1 As 32/2021 — Nejvyšší správní soud

57 A 72/2021- 303 - text  21 57 A 72/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: PhDr. K. Ř., narozená dne X, bytem Ž. R., zastoupená JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. HG – MONT, s.r.o., IČO 47719818, sídlem Na Vrchu 388/18, 312 00 Plzeň, zastoupená JUDr. Robertem Vargou, advokátem, sídlem Zbrojnická 229/1, 301 00 Plzeň, 2. CETIN a. s., IČO 04084063, sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 3. město Železná Ruda, sídlem Klostermannovo nám. 295, 340 04 Železná Ruda, zastoupené JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem, sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2021, č. j. PK-RR/4891/20 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žalobou ze dne 20. 5. 2021, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 23. 5. 2021, napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2021, č. j. PK-RR/4891/20 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Železná Ruda, odboru výstavby – stavebního úřadu (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „stavební úřad“) ze dne 21. 9. 2020, č. j. VÚP/801/20/69-330/5 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že (i) podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil text výroku prvostupňového rozhodnutí týkající se půdorysného rozměru a celkové zastavěné plochy, a (ii) podle § 90 odst. 5 správního řádu předmětné odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí ve zbývající části potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl na základě žádosti stavebníka HG – MONT, s.r.o., IČO 47719818 (dále jen „stavebník“) o vydání společného povolení schválen podle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) stavební záměr „Bytový dům Stará pošta“ na pozemcích parc. č. X (ostatní plocha), st. p. Xa (zastavěná plocha, nádvoří) a parc. č. Xb (lesní pozemek) v kat. území X (dále jen „předmětná stavba“) a byly stanoveny podmínky pro umístění a provedení této stavby. II. Žaloba 3. Žalobkyně v úvodu své žaloby uvedla, že je vlastníkem nemovitostí na LV č. 520 v k. ú. X, a to mj. pozemku parc. č. Xc a rodinného domu č. p. Xd, přičemž předmětná stavba je realizována na pozemku mezujícím s uvedeným pozemkem žalobkyně. Dále uvedla, že podanou žalobou brojí v rozsahu žalobních bodů proti nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, které vychází z vydaného závazného stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování (tj. závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 21. 12. 2020, č. j. PK-RR/5249/20), které provedlo přezkoumání napadeného závazného stanoviska orgánu územního plánování (tj. závazné stanovisko Městského úřadu Klatovy ze dne 8. 1. 2020, č. j. ŽP/122/20/Ks) nezákonným způsobem, a rovněž proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobkyně v obecné rovině namítala, že byla hrubě zkrácena na svých právech nezákonným postupem správních orgánů, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí, a dále nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů napadeného rozhodnutí a také podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. 4. V části IV. žaloby (žalobní body) žalobkyně nejprve vymezila první okruh svých žalobních námitek pod bodem IV.1 jako: „Rozpor záměru s územním plánem, porušení ust. § 68 odst. 3, ust. 149 odst. 2 správního řádu a nepřezkoumatelnost závazného stanoviska orgánu územního plánování“. V dané souvislosti nejprve brojila proti nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti podkladového závazného stanoviska orgánu územního plánování (ve spojení se závazným stanoviskem nadřízeného orgánu územního plánování) o souladu předmětné stavby s územním plánem. Namítala, že podmínka výroku podkladového závazného stanoviska orgánu územního plánování stanovila: „záměr bude umístěn a proveden v souladu s projektovou dokumentací, kterou vypracoval v 12/2019 Ing. Václav Šístek, ČKAIT“, ovšem předmětná stavba byla umístěna podle jiného situačního koordinačního výkresu z 08/2020, přičemž prvostupňový orgán dále ověřil pro účely provádění stavby situační koordinační výkres C.3. v měřítku 1:200 datovaný 08/2020. Tím podle žalobkyně došlo k porušení § 90 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, když žalovaný ani stavební úřad neověřili, zda je záměr v souladu s požadavky stavebního zákona, zejm. § 96b stavebního zákona. 5. Žalobkyně namítala, že předmětná stavba se nachází v lokalitě označené v územním plánu dle funkčního využití jako plocha pro smíšené území rekreačních ubytovacích zařízení (SU) a EVL (evropsky významná lokalita) a že na plochu pozemků předmětné stavby je vydán regulační plán města Železná Ruda, místní část X s poslední změnou účinnou ke dni 8. 7. 2019 (dále jen „Regulační plán“). Z něj žalobkyně citovala kapitolu „B). Závazné regulační prvky – konkretizace“. V návaznosti na to namítala, že rozsáhlá stavební činnost na pozemcích, jakou povoluje napadené rozhodnutí, jistě nelze označit za využití území „bez podstatných změn“, jak požaduje platný Regulační plán. Umístěním předimenzované stavby bytového domu s 32 byty, která je podstatně kapacitně větší než původní stavba vily Karla, je k lokalitě přistupováno jako k rozvojové a transformační, nikoli ke stabilizované, jak požaduje Regulační plán. Žalobkyně dále namítala, že se dle str. 35 Regulačního plánu (Krycí list lokality 04/1) jedná o nezastavitelné území. Podle žalobkyně umístění bytového domu v rámci navrženého záměru nemá odezvu a základ v širším kontextu území a není v souladu s očekávaným charakterem území podle Regulačního plánu. Navrhovaná stavba širší lokalitu nevhodně hmotově doplní a naruší výškové poměry kontextu lokality. Jedná se tak o dotvoření stávající urbanistické struktury v rozporu s Regulačním plánem celé lokality. Posuzovaný záměr nedotváří urbanistickou strukturu dané lokality, neboť nevhodně navazuje na menší stavby pro ubytování umístěné západně od řešeného území, svým měřítkem a hmotovým působením vytváří rušivý prvek v daném území a svou výškou výrazně převyšuje výškovou úroveň stávající zástavby, proto je jeho umístění do stabilizovaného území nepřípustné. 6. Dále žalobkyně poukázala na to, že celková výška předmětné stavby uváděná ve výroku prvostupňového rozhodnutí (21,78m) je zavádějící a nepřezkoumatelná, když není vůbec jasné umístění bodu +/- 0 , ani není stavba výškově ukotvena v systému Bpv. Je tak porušen § 9 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 503/2006 Sb. 7. Poté žalobkyně uvedla, že v kapitole Regulačního plánu „B.2) Funkce území“ jsou pozemky určené pro realizaci předmětné stavby zařazeny mezi polyfunkční území SU - smíšené území rekreačních ubytovacích zařízení, kde platí regulace, kterou z předmětné kapitoly Regulačního plánu odcitovala. K tomu pak uvedla, že umístěná stavba je výlučně bytovým domem s absencí jakéhokoli polyfunkčního využití, jak vyžaduje Regulační plán. 8. Dále žalobkyně odkázala na kapitolu Regulačního plánu „B.5) Zastavitelnost jednotlivých funkčních ploch“, přičemž namítala, že je zásadním způsobem překročena stanovená maximální zastavitelnost (max. zastavěná plocha 250 m2). Podle platného regulačního plánu se nemá zastavitelnost stávajícího objektu měnit. Původní zastavěná plocha činila 271,42 m2 (7,27 %), zatímco nově navržený bytový dům má zastavěnou plochu 1147,155 m2 (30,773 %). V projektové dokumentaci a následně uvedený výpočet zastavěnosti v rozhodnutí na str. 2 není správný (45,3 x 24,25 = 1098,525 m2 + výklenek na severní straně domu 19 x 1,95 = 37,05 m2 + drobné stavby 11,58 m2), celkem je zastavěná plocha 1147,155 m2. Uváděním čísla zastavěnosti pozemku 1119,3 m2 ve všech dokumentech považuje žalobkyně za účelovou chybu stavebníka. Původní zeleň byla na 3260 m2 (87,37%), dle dokumentace je zeleň navržena na 1977,43 m2 (53%), dle přepočtu žalobkyně z rozměrů z předložené dokumentace to vychází na 1760,88 m2 (47,196%). Zpevněné plochy jsou cca 200 m2 (5,36 %), dle projektové dokumentace jsou navrženy na 634,21 m2 (17 %) a dle přepočtu žalobkyně z rozměrů z předložené dokumentace to vychází na 780,89 m2 (20,93 %). 9. Dále žalobkyně odcitovala regulativy plošného a prostorového uspořádání u lokality S 09-SU dle Regulačního plánu, přičemž namítala, že předmětná stavba tyto regulativy zásadně porušuje, když je vyšší než původní objekt a nezachovává původní stavební čáru. V části B.1b) Souhrnné technické zprávy z 12/2019, která byla podkladem k umístění a povolení stavby bytového domu, není soulad s ÚPD ani Reg