6 As 134/2018 — Nejvyšší správní soud

33 A 48/2024- 61 - text  7 33 A 48/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: Ing. P. M., nar. X, bytem X právně zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem vykonávajícím advokacii ve společnosti Advokátní kancelář CINK a partneři, s.r.o., IČ 29164397, se sídlem Veleslavínova 33, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, IČO: 70890366, sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 20. 12. 2024 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. PK-DSH/16804/24, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Magistrátu města Plzně, odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 16. 9. 2024, č. j. MMP/415240/24 (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením ust. § 25 odst. 3 téhož zákona dne 17. 7. 2023, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč. 2. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce bránil odvoláním, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že se odvolání žalobce dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. II. Žaloba 3. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že jej žalovaný uznal vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku v rozporu se zákonem o silničním provozu. Uvedl, že činí nesporným, že dne 17. 7. 2023 od 13.51 hod. do 13.58 hod. jako řidič motorového vozidla tov. zn. Mercedes-Benz, RZ: X v Plzni, na vozovce obousměrné pozemní komunikace ulice Pallova, nejblíže domu č. 8 po pravé straně ve směru jízdy k ulici Pražská, stál s uvedeným vozidlem tak, že nezůstal volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy. Zároveň však nesouhlasí s tvrzením správního orgánu prvého stupně, že toto stání bylo neoprávněné. Odkázal na ust. § 67 odst. 5 zákona o silničním provozu, dle něhož „v jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, nemusí po dobu nezbytně potřebnou řidiči motorového vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením, lékaři konající návštěvní službu a řidiči vozidla poskytovatele domácí zdravotní péče podle odst. 1 dodržovat zákaz stání a zákaz stání vyplývající z dopravní značky „zákaz stání“, přitom nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ S ohledem na to, že žalobce je držitelem parkovacího průkazu pro vozidla přepravující osobu těžce zdravotně postiženou (tzv. O 7) a zároveň je držitelem průkazu ZTP, splňuje podmínku předpokládanou uvedeným zákonným ustanovením, s čímž se správní orgány obou stupňů vypořádaly pouze velmi stroze, aniž by přihlédly ke zjevnému účelu, k němuž výše citované zákonné ustanovení směřuje, tj. zjednodušit uvedeným osobám např. se zdravotním postižením, dopravní dostupnost k místům, v jejich blízkosti lze parkovat pouze s nadměrnými obtížemi. V souvislosti s tím je žalobce přesvědčen, že správním orgánům nepřísluší posuzovat, zda žalobce neměl využít jiný způsob dopravování své dcery do školky, případně využít služeb jiného řidiče, pro něhož nebude překonání delší vzdálenosti od vozidla k předmětnému objektu závažnou překážkou. Jeho primárním úmyslem nebylo zaparkovat v uvedené lokalitě, nýbrž chtěl zaparkovat na parkovacím místě před hotelem U Zvonu, jež je vyhrazeno pro osoby se zdravotním postižením, avšak toto parkovací místo bylo v době spáchání údajného přestupku již obsazeno jiným vozidlem, pročež žalobci s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav nezbyla jiná racionální možnost než zaparkovat své vozidlo v uvedené lokalitě. V návaznosti na to správní orgány dospěly k závěru, že se v projednávané věci nejednalo o naléhavě nutný případ, aniž by však tento závěr dostatečně odůvodnily, přičemž posuzování alternativních způsobů vyzvednutí dcery žalobce ze školky jim dle názoru žalobce nepřísluší a žalobce je přesvědčen, že správní orgány pochybily při výkladu neurčitého pojmu „ naléhavě nutný případ“. V té souvislosti odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu č.j. 57 Ad 6/2020-36 ze dne 13. 11. 2020 a judikaturu NSS s tím, že je přesvědčen, že správní orgány zneužily svého správního uvážení, čímž jej zkrátily na jeho právech, neboť jejich přístup byl v rámci projednávaného případu diskriminační. 4. Žalobce je přesvědčen, že mu nemůže být kladena k tíži skutečnost, že obdobného způsobu parkování v uvedené lokalitě využil již opakovaně, neboť projednávaný případ je prvním takovým případem, jenž je řešen v rámci přestupkového řízení a správní orgány proto pochybily, pokud bez dalšího uzavřely, že se nejedná o jednotlivý a naléhavě nutný případ, neboť do té doby nebylo žalobci obdobné parkování v uvedené lokalitě ze strany strážníků obecní policie nikdy vytýkáno, naopak byl z jejich strany několikrát ubezpečen, že takové stání je v jeho případě s ohledem na výše uvedené zákonné ustanovení v souladu se zákonem. 5. Žalobce dále uvedl, že ve věci nedošlo k ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích neboť Pallova ulice není s ohledem na místní poměry natolik vytěžovaná, aby překážka ve formě odstaveného vozidla žalobce mohla bezpečnost a plynulost provozu na této komunikaci ohrozit, neboť se jedná o vedlejší komunikaci s relativně mírným provozem, na niž navazuje pouze slepá ulice, a s ohledem na dobu, po kterou žalobce se svým vozidlem v uvedené lokalitě stál, se jednalo skutečně o téměř nepatrné omezení provozu, nikoli o ohrožení bezpečnosti a provozu. 6. Žalobce je proto přesvědčen, že rozhodnutí jsou nezákonná a správní řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je postiženo vadami, v důsledku čehož byl zkrácen na svých právech a soudu proto navrhl, aby rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Ve vyjádření k žalobě ze dne 20. 1. 2025 žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž konstatoval, že z rozsudku Krajského soudu Ostrava – pobočka Olomouc ze dne 18. 12. 2023 č.j. 76 A 10/2012-45 vyplývá, že“ Okolností vylučující odpovědnost může být i situace popsaná v § 67 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. K tomu by musely být splněny kumulativně čtyři podmínky – 1. muselo by se jednat o jednotlivý případ, 2. muselo by to být naléhavě nutné, 3. muselo by se jednat o řidiče s označením „O 1“ nebo praktického lékaře ve službě a 4. nesměla by přitom být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce jakožto řidič, ač bylo jeho vozidlo viditelně označeno parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením, nebyl oprávněn na daném místě stát, resp. porušit zákaz vyplývající z ust. § 25 odst. 3 zákona o silničním provozu, jelikož nebyly splněny podmínky pro výjimku uvedené v ust. § 67 odst. 5 zákona o silničním provozu. V prvé řadě se nejednalo o jednotlivý případ, když žalobce při ústním jednání vypověděl, že takto parkoval své vozidlo obvykle při vyzvedávání dcery ze školky, přičemž pro věc je irelevantní, že za takový přestupek nebyl v minulosti trestán. Dále nebylo shledáno, že by se v daném případě jednalo o naléhavě nutný případ. Žalobce pouze konstatoval, že vyzvedával dceru ze školky, nicméně ohledně naléhavosti vyzvednutí nic nesdělil, přičemž dle názoru žalovaného je na žalobci, aby se vyjádřil k okolnostem stání svého vozidla. V daném případě nebyla jednoznačně splněna přinejmenším podmínka naléhavosti situace tak, aby bylo možno na jednání žalobce aplikovat výjimku uvedenou v ust. § 67 odst. 5 zákona o silničním provozu, resp. aby jednání nebylo přestupkem. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl s tím, že žalobní námitky jsou shodné s námitkami v odvolání, s nimiž se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal a v plném rozsahu na ně proto odkázal. IV. Replika žalobce 8. Žalobce ve své replice ze dne 4. 2. 2025 uvedl, že z jeho pohledu nelze pokládat za „irelevantní“, že nebyl za podobný přestupek v minulosti trestán, neboť byl několikrát ze strany strážníků obecní policie ubezpečen, že jeho stání v uvedené lokalitě je s ohledem na ust. § 67 odst. 5 zákona o silničním provozu v souladu se zákonem. Dle jeho názoru je projednávaný případ již od samotného počátku zatížen vadou způsobenou nesprávným úředním postupem strážníků obecní policie, kteří při projednávání přestupku na místě logicky nemohli posoudit všechny skutečnosti, jež je třeba brát v potaz při výkladu ust. § 67 odst. 5 zákona o silničním provozu, a nemohlo být ze strany daných strážníků obecní policie správně dovozeno, že vozidlo žalobce tvořilo překážk