6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

57 A 76/2023- 76 - text  18 57 A 76/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: I. T. bytem X zastoupen Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem sídlem Lochotínská 1108/18, 301 00 Plzeň proti žalovanému: za účasti osob zúčastněných na řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň 1) Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 2) H. C. 3) N. C. obě bytem X obě zastoupeny JUDr. Tomášem Havlem, advokátem sídlem Martinská 608/8, 301 00 Plzeň o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. PK-RR/3643/23, a č. j. PK-RR/3649/23, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. PK-RR/3643/23, se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. PK-RR/3649/23, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 6. 9. 2023, č. j. PK-RR/3643/23 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Plasy (dále jen „stavební úřad“) ze dne 15. 5. 2023, č. j. MEPL-SU/2023/479-3 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž stavební úřad nařídil odstranění části stavby kabelové přípojky elektro na pozemcích parc. č. Xa a Xb v k. ú. X (dále jen „Přípojka“). 2. Rozhodnutím ze dne 6. 9. 2023, č. j. PK-RR/3649/23 (dále jen „napadené opravné rozhodnutí“), žalovaný zamítl pro nepřípustnost odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 18. 5. 2023, č. j. MEPL-SU/2023/479-5 (dále jen „opravné usnesení“), jímž stavební úřad opravil zřejmou nesprávnost v podmínce č. 1 výrokové části III prvoinstančního rozhodnutí. II. Žaloby a replika 3. Žalobce odůvodnil své žaloby šesti žalobními body. 4. Zaprvé, podle žalobce správní orgány v rozporu s § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nezjistily dostatečně skutkový stav ve vztahu k trase vedení Přípojky, protože vycházely z geometrického plánu ze dne 1. 12. 2010 č. 1011-1119/2010 (dále jen „GP“) a neověřily, zda GP odpovídá skutečnosti, přestože GP nebyl podle zápisu pozemku parc. č. 363/20 v katastru nemovitostí použit pro zřízení věcných břemen. Stavební úřad měl při místním šetření ověřit přesnou trasu Přípojky v jednotlivých pozemcích. Žalobce, který byl ve stavebním řízení zastoupen a výstavbu Přípojky sám neprováděl, neví, zda skutečně při stavbě došlo k odchylce od projektové dokumentace (viz odst. III žaloby). 5. Zadruhé žalobce namítl, že pokud se část Přípojky skutečně nachází na pozemku parc. č. Xb, pak to měl stavební úřad zjistit nejpozději dne 11. 11. 2010 při kolaudaci Přípojky, jinak byla skutečná trasa stavebním úřadem akceptována. Žalobce poukázal na to, že podle čl. IV odst. 8 veřejné vyhlášky stavebního úřadu ze dne 18. 8. 2010, č. j. SU-Kro/2755/2010, č. j. SÚ/2011/2010/Kr, měla být přebytečná zemina při výkopu uložena dle pokynů stavebního úřadu, dle projektové dokumentace měl být kabel uložen ve výkopu v hloubce cca 70 cm pod výškou terénu a dle předávacího protokolu v den kolaudace 11. 11. 2010 byly výkopové práce na pozemku parc. č. Xa dokončeny. Z toho žalobce dovodil, že v den kolaudace muselo být stavebnímu úřadu ze zakopaného výkopu v terénu zřejmé, kudy Přípojka skutečně vedla. Žalovaný tak podle žalobce ignoroval uvedené listinné důkazy ve spise, ze kterých vyplývá způsob provedení uložení kabelu do země viditelným výkopem, nikoliv protlakem, i to, že hranice mezi jednotlivými pozemky vč. pozemku parc. č. Xb nejsou dle projektové dokumentace a katastrální mapy zcela přesné v důsledku leteckého mapování a odchylek při zpracování dat. Dále žalobce s odkazem na § 121 odst. 1 a § 122 odst. 3 stavebního zákona ve znění ke dni 11. 11. 2010 namítl, že jde o tzv. nepodstatnou odchylku od schválené projektové dokumentace, jinak by musela být stavebním úřadem zjištěna při kolaudaci, kdy naopak z protokolu o místním šetření vyplynulo, že nebyly zjištěny žádné závady a nedostatky dokončené Přípojky. Podle žalobce není rozhodné, zda Přípojka podle § 119 a 121 stavebního zákona ve znění ke dni 11. 1. 2010 podléhala oznámení o užívání dokončené stavby a vydání kolaudačního souhlasu. Rozhodující je vydání kolaudačního souhlasu stavebního úřadu ze dne 11. 11. 2010, č. j. SU-Šle/3858/2010 (v tomto rozsudku i jen jako „Kolaudační souhlas“), a důvěra v toto potvrzení stavebního úřadu, že Přípojka byla řádně provedena bez podstatných odchylek od projektové dokumentace. Pokud nyní žalovaný tvrdí, že Kolaudační souhlas neměl být vydán, pomíjí, že pak by to žalobci sdělil stavební úřad již v roce 2010 po podání žádosti o kolaudační souhlas, kdy žalobci nelze vytýkat jeho důvěru v postupy stavebního úřadu. Pochybení stavebního úřadu při kolaudaci nelze klást k tíži žalobce. Pravomocný Kolaudační souhlas brání s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 2 As 45/2019-29, body 16 až 19, řízení podle § 129 odst. 1 písm. b), odst. 2 stavebního zákona o odstranění stavby a je překážkou věci rozhodnuté stavebním úřadem o nepodstatných odchylkách od projektové dokumentace. Územní rozhodnutí, stavební povolení a kolaudační souhlas jsou přitom na sebe navazující správní akty, které jsou samostatně napadnutelné a přezkoumatelné ze strany správních soudů. Žalobce poukázal na to, že stavebnímu úřadu před kolaudací doložil dokumentaci skutečného provedení stavby včetně skutečné trasy Přípojky. Pokud žalobce učinil prohlášení v příloze protokolu ze dne 11. 11. 2010, šlo o formální prohlášení vůči zhotoviteli, nikoli vůči stavebnímu úřadu. Žalovaným odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, č. j. 3 As 11/2007-92, není přiléhavý, protože se týká zákona č. 50/1976 Sb. a byl překonán výše žalobcem citovaným rozsudkem, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. 55 A 25/2022-44, se týká úprav stavby po kolaudaci. Žalobce poukázal na to, že za stavební úřad vyřizovala prvoinstanční rozhodnutí i kolaudační souhlas totožná úřední osoba. Žalobce s odkazem na komentářovou literaturu zopakoval, že stavební úřad vydal Kolaudační souhlas postupem dle § 122 stavebního zákona po závěrečné prohlídce stavby, při níž nejpozději musel stavební úřad zjistit, že skutečná trasa Přípojky vede tak, jak je zaznamenána v geometrickém plánu z roku 2010, a stavební úřad tak Kolaudačním souhlasem potvrdil, že se nemůže jednat o rozpor s vydaným rozhodnutím o umístění stavby Přípojky, respektive o podstatnou odchylku od projektové dokumentace. Stavební úřad směl zahájit řízení o odstranění stavby, jen pokud by nevydal v roce 2010 Kolaudační souhlas z důvodu zjištění podstatných odchylek (viz odst. III, IV, V a VI žaloby). 6. Zatřetí žalobce namítl nepřezkoumatelnost prvoinstančního rozhodnutí z důvodu, že stavební úřad pominul jeho námitku, že § 129 stavebního zákoníku je použitelný jen tehdy, nelze-li pro stavbu dokončenou v rozporu s projektovou dokumentací vydat kolaudační souhlas - v posuzované věci tak podle žalobce pravomocný Kolaudační souhlas použití § 129 stavebního zákona vylučuje s odkazem na systematiku a logiku stavebního zákona. K navazujícímu odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 20 žalobce uvedl, že ho považuje za formalistické, neboť v řízení nebyla skutečná trasa vedení Přípojky postavena najisto, tudíž nebyl prokázán rozpor s vydaným stavebním povolením, a v Protokolu stavební úřad potvrdil, že nedošlo k podstatné změně stavby (viz odst. VII žaloby). 7. Začtvrté žalobce namítl, že podnět k zahájení řízení o odstranění stavby byl stavebnímu úřadu doručen až po vydání Kolaudačního souhlasu dne 21. 11. 2022, a proto k podnětu stavební úřad neměl přihlížet a podnět nebyl způsobilý zahájit řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona v roce 2023 ani zahájit řízení přezkumného řízení ve vztahu ke Kolaudačnímu souhlasu podle § 96 odst. 1 správního řádu. Podle žalobce nelze jakýmkoliv způsobem zvrátit účinky pravomocného Kolaudačního souhlasu, které brání zahájení řízení o odstranění Přípojky. Právo na odstranění stavby postupem dle § 129 stavebního zákona zaniklo v okamžiku vydání Kolaudačního souhlasu, a proto bylo na místě řízení postupem dle § 66 odst. 2 správního řádu zastavit. Žalobce měl napadené rozhodnutí i prvoinstanční rozhodnutí za nepřezkoumatelná z důvodu, že žalovaný a stavební úřad nevypořádali jeho námitku, že nelze zahájit přezkumné řízení ve vztahu ke Kolaudačnímu souhlasu z důvodu uplynutí zákonných lhůt, a jeho námitku, že právo na odstranění stavby postupem dle § 129 stavebního zákona zaniklo v okamžiku vydání Kolaudačního souhlasu, a proto je na místě řízení postupem dle § 66 odst. 2 správního řádu zastavit. K vypořádání žalovaného ve vztahu k žalobcově námit