4 As 304/2020 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 1/2021- 33 - text  12 57 Ad 1/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Lukáše Pišvejce a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: IMD Service s.r.o., IČO 02708183, sídlem Kasejovice 337, 335 44 Kasejovice, zastoupená Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou, sídlem Hálkova 1229/44, 301 00 Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 4. 2021, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 5. 4. 2021, domáhala zrušení rozhodnutí žalované (pracoviště Plzeň) ze dne 2. 2. 2021, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-jih (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 11. 12. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím nebylo vyhověno námitkám žalobkyně podaným proti výkazu nedoplatků vydanému prvostupňovým orgánem dne 30. 11. 2020, č. j. X (dále jen „předmětný výkaz nedoplatků“), kterým bylo žalobkyni uloženo uhradit částku ve výši 350 249 Kč jako dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále též jen „pojistné“) a penále dle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci pojistného“). II. Žaloba 3. Žalobkyně v úvodu své žaloby zrekapitulovala průběh správního řízení a shrnula obsah prvostupňového rozhodnutí, jakož i napadeného rozhodnutí, přičemž vyslovila nesouhlas s napadeným rozhodnutím. 4. Za podstatu sporu žalobkyně označilo to, že podala, coby zaměstnavatel, přehled o výši pojistného za měsíce červenec a srpen 2020 na původní verzi tiskopisu, která (na rozdíl od nové, rozšířené verze tiskopisu) neumožňovala snížení vyměřovacího základu zaměstnavatele dle § 3 zákona č. 300/2020 Sb., o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prominutí pojistného“). Tento přehled byl podán krátce po nabytí účinnosti zákona o prominutí pojistného, a tudíž došlo k duplicitě tiskopisů sloužících k podání přehledu o výši pojistného, a to původní tiskopis, který neumožňoval snížení vyměřovacího základu zaměstnavatelem, a nový tiskopis, který toto umožňoval. Oba tiskopisy se od sebe nedaly na první pohled odlišit, neboť jejich název byl zcela shodný a i letmým pohledem na tyto dvě verze tiskopisů bylo možno konstatovat, že jsou shodné. Jedinou odlišností byl řádek 3 a 4 v části B tiskopisu, ovšem tuto odlišnost na první pohled jen málokdo zaznamenal, což se stalo i zaměstnankyni žalobkyně. Uvedené vedlo k tomu, že žalobkyně vyplnila a odeslala přehled o výši pojistného na původní verzi tiskopisu, aniž by výslovně požádala o snížení vyměřovacího základu. Odpovědná pracovnice se domnívala, že dojde k automatickému snížení vyměřovacího základu ze strany prvostupňového orgánu, neboť žalobkyně splňovala veškeré zákonné podmínky. 5. Žalobkyně namítala, že žalovaná se řádně nevypořádala s jejími námitkami a návrhy, tyto v napadeném rozhodnutí pouze citovala a dále uvedla bez dalšího hodnocení, že neshledala nic, co by vedlo k závěru, že by rozhodnutí bylo nezákonné nebo věcně nesprávné. Žalovaná vycházela při svém rozhodování toliko z citace zákona o prominutí pojistného, když k této zákonné úpravě doposud neexistuje žádná judikatura. 6. Další námitka žalobkyně směřovala k tomu, že žalovaná rozhodovala s přepjatým formalismem, který je zcela v rozporu s účelem, s jakým byl zákon o prominutí pojistného přijat. Cílem tohoto zákona bylo pomoci některým zaměstnavatelům ve zcela mimořádné době pandemie koronaviru bez nutnosti propouštět zaměstnance. Žalobkyně měla za to, že v posuzovaném případě správní orgány rozhodly zcela proti účelu zákona, když žalobkyně splnila veškeré podmínky pro snížení vyměřovacího základu, toto snížení ji však přiznáno nebylo jen kvůli použití nesprávné verze formuláře. 7. Podle žalobkyně žalovaná nevyhodnotila argumenty žalobkyně o tom, že uvedený zákon měl směřovat k pomoci zaměstnavatelům, což se v tomto smyslu nestalo, což u žalobkyně vyvolalo velké existenční problémy, a to i přesto, že se jako zaměstnavatel snažila nepropouštět zaměstnance a nepřispívat tak ke zvýšení nezaměstnanosti. 8. Žalobkyně dále namítala, že závěr žalované je zcela v rozporu se základními zásadami správního řízení, jakož i ústavně garantovanými právy. Žalobkyně přitom zdůraznila úlohu veřejné správy jako služby veřejnosti a povinnost správního orgánu poskytnout dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech. Prvostupňový orgán měl žalobkyni upozornit na skutečnost, že podala přehled o výši pojistného na nesprávném formuláři a měl ji vyzvat k odstranění zjevných nesrovnalostí. To se však nestalo, když prvostupňový orgán namísto poučení vydal rozhodnutí stanovující pojistné v nesnížené výši. Žalobkyně poukázala na „nález ÚS č. 139/2004 – III., sv. 34“ [pravděpodobně myšlen nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 139/2004 SbNU, sv. 34 – poznámka soudu] a tam judikovaný závěr, že pokud právní úkony účastníků správního řízení obsahují zjevnou nesprávnost, přičemž tuto vadu je možnost odstranit poskytnutím poučení či pomoci ze strany správního orgánu, je správní orgán povinen dát účastníku řízení příležitost tuto nesprávnost odstranit. 9. K uvedenému žalobkyně doplnila, že správní orgán má vždy dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu. V napadeném rozhodnutí bylo rozhodnuto v rozporu s veřejným zájmem (kterým je účel zákona o prominutí pojistného) a neodpovídá okolnostem případu. Žalobkyně zcela evidentně splňovala veškeré zákonné podmínky pro snížení vyměřovacího základu zaměstnavatele dle § 3 zákona o prominutí pojistného, což se však nestalo z důvodu formalismu žalované, která de facto pouze opsala rozhodnutí v předchozím řízení bez další argumentace. 10. Žalobkyně závěrem navrhla, aby soud rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí ruší a žalobkyni se promíjí pojistné za měsíce červenec a srpen 2020, resp. že bude snížen vyměřovací základ zaměstnavatele podle § 3 zákona o prominutí pojistného. III. Vyjádření žalované k žalobě 11. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 2. 6. 2021 (doručeném soudu dne 4. 6. 2021) v úvodu konstatovala, že s podanou žalobou nesouhlasí. 12. K žalobkyní namítanému nevypořádání se s jejími námitkami žalovaná uvedla, že v prvostupňovém rozhodnutí i v napadeném rozhodnutí bylo vysvětleno, že jednou z podmínek pro úspěšné uplatnění nároku na prominutí pojistného je dle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o prominutí pojistného odvedení pojistného, které jsou povinni platit zaměstnanci, ve stanovené lhůtě a ve výši uvedené na přehledu podle § 9 zákona o pojistném. Dále pak dle § 4 odst. 2 zákona o prominutí pojistného není možné uplatit uvedený nárok zpětně. Žalovaná odkázala na to, že ve svém rozhodnutí rozvedla, z jakých důvodů nelze zákonné limity poskytnutí kompenzace hospodářských následků souvisejících s výskytem koronaviru překročit, neboť v námitkách proti výkazu nedoplatků a následně i v odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu žalobkyně apelovala především na shovívavost a odstranění tvrdosti zákona. 13. K žalobkyní namítaným důvodům, pro které byly přehledy o výši pojistného podány na formuláři neumožňujícím uplatnění snížení vyměřovacího základu, žalovaná konstatovala, že uváděné důvody ani mylné přesvědčení zaměstnance žalobkyně o správném postupu a automatickém snížení vyměřovacího základu nesporuje. Poukázala na fakt, že orgány správy sociálního zabezpečení informovaly zaměstnavatele o způsobu uplatnění snížení vyměřovacího základu. Součástí této informace bylo též upozornění, že prominutí pojistného lze uplatnit pouze prostřednictvím nové verze formuláře přehledu o výši pojistného a že uplatnit prominutí pojistného nelze dodatečně, včetně upozornění na skutečnost, že zveřejněn bude též dosavadní formulář. Pokud zaměstnanec žalobkyně touto informací nedisponoval, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži žalované. K výtce, že žalovaná rozhodovala s přepjatým formalismem a v rozporu s účelem zákona o prominutí pojistného, žalovaná odkázala na odstavce 7 a 8 svého rozhodnutí. 14. Žalovaná nesouhlasila ani s argumentem žalobkyně ohledně skutečnost