4 Aps 4/2011 — Nejvyšší správní soud

77 A 130/2021- 86 - text  13 77 A 130/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: CONNEXION GROUPE, a.s., IČ 46884025, se sídlem Dr. Davida Bechera 1177/26, 360 01 Karlovy Vary, zastoupená Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Politických vězňů 935/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, se sídlem Sokolovská 875/167, 360 05 Karlovy Vary o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení předmětu řízení 1. V projednávané věci jde o otázku, zda se žalovaný dopustil vůči žalobkyni nezákonného zásahu tím, že na základě jejího návrhu ze dne 7. 4. 2021 nezapsal do katastru nemovitostí poznámku o dovolání se neúčinnosti právního jednání s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala podání odpůrčí žaloby, ale pouze to, že si vyhradila právo dovolat se neúčinnosti právního jednání podle § 593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též: „OZ“). Obsah žaloby 2. Žalobkyně má za to, že žalovaný porušil zákon, když nezapsal do katastru nemovitostí poznámku o dovolání se neúčinnosti právního jednání podle § 23 odst. 1 písm. q) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon, dále též: „KZ“), o kterou usilovala svým návrhem ze dne 7. 4. 2021. Žalobkyně je toho názoru, že je v souladu s katastrálním zákonem uskutečnit zápis takové poznámky do katastru nemovitostí i na základě výhrady práva dovolat se neúčinnosti právního jednání. 3. K podstatě věci žalobkyně uvedla, že vede spor se svým dlužníkem, J. B., přičemž rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 2020, č. j. 49 Cm 139/2018-1143, mu bylo uloženo zaplatit jí částku ve výši 8 231 454,32 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku brojil dlužník žalobkyně odvoláním, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Žalobkyně tedy proti J. B. disponovala nevykonatelnou pohledávkou po splatnosti. Dne 7. 10. 2020 proto Jana Bicana vyzvala, aby se zdržel jakýchkoliv jednání, která by zkracovala, nebo mohla zkracovat, její práva coby věřitele. Přesto se dozvěděla, že dne 23. 11. 2020 bylo katastrálním úřadem zahájeno vkladové řízení o zapsání zástavního práva k nemovitostem pozemku parc. č. 123/85, trvalý travní porost, pozemku parc. č. 123/114, trvalý travní porost a pozemku parc. č. st. 607, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. X, vše v k.ú. Tašovice, zapsáno na LV X vedeném v Katastru nemovitostí pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary ve prospěch Komerční banky, a. s. Žalobkyně se nejprve u Krajského soudu v Plzni domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by bylo J. B. zakázáno s těmito nemovitostmi nakládat, ale nebylo jí vyhověno. V mezidobí došlo k převodu uvedených nemovitých věcí na základě kupní smlouvy uzavřené dne 18. 11. 2020 mezi J. B. a P. a R. M.. Žalobkyně má za to, že tímto jednáním ji J. B. zkrátil na jejích právech. Z toho důvodu dne 15. 3. 2021 učinila do protokolu N 230/2021 prostřednictvím notáře Mgr. Lukáše Valigury oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle § 593 OZ. Ta byla dne 17. 3. 2021 doručena manželům M. 4. Následně žalobkyně podala dne 7. 4. 2021 žalovanému návrh na zápis poznámky do katastru nemovitostí dle § 23 odst. 1 písm. q) KZ, a to na základě výhrady, tedy zmíněného notářského zápisu. Žalovaný ale poznámku nezapsal, přestože v průběhu řízení nijak nereagoval na argumentaci žalobkyně, pouze požadoval doložení podání odpůrčí žaloby. O neprovedení zápisu poznámky vyrozuměl žalovaný žalobkyni sdělením o neprovedení zápisu ze dne 28. 7. 2021, č. j. Z-1502/2021-403, které jí bylo doručeno dne 2. 8. 2021. 5. Žalobkyně uplatnila v žalobě celkem pět žalobních námitek. 6. Prvou námitkou nazvanou „Změna právní úpravy“ uvedla žalobkyně tím, že nelze souhlasit se žalovaným, že zápis poznámky dle § 23 odst. 1 písm. q) KZ je možný pouze na základě podané odpůrčí žaloby. Poukázala přitom na právní úpravu vycházející ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tedy dřívějšího občanského zákoníku. V něm obsažené ustanovení § 42a umožňovalo podat odpůrčí žalobu i v případě, že věřitel-žalobce dosud nedisponoval vykonatelnou pohledávkou. Otázka její důvodnosti se totiž řešila až v okamžiku rozhodnutí soudu. Pokud nebyla pohledávka vykonatelná v době podání odpůrčí žaloby, ale věřitel se jejího zaplacení již soudně domáhal, bylo řízení o odpůrčí žalobě přerušeno. Přesto se na základě takto podané odpůrčí žaloby do katastru nemovitostí zapisovala poznámka dle § 23 odst. 1 písm. q) KZ. Tento postup byl ale opuštěn v souvislosti s nabytím účinnosti OZ. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016 potvrdil, že bez vykonatelné pohledávky nemá věřitel aktivní legitimaci k podání odpůrčí žaloby podle § 581 OZ. Místo toho má věřitel právo učinit výhradu práva dovolat se neúčinnosti právního jednání dle § 593 OZ. Do té doby ustálená praxe o přerušování řízení o odpůrčí žalobě se tedy již neuplatní. Žalobkyně tedy do doby, než bude mít vůči svému dlužníku vykonatelnou pohledávku, odpůrčí žalobu podat nemůže. 7. V další žalobní námitce nazvané „Smysl a účel úpravy obsažené v § 593 Občanského zákoníku“ poukázala žalobkyně na teleologické hledisko věci, především pak na ochranu věřitele. 8. Žalobkyně namítala, že pokud by nebylo možné zapsat poznámku do katastru nemovitostí na základě výhrady učiněné v souladu s § 593 OZ, došlo by ke ztrátě jakékoliv efektivní ochrany věřitele nedisponujícího vůči svému dlužníku dosud vykonatelnou pohledávkou, neboť by se nemohl účinně bránit dalším převodům nemovitosti, kterou dlužník ze svého majetku vyvedl v úmyslu zkrátit jeho práva. Žalobkyně podotkla, že nedává smysl, aby míra ochrany byla rozdílná v případě věřitele s vykonatelnou pohledávkou a věřitele bez vykonatelné pohledávky. Takovýto výklad by z výhrady dle § 593 OZ učinil naprosto prázdný institut. Právní úprava obsažená v OZ přitom měla dle žalobkyně za cíl naopak ochranu věřitele prohloubit, nikoli ji snížit. Nezapsání poznámky do katastru nemovitostí na základě § 593 OZ se rovná bezdůvodnému odepření právní ochrany věřiteli. 9. Dále žalobkyně uvedla, že nezapsání poznámky o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání do katastru nemovitostí je z jejího pohledu v rozporu s principem publicity veřejného rejstříku a ochranou práv třetích osob. Je zcela na místě umožnit zápis poznámky do katastru nemovitostí na základě učiněné výhrady dle § 593 OZ, neboť zápis chrání kromě věřitele i potenciální nabyvatele nemovitosti, kteří by jinak mohli být uvedeni v omyl co do právní kvality nemovitosti. 10. Žalobkyně se také věnovala právnímu základu možnosti zápisu poznámky do katastru nemovitostí. Uvedla, že KZ ani vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále též: „katastrální vyhláška“) neobsahují přesný výčet podkladových listin, na jejichž základě je možné poznámku do katastru nemovitostí zapsat. Jedinými požadavky na listiny, které plynou z KZ, je jejich bezchybnost a absence zjevných nesprávností, dále aby byly řádně označeny příslušné nemovitosti, aby navazovaly na dosavadní sled zápisů v katastru nemovitostí a dokládaly právo, které má být zapsáno. Ustanovení § 23 odst. 1 písm. q) KZ neobsahuje žádný výslovný odkaz na § 599 OZ, ale obecně hovoří o dovolání se neúčinnosti právního jednání. Žalobkyně je přitom přesvědčena, že bez výslovného odkazu nemohou normy veřejného práva užívat jako právní základ normy občanského práva, tím méně tehdy, vede-li to k restriktivnímu výkladu, kterým dochází k odepření právní ochrany účastníka správního řízení. Správní orgán má naopak dbát, aby šetřil oprávněné zájmy osob, jichž se jeho činnost dotýká, což plyne z § 2 odst. 3 správního řádu. Jestliže normy veřejného práva neobsahují definici dovolání se neúčinnosti právního jednání a lze-li v zájmu zachování bezrozpornosti právního řádu jako celku s přihlédnutím ke všem odchylkám vyplývajícím z veřejného a soukromého práva přihlédnout k definicím užívaným v soukromém právu, je třeba tak činit v kontextu celé právní úpravy a smyslu a účelu zákona. Zcela nesprávně odkazoval žalovaný na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. III. ÚS 1392/18. Žalobkyně je přesvědčena, že právní úprava KZ umožňuje zápis poznámky do katastru nemovitostí na základě výhrady dle § 593 OZ. Tento závěr sdílí ve svém článku i renomovaná advokátní kancelář Baker & McKenzie. 11. Poslední uplatněná žalobní námitka spočívala v tvrzení, že postup žalovaného byl v rozporu s principem dobré správy, jelikož žalovaný nezval v potaz veřejný zájem, ochranu práv třetích osob a okolnosti daného případu tak, jak mu ukládá § 2 odst. 4 SŘ a nešetřil oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu dotýká, a zasahoval do těchto práv v rozporu se zákonem. Žalobkyně dále uvedla, že se žalo