6 As 80/2020 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 7/2022- 58 - text  22 57 Ad 7/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: kpt. Mgr. Bc. V. S., narozena dne X, bytem X, zastoupená Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou, sídlem tř. Spojenců 689/3, 779 00 Olomouc, proti žalovanému: velitel Velitelství teritoria, sídlem kpt. Jaroše 2269, 390 02 Tábor, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2022, č. j. MO 324573/2022-4305, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2022, č. j. MO 324573/2022-4305, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí ředitele Krajského vojenského velitelství Plzeň ze dne 16. 5. 2022, č. j. MO 187423/2022-5309 se zrušuje. III. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 456 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Martiny Vévodové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 10. 2022, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2022, č. j. MO 324573/2022-4305 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí ředitele Krajského vojenského velitelství Plzeň (dále jen „KVV Plzeň“) ze dne 16. 5. 2022, č. j. MO 187423/2022-5309 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni dle § 53 odst. 2 písm. d) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), uložen kázeňský trest snížení služebního platu o 15 % na dobu 2 měsíců, a to za spáchání kázeňského přestupku ve smyslu § 51 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, kterého se dopustila tím, že: „na základě živnostenského oprávnění provozuje od 21. února 2018 vedlejší výdělečnou činnost včetně vydavatelské činnosti, dále od 7. března 2022 provozuje další výrobní činnost, čímž dochází k porušení ustanovené § 47 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, protože tyto činnosti vykonává bez písemného souhlasu služebního orgánu.“. II. Žaloba 3. Žalobkyně v úvodu své žaloby vymezila napadené a prvostupňové rozhodnutí, přičemž uvedla, že napadené rozhodnutí napadá v celém jeho rozsahu a že navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového. Namítala, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svém veřejném subjektivním právu přímo a také v důsledku porušení jejích práv v průběhu kázeňského řízení. Poté žalobkyně soudu předestřela tři žalobní body, které podrobně odůvodnila. 4. V prvém žalobním bodu žalobkyně připomněla, že ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí mj. namítala, že žádnou výdělečnou činnost, ke které by formálně bylo zapotřebí písemného souhlasu služebního orgánu ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, nikdy nevykonávala. Jelikož ale podle žalobkyně je odůvodnění napadeného rozhodnutí zmatečné jak ve zjištění skutkového stavu, tak i navazujícího odborného posouzení, nezbylo žalobkyni, než objasnit věcné otázky relevantní pro posouzení dané věci, resp. pro správný výklad povinnosti v § 41 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, jehož porušení se měla žalobkyně dopustit. 5. Nejprve se žalobkyně vyjádřila ke znaku „výdělečná činnost“. Podle žalobkyně zákon zcela jasně uvádí, že podstatou ustanovení je výkon výdělečné činnosti, nikoliv objektivní skutečnost, že žalobkyně se stala „držitelem živnostenského oprávnění“. Výkon výdělečné činnosti je zmiňován v podstatě ve všech právních předpisech upravujících závislou činnost (viz § 310 odst. 1 zákoníku práce, § 81 odst. 2 zákona o státní službě, § 48 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a dále i zákon o státním zastupitelství a zákon o soudech a soudcích). Žalobkyně v dané souvislosti odkázala by výklad pojmu výdělečná činnost obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1714/2001. Podle žalobkyně obstarání si živnostenského oprávnění je pouhým právním předpokladem pro výkon výdělečné činnosti, avšak nepředstavuje automaticky skutečnost, že voják výdělečnou činnost vykonává. Žalobkyně rovněž připomněla nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/17. Proto je třeba odmítnout jako nesprávný názor žalovaného, že se žalobkyně „dopustila porušení ustanovení § 47 zákona o vojácích z povolání již tím, že se stala držitelem živnostenského oprávnění“. Navíc v případě výdělečné činnosti se musí jednat o nikoliv nahodilou činnost, ale o činnost odpovídající činnosti podnikatelské. 6. Dále se žalobkyně zabývala druhem výkonu činností bez písemného souhlasu služebního orgánu ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, přičemž poukázala na výjimky v odst. 3 pro činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a správu vlastního majetku. Dle napadeného rozhodnutí měla žalobkyně vykonávat bez písemného souhlasu vydavatelskou činnost, ke které měla i živnostenské oprávnění. Žalobkyně uvedla, že opravdu byla oprávněna vykonávat činnost, resp. podnikat v oboru činnosti - vydavatelské činnosti na základě živnostenského oprávnění, ale vlastní činnost nikdy nezahájila. Živnostenské oprávnění s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona si zajistila pouze na základě sdělení zaměstnankyně finančního úřadu paní T. v Klatovech, když se dotazovala, jakým způsobem získá IČ, neboť vydává knihy. Ta ji potom odkázala na zajištění si živnostenského oprávnění v oboru vydavatelství, které je předpokladem pro legální zahájení výkonu činnosti v tomto oboru. Žalobkyně přitom vysvětlila, že knihy vydává jako autor, ale neprovádí jejich tisk. Paní T. jí však sdělila, že to tak je jednodušší. Úřednice finančního úřadu tak žalobkyni uvedla v omyl. Žalobkyně v této době neměla povědomí o existenci tzv. svobodných povolání, které jsou mimo jiných uvedeny v § 3 živnostenského zákona. Pro vydávání knih tedy žádné živnostenské oprávnění ani nepotřebovala, neboť se jedná o svobodné povolání a ve smyslu § 47 odst. 3 zákona o vojácích z povolání o činnost literární, případně publicistickou a i uměleckou, k jejímuž provozování není nutný souhlas nadřízeného. 7. Co se týká fakticity výkonu činnosti vydavatelské, žalobkyně ani nemohla vydavatelskou činnost provozovat. Podle nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, se dle přílohy č. 1 bodu č. 14 považují za vydavatelskou činnost činnosti spočívající v samotném tisku knih a dalších, tedy se jedná o ryze technickou tiskařskou výrobu, zásadně se odlišující od autorské tvorby obsahu knihy, která byla realizována žalobkyní. Žalobkyně nikdy nevlastnila tiskařský závod, nebo zařízení vůbec k tisku a vazbě knih. Žalobkyně k žalobě přiložila daňové doklady, kterými jí bylo účtováno za vydání (tisk) knih, které pro žalobkyni zajistila spol. KARMINIA, žalobkyně tedy zaplatila za vydání knih. Žalobkyně se tedy nepodílela na vydavatelské činnosti, jak dovodil žalovaný. Navíc za vydavatelskou činnost na internetu se nepovažuje nabídka tištěné knihy na internetu, ale vydávání elektronických knih, což žalobkyně nikdy nečinila. 8. Žalobkyně poté odmítla tvrzení žalovaného, že se sama doznala k vydávání knih. Pokud se žalobkyně vyjadřovala před policejním orgánem, tak to činila v rámci šetření podezření na spáchání trestného činu dle § 158 odst. 1 trestního řádu a její citace nebyla vysvětlující k možnému spáchání kázeňského přestupku, neboť vysvětlovala, že se nedopustila trestného činu neoprávněného podnikání. Pokud by byla žalobkyně alespoň jedinkrát vyslechnuta před správním orgánem pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku, vysvětlila by, co myslela tím, že si sama vydává knihy. Žalobkyně nemá k dispozici žádný závod či prostory s tiskařským technickým zařízením pro tisk a vazbu knih. Předmětné knihy jsou vždy omalovánky. Knihy si sama vydávala tak, že nakreslila vždy asi 30 kreseb, které jsou černobílé a slouží k doplnění barev. Jednu z kreseb vždy vybrala a vybarvila sama. Tato kresba pak sloužila jako obal. Následně vše naskenovala a odeslala k vytisknutí a vazbě do tiskáren. Jako příklad doložila daňové doklady na výtisk 515 ks publikace Pohádkovánky u Těšínských papíren s.r.o. Takto vždy žalobkyně u každé knihy postupovala. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že fyzická podnikající osoba má jedno identifikační číslo. 9. Žalobkyně rovněž namítala nesprávné posouzení žalovaného ve vztahu k přezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. Odůvodnění prvostupňového vůbec neobjasňuje samotný výrok rozhodnutí. Dále pak namítala, že byl zjištěn skutkový stav, který neodpovídá stavu skutečnému. Správní orgány obou stupňů z nesprávně zjištěného skutkového stavu dále dovozovaly nesprávné právní závěry. Dle žalobkyně je zapotřebí, aby byl skutkový stav doplněn o podstatné skutečnosti. 10. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítala zmatečnost kázeňského řízení. Podle žalobkyně v průb