7 Afs 396/2021 — Nejvyšší správní soud

57 Af 1/2022- 156 - text  70 57 Af 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky žalobce: PilsFree, z. s., sídlem Tachovská 1373/41, Plzeň, zastoupený daňovým poradcem Ing. Romanem Landgráfem, sídlem Klenov 33, Pluhův Žďár proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2021, č. j. 38732/21/5200-11434-711926, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2021, č. j. 38732/21/5200-11434-711926 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla změněna rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, a to: • dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ze dne 28. 8. 2020, kterým byla žalobci doměřena daň vyšší o částku 2.824.920 Kč a současně uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 564.984 Kč, tak, že bylo upuštěno od uloženého penále, • dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 ze dne 28. 8. 2020, kterým byla žalobci doměřena daň vyšší o částku 2.527.570 Kč a současně uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 505.514 Kč, tak, že bylo upuštěno od uložení penále. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že žalovaný se shoduje se žalobcem v tom, že správce daně v rozporu s § 145 odst. 2 daňového řádu před zahájením daňové kontroly nevyzval žalobce k podání dodatečného daňového přiznání. Na základě toho žalovaný dospěl k závěru o nezákonnosti správce daně vyměřeného penále. Otázkou je, zda za této situace bylo zahájení daňové kontroly a její průběh v souladu se zákonem. S tím souvisí i otázka, zda nezákonná absence výzvy dle § 145 odst. 2 daňového řádu způsobuje takovou vadu, že nedošlo zahájením daňové kontroly k přerušení prekluzivní lhůty, která takto marně uplynula. 3. Pokud je daňová kontrola zahájena toliko formálně, shoduje se judikatura na tom, že takovéto zahájení daňové kontroly nemá účinky přerušení prekluzivní lhůty, resp. že k přerušení prekluzivní lhůty dojde až při následném faktickému kontrolnímu úkonu správce daně. Otázkou tedy je, zda za dané skutkové situace bylo zahájení daňové kontroly (realizované několik dní před uplynutím prekluzivní lhůty) toliko formálním, pročež tedy nedošlo k přerušení prekluzivní lhůty, a tedy daňová kontrola byla fakticky zahájena až po uplynutí prekluzivní lhůty, tedy nezákonně. 4. Žalovaný je se žalobcem ve shodě v tom, že žalovaný má důkazní břemeno dle § 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu. V daném konkrétním případě má tak žalovaný důkazní břemeno prokázat, že zakrývaný skutečný stav je takový, že nelze aplikovat osvobození příjmů dle § 19 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o daních z příjmu. Vzhledem k textu tohoto ustanovení je tedy konkrétně otázkou, zda žalovaný v dostatečné intenzitě důkazu prokázal takový zakrývaný skutečný stav, který vylučuje pravdivost skutkové věty (která je vlastně pravým důkazním cílem, ultimate probandum): „Členský příspěvek podle stanov přijatý spolkem“. Stojí zato přitom hned v úvodu soud upozornit, že tato věta představuje jediný hmotně právní text, který ovládá tuto otázku. 5. Stejný finanční úřad u žalobce provedl daňovou kontrolu stejné daně v roce 2012 (za zdaňovací období 2008). Skutková a právní situace u žalobce byla tehdy prakticky stejná jako v předmětných zdaňovacích obdobích 2014 až 2015. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí konstatuje, že žalobce svojí spolkovou činnost pouze předstíral, aby zakrýval činnost jinou, podle názoru žalovaného podnikatelskou. Předchozí daňová kontrola jistě mohla z pohledu žalovaného vyvolat oprávněné očekávání, že tak zásadní nedostatek jeho činnost nemá. Současně si lze jistě legitimně klást otázku, jak je možné, že předchozí daňová kontrola prováděná stejným úřadem na stejnou daň tak fatální záležitost, jako že spolek fakticky vůbec není spolkem (když podle názoru žalovaného činnost spolkovou pouze předstírá), neodhalila. Otázkou tedy je, zda je v souladu se ústavně zakotvenou zásadou právní jistoty (předvídatelnosti, zákazu překvapivosti) a s obecně v ústavní doktríně přijímaným principem proporcionality, aby za této situace žalovaný doměřil daň, a to právě a jen s odůvodněním, že činnost spolková je pouze předstírána? Skutečně může neutrální pozorovatel připustit, že tak fatální věci si předchozí daňová kontrola při alespoň minimální míře odborné péče nemohla všimnout? Nebo je vlastně správný závěr takový, že si toho nevšimla zkrátka jenom proto, že si nebylo čeho všimnout, neboť žádná simulace se nekonala a nekoná? 6. Daňový subjektu jako spolek (dříve občanské sdružení) od roku 2003 je nesporně zapsán do spolkového rejstříku. Žádné rejstříkové řízení jakkoli zpochybňující existenci spolku nikdy nebylo a není. Ani žádný jiný orgán veřejné správy nikdy, za celých 18 let existence mnohatisícového spolku, neprojevil sebemenší pochybnost o existenci tohoto spolku. 7. Kulturní, společenské a vzdělávací akce pořádané spolkem jsou prokázány, žalovaný to shodně tvrdí. 8. Správce daně v rozporu se zákonem (§ 154/2 DŘ) nevyzval žalovaného před zahájením daňové kontroly k podání daňového přiznání. Žalovaný toto shodně tvrdí. Na základě tohoto žalovaný zrušil správcem daně vyměřené penále. 9. Žalobce si následně dovolil váženému soudu v úvodu vylíčit zásadní skutkový „příběh“, který celý právní spor umisťuje do náležitého skutkového rámce a umožňuje tak čtenáři lepší orientaci. 10. (Technický stav počítačových sítí v prvních letech 21. století) Po roce 2000 se počítačové sítě pomalu začaly stávat běžnou součástí našeho života. Postupně přibývaly weby, začal se používat email, chat (komunikace v reálném čase) a změnily se taky počítačové hry, které začaly umožňovat propojení více hráčů mezi sebou. Pevná síť s dostatečnou rychlostí byla ovšem výsadou univerzit a velkých firem, zatímco pro běžné domácí uživatele byla finančně i technicky nedostupná. Jedinou dostupnou (pomineme-li uzavřené univerzitní a firemní sítě) možností propojení počítačů tehdy byl tzv. dial-up přes tehdy klasickou analogovou telefonní linku. Toto připojení bylo velmi pomalé (max. 56 kb/s) a navíc účtované podle dle času připojení, tedy velmi nevhodné pro online chatování a hraní her. 11. (Pro rychlejší řešení, potřebné zvláště pro hraní her, bylo potřeba zbudovat vlastní síť) V té době bylo "horkou novinkou" spojovaní počítačů do dočasných LAN sítí a tzv. LAN party, kam parta nadšených hráčů přivezla své počítače, nějakým způsobem je propojila a takto trávila víkendy. Zde též padla myšlenka, uskutečnit totéž na úrovni nejprve domu/ulice, pak čtvrti a následně dokonce celé Plzně a okolí. Hraní on-line her bylo tím impulsem, který spojil několik nadšenců se společnou myšlenkou propojit se vlastní počítačovou sítí. Chyběly zkušenosti a také dostupná technologie, nechybělo však nadšení a ochota obětovat výstavbě sítě svůj volný čas. A také přispět ke společnému dílu vlastní technikou nebo se finančně podílet na nákupu potřebné technologie. 12. (Skutečně realizovaným hlavním cílem občanského sdružení Pilsfree při založení bylo umožnění komunikovat a hrát on-line hry) Tedy technologická situace při založení občanského sdružení Pilsfree byla taková, že pokud členové tenkrát chtěli komunikovat, nebo hrát hry, bylo naprosto vhodné a přirozené budovat vnitřní LAN, protože vnější WAN byla k tomu účely v důsledku své pomalosti a nestabilitě nepoužitelná. K pozornosti váženého soudu zde upomínáme, že tyto úmysly a faktické činy (umožnění navzájem komunikovat a hrát on-line hry) žalobce uznává i žalovaný (viz zejména bod [169] Napadeného rozhodnutí. Ve smyslu § 120 odst. 3 občanského soudního řádu (při uplatnění § 64 SŘS) by tedy měl soud tato shodná tvrzení účastníků vzít za svá skutková zjištění. 13. (Na počátku bylo sedm kamarádů, kteří postavili síť) Na začátku bylo 7 kamarádů, kteří postavili bezdrátovou síť, aby mohli hrát hry. Jakmile byla síť v provozu, přidali se další nadšenci a počet uživatelů rostl. Zprávy se šířily od úst k ústům a zájemců o připojení přibývalo. 14. (Dne 20. října 2003 vzniklo občanské sdružení PilsFree se 40 členy. Hlavní činnost: vzájemné propojení prostřednictvím komunitní počítačové sítě) V té chvíli bylo už nutné dát celému uskupení právní rámec. Protože síť byla od počátku koncipována jako nekomerční záležitost, byla zvolena forma občanského sdružení (nyní zapsaný spolek – po změně legislativy v roce 2014). Sdružení dostalo název PilsFree ("Pils" je odvozeno z názvu města Plzeň a "Free" znamená volnou, ničím neomezenou nekomerční síť). To se stalo na podzim roku 2003. Koncem října roku 2003 proběhla první Valná hromada občanského sdružení PilsFree, které se zúčastnilo 25 ze 40 členů. 15. (Člens