8 As 3/2021 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 1/2024- 92 - text -pokračování- 15 55 Ad 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: P. K. zastoupen advokátem Mgr. Hynkem Švarcem, sídlem Lihovarská 1060/12, Praha 9 proti žalovanému: ředitel Věznice Ostrov, sídlem Vykmanov 22, Ostrov o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č.j. VS-83822-36/ČJ-2019-800720-SP, takto: I. Usnesení žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č.j. VS-83822-36/ČJ-2019-800720-SP, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Hynka Švarce, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 3. 2024, ve znění jejího doplnění ze dne 12. 6. 2024, domáhal zrušení usnesení žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č.j. VS-83822-36/ČJ-2019-800720-SP (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 179 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“ či „zákon o služebním poměru“) s odkazem na § 181 správního řádu ve spojení s § 66 odst. 2 téhož zákona zastaveno řízení ve věcech služebního poměru ohledně učinění rozhodnutí o nároku na odchodné a jeho výměře dle § 155 a § 156 služebního zákona vedené s žalobcem. II. Žaloba a její doplnění 2. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2024, č.j. VS-83322-33/ČJ-2019-800720-SP, které bylo žalobci doručeno dne 29. 1. 2024 a nabylo právní moci dne 29. 1. 2024 (dále též jen „Rozhodnutí o propuštění“), byl žalobce podle § 42 odst. 1 písmena f) služebního zákona propuštěn ze služebního poměru příslušníka Vězeňské služby ČR. Služební poměr žalobce vznikl ke dni 1. 10. 1985 a trval tak bezmála 40 let. Důvodem pro propuštění ze služebního poměru bylo porušení povinnosti žalobce stanovené v § 47 odst. 1 služebního zákona, která spočívá v zákazu příslušníka bezpečnostního sboru být členem politické strany nebo politického hnutí ani vykonávat činnost v jejich prospěch. Tuto povinnost žalobce porušil tím, že dne 15. 12. 2023 vstoupil do politické strany Sociální demokracie (SOCDEM), IČ: 00409171. Služební poměr žalobce u Vězeňské služby ČR tak skončil podle § 42 odst. 1 písm. f) služebního zákona, a to ve smyslu § 42 odst. 5 písm. a) služebního zákona dnem doručení rozhodnutí o propuštění. 3. Na podkladě Rozhodnutí o propuštění zahájil žalovaný dne 30. 1. 2024 podle § 178 odst. 1 a 2 služebního zákona řízení o nároku na odchodné a jeho výměře podle § 155 a §156 služebního zákona (dále též jen „Řízení o odchodném“). Zahájení Řízení o odchodném bylo žalobci oznámeno Oznámením o zahájení řízení ve věcech služebního poměru č.j. VS-83822-35/ČJ-2019-800720. Dne 2. 2. 2024 bylo žalobci doručeno Vyrozumění o zastavení řízení ve věcech služebního poměru ze dne 2. 2. 2024, č.j. VS-83822-37/ČJ-2019-800720-SP (dále též jen „Vyrozumění“), kterým žalovaný žalobce vyrozuměl, že Řízení o odchodném v souladu s § 179 služebního zákona zastavil, neboť odpadl jeho důvod, kdy žalobce měl pozbýt nároku na odchodné tím, že usnesením GIBS – oddělení Karlovy Vary ze dne 22. 1. 2024, č.j. GI-3296-95/TC-2023-842041, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání za úmyslný trestný čin spáchaný při výkonu dozorčí služby. Žalovaný dále ve Vyrozumění uvedl, že s odkazem na § 181 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 66 odst. 2 [téhož zákona] se Vyrozumění pouze zaznamenává do spisu a podle § 76 odst. 5 správního řádu se tak proti němu nelze odvolat. Žalobce se žalobou domáhá zrušení Vyrozumění. 4. Pokud jde o povahu napadeného správního aktu a možností jeho soudního přezkumu žalobce uvedl, že přestože je napadené Vyrozumění označeno (nesprávně) jako vyrozumění, svým charakterem se jedná o usnesení ve smyslu § 76 správního řádu. Podle § 66 odstavec 2 správního řádu se totiž řízení zastavuje usnesením a nikoliv vyrozuměním, přičemž podle § 76 odstavec 3 se účastníci o usnesení, které se pouze zaznamenává do spisu, vhodně vyrozumí (tedy vyrozumí se o přijetí usnesení). Žalobce je dále toho názoru, že přestože Vyrozumění je v zásadě usnesením, pak na legislativní zkratku „rozhodnutí“ uvedenou v § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) je třeba nahlížet nejen čistě gramaticky, tedy považovat za „žalovatelné“ pouze takové úkony správních orgánů, které jsou výslovně označeny jako rozhodnutí a mají zákonem stanovenou formu, ale i takové, které jako rozhodnutí výslovně označeny nejsou, ale věcně svou povahou zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti osob. To ostatně potvrzuje i názor Ústavního soudu: „Při posuzování otázky, zda v konkrétní věci bylo či nebylo vydáno ‚pravomocné rozhodnutí‘ (tj. právní akt složený – v klasické podobě – z výrokové části, odůvodnění a poučení o opravném prostředku), Ústavní soud vycházel z toho, že pojem ‚rozhodnutí‘ je označením technickým a že je třeba k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoli formy. Není rozhodující, jak správní orgán svůj akt označil nebo zda případně věc vyřídil toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím, např. bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě. Takový akt může být podroben rovněž soudnímu přezkumu, i když jeho tvorba případně neproběhla předpokládanou zákonnou procedurou, neboť právě tato skutečnost může vést ke zrušení takového ‚rozhodnutí‘“; (usnesení ÚS 30/02, sv. 27; je tak nepochybné, že širokým výkladem pojmu „rozhodnutí“ – srov. též čl. 36 odst. 2 Listiny – se vyhovuje záměru poskytnout ochranu před orgány veřejné správy v co nejširším rozsahu). Usnesení může být rozhodnutím, zcela výstižně potvrzuje vedle soudní praxe i právní teorie, konkrétně viz např. komentář ke správnímu řádu (JUDr. Mgr. Luboš Jemelka, Mgr. Klára Pondělíčková, Mgr. Ing. David Bohadlo: Správní řád, 2. vydání. Praha: 2009, str. 281): „Usnesení je jedním ze zvláštních typů rozhodnutí v širším smyslu (další jsou uvedeny v ustanovení § 148 až 151), které se vydává v těch případech, kdy to stanoví zákon. Původní návrh správního řádu sice předpokládal pro rozhodnutí podle ustanovení § 67 obecné označení „správní akt“, který by se dělil na „rozhodnutí“ (pro meritorní rozhodnutí) a „usnesení“ (pro procesní rozhodnutí). Od obecného pojmu „správní akt“ však bylo upuštěno a pojem rozhodnutí v širším slova smyslu (podle ustanovení § 67 SpŘ) byl zvolen jako zastřešující označení jak pro „meritorní rozhodnutí“ (rozhodnutí v užším smyslu) tak pro „usnesení“. Z tohoto důvodu je třeba si uvědomit, že také pro usnesení platí obecné náležitosti rozhodnutí (v širším smyslu) podle ustanovení § 67 až 69.“ 5. Pokud pak jde o samotnou obsahovou náplň Vyrozumění, pak je žalobce toho názoru, že Vyrozumění, tedy usnesení o zastavení řízení, které svou povahou ukončilo správní Řízení o odchodném je materiálně způsobilé zasáhnout do práv žalobce, a to konkrétně do práva žalobce na výplatu odchodného. Fakticky se tedy jedná o meritorní rozhodnutí, které soudně přezkoumatelné je, nikoliv o usnesení ve smyslu § 66 odst. 2 správního řádu, které se pouze poznamenává do spisu, když Vyrozuměním bylo „rozhodnuto“ o zamítnutí nároku žalobce na odchodné. K samotné aplikaci § 66 odst. 2 správního řádu: řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. To však není projednávaný případ. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č.j. 5 As 30/2011-93, který uvádí: „Jak již bylo výše uvedeno, § 66 odst. 2 správního řádu lze použít pouze v řízení, kde budou kumulativně splněny dvě základní podmínky, a to, že v řízení nelze pokračovat s právními nástupci a současně odpadl důvod řízení. Dopadá tak pouze na případy, kdy v průběhu řízení pominou podmínky řízení (existence způsobilých účastníků řízení a existence předmětu řízení), za kterých je správní orgán oprávněn ve věci rozhodnout. V projednávané věci nedošlo k naplnění ani jedné z výše uvedených podmínek stanovených § 66 odst. 2 správního řádu a aplikace citovaného ustanovení je tedy v rozporu se zákonem. Podmínka existence účastníků byla po celou dobu řízení splněna, s účastníky řízení o odstranění stavby bylo možné řízení zahájit a pokračovat a taktéž důvod řízení po jeho zahájení neodpadl, nýbrž stavební orgán zjistil, že stavba byla postavena v souladu se stavebním povolením a není tak důvod nařídit její odstranění. Za této situace stav