3 Azs 22/2004 — Nejvyšší správní soud

60 Az 17/2021- 40 - text  8 č.j. 60 Az 17/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: O. S., narozen xx. x. xxxx, státní přísl. Ukrajina, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, IČ 00007064, Odbor azylové a migrační politiky, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě ze dne 7. 4. 2021 proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-19/LE-BA05-LE27-2021 ze dne 6. 4. 2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-19/LE-BA05-LE27-2021 ze dne 6. 4. 2021, jímž bylo rozhodnuto o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že je nepřípustná podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalovaný svoji žádost odůvodnil tím, že má Ukrajině, kde je stále válka, dluhy. V předchozí žádosti ze dne 26. 5. 2019 uvedl, že o ni žádá kvůli obavě z povolání do armády a následného nasazení do bojových operací na východě Ukrajiny, v souvislosti se zhoršenou bezpečnostní situací na Ukrajině a možností uvěznění v souvislosti s vojenskou službou. Ohledně dluhů si myslel, že to bude v pořádku, ale není, vyhrožují mu, tyto skutečnosti nastaly již na Ukrajině. Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalobce v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvádí naprosto stejné motivy své neochoty vrátit se na Ukrajinu, zcela nově za důvod své žádosti označuje, že má na Ukrajině dluhy a je mu kvůli tomu vyhrožováno, přičemž pokud je tato skutečnost pravdivá, musela být žalobci známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti v roce 2019, když žalobce uvedl, že tyto skutečnosti nastaly již na Ukrajině, z níž však vycestoval již v roce 2012 a pokud je považuje za natolik závažné, že mu neumožňují návrat do vlasti, měl je bezpochyby možnost uvést již v předchozím řízení. Tvrzení žalobce, že tento důvod neuvedl, protože si myslel, že to bude v pořádku, ale nakonec není, rozhodně neobstojí a žalovaný jej nemůže přijmout jako relevantní překážku aplikace § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobce byl opakovaně v předchozím řízení poučen, že musí uvádět pravdivé a úplné údaje a sám opakovaně prohlásil, že jiné důvody, než uvedl, neměl. Je zřejmé, že by jistě nezamlčel tak zásadní důvod žádosti o mezinárodní ochranu během svého předchozího řízení, pokud by se skutečně obával svého návratu na Ukrajinu tak intenzivně, jak tvrdí v současném řízení a toto nové tvrzení tak žalovaný nemůže považovat za novou skutečnost či zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Na Ukrajině nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od prosince 2019 k žádné změně, jež by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu ust. § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Ukrajina se považuje v současné době s výjimkami, jež se však žalobce nedotýkají, za bezpečnou zemi původu a ani žalobce na žádnou takovou změnu v jeho zemi původu neodkazoval, přičemž jako nový důvod své žádosti uvedl pouze skutečnost, že má na Ukrajině dluhy a je mu kvůli tomu vyhrožováno. Neuvedl tedy žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, jež by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do ní. Řízení bylo proto dle ust. § 25 písm. e) zákona o azylu zastaveno, neboť žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná. II. Žaloba 2. Žalobce svoji žalobu ze dne 7. 4. 2021 odůvodnil tím, že má zato, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech a z tohoto důvodu je napadl v celém rozsahu. Je si vědom, že u opakované žádosti musí uvést nové skutečnosti, což však učinil. Novou skutečnost uvedl proto, že v předchozím řízení tento důvod ještě nebyl důvodem, který by měl uvádět. Žalovaný zcela nesprávně uvedl, že skutečnost týkající se dluhu byla žalobci známa již v průběhu první žádosti, což však žalovaný vykládá zcela nepřesně, neboť dluh jako takový byl žalobci samozřejmě již znám, ovšem dluh jako takový není důvodem žádosti o mezinárodní ochranu, proto žalobce neměl jakoukoliv potřebu tuto skutečnost uvést. To, co je však novým důvodem, je návaznost tohoto dluhu na vyhrožování ze strany osob, kterým finanční prostředky dluží. To je ovšem skutečnost, jež se objevila až následně po řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalovaný tyto nové skutečnosti považuje za účelově uvedené, aniž by k tomu ovšem měl nějaké konkrétní důkazy či pádné argumenty, zvláště když s žalobcem nebyl proveden pohovor a nebyl mu tak dán dostatečný prostor k tomu, aby mohl uvést další detaily. Pokud by tak učinil, zjistil by, že toto vyhrožování následovalo až po podání první žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce tak nemohl tyto důvody uvést při první žádosti, neboť v té době nepředstavovaly důvod, který by bylo třeba uvést a tímto se staly až v situaci, kdy se sám žalobce dozvěděl, že mu hrozí kvůli uvedeným skutečnostem po návratu na Ukrajinu problémy. Tímto žalovaný nesprávně vyhodnotil tvrzení žalobce a jeho výpověď jako nedůvodnou, ačkoliv žalobce jasně uvedl odlišné skutečnosti oproti první žádosti. Žalovaný se zaobíral výpovědí žalobce a vyhodnotil ji jako nevěrohodnou, aby ji však následně vyhodnotil jako nepřípustnou, neboť údajně nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti. Žalovaný zcela jasně pochybil a jeho rozhodnutí je proto nezákonné. 3. Žalobce navrhl, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek, což odůvodnil tím, že bude-li nucen vycestovat, nebude mít pro něj případné pozitivní rozhodnutí soudu již žádný význam a v důsledku hrozeb v zemi původu pak nebude v jeho případě možný opětovný návrat, přičemž tento aspekt je aktuálně ještě zesílen pandemickými opatřeními jednotlivých vlád, jež jakékoliv cestování znemožňují. Neexistuje přitom varianta, kdy by odkladný účinek nebyl žalobě přiznán, a žalobce by mohl setrvat v České republice. Je přitom zřejmé, že žalovaný zcela nesprávně vyhodnotil uváděné nové skutečnosti, tyto naprosto ignoroval a tvrzení žalobce automaticky odmítl, ačkoliv sám přiznal, že jde o nově uvedenou skutečnost. II. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k žalobě uvedl, že popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem a nesouhlasí s nimi. Žalobce i při opakované žádosti nadále stíhá tzv. břemeno tvrzení, je jeho odpovědností v podané žádosti sdělit podstatné změny okolností ve vztahu k pronásledování či hrozbě vážné újmy a pokud tak neudělá, pak se z takto zjištěného stavu v dalším řízení vychází a na základě něho je přijato i odpovídající rozhodnutí – tedy řízení je zastaveno pro nepřípustnost žádosti dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalobce žádá o mezinárodní ochranu podruhé, přičemž v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že o ni žádá kvůli obavě z povolání do armády a následného nasazení do bojových operací na východě Ukrajiny, poukázal na zhoršenou bezpečnostní situaci na Ukrajině a možnost uvěznění v souvislosti s vojenskou službou. Zcela nově pak ve své druhé žádosti za důvod své žádosti označuje to, že má na Ukrajině dluhy a je mu kvůli tomu vyhrožováno. Žalovaný setrvává na tom, že žalobce ve své aktuální žádosti neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu, jimiž by se měl správní orgán znovu meritorně zabývat, a které by žalobce bez vlastního zavinění nemohl sdělit v průběhu předchozího řízení a jež by vyžadovaly opakované posouzení. Navrhl, aby žalobě nebyl přiznán odkladný účinek a aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 5. Usnesením č. j. 60 Az 17/2021-18 ze dne 7. 5. 2021 byl zamítnut návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Žalovaný i žalobce souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání a soud tedy v souladu s § 51 odst. 1 z. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s.ř.s.) rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobcích bodů, přičemž se v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU, o společných řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany zabýval i novými skutečnostmi odpovídajícími stavu v okamžiku svého rozhodování. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba není důvodná. 7. Ze správního spisu zjistil soud následující skutečnosti: Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy ze dne 7. 5. 2019 č. j. KRPA-180030-13/ČJ-2019-000022-SV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území čle