17 A 4/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 4/2025- 55 - text  8 17 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. L. T., narozený X, státní příslušník X, Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-BA03-Z-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 12.269,-Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 3. 1. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-BA03-Z-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl žalobce zajištěn ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž doba zajištění byla stanovena do 19. 4. 2025. Důvodem zajištění žalobce bylo to, že byl rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Praha, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen OPKPE Praha), č. j. KRPA-397482-9/ČJ-2024-000022-ZZC ze dne 29. 12. 2024, zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a umístěn do Zařízení pro umístění cizinců (dále jen „ZZC“) za účelem vycestování. Žalobce byl zajištěn z toho důvodu, že dne 29. 12. 2024 byla kontrolována jeho totožnost ubytovně na adrese X. Žalobce předložil cestovní pas VNM č. X. Lustrací bylo zjištěno, že mu bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států a smluvních států a je evidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) s platností do 4. 12. 2029, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. 2. V policejním protokolu o výslechu ze dne 29. 12. 2024 žalobce uvedl, že je zdráv. Dále sdělil, že naposledy byl ve Vietnamu v červnu 2024, poté odletěl do Maďarska, kde získal platné pobytové oprávnění na základě zaměstnání do 1. 4. 2025. Následně odjel do ČR, kde má pracovní smlouvu a chtěl zde získat povolení k pobytu. Dle něj nevěděl, že mu byla v Maďarsku stanovena povinnost vycestovat ze zemí schengenského prostoru, a myslel si, že je zde legálně na základě pobytového oprávnění v Maďarsku. V ČR bydlí asi měsíc v hotelu X, kde i pracuje, zároveň pracuje jako nosič v Sapě v Praze. Je svobodný a bezdětný, v ČR nemá žádné vazby a žádný majetek, naopak ve Vietnamu má celou rodinu i zázemí pro případný návrat do vlasti. Prohlásil, že mu v zemi původu nic nehrozí a je to pro něj bezpečná země, v případě správního vyhoštění by dobrovolně vycestoval. Přesto se do Vietnamu zatím nechce vracet, protože si zde potřebuje vydělat peníze na splacení dluhu 600 tisíc Kč, který mu vznikl kvůli cestě do Maďarska. 3. Dne 31. 12. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné důvody jejího podání. 4. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu, rovněž zde nelegálně pracoval. Pokud by ho nezadržela policejní hlídka a nezjistila tyto skutečnosti, zjevně by ve svém nelegálním pobytu a nelegálním výkonu práce v ČR pokračoval. Žalobce je veden v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) jako státní příslušník třetí země, na něhož se vztahuje rozhodnutí o navrácení s platností do 4.12.2029, a to na základě údaje zadaného právě Maďarskem. Je tedy zjevné, že ani jeho maďarské povolení k práci a pobytu, na které se odvolával paradoxně i při pobytu v ČR, již neplatí. Tvrzení žadatele, že mu nebylo žádné zrušení pobytu doručeno, a že tedy neví o svém nelegálním pobytu, když ale sám uvedl, že v Maďarsku neuvedl žádnou doručovací adresu, a navíc ze země odjel, je pak zcela absurdní. Vykonával na území ČR nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval kromě pobytových pravidel ani pravidla upravující otázku zaměstnanosti cizinců na území ČR. Neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do vlasti, nic mu tam podle něj nehrozí, pouze tam má dluh vzniklý zaplacením cesty do Maďarska. Nemá nikde nahlášenou adresu, v současné době bydlí dle něj měsíc v hotelu X, jehož adresu si ale nepamatuje. Na území ČR tedy není kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. O udělení mezinárodní ochrany požádal až po zadržení Policií ČR a jeho zajištění za účelem vycestování a umístění do ZZC. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení přitom nevyplynulo nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR před jeho zadržením a umístěním do ZZC. Z jednání žalobce je tak podle žalovaného zcela zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze zmařit nebo znemožnit realizaci vycestování, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám žalobce by tento krok v ČR neučinil. Správní orgán je přesvědčen, že v případě osoby, která palčivě pociťuje potřebu mezinárodní ochrany, k dané možnosti přistoupí bezprostředně poté, co má k tomu příležitost. Žalobce však své podání učinil až v souvislosti se svým zajištěním Policií ČR v ZZC, byť tak mohl během svého pobytu na území ČR učinit již dříve v Maďarsku. V případě žalobce má žalovaný na základě výše uvedených skutečností za jednoznačně prokázané, že podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany bylo motivováno toliko snahou zmařit nucený návrat do vlasti. Sám žalobce ostatně deklaroval, že mu v zemi původu nic nehrozí a nemá tam žádné problémy. Přesto se nyní podáním žádosti o mezinárodní ochranu brání vycestování. 5. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce přiznal, že na území ČR nemá žádnou rodinu, naopak ve vlasti má rodinné příslušníky včetně rodičů, nemá tudíž žádnou motivaci zůstat na území ČR a být správnímu orgánu k dispozici pro potřeby správního řízení na konkrétně určitelném a stabilním místě. Žalobce není v současné době v ČR rovněž nikde hlášen k pobytu, bydlí dle něj v hotelu X, není tam však nijak přihlášen a ani si nepamatuje tamní adresu ani svůj telefon. Je tedy zjevné, že není možnost jej kontaktovat na jakékoliv adrese v ČR a předpokládat, že se na ní skutečně bude jmenovaný zdržovat. Jmenovaný nemá v ČR ani jiné vazby ani majetek. Žalobce nemá v ČR ani jiné vazby ani majetek a nemá možnost získat finanční prostředky legálním způsobem, kdy žadatel o mezinárodní ochranu ani v případě propuštění ze ZZC zatím nemůže na území ČR legálně pracovat, nelze tedy očekávat ani možnost jeho pravidelného docházení na pracoviště správního orgánu za účelem kontroly jeho součinnosti, kdy toto by si samozřejmě vyžadovalo rovněž určité finanční náklady. Pokud jde o možnost zdržování se v pobytovém středisku, správní orgán připomíná, že tato střediska jsou koncipována jako otevřená, nelze v nich absolutně omezit pohyb žadatelů mimo středisko, k opuštění střediska na dobu kratší 24 hodin dotyčný žadatel nepotřebuje ani povolení správního orgánu a ten není oprávněn mu v opuštění jakkoli zamezit. Pobyt v pobytovém středisku je navíc zcela na náklady správního orgánu a státu, včetně úhrady stravování a dalších potřeb žadatele, a dotyčný tak není ani v tomto směru jakkoli motivován ve středisku zůstávat jako v případě, že by si své náklady hradil ze svých zdrojů. S ohledem na předchozí jednání žadatele, kdy tento zde nelegálně pobýval, jasně tím vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů stran ČR, nelze dle názoru správního orgánu oprávněně očekávat, že v případě jeho umístění do otevřeného pobytového střediska by se na tomto jeho jednání cokoliv změnilo a dotyčný by zůstal správnímu orgánu k dispozici pro provedení správního řízení ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany až do doby následného vycestování z ČR v případě jejího zamítnutí. 6. S ohledem na výše uvedené má žalovaný za prokázané, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, případně jej pozdržet. Žalovaný má rovněž za prokázané z postupu žalobce, že jeho propuštěním ze zajištění by byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany a nelze v případě žalobce rozumně předpokládat, že by žalobce své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle zákona o azylu, které by mu žalovaný uložil. Proto žalovaný shledal naplnění podmínek stanovených ustanovením § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 7. Žalovaný se dále zab