5 Afs 42/2004 — Nejvyšší správní soud

57 Ca 22/2009- 236 - text  -pokračování- 26 57 Ca 22/2009 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: KIMOS com.-CZ, s.r.o. v likvidaci, IČ 25207148, sídlem nám. E. Beneše 10, 399 01 Milevsko proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 12. 12. 2008, č.j. 10858/08-1200-400358 a č.j. 10859/08-1200-400358, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Advokátu Mgr. Ing. Martinu Holubovi, sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, jenž byl po část řízení ustanoveným opatrovníkem žalobkyně, se p ř i z n á v á náhrada hotových výdajů a odměna za zastupování žalobkyně v celkové výši 10 200 Kč, kterážto částka mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení žalobkyně ustanoveným opatrovníkem nese stát. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 12. 12. 2008, č.j. 10858/08-1200-400358 (dále jen „napadené rozhodnutí I“), a rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 12. 12. 2008, č.j. 10859/08-1200-400358 (dále jen „napadené rozhodnutí II“). Napadeným rozhodnutím I byl změněn k odvolání žalobkyně dodatečný platební výměr ze dne 3. 4. 2007, č.j. 32509/07/145910 (dále jen „dodatečný platební výměr I“), vydaný Finančním úřadem Plzeň – sever (dále jen „správce daně“), tak, že tímto platebním výměrem dodatečně vyměřená výše daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002 byla změněna z částky 561 410 Kč na částku 507 470 Kč. Napadeným rozhodnutím II byl změněn k odvolání žalobkyně dodatečný platební výměr ze dne 3. 4. 2007, č.j. 32541/07/145910 (dále jen „dodatečný platební výměr II“), vydaný správcem daně, tak, že tímto platebním výměrem dodatečně vyměřená výše daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003 byla změněna z částky 1 314 090 Kč na částku 1 567 980 Kč. 2. Předně soud uvádí, že napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Plzni. Toto však bylo ke dni 31. 12. 2012 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky. Jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství, přičemž dle ust. § 20 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. platí, že jsou-li v rozhodnutích vydaných při správě daní uvedeny územní finanční orgány, zde tedy Finanční ředitelství v Plzni, rozumí se jimi orgány finanční správy příslušné dle zákona č. 456/2011 Sb., v tomto případě tedy Odvolací finanční ředitelství. Jako s žalovaným proto soud jednal s Odvolacím finančním ředitelstvím. II. Žaloba 3. Žalobkyně ve své žalobě uvedla tři okruhy žalobních námitek. 4. V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně tvrdila, že jí byla žalovaným vydanými napadenými rozhodnutími doměřena daň až po marném uplynutí lhůty pro stanovení daně. V této souvislosti uvedla, že zahájením daňové kontroly dne 7. 3. 2005 došlo k přerušení tříleté prekluzivní lhůty pro stanovení daně (zde žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č.j. 2 Afs 69/2004-52). Dne 1. 1. 2006 se rozběhla nová tříletá prekluzivní lhůta, která uplynula dne 31. 12. 2008. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla napadená rozhodnutí doručena až dne 2. 1. 2009, přičemž ke stanovení daně došlo až nabytím právní moci těchto rozhodnutí (zde žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č.j. 2 Afs 2/2008-92, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007, č.j. 9 Afs 86/2007-161), byla žalobkyni stanovena daň až po marném uplynutí prekluzivní lhůty ve smyslu ust. § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). 5. V druhém okruhu žalobních námitek žalobkyně brojila proti tomu, že žalovaný v průběhu odvolacího řízení změnil způsob stanovení daně z dokazování na pomůcky. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že správce daně měl stanovit daň za použití pomůcek a nikoliv dokazováním, měl žalovaný vyhovět žalobkyní podanému odvolání a dodatečný platební výměr I i II zrušit. Dle žalobkyně totiž žalovaný nemohl postupovat tak, že změnil způsob stanovení daně (v této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, č.j. 1 Afs 37/2007-74). Žalobkyně namítala, že změnou způsobu stanovení daně v odvolacím řízení byla porušena zásada dvojinstančnosti daňového řízení (zde žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č.j. 1 Afs 79/2005-52). Dále žalobkyně uvedla, že v takto komplikovaném případě není možné, aby se výsledky doměření daně za použití dvou odlišných postupů téměř vůbec nelišily. Rovněž žalobkyně uvedla, že způsob dodatečného stanovení daně je rozhodujícím faktorem nejen pro způsob vedení odvolacího řízení, ale zejména pro volbu prostředků ochrany ze strany daňového subjektu, pročež nemůže být změněn v průběhu odvolacího řízení. 6. V posledním okruhu žalobních námitek žalobkyně brojila proti nedostatečné spolehlivosti pomůcek. Uvedla, že za zásadní pochybení žalovaného považovala to, že tento spekuloval o tom, že vůbec existovala nějaká vytěžená dřevní hmota, která byla žalobkyní prodána, a nebylo o ní účtováno ve výnosech žalobkyně. Vzhledem k objemu této dřevní hmoty ve výši 4 321,43 m3 v roce 2002 a 4 213,26 m3 v roce 2003 by musela probíhat značně sofistikovaná trestná činnost, jíž by se muselo účastnit velké množství lidí. Na jeden návěs totiž bylo dle žalobkyně lze naložit pouze 25 m3 dřeva, pročež žalobkyně musela zapřít v roce 2002 prodej cca 172 návěsů dřeva a v roce 2003 prodej cca 168 návěsů dřeva. Žádné takové skutečnosti, jako např. fakturace dopravy takového množství dřeva, nebyly v průběhu daňové kontroly zjištěny. Žalobkyně brojila rovněž proti žalovaným použité pomůcce v podobě přehledu údajů o vytěženém, nakoupeném a prodaném množství řeziva a kulatiny, který byl přílohou výzvy ze dne 2. 6. 2006, č.j. 43204/06/145930. Žalobkyně uvedla, že údaje v této výzvě obsažené nebyly pravdivé, neboť z jejích účetních dokladů vyplývaly jiné skutečnosti. Žalobkyně v odpovědi na předmětnou výzvu navrhovala provedení místního šetření za účelem ověření správnosti těchto údajů. 7. Žalobkyně dále uvedla, že jí nebylo jasné, jakým způsobem žalovaný určil objem nakoupeného řeziva v roce 2002 včetně počátečního stavu na 985,84 m3 a v roce 2003 na 553,04 m3, neboť v žalovaným odkazované příloze výzvy ze dne 2. 6. 2006, č.j. 43204/06/145930, tyto údaje obsažené nebyly. 8. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, aby pro výpočet, v jakém poměru byla část vytěžené kulatiny zpracována na řezivo, byl použit inventurní soupis zásob řeziva k 31. 12. předložený žalobkyní v průběhu daňové kontroly. Inventurní stav totiž neměl žádný vliv na to, jaké množství vytěžené kulatiny bylo v průběhu roku zpracováno na řezivo. Žalobkyně rovněž uvedla, že nerozuměla tomu, jak mohl být objem nakoupeného řeziva, které bylo k dispozici k obchodování, použit k výpočtu vlastního řeziva získaného z vytěžené kulatiny. Mezi nakoupeným řezivem a vytěženou kulatinou nebyl žádný vztah. Dále žalobkyně poukázala na matematickou chybu ve výpočtu žalovaným stanovené daňové povinnosti. Na tyto odvolací námitky sice žalovaný dle žalobkyně v napadených rozhodnutích reagoval, žalobkyně na nich však trvala i ve své žalobě, neboť reakci žalovaného nerozuměla a s odkazem na obsah spisu a na konkrétní dokumenty a údaje v nich obsažené je vyvracela. V souvislosti s povinností soudu přezkoumávat žalovaným použité pomůcky pak žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2007, č.j. 8 Afs 128/2005-126. Dále uvedla, že recentní judikatura správních soudu dospěla k názoru, že v případě stanovení daně dle pomůcek odvolací orgán nejen přezkoumává, zda byly dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, ale i to, zda byla daň stanovena dostatečně spolehlivě a zda správce daně přihlédl k okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt (zde žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 128/2005, 1 Afs 79/2005, 2 Afs 220/2004, 2 Afs 111/2005). 9. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve rekapituloval žalobní námitky žalobkyně a stručně shrnul průběh daňového řízení. 11. K žalobkyní namítanému marnému uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně žalovaný uvedl, že žalobkyně nevzala v úvahu skutečnost, že po ukončení daňové kontroly byla v průběhu odvolacího řízení učiněna ř