5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 3/2024- 34 - text  11 57 Ad 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: M. S. bytem X zastoupen Mgr. Martinem Kubikem, advokátem sídlem Škroupova 638/2, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a zaměstnankyní K. J. (dále jen „zaměstnankyně“) byl sjednán pracovní poměr zaměstnankyně na dobu určitou od 8. 11. 2021 do 7. 11. 2022. V době od 17. 2. 2022 do 14. 4. 2022 trvala dočasná pracovní neschopnost zaměstnankyně. Ke dni 18. 2. 2022 ukončil zaměstnavatel se zaměstnankyní pracovní poměr ve zkušební době, s čímž zaměstnankyně nesouhlasila. Dne 8. 9. 2022 uzavřel žalobce se zaměstnankyní písemnou dohodu o narovnání (dále jen „Dohoda“), v níž s ohledem na sporný den skončení pracovního poměru zaměstnankyně u žalobce ujednali, že pracovní poměr skončil ke dni 3. 3. 2022, a žalobce se zavázal zaplatit zaměstnankyni částku 43 570 Kč (dále jen „Částka“). Žalobce Částku zaměstnankyni následně zaplatil, avšak nezahrnul ji do vyměřovacího základu pro odvod sociálního pojištění. 2. Okresní správa sociálního zabezpečení Rokycany (dále jen „správní orgán prvního stupně") provedla u žalobce kontrolu plnění povinností zaměstnavatele v nemocenském pojištění, v důchodovém pojištění a při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V řízení před správním orgánem prvního stupně žalobce namítal, že Částka není mzdovým nárokem, nýbrž náhradou škody a účelně vynaložených nákladů zaměstnankyně (viz námitka žalobce ze dne 9. 11. 2023 a vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 20. 11. 2023). 3. Správní orgán prvního stupně vydal dne 21. 11. 2023 platební výměr č. j. X (dále jen „platební výměr"), jímž uložil žalobci povinnost uhradit podle ustanovení § 4 až § 9 a § 20 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „ZPSZ“) dlužné pojistné ve výši 13 638 Kč a penále ve výši 2 226 Kč. Správní orgán prvního stupně odůvodnil platební výměr tím, že z Dohody nevyplývá, že se jedná o náhradu škody a účelně vynaložených nákladů zaměstnankyně, nekonkretizovaných žalobcem. Podle odůvodnění platebního výměru představuje Částka nárok zaměstnankyně vůči žalobci vzniklý na základě pracovněprávního vztahu a jde o příjem ze závislé činnosti, zúčtovaný zaměstnankyni v souvislosti se zaměstnáním, které založilo účast na nemocenském pojištění, a tak podléhá pojistnému na sociálním pojištění. Žalobce proto měl podle správního orgánu prvního stupně Částku zahrnout do vyměřovacího základu zaměstnankyně pro pojistné na důchodové pojištění. 4. V odvolání proti platebnímu výměru žalobce opět namítl, že Částka není mzdovým nárokem, nýbrž náhradou škody a účelně vynaložených nákladů zaměstnankyně, a proto neměla být zahrnuta do mzdy. Žalobce též navrhl vyslechnout zaměstnankyni. 5. Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná odvolání žalobce zamítla a platební výměr potvrdila. V napadeném rozhodnutí žalovaná vyšla žalovaná z § 5 odst. 1 ZPSZ, podle něhož je vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění, přičemž zúčtovaným příjmem se rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Žalovaná poukázala na to, že v čl. 1 Dohody jsou popsány řešené sporné vztahy tak, že mezi účastníky je sporné, k jakému dni skončil pracovní poměr vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne 8. 11. 2021 a zda mezi účastníky trvají jakékoliv vzájemné nároky z titulu pracovněprávního vztahu nebo porušení smluvních povinností. Dohodou došlo ke skončení pracovního poměru ke dni 3. 3. 2022 (prvotní datum odhlášení zaměstnankyně žalobcem byl 23. 2. 2022) a žalobce se zavázal vyplatit zaměstnankyni Částku ve výši 43 570 Kč. Dohodou tak podle žalované došlo k narovnání sporného dne skončení pracovního poměru a sporného nároku z titulu pracovněprávního vztahu. 6. K odvolacím námitkám žalobce žalovaná uvedla, že z Dohody nevyplývá, že se jedná o náhradu škody a účelně vynaložené náklady zaměstnankyně. Aniž by bylo v Dohodě blíže konkretizováno, o jaké plnění se jedná, je zřejmé, že pokud žalobce vyplatil zaměstnankyni plnění z neplatně rozvázaného pracovního poměru na základě uzavřené dohody o narovnání, může se jednat toliko o plnění, vztahující se k pracovnímu poměru, který byl uzavřen mezi žalobcem a zaměstnankyní. Takové plnění přitom vždy podléhá odvodu pojistného na sociální zabezpečení, neboť je předmětem daně z příjmu fyzických osob. Částka byla vyplacena jako narovnání nároku, vzniklého na základě pracovněprávního vztahu, jedná se o příjem ze závislé činnosti zaměstnankyně, zúčtovaný jí v souvislosti se zaměstnáním, které založilo účast na nemocenském pojištění, a proto podléhá jak dani z příjmu fyzických osob, tak pojistnému na sociální pojištění. Žalobce podle žalované nedoložil doklady ani podklady, které by nasvědčovaly, že tomu tak není. Žalovaná nevyhověla návrhu na výslech zaměstnankyně s odůvodněním, že výslech svědkyně J. nemůže ovlivnit výsledek provedené kontroly, neboť podklady rozhodnutí prokázaly, že se jednalo o peněžní plnění, které bylo vyplaceno zaměstnankyni v souvislosti se zaměstnáním, které založilo účast na nemocenském a důchodovém pojištění, a podléhalo tedy odvodu pojistného. Žalovaná uzavřela, že nezahrnutím příjmu zúčtovaného a vyplaceného zaměstnankyni ve výši Částky do vyměřovacího základu pro odvod pojistného ve smyslu § 5 odst. 1 ZPSZ a neodvedením pojistného vznikl žalobci nedoplatek na pojistném ve výši stanovené platebním výměrem. II. Žaloba 7. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 8. Žalobce v žalobě uplatnil tři žalobní body. 9. Zaprvé žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože správní orgány přezkoumatelně neodůvodnily svůj závěr, že Částka vyplacená zaměstnankyni na základě Dohody je příjmem podléhajícím odvodu na sociální pojištění. 10. Zadruhé žalobce namítl, že správní orgány nesprávně právně posoudily plnění sjednané Dohodou jako nárok vzniklý na základě pracovněprávního vztahu a příjem ze závislé činnosti, jenž podléhá odvodu na sociální pojištění. Žalobce připustil, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2640/2017, je nárok vzniklý z narovnání sporných mzdových nároků nárokem vzniklým na základě pracovněprávního vztahu. V posuzované věci však podle žalobce v případě Částky o mzdový nárok nešlo, protože (i) v Dohodě nebyla Částka sjednána v hrubé výši, (ii) v Dohodě bylo sjednáno, že se narovnávají vzájemné nároky z titulu pracovněprávního vztahu nebo porušení smluvních povinností a (iii) v pracovněprávním vztahu žalobce a zaměstnankyně nedošlo k určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, a nešlo tedy o náhradu mzdy. Fakt, že vůlí smluvních stran nebylo sjednat Dohodou mzdový nárok podle žalobce vyplývá z toho, že by strany takový postup výslovně sjednaly a Částka by buď byla označena jako částka v čisté výši, nebo v hrubé výši s provedením zákonných odvodů. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že žalovaná dospěla k závěru, že se Dohoda netýkala náhrady škody a účelně vynaložených nákladů zaměstnankyně, přestože explicitně byly jejím předmětem i nároky z titulu porušení smluvních povinností, zahrnující právě nároky na náhradu škody a účelně vynaložených nákladů. Žalobce popřel, že by z Dohody vyplývalo, že Částka byla plněním poskytnutým v souvislosti se zaměstnáním. 11. V třetím žalobním bodu žalobce žalované vytkl nedostatečné zjištění skutkového stavu tím, že neprovedla žalobcem navržený výslech zaměstnankyně. III. Vyjádření žalované k žalobě 12. Žalovaná s odkazem na napadené rozhodnutí a platební výměr navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. Žalovaná nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že se na správní orgán prvního stupně dne 30. 9. 2023 obrátila zaměstnankyně se žádostí o nápravu předčasného odhlášení z důchodového pojištění a se žádostí o zajištění evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2022. Dle evidence žalované oznámil žalobce dne 15. 3. 2022 den skončení zaměstnání zaměs