8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

35 A 1/2025- 50 - text  6 35 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobkyně: A. M. E., narozená X, bytem X, zastoupená advokátkou Mgr. Ing. Lenkou Pechovou, sídlem Školská 695/38, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. PK-DSH/16380/24 ze dne 31. 10. 2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabýval tím, jakou míru neopatrnosti chodce při pohybu v parkovišti lze považovat za přijatelnou a nikoliv protiprávní. I. Řízení před správními orgány 2. Městský úřad Tachov uznal žalobkyni vinnou přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění účinném do 30. 6. 2023 v souvislosti s porušením § 4 písm. a) téhož zákona. Skutkovou podstatu přestupku měla žalobkyně naplnit tím, že dne 6. 8. 2022 v době kolem 20:35 hod. šla po parkovišti u restaurace Skála (ulice Pivovarská 107, obec Chodová Planá) ve směru od zdi pivovaru, přičemž při chůzi vstoupila do jízdní dráhy couvajícímu osobnímu motorovému vozidlu, které řídil pan P. Š.. Důsledkem toho došlo ke střetu žalobkyně se zadní části vozidla, po kterém žalobkyně upadla na pozemní komunikaci a utrpěla zranění. Žalobkyně se tedy nechovala dostatečně ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožovala život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. Městský úřad uložil žalobkyni za tento přestupek pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Následné odvolání žalobkyně žalovaný zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. 3. Pan P. Š. byl v samostatném řízení (příkazem) shledán vinným jinými přestupky. Skutkovou podstatu přestupků ve zkratce naplnil tím, že při couvání vozidla ohrozil žalobkyni, důsledkem čehož žalobkyně upadla na pozemní komunikaci a zranila se; při šetření dopravní nehody bylo nadále prokázáno, že vozidlo nemělo platnou technickou prohlídku silničního vozidla. Za tyto přestupky byla panu Š. uložena pokuta ve výši 3 500 Kč. II. Řízení před soudem 4. Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojila žalobou. V ní namítla, že její zavinění nebylo řádně prokázáno, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti. Názor vyjádřený správními orgány klade na chodce na parkovišti nepřiměřené nároky. Podle videozáznamu od zahájení couvání vozidla do srážky uběhly pouhé tři sekundy. Její zavinění na nehodě však nelze dovodit z toho, že každé ¾ sekundy aktivně nekontrolovala, zda nějaké vozidlo v jejím okolí (360°) nebude z parkoviště vyjíždět nebo do něho vjíždět. Zároveň se nehoda stala na parkovišti, na kterém řidiči musejí počítat se zvýšeným pohybem chodců. Správní orgán se dopustil nepřípustné analogie, když parkoviště přirovnával k vozovce, a v tom ohledu dovodil obdobné povinnosti chodců. Žalobkyně navrhla provedení znaleckých posudků. Zaprvé ustanovení znalce z oboru silniční dopravy, který by určil, kolik času měla žalobkyně na to, aby na couvající vozidlo reagovala v souvislosti s jeho rychlostí a co všechno mohla žalobkyně vnímat, když se domnívala, že ostatní účastníci provozu dodrží stanovené předpisy a z nich plynoucí povinnosti. Zadruhé ustanovení znalce z oboru zdravotnictví se specializací na oftalmologii, který by byl schopen říct, zda žalobkyně mohla mít vozidlo ve svém zorném úhlu (s ohledem na její vyšší věk a pohybující se motocykly). Správní orgány však znalce neustanovily a rozhodly pouze na základě vlastní interpretace zákona a chybně vyhodnoceného videozáznamu. Žalobkyně zdůraznila, že správní orgán byl povinen své závěry o zanedbání potřebné míry opatrnosti opřít o konkrétní fakta, což se nestalo. V tomto ohledu žalobkyně zdůraznila, že v den incidentu jí bylo 76 let. Má již tedy pomalejší reakce, zhoršuje se jí zorný úhel a snižuje se její schopnost vnímat několik podnětů zároveň. Správní orgán také nedostatečně zohlednil to, že žalobkyně věnovala pozornost motocyklům vyjíždějícím z parkoviště, jeden z nich ji dokonce míjel. Svou pozornost tedy zaměřila více na motocykly a nemohla více předjímat, že vozidlo začne couvat nepřiměřenou rychlostí a žalobkyně si nevšimne. Napadené rozhodnutí také může mít výrazný dopad do majetkové sféry žalobkyně. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, přičemž odkázal na napadené rozhodnutí, neboť odvolací a žalobní námitky se shodovaly. Nad rámec toho uvedl, že po žalobkyni nebylo požadováno, aby každé ¾ sekundy kontrolovala veškerý provoz na parkovišti. Žalobkyně se nicméně měla dívat směrem, kterým šla. Plocha parkoviště není chodníkem ani přechodem pro chodce a chodec zde nemá přednost. Při provozu na parkovišti je tak potřeba vzájemná ohleduplnost mezi chodci a motoristy a potřebná míra opatrnosti z obou stran, kterou v nynější věci nevynaložil ani jeden z účastníků dopravní nehody. Kdyby žalobkyně reagovala na couvající vozidlo, k nehodě by nedošlo, tedy i její jednání bylo příčinou nehody. Provedení znaleckých posudků považoval žalovaný za nadbytečné. Ústní jednání 6. Z ústního jednání se oba účastníci omluvili prostřednictvím svých zástupců. Soud neshledal důvod při jednání opakovat či doplňovat dokazování, vše potřebné bylo součástí správního spisu. 7. Na okraj toho soud upozorňuje, že žalobkyni nepředvolával přímo, ale pouze prostřednictvím její zástupkyně. Tento postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu; je nicméně v souladu s textem procesního předpisu a aktuální rozhodovací činností Ústavního soudu. Krajský soud v Plzni zcela souhlasí s Městským soudem v Praze (a dlouhodobou praxí krajských správních soudů, potažmo všech soudů civilních), že není žádný zákonný ani ústavní důvod zastoupené účastníky předvolávat samostatně: § 42 odst. 2 s. ř. s. hovoří jasně – postačuje předvolání zástupce, ledaže jde o nezastupitelný úkon zastoupeného. Účast na jednání ovšem není nezastupitelným úkonem, což plyne již jen z toho, že se účastníci mohou v plném rozsahu nechat zastoupit zástupci a tito zástupci se mohou nechat zastoupit dalšími zástupci, aniž by to na ústním jednání v jeho základní podobě cokoliv měnilo. Zastoupený má být o jednání informován svým zástupcem; že by toho advokáti snad nebyli schopni, není Krajskému soudu Plzni z jeho rozhodovací činnosti známo. Advokátní zastoupení tedy umožňuje plnou realizaci práv zastoupeného. 8. Tento náhled potvrzuje i aktuální rozhodování Ústavního soudu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2546/23 ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 1797/25 ze dne 2. 7. 2025). Jde sice jen o „nezávazná“ odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost, nelze však ztratit ze zřetele, že při zjevné či prejudikované absenci zásahu do ústavně zaručených práv neexistuje žádná jiná forma rozhodnutí než právě odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Očekávat vydání rozhodnutí Ústavního soudu v jiné podobě je sice možné, ale z tohoto pohledu nepříliš rozumné. 9. V podrobnostech zdejší soud odkazuje na pečlivě a korektně odůvodněné úvahy v odst. 4–14 rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 A 22/2025-103 ze dne 5. 5. 2025 a dalších rozhodnutích toho soudu. Tyto argumenty Městského soudu v Praze byly dosud Nejvyšším správním soudem oslyšeny, což však nemění nic na jejich významu a ani na souhlasu Krajského soudu v Plzni s jejich správností (jde ostatně o údajnou vadu řízení, která má být v každém řízení o kasační stížnosti posuzována ex officio, není tedy možné se k ní nevyjádřit; srov. § 109 odst. 4 s. ř. s.). III. Posouzení věci 10. Žaloba není důvodná. Správní orgány řádně zjistily skutkový stav věci, a to i bez provedení navržených důkazů. Bylo prokázáno, že žalobkyně z nedbalosti naplnila skutkovou podstatu přestupku, když se nechovala dostatečně ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožovala život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní při pohybu na veřejném parkovišti. Důsledkem porušení povinností jak na straně žalobkyně, tak na straně řidiče vozidla – pana Š. došlo ke střetu vozidla s žalobkyní. Nehodu tedy nezavinil výlučně pan Š.. 11. Protože žalobkyně ve správním řízení i před soudem uplatnila srovnatelnou argumentaci, lze odkázat na podrobné odůvodnění napadených rozhodnutí. Žalovaný se s námitkami a návrhy žalobkyně vypořádal dostatečně, srozumitelně, logicky a na věc přiléhavým způsobem (srov. rozsudek NSS č. j. 8 Afs 75/2005130 ze dne 27. 7. 2007, č. 1350/2007 Sb. NSS). Nad rámec toho lze uvést: Povinnost chodce v provozu na parkovišti jako pozemní komunikaci 12. Žalovaný konstatoval, že při provozu na parkovišti je potřeba vzájemná ohleduplnost mezi chodci a motoristy a potřebná míra opatrnosti obou stran, kterou v nynější věci nevynaložil ani jeden z účastníků dopravní nehody. Rozhodnutí o přestupcích, jež spáchal pan Š., není předmětem přezkumu tohoto řízení. Soud tedy není oprávněn hodnotit, zda Městský úřad Tachov postupoval v jeho případě po pr