1 Azs 367/2018 — Nejvyšší správní soud

57 A 8/2023- 53 - text  21 57 A 8/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: H. A., narozen X, státní příslušnost Bosna a Hercegovina, bytem X, t. č. X, zastoupený Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem, sídlem Dolní náměstí 679/5, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2022, č. j. OAM-3844-21/ZR-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2022, č. j. OAM-3844-21/ZR-2022 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Miroslava Dongrese, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 1. 2023, podanou téhož dne u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2022, č. j. OAM-3844-21/ZR-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný ve výroku I. zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a ve výroku II. stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a udělil výjezdní příkaz. 2. V napadeném rozhodnutí se jako důvod pro zrušení žalobcova povolení k trvalému pobytu uvádí, že žalobce má 14 záznamů v opisu z rejstříku trestů, když poprvé byl odsouzen dne 8. 5. 1986 a naposledy 23. 8. 2021. Posledním odsouzením je pak odsouzení žalobce za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 3. Usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 8 A 3/2023 – 7 Městský soud v Praze postoupil předmětnou věc Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“), jako soudu místně příslušnému. Spis byl soudu doručen dne 7. 2. 2023. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný rozhodl nesprávně, v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou. 5. Žalobce předně namítal, že napadené rozhodnutí je plné přepjatého formalismu a vzhledem k tomu, že se jedná o velmi výrazný zásah do práv žalobce, rozhodoval správní orgán velmi necitlivě. Žalovaný nectil vůbec zásady českého právního řádu, zejména zásadu ne bis in idem, když napadeným rozhodnutím je žalobce trestán jak v trestním řízení, tak ve správním, jelikož zrušení trvalého pobytu je správní sankcí. 6. Žalobce namítal účelovost napadeného rozhodnutí, kterou spatřuje v tom, že žalovaný neustále rozšiřuje správní řízení o další důvody a přidává další trestní řízení. Připustil, že byl upozorněn na možnost seznámení se spisem na konci prováděného šetření, to však považuje za nedostatečný postup. To, že se žalobce nevyjádřil, neznamená, že by s řízením souhlasil, a vůbec to neznamená, že by žalovaný mohl rozhodnout zcela libovolně. 7. Dále pak žalobce vnímá napadené rozhodnutí jako nepřiměřený zásah do soukromého, rodinného života cizince. Žalobce připouští, že za dobu pobytu na území Československé socialistické republiky, Československé federativní republiky a České republiky měl vícero odsouzení, avšak ty jsou nyní, kromě posledních dvou, již zahlazena, a tudíž by k nim nemělo být vůbec přihlíženo. Pokud nabyl žalovaný přesvědčení, že žalobce splňuje podmínky pro zrušení pobytu, měl tak učinit již v předchozí době. V tomto žalobce rovněž spatřuje účelovost napadeného rozhodnutí. 8. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný uvedl odsouzení bez jakýchkoliv dat, jedná se tak o nic neříkající odsouzení prosté konstatování. Avšak sám žalovaný uvádí, že ve všech případech obdržel účastník podmínku, tedy jedná se o odsouzení ne tak vážná. Žalovaný vůbec nerespektoval zásadu, že po vykonané podmínce se na odsouzeného hledí, jako by nebyl nikdy odsouzen, přesto uvedl všechna odsouzení tak, aby si sám odůvodnil rozhodnutí a poukázal na špatnost žalobce. 9. Žalobce na území České republiky žije od roku 1984 a v současné době je zde již plně etablován. Za tuto dobu má v ČR 9 dětí, které jsou občany ČR. K jeho výdělečným možnostem pak nutno konstatovat, že o svou rodinu se přestal starat až teprve krátkou dobu před uvězněním, neboť má dosti omezené možnosti, když je již nějaký čas invalidou, žalobce ztratil nohu. 10. Žalobce dále namítal, že se musí jednat o zvlášť závažný trestný čin uvedený v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 51/2009-68. Žalovaný judikaturu Nejvyššího správního soudu zcela ignoroval, tudíž se jeví, že rozhodnutí je zcela lineární, kdy od počátku žalovaný chce pobyt zrušit, opětovně si vybírá účelová rozhodnutí, která ne tak zcela dopadají na tento případ. 11. Podle názoru žalobce by v takto esenciálních zásazích do práv osoby mělo být základním požadavkem výslech žalobce, k tomu však ze strany žalovaného nikdy nedošlo, a je zcela irrelevantní, že se k tomuto postupu žalobce nevyjádřil. Zcela absurdní je pak odůvodnění, že v důsledku toho, že se žalobce nevyjádřil, nenáleží mu zachovat jeho trvalý pobyt, jedná se o právo, s jehož využitím nelze spojovat žádnou sankci. 12. Žalobce rovněž poukázal na to, že zákon nehovoří o citelném zásahu do rodinného života pouze v případě nezletilých. Skutečnost, že zde žije žalobcova celá rodina, by měla být samo o sobě dostačujícím důvodem pro nezrušení pobytu. 13. Žalobce uzavřel, že napadené rozhodnutí je zcela formální, bez zjištění skutkových okolností, necitlivé a v rozporu s dobrými mravy, žalovaný si pouze vybírá skutečnosti, které se mu hodí; napadené rozhodnutí tak postrádá objektivitu. Rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 2. 2023 (doručeném soudu 24. 2. 2023) navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle názoru žalovaného napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. 15. Žalovaný poté, co zreprodukoval žalobní námitky, k podané žalobě uvedl, že žalobní body jsou z části ryze formální, nekonkrétní a není vlastně patrno, co měl žalovaný porušit, čím se neměl řídit, případně jakou judikaturu Nejvyššího správního soudu měl ignorovat nebo porušit. Poté se k jednotlivým žalobním námitkám vyjádřil následovně. 16. Žalovaný nejprve uvedl, že z podané žaloby není zřejmé, v čem žalobce spatřuje údajný přepjatý formalismus napadeného rozhodnutí, ani není zřejmé, v čem žalobce spatřuje necitlivost rozhodnutí. Tento žalobní bod považuje žalovaný za ryze účelový. Samu skutečnost, že žalobce nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného, nelze považovat za necitlivost či za přepjatý formalismus. 17. K námitce prolomení zásady „Ne bis in idem“ žalovaný uvedl, že nerozhodoval znovu o vině a trestu žalobce za spáchanou trestnou činnost, ale pouze ve správním řízení odebral žalobci povolení k trvalému pobytu, přičemž zákon požaduje pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu, jako důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu. Skutečnost, že žalobce nebyl soudně vyhoštěn, je pro správní řízení zcela irelevantní, když to nebrání žalovanému, aby zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 103/2013 – 39, dle kterého nejsou správní orgány v žádném případě vázány předcházejícím rozhodnutím soudu vydaným v trestním řízení, co se týče vyhoštění. K tvrzenému dvojímu trestání žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 945/20, když citoval bod 30, v němž Ústavní soud judikoval, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu z důvodu předchozího odsouzení ve smyslu § 871 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců nemá povahu správního trestání; nejde o sankci, ale o individuálně preventivní správní opatření, které primárně nesleduje represivní účel, tudíž není v rozporu se zásadou ne bis in idem vyjádřenou v čl. 40 odst. 5 Listiny a čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 18. K žalobní námitce o neustálém rozšiřování správního řízení o další důvody žalovaný uvedl, že dne 25. 5. 2022 vypravil oznámení o zahájení správního řízení s žalobcem, kde je jasně uvedeno, z jakých důvodů se řízení vede, tedy že se řízení zahajuje dle § 87l odst. 1 písm. a) a e) zákona o pobytu cizinců, přičemž žalovaný zcela konkrétně specifikoval důvody řízení. K žádnému dalšímu rozšíření řízení následně nedošlo a žalovaný nijak nepřidával žádná trestní řízení. Řízení bylo zahájeno na základě obdrženého opisu z rejstříku trestů, kde má cizinec aktuálně celkem 14 záznamů. Žalovaný netuší, co je mu vlastně za strany žalobce vytýkáno. Žalovaný dodržel zákonný postup, v řízení jednal a postupoval plně v souladu se správním řádem, da