5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 Af 10/2023- 111 - text  14 57 Af 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: D. K., narozený X, bytem X, zastoupený JUDr. Dominikem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem Dlouhá 55, 363 01 Ostrov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2023, č. j. 19816/23/5200-10422-713023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 8. 2023, podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2023, č. j. 19816/23/5200-10422-713023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný částečně změnil dvě rozhodnutí vydaná Finančním úřadem pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“), kterými byly (i) platební výměr ze dne 9. 6. 2022, č. j. 619038/22/2401-50521-403469 (dále jen „platební výměr č. 1“), a platební výměr ze dne 9. 6. 2022, č. j. 619098/22/2401-50521-403469 (dále jen „platební výměr č. 2“, oba platební výměry dále společně též jen „prvostupňová rozhodnutí“ nebo „prvostupňové platební výměry“). 2. Platebním výměrem č. 1 byla žalobci vyměřena daň z příjmů fyzických osob (dále též jen „daň“) za zdaňovací období 2017 ve výši 1 662 780 Kč. Platebním výměrem č. 2 pak byla žalobci vyměřena daň za zdaňovací období 2018 ve výši 107 700 Kč. Důvodem vyměření předmětné daňové povinnosti bylo to, že správci daně vyvstaly pochybnosti ve smyslu § 38x odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) v souvislosti s nárůstem jmění žalobce v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018. Přitom žalobce ani přes výzvu zjištěný rozdíl mezi jeho příjmy a nárůstem jeho jmění, spotřebou, nebo jiným jeho vydáním neprokázal, a to co do výše 11 020 265,56 Kč (zdaňovací období 2017), resp. do výše 657 816 Kč (zdaňovací období 2018). Správce daně žalobci stanovil daň podle pomůcek dle § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím platební výměr č. 1 změnil tak, že se daň stanovuje dokazováním a výše vyměřené daně se snižuje na 1 362 780 Kč, a dále platební výměr č. 2 tak, že se daň stanovuje dokazováním, přičemž výše vyměřené daně 107 700 Kč zůstala beze změny. Důvodem změny způsobu stanovení daně bylo nesplnění podmínek pro stanovení daně podle pomůcek. Důvodem snížení daně za zdaňovací období roku 2017 bylo uznání daru od žalobcovy tety, paní A. H., ve výši 2 000 000 Kč, jako možný zdroj krytí nárůstu jmění, spotřeby či jiných vydání. II. Žaloba 4. Žalobce v úvodu své žaloby poté, co stručně shrnul obsah prvostupňových platebních výměrů a napadeného rozhodnutí označil tato rozhodnutí za nesprávná a nezákonná, a to z důvodu nesprávného právního posouzení a neúplného dokazování. 5. Podle žalobce fakticky z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný nepřisvědčil zcela tvrzením žalobce o „nárůstu“ jmění. Žalobce jako zdroj tohoto nárůstu uvedl: (i) zápůjčku poskytnutou žalobci panem O. S. ve výši 8 500 000 Kč, (ii) dar tety, paní A. H., ve výši 2 000 000 Kč, (iii) zápůjčky poskytnuté panem Y. W. ve výši 2 400 000 Kč a (iv) vratky zápůjčky od manželů B. ve výši 719 000 Kč (rok 2018). Žalobce poté uvedl, že právně zásadní se jeví to, že žalovaný v odst. 30 napadeného rozhodnutí přisvědčil žalobci s tím, že daň měla být skutečně stanovena na základě dokazování, kdy správce daně obecně disponoval důkazními prostředky, které navrhoval žalobce. Poté žalobce upozornil, že žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí správce daně ohledně neprokázání přijetí daru od paní A. H. ve výši 2 000 000 Kč, a to na základě žalobcem předloženého čestného prohlášení, kterým byl uvedený dar potvrzen. Za zlom žalobce považuje odst. 39 napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný sám uvádí, že správce daně dbá zejména na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Na základě této fikce pak jako způsob krytí dar ve výši 2 000 000 uznal. 6. Žalobce má za to, že stejným způsobem se měl žalovaný řídit i v rámci dalšího posouzení uvedených zdrojů krytí, a to konkrétně zápůjčky od pana O. S., kterou ale jako zdroj krytí neuznal. Žalobce navrhoval jako zásadní důkaz výslech jednatele a společníka společnosti STEEN QOS s.r.o. pana J. B., který značnou část předmětné zápůjčky sám osobě zapůjčitele za dotčenou společnost vracel, tedy mohl osvětlit, proč tak činil a zdali tato osoba skutečně existuje. Tento výslech však byl vyhodnocen jako nadbytečný a jeho provedení bylo zamítnuto. Tímto postupem však žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, a to za předpokladu, když provádí další důkazy, které jsou žalobcem navrhovány a nadto na základě těchto důkazů nakonec mění prvostupňové rozhodnutí. 7. Žalobce dále namítl, že je nesprávným právním hodnocením tvrzeno, že předložená smlouva o zápůjčce uzavřená mezi Ing. Ch. a Ing. O. reálně poukazuje na možnou existenci tvrzené zápůjčky, a proto pak v případě dokazování není možné neprovést další dokazování k prokázání tvrzených zdrojů příjmů, a to pouze s ohledem na skutečnost, že žalobce neprokazuje reálné převzetí peněz. Pokud žalobce u závazkového vztahu, kterého byl účasten, může pouze tvrdit jeho vznik a pokud je jeho vznik a existence možné dále dotvrdit a prokázat dalšími důkazy, pak žalovaný nemůže toto dokazování odmítnout s tím, že chybí důkaz na vstupu (vzniku zápůjčky). Tímto postupem by pak ad absurdum všechny zápůjčky uzavřené ústně nešlo fakticky prokázat. 8. Dále žalobce poukázal na odst. 54 a násl. napadeného rozhodnutí, ve kterém se žalovaný věnuje možnostem svědecké výpovědi navrhovaného J. B. s tím, že tento návrh nebyl akceptován pro nadbytečnost. Podle žalobce, pokud on nemůže prokázat existenci a vznik závazkového vztahu, analogicky však může prokázat jeho průběh či ukončení. Pokud však žalovaný trvá nejprve na prokázání vzniku a nepovolí možnost prokázání zániku, tj. např. jeho splacení, pak tento postup je nezákonný a odporuje principům dobré správy. Žalobce má za příhodný odst. 60 napadeného rozhodnutí, ve kterém je tvrzeno doslova, že důkazní prostředek výslechem svědka J. B. směřuje až do „úrovně navrácení půjčky“, čímž tak paradoxně sám žalovaný nevyvrací, že by tím mohla zápůjčka logicky existovat, když plněna. Žalobce vyslovil přesvědčení, že nepřípustnost navrženého důkazu výslechem J. B. se tak jeví jako nesprávná, a to zejména s ohledem na povinnost žalovaného úplně zjistit skutkový stav. Podle žalobce neprovedením zásadního důkazu došlo k porušení zásady legitimního očekávání, která je v daňovém řádu promítnuta do § 8 odst. 2 daňového řádu, a to zejména za předpokladu, že žalovaný, resp. daňová správa jako taková provedla celou řadu výslechů osob a takto zásadní výslech, který může hodnověrně prokázat a minimálně zakotvit možnost existence zdroje krytí částky zásadní a nikoliv nepatrné. 9. Pokud žalovaný uvádí svou dedukci, proč by např. dotčená společnost STEEN QOS s.r.o. poskytnuté plnění vracela věřiteli (O. S.), pak není jediného důvodu, aby žalobce neměl šanci dále své tvrzení důkazně podpořit. Žalobce přitom odkázal na důkazní břemeno daňového subjektu dle § 92 daňového řádu. 10. Podle názoru žalobce poté, co žalovaný určil, že nedoplatek daně neměl být stanoven tzv. pomůckami, ale dokazováním, pak toto dokazování musí být úplné a nikoliv zavádějící, resp. neúplné. Žalobce tak fakticky nedostal možnost zcela unést své důkazní břemeno, a proto žalobce opětovně navrhl výslech pana J. B., jednatele a společníka společnosti STEEN QOS s.r.o. Tato osoba byla faktickým příjemcem zápůjčky, když žalobce byl fakticky jen garantem, platebním místem, osobou, která již s osobou zapůjčitele jednala. Naopak společnost STEEN QOS s.r.o. peníze ve chvíli, kdy obdržela dotační plnění, osobě zapůjčitele navrátila (tedy doložení existence zápůjčky na samém výstupu). Tedy celý právní institut vznikl jen pro to, že dotační plnění bylo vypláceno tzv. zpětně. 11. Žalobce uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť dokazování ve věci samé nebylo provedeno zcela, a to zejména za předpokladu, že žalovaný sám změnil způsob stanovení daně, avšak dokazování v rámci tvrzeného zdroje krytí neprovedl zcela řádně. Žalobce navrhl zrušit napadené i prvostupňová rozhodnutí a uplatnil nárok na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 30. 8. 2023 navrhl zamítnutí žaloby. Úvodem svého vyjádření zrekapituloval napadené rozhodnutí a shrnul průběh řízení. Poté uvedl, že žaloba se meritorně týká daně z příjmů fyzických osob a že předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným je vyměření daně z důvodu neprokázání nárůstu jmění. Zdůraznil přitom, že žalobou je rozporováno jen neu