3 Ads 154/2008 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 3/2024- 30 - text  7 33 Ad 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: M. K. právně zastoupen JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 27. 1. 2024 proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2023, č. j. X. o zvýšení starobního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím ČSSZ č. j. X. ze dne 27. 9. 2023 žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce ze dne 17.5.2023 o zvýšení starobního důchodu zemřelého oprávněného, jímž byl jeho otec, A. K., nar. X., jenž zemřel dne X., s odůvodněním, že tato žádost je zjevně právně nepřípustná, neboť žalobce není účastníkem řízení ve smyslu § 27 správního řádu. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 12. 2023 č.j. X. byly námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítnuty a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že žalobce je procesním nástupcem A. K., který uplatnil žádost o přiznání starobního důchodu s mezinárodním prvkem s datem přiznání od vzniku nároku, avšak před dokončením řízení zemřel. Řízení o dávce bylo následně dokončeno s jeho právním nástupcem, žalobcem, a to rozhodnutím ze dne 7. 2. 2022, kterým vznikl zemřelému oprávněnému nárok na starobní důchod od 15. 3. 2007. Protože zemřelý oprávněný vykonával výdělečnou činnost i po datu přiznání starobního důchodu, požádal žalobce o zvýšení starobního důchodu oprávněného podle § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaný vyhodnotil vydáním napadeného usnesení ze dne 27.9.2023 žádost jako právně nepřípustnou podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu s tím, že řízení s procesními nástupci zemřelých oprávněných ve smyslu § 63 zákona o důchodovém pojištění nelze aplikovat ve smyslu rozšiřování původního předmětu řízení, kdy se dispoziční právo procesního nástupce týká pouze možnosti zpětvzetí celé původní žádosti nebo její části, nikoli však podání nové žádosti, kdy by procesní nástupce rozšiřoval svůj nárok nad rámec původního řízení a nároku z něj vyplývajícího. Řízení o zvýšení starobního důchodu podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění je zahajováno výlučně na žádost oprávněného poživatele starobního důchodu. Vzhledem k tomu, že zemřelý oprávněný v původní žádosti požadoval pouze přiznání starobního důchodu, jde žádost procesního nástupce o jeho zvýšení podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění zjevně nad rámec původního petitu a je tedy zjevně právně nepřípustná. K odkazu žalobce na odůvodnění rozsudku KS v Plzni č.j. 17 Ad 28/2022–36 ze dne 17.3 .2023, v němž je v bodě 14 uvedena interpretace § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, žalovaný konstatoval, že obsah odůvodnění není právně závazný, nevyslovil-li v něm soud závazný právní názor, což se nestalo. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 17. 1. 2024 doručenou zdejšímu soudu dne 5. 2. 2024 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2023 č.j. X. Žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutí považuje za nezákonné. Odkázal na to, že v řízení před Krajským soudem v Plzni vedeném pod sp.zn. 17 Ad 28/2022 soud v bodě 14 rozsudku uvedl, že z ust. § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že lze zohlednit i po přiznání nároku na starobní důchod okolnost, že žalobce v dalších letech pracoval, a na základě toho může být zvýšena procentní výměra starobního důchodu o částku vypočtenou podle pravidel uvedených v tomto ustanovení s tím, že taková úprava výše důchodu je možná pouze na žádost oprávněné osoby, a je proto na žalobci, jakožto právním nástupci za zemřelého otce, zda se rozhodne žádost podle § 34 odst. zákona o důchodovém pojištění podat. Právě na základě tohoto právního názoru žalobce žádost podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, jež je předmětem tohoto řízení, podal. Žalovaná však uvedený závěr soudu odmítla s odůvodněním, že žádost je oprávněn podat pouze zemřelý, neboť šlo o nárok na důchodovou dávku, jež se projednávala až po smrti pojištěnce a takovou žádost proto žalobce nemohl podat. Pokud bylo ve správních řízeních přiznáno žalobci právní nástupnictví rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí č.j. MPSV-2020/246753-710/1 ze dne 22.3.2021, pak měl možnost podat i tuto další žádost, jež se týká stejného nároku, tedy nároku na starobní důchod. S tímto výkladem se ztotožnil i soud v uvedeném rozhodnutí. Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť chybí jakékoliv úvahy či odkazy na zákonná ustanovení ohledně toho, z jakého důvodu nepovažují správní orgány žalobce, jakožto syna zemřelého, za účastníka řízení v jeho důchodové věci. Postup žalované, která jej nyní odmítá považovat za účastníka řízení, považuje za rozporný se základními zásadami správního řízení, má zato, že žalovaná připustila restriktivní a formalistický výklad zákonných ustanovení bez přihlédnutí k okolnostem daného případu. Situace žalobce byla natolik specifická, že je na místě posoudit, zda v jeho případě nedošlo k hrubému zkreslení smyslu právní úpravy, jakož i základních zásad správního řízení, jež zakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaná nerespektovala legitimní očekávání žalobce, v důsledku čehož vznikla situace, jež je zjevně nespravedlivá. Žalovaná nepřihlédla ke konkrétním okolnostem případu, právní úpravu na jeho situaci aplikovala neflexibilně, formalisticky a nešetřila jeho práva nabytá v dobré víře, v níž jej ještě posilovala. Žalovaná neužila svých pravomocí jen pro účely stanovené zákonem, neboť postupovala v rozporu s direktivou pomáhat účastníkům řízení a k žalobci se nezachovala vstřícně, neboť na jeho výslovný dotaz poradila jinak, než později rozhodla. III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná dne 6. 3. 2024 ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní vývoj správního řízení a odkázala na ustanovení § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu, dle něhož jsou účastníky též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení jsou účastníky rovněž osoby, o nichž to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví-li tento jinak, mají postavení účastníků podle odst. 2, ledaže má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají, v tom případě mají postavení účastníků podle odst. 1. Žalovaný dále odkázal na ustanovení § 66 odst. 1 správního řádu, dle něhož správní orgán řízení o žádosti zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Dle ust. § 63 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění zemřel-li oprávněný po zahájení řízení o přiznání důchodu nebo jeho výplaty anebo řízení o změně výše důchodu, vstupují do řízení a nabývají nárok na částky důchodu, jež by náležely oprávněnému za jeho života, postupně manžel/ka a vlastní nebo osvojené děti oprávněného. Je tedy zřejmé, že přechod nároku na osoby v něm vyjmenované přichází v úvahu jen v případě nároků na dávku uplatněných pojištěncem vůči plátci důchodu. Práva a povinnosti pojištěnců vyplývající z předpisů o důchodovém pojištění jsou veřejnoprávní povahy a nelze na ně bez dalšího aplikovat obecnou (občanskoprávní) úpravu, nelze je převést ani postoupit na třetí osobu a přechod práv je možný pouze v případech zvlášť upravených těmito veřejnoprávními předpisy. Tak je tomu i v posuzované věci, kdy oprávněný zemřel a řízení ve věci jeho starobního důchodu bylo dokončeno s jeho procesním nástupcem – žalobcem – rozhodnutím o námitkách ze dne 17. 6. 2022, č.j. X. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17.3.2023 č.j. 17 Ad 28/2022-36 zamítnuta, přičemž intepretace ustanovení § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění uvedená v bodě 14 odůvodnění rozhodnutí stejně tak jako celý obsah odůvodnění není právně závazný, neboť soud nevyslovil, že se jedná o závazný právní názor. 5. Žalovaná uvedla, že řízení s procesními nástupci dle § 63 zákona o důchodovém pojištění nelze aplikovat ve smyslu rozšiřování předmětu řízení, kdy dispoziční právo procesního nástupce se týká toliko zpětvzetí celé nebo části žádosti a nikoli podání žádosti nové, čímž by procesní nástupce rozšiřoval svůj nárok nad rámec původního řízení a nároku z něj vyplývajícího. 6. Jako nedůvodnou žalovaná hodnotí námitku nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí o námitkách a v té souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek NSS ze dne 8.7.2011, č.j. 3 Ads 47/2011-82 zabývající se dopady nesrozumitelnosti správního rozhodnutí a dále na rozsudek NSS ze dne 18.7.2019, č.j. 4 Ads 275/2017-42, dle něhož soudy nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu rozsáhle vyvracet, neboť jejich úkolem je vypořádat se s ob