1 As 110/2018 — Nejvyšší správní soud

77 Ad 8/2020- 84 - text  10 77 Ad 8/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců Mgr. Aleše Smetanky a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: K. P. zastoupená advokátem JUDr. Janem Jasou sídlem Jaltská 7, Karlovy Vary proti žalovanému: Policejní prezident sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2020, č. j. PPR-8140-12/ČJ-2020-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Manžel žalobkyně S. P., příslušník Policie ČR, zemřel dne 4. 10. 1992 následkem služebního úrazu. 2. Podáním došlým dne 30. 8. 2013 žalobkyně požádala krajské ředitelství policie o poskytování náhrady nákladů na výživu pozůstalých. Rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 31. 3. 2014, č. 476/2014, ředitel Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje přiznal žalobkyni náhradu nákladů na výživu pozůstalých s účinností od 30. 8. 2010 do 31. 12. 2013 ve výši 74 216 Kč a s účinností od 1. 1. 2014 ve výši 1 862 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí ve věcech služebního poměru nabylo právní moci dne 21. 4. 2014. 3. Dne 15. 7. 2016 pod č. j. OSZ-47158-143/D-Pc-2016 orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra rozhodl, že žalobkyni ode dne 1. 9. 2016 nenáleží vdovský důchod (dcera dovrší 26 let věku). 4. Podáním došlým dne 27. 7. 2016 žalobkyně požádala Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje o poskytování náhrady nákladů na výživu pozůstalých s tím, že jí ke dni 31. 8. 2016 bude odejmut vdovský důchod. Rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 20. 9. 2016, č. 4086/2016, ředitel Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje přiznal žalobkyni s účinností od 1. 9. 2016 podle § 170 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), s odkazem na § 93 a 94 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále též jen „zákon č. 186/1992 Sb.“) náhradu nákladů na výživu pozůstalých ve výši 9 736 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 3. 7. 2017, č. j. PPR-30964-10/ČJ-2016-990131 (dále jen „první rozhodnutí“), policejní prezident změnil výši náhrady nákladů na výživu pozůstalých, která byla žalobkyni přiznána s účinností od 1. 9. 2016, z částky 9 736 Kč měsíčně na částku 9 752 Kč měsíčně. Důvodem změny výroku prvoinstančního rozhodnutí bylo to, že se služební funkcionář dopustil chyby v psaní pří výpočtu výše náhrady nákladů na výživu pozůstalých, když částku 24 377,842 Kč zaokrouhlil na 24 338 Kč (namísto 24 378 Kč) a z této chybné částky následně při výpočtu vycházel. 5. První rozhodnutí napadla žalobkyně žalobou u zdejšího soudu dne 1. 9. 2017 (dále jen „první žaloba“). Rozsudkem ze dne 23. 1. 2019 č. j. 30 Ad 4/2017-76 (dále jen „zrušující rozsudek“), který nabyl právní moci dne 27. 2. 2019, bylo první rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení žalovanému. Ve zrušujícím rozsudku dospěl zdejší soud k těmto dvěma klíčovým právním závěrům, závazným jak pro správní orgány, tak i pro soud: 1. Nárok žalobkyně je třeba posuzovat podle zákona č. 186/1992 Sb. ve znění účinném ke dni 4. 10. 1992 (viz body 23 a 24 zrušujícího rozsudku). 2. Správní orgán musí v případě žalobkyně provést dva výpočty: první podle konkrétní varianty dílové metody a druhý podle ukazatelů, které zohledňuje civilistická praxe, oba výsledky porovnat a žalobkyni přiznat vyšší z nich (viz bod 35 zrušujícího rozsudku). Soud zde neopakuje odůvodnění popsaných závazných právních závěrů, jelikož je obsah zrušujícího rozsudku oběma stranám sporu jistě znám. 6. Po vrácení věci žalovanému žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 5. 2019 č. j. PPR-30964-28/ČJ-2016-990131, zrušil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje (dále jen „ředitel KŘ“) ze dne 20. 9. 2016, č. 4086/2016, a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. 7. Ředitel KŘ vyzval žalobkyni výzvou ze dne 18. 6. 2019, č. j. KRPK-42555/ČJ-2019/1900KR, aby doložila své výdělky za roky 2015 až 2018 (potvrzení o čistém výdělku nebo daňová přiznání), za stejné období výpisy z účtu, ostatní příjmy, délku pracovního poměru nebo podnikatelské činnosti, údaje o bydlení (zda jde o bydlení vlastní či nájemní), jiný majetek (nemovitý i movitý), měsíční splátky úvěrů, pojistného a spoření, pravidelné běžné měsíční výdaje a roční výdaje na dovolenou. Ve výzvě byla žalobkyně vyzvána, aby popsala svůj zdravotní stav, uvedla, kolik osob a které zesnulý manžel živil, koho aktuálně vyživuje žalobkyně, s kým žije ve společné domácnosti a přispívá-li spolubydlící na výdaje domácnosti, jaké jsou měsíční výdaje domácnosti, příp. další skutečnosti, které jsou podle žalobkyně významné pro výpočet náhrady. 8. Žalobkyně v přípisu ze dne 11. 7. 2019 v odpovědi na výzvu sdělila, že svou aktuální finanční situaci sdělovat nebude, ale je ochotna popsat majetkové poměry ke dni úmrtí manžela: Tehdy byla žalobkyně na rodičovské dovolené s dcerou L., nar. X., a vlastnili jen obvyklé vybavení domácnosti. Následně jí a dceři byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod. Výše rodičovského příspěvku činila 1 200 Kč. Nájemné činilo 360 Kč. Jiné závazky a příjmy žalobkyně tehdy neměla. 9. Ředitel KŘ tedy znovu vyzval žalobkyni výzvou ze dne 30. 7. 2019, č. j. KRPK-42555/ČJ-2019/1900KR, aby poskytla vyžádanou součinnost tak, aby mohl vyhovět zrušujícímu rozsudku, konkrétně provést výpočet náhrady podle občanskoprávních předpisů, kdy dodal, že bez poskytnuté součinnosti nelze výpočet provést. Žalobkyně přípisem ze dne 26. 8. 2019 vyžádané údaje opět odmítla sdělit. 10. Ředitel KŘ pak znovu vyzval žalobkyni výzvou ze dne 13. 9. 2019, č. j. KRPK-42555/ČJ-2019/1900KR, aby poskytla vyžádanou součinnost a vysvětlil, že je nutno posoudit nárok na náhradu od 1. 9. 2016 s přihlédnutím k valorizovaným výdělkům zesnulého manžela a aktuálním osobním a majetkovým poměrům žalobkyně. Žalobkyně se v přípisu ze dne 7. 10. 2019 omezila na obecnou právní polemiku a sdělení, že „výživné mělo být předmětem výpočtu do dne 31. 5. 1994“. 11. Ředitel KŘ zajistil rozhodnutí Orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 29. 10. 1993, č. j. ZS-47158-1/70-93, jímž byl od 4. 10. 1992 přiznán dceři zesnulého, R. T., sirotčí důchod, dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 1. 1990, sp. zn. 14 Nc 57/90, jímž bylo zesnulému uloženo hradit R. T. výživné ode dne jejího narození, 18. 12. 1989, rodný list R. T. ze dne X. osvědčující otcovství zesnulého a rozhodnutí ze dne 18. 12. 1992, č. j. PSK-1458/11-12-92, o přiznání úmrtného R. T. 12. Žalobkyně nevyužila práva nahlédnout do spisu a vyjádřit se (viz vyrozumění ze dne 6. 12. 2019 č. j. KRPK-42555-13/ČJ-2019/1900 KR). 13. Rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 22. 1. 2020, č. 160/2020, (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), ředitel KŘ přiznal žalobkyni náhradu nákladů na výživu pozůstalých s účinností od 1. 9. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7 872 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 8 046 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 328 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 8 610 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 9 108 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno následovně. Byl proveden výpočet náhrady žalobkyně podle dílové metody, kdy byl k výpočtu použit čistý služební příjem zesnulého bez výchovného ke dni smrti ve výši 6 013 Kč, postupně pro jednotlivé následující roky valorizovaný. Z takto valorizovaných částek byla žalobkyni přiznána náhrada odpovídající dvěma ze šesti dílů (dvě šestiny), neboť zesnulý v době smrti vyživoval tři osoby (žalobkyni a dvě dcery), dva díly připadaly na pozůstalého a jeden díl na režii domácnosti. Jakkoli by bylo lze takto zjištěnou náhradu upravit podle okolností daného případu, ředitel KŘ v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že taková moderace nebyla možná, protože žalobkyně přes opakované výzvy (viz výše) žádné informace neposkytla. Pokud jde o výpočet náhrady podle občanskoprávních předpisů, ředitel KŘ v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že náhrada podle § 91 a § 96 odst. 1 zákona o rodině nemohla být zjištěna, protože k tomu bylo nutné zjistit odůvodněné potřeby, osobní a majetkové poměry včetně výdělku žalobkyně – jinak nemohla být porovnávána hmotná a kulturní úroveň pozůstalého a žalobkyně a takto zjištěna výše náhrady tak, aby byla tato úroveň v zásadě stejná. Jelikož však žalobkyně přes opakované výzvy ke svým osobním a majetkovým poměrům ničeho nesdělila, nemohla být náhrada dle občanskoprávních předpisů stanovena. Tímto rozhodnutím byla tedy žalobkyni přiznána náhrada vypočtená výše uvedeným způsobem dílovou metodou. 14. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla k věci, že měla dostat dva díly (jeden na domácnost