6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

77 A 155/2021- 144 - text  18 77 A 155/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců Mgr. Jana Šmakala (zpravodaj) a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobkyně: A. H., narozená X, bytem X, proti žalovaným: 1) Městský úřad Stod, sídlem náměstí ČSA 294, Stod, 2) M. M., narozený X, bytem X, o žalobě proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nezahájení řízení o odstranění stavby plotu mezi pozemky p. č. XA a XB, XC a XD v k. ú. X a plotu mezi pozemky p. č. XC a XE, XF v k. ú. X, takto: I. Žaloba se vůči žalovanému M. M. odmítá. II. Žaloba se vůči žalovanému Městskému úřadu Stod zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení podstaty věci a rozhodnutí soudu 1. Ze soudního spisu i z průběhu ústních jednání vyplynulo, že věc je svou povahou především sousedským sporem mezi žalobkyní a žalovaným M. M. o výšku plotu mezi jejich pozemky a z části také o plot mezi pozemky žalovaného a ulicí. Současný společný plot není prvním plotem na tomto místě ani prvním plotem, vůči němuž měla žalobkyně námitky. Jde tedy o spor dlouholetý, ve kterém se promítla řada důvodů, patrně i rodinné a osobní povahy. Do tohoto sporu byl opakovaně vtažen městský úřad jako úřad stavební, krajský úřad jako jemu nadřízený správní orgán, veřejný ochránce práv, Policie ČR a další orgány veřejné moci. Pomine-li soud dílčí jednotlivosti ilustrující neshody mezi žalobkyní a žalovaným M. M., věc se měla tak, že podle žalobkyně je sporný plot nepovolenou stavbou. V tom ji podpořil i veřejný ochránce práv. Oproti tomu oba žalovaní i krajský úřad setrvale zastávali názor, že výklad práva ze strany žalobkyně a veřejného ochránce práv je nesprávný, a že sporný plot byl historicky řádně povolen a jeho úpravy se děly v mezích právního řádu dovoleným způsobem bez potřeby dalšího povolování. 2. Krajský soud věc posoudil z jiných hledisek, než účastníci navrhovali, protože shledal, že v atypickém případě žaloby směřující k uložení povinnosti stavebnímu úřadu zahájit řízení o nařízení odstranění stavby ve volném režimu je podstatné především to, zda by tím žalobkyně v současné době mohla vůbec dosáhnout nějaké ochrany svých práv. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že sporný plot je plotem do 2 metrů výšky. Ten je podle současného práva v tzv. volném režimu a nevyžaduje žádný úkon podle stavebního zákona. Žalobkyně by v řízení před stavebním úřadem nedosáhla žádné ochrany svých práv a plot by zůstal nedotčen, popřípadě by jej žalovaný M. M. mohl bez dalšího postavit znovu na stejném místě a ve stejné podobě. Za toho stavu soud neshledal žádné právo žalobkyně, kterému by bylo třeba poskytnout ochranu. II. Řízení před soudem 3. Vyřešení věci se žalobkyně původně domáhala u Okresního soudu Plzeň-jih žalobou podanou v září roku 2020. V ní uplatnila několik nároků, které se opíraly o ustanovení soukromého i veřejného práva. Hlavním žalobním požadavkem žalobkyně však bylo uložení povinnosti městskému úřadu, aby zahájil řízení o odstranění stavby. Vedle toho žalobkyně požadovala ochranu proti imisím, náhradu škody způsobené jí nesprávným úředním postupem a další. 4. Okresní soud po čase popřel svou pravomoc k rozhodnutí a věc v prosinci roku 2021 postoupil krajskému soudu s tím, že jde věc, o níž rozhodují soudy ve správním soudnictví. To byla úvaha zjednodušující, neboť pravomoc soudu zakládá především tvrzení žalobce, tj. z jakého právního důvodu se domáhá ochrany svého domnělého práva. V souzené věci tak bylo třeba vyjasnit, čeho přesně se žalobkyně domáhá a proč, aby bylo možné určit, o kterých nárocích žalobkyně má rozhodovat civilní soud a o kterých správní soud. Žalobkyně je totiž paní sporu a je na ní, zda zvolí ochranu pořadem práva nebo v řízení před správními soudy. 5. Tuto přípravu věci měl provést již okresní soud, teprve poté by mohl s jistotou popřít svou pravomoc civilního soudu. Správně tedy krajský soud měl také popřít svou pravomoc a věc předložit zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., s tím, že dosud nebylo vyjasněno, o které části žaloby má rozhodovat který soud. V souladu s ustálenou praxí zvláštního senátu by pak bylo třeba věc vrátit okresnímu soudu popírajícímu pravomoc, aby si nejprve vyjasnil, které žalobní nároky spadají do pravomoci civilních soudů a které do pravomoci správních soudů. 6. Ve vztahu k nároku na „uložení povinnosti zahájit řízení o odstranění stavby“, který představuje jádro žaloby, však byla úvaha okresního soudu v zásadě správná. S ohledem na povahu věci (přednostní věc, neboť správně mělo jít o zásahovou žalobu), stáří věci (krajském soudu se žaloba dostala po více než roce od jejího podání) i okolnosti případu (celkový předpoklad, že případné prodloužení řízení nebude ku prospěchu výsledku, spíše naopak) soud přistoupil přímo k projednání věci. Vedl přitom žalobkyni k tomu, aby žalobu vyjasnila, popřípadě upravila natolik, aby byly projednány jen otázky náležející k rozhodnutí správnímu soudu a ostatní otázky byly vyloučeny k samostatnému projednání, nebo aby na jejich projednání žalobkyně netrvala. II. a) Žaloba 7. V žalobě žalobkyně rekapitulovala historii sporného plotu mezi pozemky p. č. XA a XB, XC a XD v k. ú. X. Za posledních více než 20 let se vyvíjel od plotu z drátěného pletiva, přes plot z dřevěných planěk až po plot z dřevěných plotových polí s podezdívkou z betonových tvárnic postavený v letech 2012 až 2013. Tento plot podle žalobkyně dosahuje výšky 2,5 metru („včetně základů a pilířů“) a podléhal tak povolení v době své stavby, tak potřebě územního souhlasu po novelizaci stavebního zákona v roce 2018. Postupnou proměnu plotu v čase žalobkyně hodnotila ve shodě s úvahami veřejného ochránce práv jako stavební úpravy či provedení nové stavby vyžadující územní souhlas. Nešlo o udržovací práce. Plot tak byl postaven bez povolení a stavební úřad měl zahájit řízení o odstranění stavby. Při přípravných pracích žalovaný M. M. poškodil kořeny stromů na pozemku žalobkyně a některé z nich uschly. Plot těmto stromům v současnosti stíní. Podle kanceláře starosty města pak plot navazuje na hospodářskou stavbu, která v části přesahuje na pozemek žalobkyně. Toto oplocení soud označuje též jako „společný plot“, byť jde v některých částech o zeď. 8. Ve vztahu k plotu mezi pozemky p. č. XC a XE, XF v k. ú. X, tj. pozemky žalovaného M. M. a ulicí X, žalobkyně rozlišila část branky a vrat a zbylou část plotu. K části branky a vrat uvedla, že krajský úřad i veřejný ochránce práv dospěli k závěru, že jde o stavbu povolenou, byť s odchylkami od výkresu. Ke zbylé části plotu uvedla, že ta údajně měla být povolena v rámci dodatečného povolení domu žalovaného jako rekonstrukce oplocení. To však neplyne z žádného výroku správního rozhodnutí. Nadto není jasné, v jakých místech měl být plot rekonstruován a zda existoval nějaký původní plot, který mohl být rekonstruován. Toto oplocení soud označuje též jako „plot do ulice“. II. b) Vyjádření žalovaného městského úřadu 9. Městský úřad popřel, že by ve věci byly splněny podmínky pro zahájení řízení o nařízení odstranění stavby. O svém náhledu na věc žalobkyni v průběhu let opakovaně informoval a krajský úřad neshledal žádné pochybení. Dále pak namítl, že pasivně legitimovaným by měl být spíše krajský úřad, neboť jeho právním názorem na věc je městský úřad nyní vázán. Podle městského úřadu také není možné se před soudem domáhat zahájení řízení o nařízení odstranění stavby, protože na zahájení takového řízení nemá nikdo subjektivní právo a žalobkyně zásah do svých veřejných subjektivních práv ani neuvádí. K věci samé městský úřad uvedl, že M. M. provedl v letech 1999 až 2017 několik stavebních úprav plotu. Tyto úpravy podle městského a krajského úřadu i Ministerstva pro místní rozvoj nevyžadovaly povolení, oznámení ani územní souhlas. To je závěr, který všechny tyto orgány žalobkyni opakovaně sdělily. Po novelizaci stavebního zákona zákonem č. 225/2017 Sb. pak sporný společný plot nevyžaduje jakýkoliv úkon stavebního úřadu, neboť spadá do volného režimu. Ve vztahu k němu je tak řízení před soudem bezpředmětné. II. c) Vyjádření žalovaného M. M. 10. Žalovaný především navrhl výslech (tehdejšího zástupce) veřejného ochránce práv Stanislava Křečka, aby bylo zjištěno, na základě jakých skutečností se k věci vyjadřoval. Žalovanému totiž není známo, že by ve věci veřejný ochránce práv prováděl nějaké šetření. Dále pak podrobně popřel veškerá tvrzení žalobkyně s tím, že některá nejsou vůbec relevantní a některá nejsou pravdivá: rostlinám na jejím pozemku se daří dobře, sporný plot má výšku přibližně 1,6 metru. II. d) Ústní jednání dne 20. 4. 2022 11. Při ústním jednání žalobkyně upravila svá žalobní tvrzení tak, že již nežádá náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a formulovala svůj žalobní návrh způsobem odpovídajícím žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. Bylo tak možné její ž