2 As 133/2019 — Nejvyšší správní soud

77 A 129/2020- 111 - text  14 77 A 129/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: L. Z., nar. X, bytem X, zastoupena Mgr. Patrikem Šorfem, advokátem, se sídlem V Lipách 30/10, 190 16 Praha 9, proti žalovanému: Úřad městského obvodu Plzeň 3, se sídlem sady Pětatřicátníků 20/7, 301 00 Plzeň, osoba zúčastněná na řízení: Z. Š., nar. X, bytem X, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v nevydání rozhodnutí o nařízení exekuce odstraněním stavby přístřešku u rodinného domu na pozemku parc. č. XA v k. ú. X v obci X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Ten spatřovala v tom, že ač rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 12. 2019 č. j. UMO3/51735/19 (dále též jen: „rozhodnutí o odstranění stavby“) bylo stavebníkovi, panu Z. Š., nařízeno odstranění stavby přístřešku, žalovaný nenařídil jeho exekuci, ačkoliv toto rozhodnutí nebylo ve stanovené šestiměsíční lhůtě plně vykonáno. Konkrétně dle žalobkyně nebyla odstraněna jižní zeď tohoto přístřešku, která navíc částečně spočívá na jejím pozemku p. č. X v k. ú. X. Z toho důvodu žalobkyně navrhla, aby soud jednak konstatoval, že faktická nečinnost žalovaného ve věci odstranění nepovolené stavby je nezákonným zásahem, jednak aby žalovanému uložil zahájení exekuce rozhodnutí o odstranění stavby. 2. Krajský soud v Plzni již ve věci jednou rozhodoval. Původně žalobkyně podala žalobu na ochranu před nečinností žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o nařízení exekuce. Tuto žalobu soud rozsudkem ze dne 12. 1. 2021, č. j. 77 A 129/2020-25, zamítl. Podle konstantních závěrů tehdejší judikatorní praxe správní justice totiž nebylo možno domáhat se cestou žaloby ve správním soudnictví zahájení řízení z moci úřední. 3. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2022, č. j. 5 As 21/2021-23, byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Kasační soud poukázal na to, že rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, došlo v mezidobí ke změně uvedené judikatorní praxe. Nezahájení řízení vedených z moci úřední nadále může v konkrétním případě a za splnění stanovených podmínek představovat nezákonný zásah správního orgánu, pročež se lze proti němu dovolat ochrany cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Kasační soud proto uložil zdejšímu soudu, aby žalobkyni vyzval ke změně uplatněného žalobního typu a následně žalobu posoudil dle hledisek vyplývajících z rozsudku rozšířeného senátu. Obsah žaloby 4. V intencích závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu poskytl Krajský soud v Plzni žalobkyni potřebná poučení, na jejichž základě žalobkyně změnila zvolený žalobní typ a upřesnila svá žalobní tvrzení, aby odpovídala hlediskům relevantním z pohledu právních závěrů rozšířeného senátu. 5. Žalobkyně konstatovala, že zásahem, proti němuž se domáhá ochrany, je nevykonání pravomocného rozhodnutí, jímž bylo nařízeno odstranění nepovolené stavby, tj. faktická nečinnost stavebního úřadu při výkonu jeho pravomoci vyplývající mu z úřední povinnosti. Následně žalobkyně popsala procesní průběh věci s tím, že s ohledem na to, že do stanovené lhůty nebyla odstraněna stavba podle vydaného rozhodnutí o odstranění stavby, podala žalobkyně žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Přitom podle § 103 a násl. správního řádu nařídí příslušný exekuční orgán exekuci vydáním exekučního příkazu z moci úřední. Příslušným exekučním orgánem je v tomto případě žalovaný, který měl s ohledem na uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o odstranění stavby přistoupit k nařízení exekuce vydáním exekučního příkazu na provedení prací nebo výkonu – odstranění stavby. Tyto kroky žalovaný neučinil ani přes žádost žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti. 6. Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, případně ve lhůtě 30 dnů, jak plyne z § 71 správního řádu. Mezní lhůtou je pak lhůta 60 dnů v případech, kdy je třeba nařídit ústní jednání, místní šetření či jde o složitý případ. Projednávaná věc však složitým případem dle žalobkyně není. 7. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno na podnět žalobkyně, která je existencí předmětné stavby dotčena na svých právech. Je tomu tak proto, že nepovolená stavba přístřešku je zbudována v rozporu s požadavky na výstavbu obsaženými ve stavebním zákoně a jeho prováděcích předpisech, a to právě k její tíži. Toto řízení bylo zahájeno již v roce 2008. Žalobkyně se již jednou domáhala soudní ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 157/2019. Žalovaný odstranil průtahy v řízení teprve po podání nečinnostní žaloby, pročež byla tato důvodně podaná žaloba vzata zpět. Žalobkyně uzavřela, že ani po vydání rozhodnutí o odstranění stavby, ani po uplynutí dostatečné doby pro zahájení exekuce žalovaný nekoná a neplní svou povinnost uloženou správním řádem, přestože žalobkyně vyčerpala všechny zákonem stanovené prostředky ochrany před nečinností žalovaného. Vyjádření žalovaného 8. Ve svém vyjádření k podané žalobě, jež bylo kopií vyjádření, jež žalovaný podal v původním řízení o nečinnostní žalobě (dokonce včetně příslušné datace), konstatoval žalovaný, že žalobkyně k podání nečinnostní žaloby není aktivně legitimována, neboť z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze úspěšně domáhat vydání rozhodnutí v případech, kdy je možno správní řízení zahájit jen z moci úřední. Na zahájení takového řízení nemá žalobkyně subjektivní veřejné právo. Stejný závěr platí dle žalovaného i pro nařízení exekuce. I kdyby žalobkyně měla právo svým podáním iniciovat zahájení správní exekuce, musela by se nejprve na žalovaného obrátit s podnětem k nařízení exekuce a vyčkat přiměřené doby, a to před uplatněním opatření proti nečinnosti. To se ale v daném případě nestalo, žalobkyně žalovaného o nařízení exekuce vůbec nepožádala a rovnou se obrátila na nadřízený správní orgán. 9. Konečně žalovaný poukázal na to, že dne 20. 10. 2020 vydal výzvu k účasti na kontrolní prohlídce za účelem ověření odstranění předmětné stavby, která se konala dne 6. 11. 2020. Při kontrolní prohlídce žalovaný ověřil, že předmětná stavba již byla odstraněna. Replika žalobkyně 10. V replice na vyjádření žalovaného uvedla žalobkyně, že nikdy od žalovaného neobdržela výzvu k účasti na kontrolní prohlídce ze dne 20. 10. 2020. Dále uvedla, že podle § 8 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, musí být stavba provedena tak, aby splňovala základní požadavky mj. na mechanickou odolnost a bezpečnost, tedy že přístřešek není tvořen pouze střešním pláštěm, ale že střešní plášť musí spočívat na střešní konstrukci a střešní konstrukce musí spočívat na nosné konstrukci, která je spojena se zemí. Žalovaný se tak nemůže spokojit pouze s odstraněním střešního pláště a střešní konstrukce předmětné stavby, ale musí dosáhnout odstranění všech jejích částí včetně nosných konstrukcí. 11. Žalobkyně pouze chrání své vlastnické právo k pozemku p. č. X v k. ú. X, na které předmětná stavba nepovoleně spočívá svou jižní zdí. Žalobkyně i její právní předchůdce se nedomáhali odstranění celé předmětné stavby, nýbrž pouze té její části, která přesahuje na pozemek žalobkyně. Další vyjádření žalovaného 12. Ve vyjádření k replice žalobkyně žalovaný uvedl, že je toho názoru, že západní a jižní zeď znázorněná v podání žalobkyně na obrázku č. 1 a 2 představovaly původní oplocení, existující a plnící funkci dříve než byla provedena stavba předmětné stavby. Zdi tvořily pouze oporu předmětné stavby, a jakožto jiné stavby nebyly předmětem řízení o odstranění stavby a neměly být odstraněny. Duplika žalobkyně 13. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného sdělila, že jižní zděné průčelí přístřešku nikdy nebylo oplocením. Toto tvrzení dokládala prostřednictvím snímku z roku 1992, z něhož je patrné, že tehdy na jižní hranici pozemku Z. Š. stála drobná stavba a původním oplocením byl dřevěný plot, přičemž ráhna jeho dvou polí byla upevněna do zdiva drobné stavby. Ze snímku je zřetelné, že plotové pole, které je zakotvené do zdi drobné stavby, mírně uhýbá do pozemku žalobkyně. 14. Žalobkyně k vyjádření připojila další snímek ze dne 27. 9. 2019, na němž je zachycen plotový sloupek původního oplocení, který stále stojí na svém místě a v technické zprávě geodetické kanceláře Geoing Plzeň spol. s r. o. je na něm vyznačen geodeticky zaměřený severozápadní roh pozemku p. č. X. Na snímku je zřetelné, že k tomuto sloupku jsou uchycena plotová ráhna původního oplocení, které dále pokračuje při západní hranici pozemku p