7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

57 Af 11/2024- 52 - text  13 57 Af 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: Workpress Aviation s.r.o., IČO 29160715 sídlem Folmavská 2980/2, 301 00 Plzeň zastoupená JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha proti žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2024, č. j. 602552/24/2301-51521-405019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 7. 2024, podanou téhož dne u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“), domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2024, č. j. 602552/24/2301-51521-405019 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl námitku žalobkyně ze dne 21. 2. 2024 podanou podle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), která směřovala proti vyrozumění o přeplatku ze dne 21. 12. 2023, č. j. 1862320/23/2301-51521-405019, ve věci požadavku na úroky hrazené správcem daně (dále jen „Vyrozumění o úroku“). Vyrozumění o úroku předcházela žádost žalobkyně ze dne 8. 9. 2023 o přiznání úroku z nesprávně stanovené daně, který měl žalobkyni vzniknout uhrazením části doměřené daně z příjmů právnických osob, a to v důsledku později vydaného rozhodnutí v rámci dozorčího prostředku. Ovšem podle žalovaného žalobkyně na doměřenou daňovou povinnost nic neuhradila, a proto žalobkyni požadovaný úrok z nesprávně stanovené daně dle § 254 daňového řádu nevznikl. Žalovaný tak žádosti žalobkyně nevyhověl. 2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá následující skutkový stav, který soud uvádí úvodem svého rozsudku pro snadnější porozumění dále shrnuté argumentace účastníků řízení. Soud rekapituluje pouze základní skutkový stav, o kterém mezi účastníky řízení nepanoval spor. 3. Dne 28. 5. 2019 vydal správce daně (žalovaný) dva dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob, na základě kterých byla žalobkyni doměřena (i) za zdaňovací období roku 2014 daň ve výši 11 075 480 Kč a stanoveno penále ve výši 2 215 096 Kč, a (ii) za zdaňovací období roku 2015 daň ve výši 12 232 200 Kč a stanoveno penále ve výši 2 446 440 Kč. K odvolání žalobkyně Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) rozhodnutím ze dne 10. 7. 2020 (dále jen „Rozhodnutí OFŘ I“) snížilo doměřenou daň (i) za zdaňovací období roku 2014 na částku 9 137 480 Kč a související penále na částku 1 827 496 Kč, a (ii) za zdaňovací období roku 2015 na částku 11 286 950 Kč a související penále na částku 2 257 390 Kč. Žalobkyně Rozhodnutí OFŘ I napadla žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 21. 7. 2020, který usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. 57 Af 20/2020-179, přiznal podané správní žalobě odkladný účinek. 4. Následně žalobkyně provedla tři platby, které byly zaevidované na jejím osobním daňovém účtu daně z příjmů právnických osob, a to (i) dne 15. 9. 2020 ve výši 3 000 000 Kč, (ii) dne 15. 10. 2020 ve výši 1 250 000 Kč a (iii) dne 16. 11. 2020 ve výši 1 250 000 Kč. Tyto tři platby správce daně posléze převedl na úhradu nedoplatku na osobním daňovému účtu žalobkyně na dani z přidané hodnoty, o čemž byla žalobkyně informována ve vyrozumění ze dne 26. 5. 2021, č. j. 1116404/21/2301-51521-402857 (dále jen „Vyrozumění o použití přeplatku“) a později též ve sdělení ze dne 28. 7. 2023. 5. V průběhu zmíněného soudního řízení žalobkyně podala podnět k přezkoumání Rozhodnutí OFŘ I, přičemž na základě tohoto podnětu Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) rozhodnutím ze dne 7. 5. 2021 nařídilo přezkoumání Rozhodnutí OFŘ I. Následně OFŘ v rozhodnutí ze dne 1. 9. 2023 (dále jen „Rozhodnutí OFŘ II“) dospělo k závěru, že Rozhodnutí OFŘ I bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a snížilo dodatečně stanovenou daň (i) za zdaňovací období roku 2014 na částku 2 243 520 Kč a související penále na částku 448 704 Kč, a (ii) za zdaňovací období roku 2015 na částku 1 475 350 Kč a související penále na částku 295 070 Kč. Rozdíl mezi původní daní pravomocně stanovenou na základě Rozhodnutí OFŘ I a konečnou (sníženou) daní stanovenou na základě Rozhodnutí OFŘ II činil (i) za zdaňovací období roku 2014 celkem 8 272 752 Kč, a (ii) za zdaňovací období roku 2015 celkem 11 773 920 Kč. 6. Soud pro úplnost uvádí, že zmíněné soudní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 57 Af 20/2020 skončilo usnesením ze dne 11. 4. 2024, č. j. 57 Af 20/2020-427, kterým byla žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), z důvodu odpadnutí předmětu řízení, neboť přezkoumávané Rozhodnutí OFŘ I bylo v přezkumném řízení změněno Rozhodnutím OFŘ II. II. Žaloba 7. Žalobkyně ve své žalobě označila napadené rozhodnutí za nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné, přičemž uplatnila čtyři dále popsané žalobní body. Nejprve ale žalobkyně v úvodu své žaloby provedla shrnutí procesního a skutkového stavu. V něm uvedla, že vedle správní žaloby, kterou napadla Rozhodnutí OFŘ I, požádala dne 21. 7. 2020 o posečkání úhrady doměřené daně dle Rozhodnutí OFŘ I, a dále že správce daně této žádosti rozhodnutím ze dne 17. 8. 2020 vyhověl a povolil rozložení úhrady doměřené daně na splátky (dále jen „Rozhodnutí o posečkání“). Žalobkyně v rámci plnění splátkového kalendáře postupně provedla tři splátky na svůj osobní daňový účet daně z příjmů právnických osob vedený u žalovaného (tj. již zmíněné platby ze dne 15. 9. 2020 ve výši 3 000 000 Kč, ze dne 15. 10. 2020 ve výši 1 250 000 Kč a ze dne 16. 11. 2020 ve výši 1 250 000 Kč – pozn. soudu). Dle žalobkyně se tyto platby propsaly do autorizovaného systému Daňové informační schránky vedené žalovaným (dále jen „DIS+“). 8. První žalobní bod žalobkyně označila jako „Nesprávné posouzení úhrady Daňové povinnosti“. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že ani částečně neuhradila doměřenou daňovou povinnost. Žalobkyně má za to, že podstatnou část doměřené daňové povinnosti uhradila předmětnými třemi splátkami na podzim roku 2020. Podle žalobkyně tato skutečnost vyplývá ze správcem daně vedené daňové evidence, jakož i z písemností zaslaných žalobkyni žalovaným v průběhu řízení o výplatě vratitelného přeplatku a přiznání úroků z nesprávně stanovené daně, a proto se žalovaný dopustil nesprávného posouzení skutkového stavu. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 149 odst. 1 a 2 daňového řádu, podle kterých je správce daně povinen vést tzv. evidenci daní, a to na osobních daňových účtech tak, že zvláštní účet mají nejen jednotlivé daňové subjekty, ale jsou vedeny odděleně i pro každý druh daně. Dále akcentovala, že zmíněné tři splátky hradila na konkrétní účet a v souvislosti s Rozhodnutím o posečkání. Má proto za to, že objektivně naplnila podmínky dle § 152 daňového řádu, pročež měl žalovaný tyto finanční prostředky použít na úhradu doměřené daňové povinnosti (na dani z příjmů právnických osob) ve smyslu § 152 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Žalovaný však tyto finanční prostředky svévolně a bez zákonného odůvodnění převedl na jiný osobní daňový účet žalobkyně za účelem úhrady nedoplatku na DPH. 9. Druhý žalobní bod žalobkyně označila jako „Nesprávné právní posouzení odkladného účinku Správní žaloby“. Žalobkyně namítala, že žalovaný nesprávně zaměnil účinek odkladného účinku správní žaloby v podobě odložení vykonatelnosti Rozhodnutí OFŘ I za účinek v podobě jakéhosi „dočasného zániku Daňové povinnosti“. Daňová povinnost však přiznáním odkladného účinku nezanikla, naopak platební povinnost žalobkyně i nadále trvala a jen byla dočasně odložena vykonatelnost této daňové povinnosti. Žalovaný se tak podle žalobkyně dopouští vlastního výkladu práva, jenž je zjevně nesprávný a nemá oporu v zákoně ani v judikatuře. Žalobkyně v dané souvislosti citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2015, č. j. 4 Afs 35/2015-84, dále z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2020, č. j. 57 Af 7/2020-36, a rovněž z vyjádření GFŘ v rámci výzkumné zprávy veřejného ochránce práv ze dne 4. 5. 2023. 10. Ve třetím žalobním bodu (označeném jako „Nesprávné posouzení nároku na úrok z nesprávně stanovené daně“) žalobkyně namítala, že se žalovaný dopustil nesprávného posouzení otázky týkající se vzniku nároku žalobkyně na přiznání úroků z nesprávně stanovené daně. Žalobkyně je přesvědčena, že splnila všechny podmínky pro přiznání úroků z neprávně stanovené daně ve smyslu § 254 odst. 1 písm. a) daňového řádu, neboť na podzim roku 2020 provedla částečnou úhradu doměřené daňové povinnosti. Podle ní byl účel úhrady konkrétně specifikován, a proto nemohlo být pochyb, že smyslem všech tří splátek byla právě dobrovolná částečná úhrada doměřené daňové povinnosti. Na uvedeném podle žalobkyně nemůže nic změnit to, ž