7 Azs 185/2016 — Nejvyšší správní soud

17 A 56/2025- 37 - text  15 17 A 56/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: T. D. N. pobytem na území ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, sídlem K. H. Máchy 1266, 356 01 Sokolov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. KRPK-77962-24/ČJ-2025-190022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 1. 10. 2025, č. j. KRPK-77962-24/ČJ-2025-190022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl žalobce zajištěn podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a umístěn do zařízení pro umístění cizinců (dále jen „ZZC“) za účelem vycestování. Doba zajištění byla stanovena na 60 dnů. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve připomněl, že přicestoval na území České republiky v roce 2018 a pobýval zde na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání - tzv. zaměstnanecké karty dle ust. § 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce požádal dne 30. 11. 2023 o prodloužení doby platnosti pobytového oprávnění, řízení však bylo usnesením Ministerstva vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ze dne 2. 7. 2024, č. j.: OAM-427-10/ZM-2024, zastaveno. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 15. 10. 2024, č.j. MV-122973-7/SO-2024, zamítnuto. Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 2 A 53/2024, odkladný účinek žalobě proti tomuto rozhodnutí nebyl přiznán. O žalobě nebylo dosud rozhodnuto. Žalobci byla následně rozhodnutím Krajského ředitelství hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, ze dne 29. 4. 2025, č. j. KRPA-379203-34/ČJ-2024-000022-50, uložena povinnost opustit území členských státu Evropské unie a smluvních států. Odvolání bylo rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 30. 7. 2025, č. j. CPR-19099-4/ČJ-2025-930310-V244, zamítnuto. Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 4 A 42/2025 ze dne 25. 9. 2025, které bylo právnímu zástupci doručeno do datové schránky dne 29. 9. 2025, nebyl žalobě přiznán odkladný účinek. O žalobě nebylo dosud rozhodnuto. Žalobce se dne 1. 10. 2025 dostavil ke Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor cizinecké policie, aby řešil svou pobytovou situaci. Žalobce podal vysvětlení, následně žalovaná rozhodla o zajištění žalobce za účelem vycestování. 3. Žalobce v žalobě zdůraznil, že se dobrovolně dostavil k cizinecké policii neprodleně poté, co jeho právnímu zástupci bylo do datové schránky doručeno usnesení Městského soudu v Praze o nepřiznání odkladného účinku jeho žalobě. Žalobce si je podle svého tvrzení vědom, že mu uplynula doba k vycestování, nicméně mu přišlo logické vyčkat, zda jeho žalobě nebude odkladný účinek přiznán. Žalobce v této souvislosti poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2024, č. j. 50 A 7/2024-30, který uvádí: „Za zcela nepřiléhavé považuje soud konstatování žalované, že „[v] jednání jmenovaného cizince spatřuje správní orgán naprosto zjevný úmysl se výkonu rozhodnutí o opuštění území i nadále vyhýbat, zejména úmysl čekat na soudní rozhodnutí o případném přiznání odkladného účinku, a proto nepřistoupil k aplikaci zvláštních opatření“ (viz druhý odstavec str. 4 napadeného rozhodnutí; podtržení přidáno zdejším soudem). Soud na rozdíl od žalované nepovažuje vyčkávání na rozhodnutí o odkladném účinku podané žaloby za nikterak závadové jednání, ale naopak to shledává jako zcela logický přístup v situaci, kdy někdo usiluje o revizi negativního správního rozhodnutí zákonem předvídanými prostředky (tj. správní žalobou spojenou s návrhem podle § 73 s. ř. s.) 4. Žalobce v žalobě poukázal na protokol o podání vysvětlení, v němž uvedl, že se k policii dobrovolně dostavil neprodleně po zjištění, že nebyl přiznán odkladný účinek jeho žalobě, neboť je připravený dobrovolně vycestovat, pouze potřebuje čas na zakoupení letenky. Žalobce dále uvedl, že má v České republice rodinu, zejména svou manželku, paní T. T. H. H., nar. X., se kterou sdílí společnou domácnost na adrese P. Žalobce rovněž uvedl, že by byl schopen a ochoten složit tzv. finanční záruku dle ust. § 123c zákona o pobytu cizinců, a to ve výši 50.000 Kč. Žalobce rovněž ve vyjádření, které zaslal právní zástupce žalobce prostřednictvím e-mailu žalované, uvedl, že je ochoten částku navýšit, jelikož nevěděl, jaká výše finanční záruky by byla pro žalovanou akceptovatelná. Žalobce tak podle svého vyjádření poskytl žalované zcela konkrétní záruku, že vycestuje, žalovaná však tuto záruku smetla ze stolu s odůvodněním, že tato výše by na složení kauce byla zcela nedostatečná. Žalobce namítal, že v rámci podání vysvětlení mu nebyl položen žádný konkretizující dotaz, ani nebylo nijak řečeno, že by žalovaná tuto částku považovala za neadekvátní a příliš nízkou. 5. Žalobce v žalobě dále uvedl, že při podání vysvětlení také uvedl konkrétní adresu, na které se trvale zdržuje, jelikož zde žije se svou manželkou. Žalobce tak podle svého názoru poskytl další zcela konkrétní záruku, kde by po dobu případného řízení o správním vyhoštění přebýval. Žalovaný k tomu vyjádřil v napadeném rozhodnutí takto: „Z jednání účastníka je patrné, že nerespektuje právní řád České republiky. Jmenovaný pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, za což mu byla uložena povinnosti opustit území Evropské unie a smluvních států, tj. nemírnější forma rozhodnutí o navrácení. Účastník řízení uloženou povinnost nesplnil a nadále na území pobýval neoprávněně. Na základě výše uvedeného dospěl správní orgán k závěru, že účastník řízení vycestovat dobrovolně nehodlá (což jmenovaný i sám uvedl v protokolu o výslechu ze dne 01. 10. 2025) a uložení zvláštního opatření za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm.. a) zákona o pobytu cizinců se tak jeví jako zjevně neúčinné.“ Žalobce v žalobě toto rozporoval, neboť výslovně v rámci podání vysvětlení uvedl, že chce dobrovolně vycestovat, pouze odmítl na místě využít institutu dobrovolného návratu. Žalobce navíc poukazuje na skutečnost, že pokud by postačovalo odůvodnit zajištění cizince skutečností, že se nachází na území České republiky neoprávněně, nemusel by správní orgán v rozhodnutí o zajištění uvádět nic dalšího. 6. Žalobce v žalobě poukázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2024, č. j. 7 Azs 252/2024 - 31, který se týkal rozhodnutí o (pře)zajištění podle zákona o azylu, nicméně je možné ho plně aplikovat i při zajištění dle zákona o pobytu cizinců, jelikož se zabývá otázkou uložení zvláštních opatření: „Důvodnou Nejvyšší správní soud shledal také kasační námitku stran nedostatečnosti posouzení možného účinného uplatnění zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o zajištění bez dalšího konstatoval, že v daném případě nelze účinně uplatnit zvláštní opatření. Vycházel při tom z úvah vztahujících se k důvodu zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a ze skutečnosti, že se stěžovatel na území zdržoval nelegálně, přičemž neuposlechl povinnost opustit území. V této situaci nelze bez dalšího zcela rezignovat na alespoň základní úvahu o tom (odůvodnění toho), jak tyto okolnosti (důvody) souvisí s nemožností uložit cizinci zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. Notabene v situaci, kdy se stěžovatel komunikaci a kontaktu s orgány veřejné moci dle svého tvrzení nevyhýbá a disponuje na území rodinným zázemím.“ 7. Žalobce v žalobě poukázal na své vyjádření před policejním orgánem, v němž uvedl, že je plně ochoten osobně se hlásit policii v době policií stanovené, jak nabízí ust. § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl: „Dle bodu b) správní orgán uvádí, že na základě výše uvedených skutečností účastník řízení neskýtá žádnou záruku, že bude dodržovat povinnost osobně se hlásit policii v době policií stanovené. Správní orgán tak uvádí, že tato podmínka zvláštního opatření, tedy povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, neskýtá ze strany jmenovaného záruku, že bude podmínky opatření dodržovat, což je podloženo skutečností, že nectí zákony České republiky a zákona Evropské unie a smluvních států, jelikož pobývá na území v rozporu s rozhodnutím České republiky, vedeným pod č. j. KRPK-379203-34/CJ-2024-000022-50.“ Žalobce uvedl, že se k žalovanému dostavil zcela dobrovolně, neprodleně po zjištění, že jeh