6 As 117/2017 — Nejvyšší správní soud

77 A 47/2020- 37 - text  13 77 A 47/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: V. T. N., B., zastoupená Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovarská 87/130, 323 00 Plzeň, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 2. 2020, č. j. ČOI 20708/20/O100/ 2200/Bal/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 4. 2020, podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 7. 4. 2020, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 2. 2020, č. j. ČOI 20708/20/O100/ 2200/Bal/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Plzeňského a Karlovarského kraje (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 7. 11. 2019, č. j. ČOI 141803/19/2200 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci (i) uložena pokuta ve výši 90 000 Kč za porušení § 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), když byla naplněna skutková podstata přestupku podle § 24 odst. 7 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele, dále (ii) uloženo propadnutí 273 ks textilních výrobků, tj. padělků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1. zákona o ochraně spotřebitele, a to podle § 7b odst. 5 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ČOI“), a (iii) uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, a to podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, v platném znění. 3. Dle správních orgánů se žalobce dopustil uvedeného přestupku tím, že dne 4. 10. 2018 v prostoru osobního vozidla BMW 3161, X., jehož byl provozovatelem, zaparkovaného na tržnici AsiaMarkt, 348 06 Rozvadov – Svatá Kateřina, v bezprostřední blízkosti prodejní jednotky B25 a B26, kde provozoval prodejní činnost, skladoval výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky textilních výrobků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1. zákona o ochraně spotřebitele, a to celkem 273 ks textilního zboží. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě uvedl, že považuje napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí prvostupňové, za nezákonné a nesprávné. Podle žalobce skutkový stav nebyl zjištěn v důsledku neúplného dokazování správně a zákonně a hodnocení věci bylo provedeno nesprávně, nezákonně a v neprospěch žalobce. 5. Žalobce výslovně uvedl, že nezpochybňuje, že byly zjištěny padělky podle uvedené specifikace v napadeném rozhodnutí v osobním automobilu BMW 3161, X., zaparkovaném na parkovišti uvedeného obchodního centra (tržnice) AsiaMarkt. Označil též za nepochybné, že tento vůz je v registru vozidel evidován na osobu žalobce. 6. Namítal však, že prvostupňovým orgánem shromážděné důkazy byly pro zhodnocení věci s výsledkem vyslovení výroku o vině za přestupek nedostatečné a neprůkazné. Vozidlo se nacházelo na soukromém pozemku, i když s přístupem ostatním prodejcům a zákazníkům, tito zde parkují s výslovným souhlasem vlastníka pozemku. Žalobce poukázal na to, že uvedl ve svém vyjádření do protokolu o ústním jednání, že vozidlo obvykle nezamykal, dokonce tam měl někdo přespávat, naposledy měl vozidlo užít přibližně týden přede dnem příchodu kontroly. Vzhledem ke dni kontroly si nebyl vědom, zda vozidlo v době před uskutečněním kontroly zamykal. Z faktu, že si členové kontrolní skupiny zjednali přístup do vozidla překonáním zamčeného zámku za využití zámečníka, podle názoru žalobce nevyplývá, že žalobce vozidlo soustavně kontroloval a měl přehled o vozidle. Na vozidla umístěná na parkovišti obchodního centra se nevztahuje povinnost zajistit vozidlo proti neoprávněnému vniknutí a žalobce tedy nemůže odpovídat za jednání jiných osob, nachází se zde i několik vozidel, které zde stojí trvale a nikdo je již delší dobu neužívá. Žalobce v den kontroly ve své provozovně označené B25, B26 neprodával zboží a nebyl tam přítomen, takže nemohl mít přehled o tom, co se mohlo stát ten den s jeho vozidlem. 7. Žalobce se dále vyjádřil k odkazu žalované na provedený předchozí monitoring obchodního centra ze dne 15. 9. 2018 a 3. 10. 2018, podle kterého mělo být zjištěno, že na tržišti zaparkovaná vozidla plní funkci skladovacího prostoru, tedy zboží v nich uložené souvisí s prodejní činností vykonávanou v obchodním centru. Podle žalobce byl monitoring zaměřen na rozsáhlý objekt tohoto obchodního centra, na parkoviště a prodejny vcelku, ale nic toto nevypovídalo o jednání či odpovědnosti konkrétních osob, včetně žalobce, když tyto činnosti správního orgánu postrádaly prvek individualizace. Žalobce též upozornil, že ze samotného monitoringu nebyl, kromě zmínky v protokolu o kontrole, součástí spisu žádný zápis. 8. Žalobce dále namítal, že objektivní odpovědnost za skladování padělků se nepochybně vztahuje na provozovnu podnikatele, tj. prostor, kde vykonává podnikatelskou činnost, se zápisem v živnostenském rejstříku. Pokud se jedná o jiné prostory, kde žalobce podnikatelskou činnost nevykonává, jako v tomto případě osobní automobil, tak tyto nejsou provozovnou ani její součástí (vozidlo jako provozovnu uvádí správní orgán v úředním záznamu o kontrole). Byť je vozidlo registrováno v registru vozidel na jméno žalobce jako vlastníka a formálního provozovatele, tak nebyl prokázán konkrétní a jednoznačný vztah žalobce ke skutečnosti skladování padělků v tomto vozidle (jediným nepřímým důkazem byl zápis žalobce jako provozovatele vozidla a jako vlastníka v registru vozidel a jeho užívání žalobcem). 9. Žalobce zdůraznil, a to i vzhledem k liberačnímu důvodu dle § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky, že parkování vozidel v obchodním centru za účelem zásobování prodejen či pouze za účelem využití parkovacích míst, zajištění vozidel a nakládání s nimi, se řídí dlouhodobými zvyklostmi, takže žalobce neměl žádný důvod postupovat jinak a vozidlo zajišťovat či ho mít stále pod dozorem. Navíc vozidlo není provozovnou podnikatele ani její součástí, na kterou se vztahuje režim přísné odpovědnosti, výklad zákona ze strany správních orgánů je nepřípustně extenzivní. Tedy žalobce neměl ani důvod činit nějaká další opatření vzhledem k přístupu do vozidla, když se v minulosti nevyskytl žádný problém, který by spočíval ve zneužití vozidla, zpravidla ho nezamykal (v den kontroly si již nevzpomíná, zda vozidlo uzamkl či nikoliv), nechával ho zde dlouhodobě, ovšem bez cenných věcí uvnitř. Obchodní centrum je pod stálým dohledem pracovníků ostrahy a navíc ho sledují i ostatní prodávající ze sousedních prodejen. Žalobce tedy postupoval zcela standardním způsobem a jen stěží mohl předpokládat, že do jeho vozidla bude umístěno závadné zboží. Na druhé straně ovšem v obchodním centru se nacházejí jednotliví prodejci v konkurenčním prostředí a není vyloučeno použití určitých netradičních „unfair“ prostředků konkurenčního boje. V návaznosti na uvedené žalobce poukázal na to, že prokazovat spáchání přestupku je povinností správního orgánu, důkazní povinnost je tedy na straně správního orgánu spočívající v prokázání vztahu žalobce k závadnému zboží a dispozice s ním. Podle názoru žalobce se nepodařilo prokázat, že by žalobce byl osobou odpovědnou za spáchání jednání, které naplňuje skutkovou podstatu uvedeného přestupku. Nelze danou skutečnost prokázat pouze za použití jediného nepřímého důkazu (vlastnictví vozidla žalobcem) bez jeho začlenění do řetězce případných dalších nepřímých důkazů či provedením přímých důkazů, které ovšem získány nebyly. Žalobce měl za to, že prvostupňový orgán měl i bez návrhu k úplnému zjištění skutkového stavu doplnit dokazování, např. vyjádřením provozovatele obchodního centra – k zjištění poměrů na tržnici z hlediska zabezpečení a ostrahy a přijatých bezpečnostních opatření, vyžádáním kamerových záznamů, tj. pomocí standardních důkazních metod tvrzené okolnosti potvrdit či vyvrátit. Na provedení těchto důkazů žalobce trval, eventuálně i před soudem. 10. Žalobce dále namítal, že žádné zboží porušující některá práva duševního vlastnictví nenakupoval a vztah k němu od počátku popírá; pokud z opatrnosti předložil v rámci výzvy k požadované součinnosti nabývací doklady ke zboží, tak se jedná o běžné zboží, které nakupuje pro své provozovny. V průvodním dopisu k předloženým dokladů