radou města Sokolova usnesením ze dne 18. 7. 2017, č. 457/14RM/2017. Poté, co žalovaný obdržel od žalobce stížnost týkající se požadavku na úhradu nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, ve lhůtě podle § 16a odst. 5 informačního zákona ji spolu se spisovým materiálem předložil Krajskému úřadu Karlovarského kraje jakožto nadřízenému orgánu. Do jeho rozhodnutí mohl povinný subjekt s dalším postupem v řízení o žádosti žalobce toliko vyčkávat. 9. Žalovaný se neztotožnil se závěrem učiněným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012 – 14, z něhož vychází argumentace žalobce, závěry považuje za sporné a neaplikovatelné v praxi, neměl-li by ovšem postupovat v rozporu se zákonem. Jelikož je žalovaný přesvědčen, že úhradu po žalobci požaduje oprávněně a řádně, když zejména vyhledání požadovaných informací lze bezesporu považovat za mimořádně rozsáhlé, požadavek na zaplacení úhrady žalobci řádně oznámil a v oznámení uvedl všechny náležitosti podle § 17 odst. 3 informačního zákona, nevidí rozumný důvod, proč by měl žalobci poskytovat informace bez předchozího zaplacení úhrady. A ani odložení žádosti o poskytnutí informací nelze podle přesvědčení žalovaného (prozatím) uplatnit, neboť podmínkou takového postupu je marné uplynutí 60denní lhůty podle § 17 odst. 6 informačního zákona. Ta ale nemůže uplynout před rozhodnutím nadřízeného orgánu o stížnosti žalobce. Žalovaný má (měl) tedy do doby rozhodnutí nadřízeného orgánu o stížnosti svázané ruce. 10. Závěrem žalovaný sdělil, že pokud přes výše uvedené soud žalobě vyhoví, uvítal by, kdyby mu soud v rámci odůvodnění rozsudku poskytl návod, jak by měl při vyřizování žádosti žalobce o poskytnutí informací postupovat, resp. jak žádost žalobce o poskytnutí informací vyřídit, neboť výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu řešení nastalé situace nenabízí a stejně tak jej nenabízí ani informační zákon. IV. Jednání před soudem 11. Protože žalobce nesouhlasil s rozhodnutím soudu bez jednání, soud konal dne 29. 6. 2021 jednání. Žalobce se ovšem krátce před jednáním z účasti na jednání omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, když dne 17. 6. 2021 soudu písemně sdělil, že dne 14. 6. 2021 bylo řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informací týkajících se nakládání s obecním majetkem v roce 2020 odloženo usnesením č. j. MUSO/59141/2021/OSM/ROKL, přičemž uvedené usnesení soudu doložil. V. Posouzení věci soudem 12. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 13. Podle § 79 odst. 1 věty prvé s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 14. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 15. Podle § 17 odst. 1 informačního zákona povinné subjekty jso