57 A 43/2024 – Krajský soud v Plzni

57 A 43/2024- 67 - text  13 57 A 43/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: R. R., bytem X, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2024, č. j. PK-RR/2550/24, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 7. 2024, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2024, č. j. PK-RR/2550/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil rozhodnutí Městského úřadu Sušice, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“) ze dne 23. 1. 2024, č. j. 4407/24/rozhodnutí II (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím rozhodl podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) tak, že nařídil odstranění stavby označené jako „Chata č. 2“ na pozemku st. p. č. Xa v k. ú. X, přičemž stavba k odstranění obsahuje chatu pro rekreaci, která obsahuje pobytový prostor o rozměrech 3,06 x 4,3 m a výšky 3,95 m od podlahy, kolnu pro nářadí o rozměrech 2,6 x 3,03 m a výšky 2,67 m od podlahy a na SZ straně navazující zpevněnou plochu z betonové dlažby o rozměrech 4,3 x 2,55 m; chata je usazena na monolitických betonových patkách se zvýšenou podlahou cca 80 cm nad terénem; střecha je sedlová, krytina falcovaný plech, kolna je zastřešena pultovou střechou; stavba je napojena na rozvod elektro. Dále žalobci uložil povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, stanovil podmínky pro odstranění stavby a uložil žalobci povinnost nahradit náklady správního řízení. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že nově označil stavbu k odstranění jako „Přístavby chaty č. 2“ a rovněž nově vymezil stavbu k odstranění následovně: „Jedná se o: - na SZ straně navazující zastřešenou zpevněnou plochu z betonové dlažby o rozměrech 4,3 x 2,55 m. - na JV straně navazující kolnu o rozměrech 2,6 x 3,03 m a výšky 2,67 m od podlahy. Kolna je zastřešena pultovou střechou“ (dále též jen „přístavby Chaty č. 2“). Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba a další podání žalobce 4. Žalobce poté, co zrekapituloval obsah prvostupňového rozhodnutí a konstatoval, že napadené rozhodnutí potvrdilo závěry stavebního úřadu o odstranění předmětné stavby, označil obě tato správní rozhodnutí za nesprávná a nezákonná. 5. Žalobce první okruh žalobních námitek označil jako nesprávně zhodnocený charakter řešené stavby. Podle žalobce v prvostupňovém rozhodnutí nebylo zdůvodněno, proč stavební úřad nařizuje odstranění stavby v tzv. „volném režimu“, a proto žalobce již v odvolání namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že pro předmětnou stavbu není aplikovatelný § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona z důvodu, že předmětná stavba neslouží pro rodinnou rekreaci. Podle žalovaného je dle zmíněného ustanovení nerozhodné, na kterém pozemku se stavba nachází, ale rozhodné je to, o jakou stavbu se má jednat. Žalobce trval na tom, že předmětná stavba je ve smyslu § 79 odst. 2 ve spojení s § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona stavbou, která jednak nevyžaduje rozhodnutí o umístnění stavby nebo územní souhlas a zároveň spadá do režimu staveb, pro které není zapotřebí stavebního povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu. Žalobce trvá na tom, že předmětná stavba splňuje požadavky na rozměry stavby ve smyslu § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona a dále že se nachází více jak 2 m od hranice pozemků a zároveň je splněna i podmínka minimální výměry pozemku schopného vsakovat dešťovou vodu. Poté žalobce vyjádřil nesouhlas s žalovaným, že by se na pozemku pro rodinnou rekreaci musela nacházet i stavba pro rodinnou rekreaci, neboť dle formulace § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona se má jednat o stavbu, která splňuje dané rozměry a která se má nacházet na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci. Podle žalobce, pokud by se mělo jednat o stavbu pro rodinnou rekreaci, pak by zákonodárce uvedl, že se má jednat o stavbu pro rodinnou rekreaci hned na začátku zákonného ustanovení. Takto je podmínka rodinné rekreace pouze vázána na daný pozemek. 6. Žalobce rovněž namítal, že v napadeném rozhodnutí nebylo uvedeno, že by předmětná stavba byla v rozporu s územním plánem obce, ve kterém je pozemek zařazen do plochy rekreace. Žalobce nepovažuje za dostatečné odůvodnění, pokud žalovaný uvedl pouze to, že soulad stavby s územním plánem měl být přezkoumán v řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobce je přesvědčen, že předmětná stavba je v souladu s územním plánem, neboť se nachází na pozemku pro rekreaci, ve kterém je přípustné mj. umisťovat pozemky pro rekreační objekty, autokempy a zařízení hromadné rekreace. K tomu žalobce předložil výňatek z územního plánu. 7. Podle žalobce předmětná stavba ani neporušuje § 67 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), na které územní plán obce odkazuje. Zmíněné ustanovení i relevantní část územního plánu se vztahují výhradně k novým stavbám; naopak stavby, které se na daném území nacházely ještě před účinností vodního zákona, popřípadě územního plánu, nejsou touto úpravou dotčeny. Žalobce ve správním řízení doložil, že předmětná stavba je historickou stavbou, která je na daném místě umístěna již přibližně 45 let, ale stavební úřad tuto skutečnost dostatečně nezohlednil. Podle žalobce stavební úřad měl postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy a měl zajistit veškeré podklady potřebné pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 1 a 3 správního řádu, ovšem žalovaný se právě uvedenými námitkami v napadeném rozhodnutí dostatečně nezabýval. Pouze uvedl, že soulad s územním plánem obce (resp. vodním zákonem) se má zkoumat v řízení o dodatečném povolení stavby, nikoli v předmětném řízení o odstranění stavby. To podle žalobce není řádným odůvodněním. 8. Druhý okruh žalobních námitek žalobce označil jako procesní pochybení správního orgánu. To spatřuje primárně v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle žalobce napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky dle § 68 odst. 3 správního řádu, dle kterých odůvodnění každého správního rozhodnutí musí být dostatečným způsobem zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry, z nichž rozhodnutí vychází. Jako příklad žalobce uvedl, že v případě posouzení, zda stavba spadá do tzv. volného režimu § 79 odst. 2 písm. o) ve spojení s § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, žalovaný pouze uvedl, že je nutné, aby se jednalo o stavbu pro rodinnou rekreaci, a že nepostačuje, aby se stavba nacházela na pozemku pro rodinnou rekreaci. Tento svůj závěr přitom žalovaný opřel pouze o svou intepretaci § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona. Nadto ani neuvedl, o jakou stavbu se tedy podle jeho závěru jedná. Poté žalobce již jen v obecné rovině poukazoval na judikaturu o povinnosti obecných soudů i správních orgánů svá rozhodnutí odůvodnit, a to dostatečně jasným, určitým a srozumitelným způsobem. Dle žalobce v odůvodnění absentuje logická struktura, jakož i vysvětlení, z čeho úřad při rozhodnutí vycházel a o jaké podklady se opřel. Žalobce ke druhému okruhu žalobních námitek uzavřel, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci náležitého odůvodnění, čímž došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 9. V podání ze dne 25. 7. 2024 žalobce shrnul svou dřívější žalobní argumentaci, aniž by ji jakkoli doplnil. V podání ze dne 5. 8. 2025 zástupce žalobce oznámil soudu ukončení právního zastoupení žalobce. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 7. 8. 2024 navrhl zamítnutí žaloby, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a je správné, odůvodněné a přezkoumatelné. 11. Žalovaný nejprve zrekapituloval žalobní námitky. Poté poukázal na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o nařízení odstranění stavby bez povolení stavebního úřadu, která nebyla v řízení o dodatečném povolení vedeném podle § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona dodatečně povolena. V řízení o dodatečném povolení stavby chaty č. 2 vydal stavební úřad dne 26. 7. 2019 rozhodnutí č. j. 5065/15/ROZ, kterým bylo rozhodnuto o tom, že chatu č. 2 na pozemku st. p. č. Xa v k. ú. X nelze dodatečně povolit. Žalobce se proti tomuto rozhodnut