8 Azs 160/2021 — Nejvyšší správní soud

55 A 30/2022- 70 - text  12 55 A 30/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: N. V. T. zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2022, č.j. MV-46876-4/SO-2022, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2022, č.j. MV-46876-4/SO-2022, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je p o v i n n a uhradit žalobci náklady řízení ve výši 16 600 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Štěpána Svátka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 5. 2022, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2022, č.j. MV-46876-4/SO-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 14. 2. 2022, č.j. OAM-33644-48/ZM-2018 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1, § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019, zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že se s napadeným rozhodnutím neztotožňuje a považuje ho, stejně jako rozhodnutí prvoinstanční, za nezákonné. Tato rozhodnutí jsou dle žalobce výsledkem flagrantního porušení všech základních zásad týkajících se správního řízení o žádosti. Jak poukázal ve svém vyjádření k podkladům, prvoinstanční orgán byl povinen v rámci nového projednání zejména a především postupovat v souladu se závazným právním názorem vysloveným jak rozsudkem Krajského soudu v Praze, [tak] následně rozhodnutím žalované „MV-87916-14/SO-2019“, kterým mu byla věc vrácena, a v případě, že i nadále bude mít v úmyslu zamítnout jeho žádost s poukazem na výkon nelegální práce v minulosti, tuto otázku znovu posoudit a provést k ní relevantní dokazování. Pokud pak správní orgán od této povinnosti upustil, měl za povinnost také jeho žádost zákonem souladným způsobem projednat. Jak žalobce podrobně rozvedl ve vyjádření k podkladům i ve svém předešlém vyjádření, vzhledem k tomu, že platnost drtivé většiny dokumentů vzhledem k nezákonnému postupu správních orgánu uplynula [180 dní – § 55 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)], měl zejména a především postupovat dle § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) [a] vyzvat žalobce k doložení listinných dokladů a současně ho poučit o tom, jaké doklady je třeba předložit k vyhovění žádosti. Vzhledem k tomu, že správní orgán ve věci zůstal zcela nečinný, vyvinul tuto aktivitu sám žalobce, přičemž doložil pracovní smlouvu, výpis pracovní pozice z databáze úřadu práce a doklad o zajištěném ubytování. Tato jeho procesní aktivita však nezbavovala prvoinstanční orgán – pokud uzavřel, jak rozvedl v odůvodnění rozhodnutí, že na tuto pracovní pozici mu prodloužit zaměstnaneckou kartu nemůže – povinnosti postupovat dle § 45 odst. 2 správního řádu a poučit žalobce o tom, že na základě těchto dokladů nemůže žádosti vyhovět, a dále o tom, jaké doklady by měl předložit, a v neposlední řadě ho vyzvat, zda žádá o změnu obsahu žádosti ve smyslu § 41 odst. 8 zákona o pobytu cizinců (správně zřejmě: správního řádu, pozn. soudu). 3. Žalobce dále uvedl, že pokud prvoinstanční orgán a žalovaný na zamítnutí žádosti aplikovali § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců (v rozhodném znění), přičemž uzavřeli, že „správní orgán má přesněji za to, že tím, že účastník řízení neoznámil v souladu s podmínkami stanovenými v § 42g odst. 7 až 10 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném od 31. 7. 2019, změnu zaměstnavatele, tedy to, že hodlá být napříště zaměstnáván u zaměstnavatele, Carrier Refrigeration Operation Czech Republic s.r.o., na pracovní pozici u volného pracovního místa uvedeného v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty pod číselným označením 16 716 840 709, nemůže plnit účel povoleného pobytu na území, v čemž je nutno spatřovat jinou závažnou překážku jeho dalšího pobytu na území,“ a tuto situaci pak považovali za jinou závažnou překážku pobytu na území, namítá žalobce, že takovou situaci za takovou překážku vůbec nebylo možno považovat. Zejména a především žalobce poukazuje na to, že skutkový stav podřaditelný pod pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území spočívá dle ustálené dosavadní judikatury správních soudů zejména v neplnění účelu povoleného pobytu v minulosti, v účelovém odhlášení z evidencí a ve výkonu nelegálního zaměstnání, tedy přímo v osobním jednání cizince. Jiná závažná překážka pobytu je vyvolána závažným a nepřijatelným osobním jednáním ze strany cizince, jež nelze podřadit pod jiné důvody pro zamítnutí žádosti cizince. Pro naplnění skutkové podstaty dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců je nezbytné, že byla „zjištěna“ jiná závažná překážka pobytu cizince na území, tedy např. závažné a nepřijatelné osobní jednání ze strany cizince v podobě neplnění účelu povoleného pobytu v minulosti, v účelovém odhlášení z evidencí a ve výkonu nelegálního zaměstnání a aby byl zjištěn skutkový stav věci. Správní orgán si tak rozšiřuje tento neurčitý právní pojem nad rámec jeho smyslu a účelu. 4. Podobně žalobce poukázal na to, že rozsudkem Krajského soudu v Praze sp.zn. 43 A 61/2019 a následně pak rozhodnutím žalované ze dne 10. 6. 2021, č.j. MV-87916-14/SO-2019, se věc vrátila časově do doby, jako by rozhodnutí prvoinstančního orgánu ze dne 18. 3. 2019 vůbec nebylo vydáno, tedy do doby původně zahájeného správního řízení, pro které byla rozhodná právní úprava zákona o pobytu cizinců v době podání žádosti tedy – ke dni 29. 8. 2018. Za takové situace je pak v příkrém rozporu se všemi obecnými zásadami správního řízení zamítnout jeho žádost s odkazem na novelu zákona s účinností od 31. 7. 2019. Takový postup ve výsledku sankcionuje žalobce za výkon jeho práva – podání úspěšné správní žaloby ke Krajskému soudu v Praze – kdy naopak by správní orgány na takovém základě měly vyjít žalobci v maximálně možné míře vstříc, a to zejména a především s ohledem na skutečnost, že k popsané situaci došlo výhradně jejich pochybením a nezákonným postupem. 5. Žalobce dále uvedl, že má navíc za to, že plně v souladu s rozhodnou právní úpravou zákona o pobytu cizinců podal podle § 41 odst. 8 správního řádu žádost v rámci tohoto správního řízení, aby jeho žádost byla nadále posuzována jako žádost o prodloužení zaměstnanecké karty u jiného než původního zaměstnavatele (přičemž výhradně vzhledem k nezákonnému postupu správních orgánů došlo k nemožnosti prodloužit zaměstnaneckou kartu na původní pracovní pozici). Žalovaný měl dle žalobce povinnost o ní také rozhodnout a tuto projednat. 6. Žalobce dále konstatoval, že nad rámec [uvedeného] poukazuje na to, že zákonná úprava, na kterou žalovaná v napadeném rozhodnutí odkazuje – oznámení o změně zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty, mu toto oznámení podat znemožňuje, kdy dle 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců nemůže vinou nezákonného rozhodnutí jak prvoinstančního orgánu, tak žalované předložit doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, přičemž i s odkazem na § 63 odst. 1 téhož zákona se musí jednat o doklad prokazující, že pracovní poměr neskončil dříve než před 60 dny přede dnem učinění oznámení. Takový doklad však žalobce výhradně vinou nezákonného postupu žalované nemůže předložit. Navíc – opětovně – s odkazem na právní úpravu rozhodnou ke dni podání žádosti zdůrazňuje, že podal žádost o změnu obsahu žádosti a prvoinstanční orgán měl za povinnost o ní meritorně rozhodnout a tuto projednat, což však neučinil. Navíc žalovanou poukázaná judikatura se nevztahuje k rozhodnému znění zákona o pobytu cizinců ke dni podání žádosti žalobce. Napadené rozhodnutí je tak nejen nezákonné, ale i zcela nepřezkoumatelné. 7. Napadené rozhodnutí je dle žalobce rovněž nepřezkoumatelné v otázce dopadu negativního rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, je