1 Azs 466/2020 — Nejvyšší správní soud

57 A 140/2021- 51 - text  7 57 A 140/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: M. H. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem P. zastoupený Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem sídlem Bedřicha Smetany 2, 301 00 Plzeň proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 11. 2021, č. j. MV-136023-4/SO-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. 8. 2021, č. j. OAM-5237-31/ZM-2018 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území ČR spočívající ve výkonu nelegální práce. 2. Žalobce měl v době od 20. 4. 2016 do 28. 2. 2018 povolen pobyt na území ČR na základě zaměstnanecké karty jako brusič nástrojů a kovů u společnosti HOPAX s. r. o. Dne 7. 7. 2016 podal žalobce žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Dne 13. 2. 2018 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty ve vztahu k pracovnímu místu u zaměstnavatele TIHA, spol. s r. o. na pracovní pozici skladník/řidič, evidovanému v centrální evidenci volných pracovních míst pod č. 13 764 840 776. 3. Správní orgány v průběhu řízení zjistily, že žalobce vykonával práci u jiného zaměstnavatele a na jiném místě, než pro které žalobci svědčila zaměstnanecká karta, když zaměstnání u společnosti HOPAX s. r. o. ukončil dne 30. 6. 2016. Žalobce měl jednak od července 2016 hlídat obchod svého bratra v Praze 6 v rozsahu 15 až 20 hodin měsíčně. Dále měl žalobce od 1. 7. 2016 vykonávat práci u zaměstnavatele TIHA, spol. s r. o. na pozici skladník/řidič v rozsahu plného pracovního úvazku. Správní orgány na základě tohoto zjištění dospěly k právnímu závěru, že se žalobce dopustil výkonu nelegální práce. V dlouhodobém výkonu nelegální práce pak správní orgány spatřovaly jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území ČR. 4. S ohledem na tuto skutečnost tak správní orgán prvního stupně zamítl prvoinstančním rozhodnutím žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí zamítla žalovaná napadeným rozhodnutím. II. Žaloba 5. V prvním okruhu žalobních námitek žalobce uvedl, že po skončení pracovního poměru dle zaměstnanecké karty řádně dne 7. 7. 2016 požádal o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele, přičemž o této žádosti bylo pravomocně rozhodnuto až dne 1. 11. 2021, tj. po více než pěti letech. Žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty podal žalobce dne 13. 2. 2018 a řízení o ní trvalo cca tři a půl roku. Obě řízení tedy trvala v rozporu s § 6 správního řádu nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž žalobce byl na jejich výsledcích existenčně závislý a po skončení původního pracovního poměru zůstal řadu let zcela bez možnosti získat prostředky k obživě. Činnost žalobce k zajištění obživy nelze posoudit jako nelegální práci, protože byl v krajní nouzi. 6. V druhém okruhu žalobních námitek žalobce uvedl, že pokud správní orgány nevyřizovaly úřední záležitosti v přiměřené době a nezachovávaly tak pravidla právního státu, nemohou se dovolávat veřejného zájmu. Žalobce dále zdůraznil, že jeho jednáním nebyl nikdo poškozen, ani nebyl narušen veřejný zájem, neboť vzhledem k obecně známému nedostatku pracovních sil nemohl žalobce narušit trh práce v ČR. 7. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. 8. Žalobce v replice ze dne 28. 12. 2021 toliko zopakoval námitku odkazující na § 6 správního řádu. III. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 10. Vzhledem k tomu, že žalobce v podání ze dne 2. 12. 2021 výslovně s takovým postupem souhlasil a žalovaná nereagovala na výzvu soudu ze dne 25. 11. 2021, č. j. 57 A 140/2021-19, rozhodl soud o žalobě ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 11. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě, přičemž neshledal žádné vady napadeného rozhodnutí, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 12. Žaloba žalobce není důvodná. 13. Při posouzení věci vyšel soud z následující právní úpravy. 14. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců platilo, že „[M]inisterstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky – krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá se použije obdobně.“ 15. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců platilo, že „[M]inisterstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37 a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem.“ 16. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců platilo, že „[M]inisterstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2.“ 17. Konečně podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců platilo, že „[D]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.“ 18. Podle § 5 písm. e) bod 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), se nelegální prací rozumí práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. 19. Podle § 6 odst. 1 správního řádu „[S]právní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).“ 20. Citovanou právní úpravu lze shrnout tak, že ministerstvo, tedy správní orgán prvního stupně, neprodlouží platnost zaměstnanecké karty v případě, že je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území ČR. 21. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o skutkovém základu případu: Žalobce měl v době od 20. 4. 2016 do 28. 2. 2018 povolen výkon práce jako brusič nástrojů a kovů u společnosti HOPAX s. r. o., ale v rozporu s tím u společnosti HOPAX s. r. o. ukončil zaměstnání dne 30. 6. 2016 a již od července 2016 (nejméně do 19. 5. 2021, kdy byl žalobce vyslechnut) pracoval jednak jako hlídač obchodu svého bratra v Praze 6 v rozsahu 15 až 20 hodin měsíčně a současně na plný úvazek jako skladník/řidič u zaměstnavatele TIHA, spol. s r. o. (viz str. 6 napadeného rozhodnutí). Proti těmto skutkovým zjištěním správních orgánů žalobce v žalobě nic nenamítal. Nenamítal ničeho ani proti právnímu posouzení správních orgánů, že šlo o nelegální práci. 22. Obecně platí, že dlouhodobý výkon nelegální práce může být jinou závažnou překážkou pobytu cizince na území ČR (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2021, č. j. 1 Azs 466/2020-51, bod 13, ze dne 16. 5. 2018, č. j. 10 Azs 197/2017-53, nebo ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 Azs 7/2019-19). 23. Soud aprobuje závěr žalované, že zjištěná mnohaletá nelegální práce žalobce naplňuje pojem jiné závažné překážky pobytu žalobce na území. Soud odkazuje na odůvodnění žalované na str. 8 a 9 napadeného rozhodn