63 A 14/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 14/2025- 20 - text  9 63 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: M. H. G., nar. X, státní příslušnost X, t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5 2025, č. j. OAM-515/BA-BA07-BA06-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. OAM-515/BA-BA07-BA06-Z-2025 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný rozhodl o tom, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a současně stanovil podle § 46a odst. 5 ZoA dobu zajištění do 22. 8. 2025. Obsah žaloby 2. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné, protože bylo odůvodněno jen obecnými úvahami. Absentuje posouzení proporcionality omezení jeho osobní svobody. Žalovaný nevysvětlil, proč se uchýlil k jeho zajištění. Nezvážil přitom přezkoumatelně mírnější opatření ve smyslu § 47 ZoA. Ačkoliv se žalobce na území ČR nacházel neoprávněně, za celou dobu svého pobytu zde žádným jiným způsobem neporušil zákon. Je bezúhonným člověkem, který respektuje právní řád a veřejný pořádek. Jen to, že v ČR pobýval neoprávněně, k jeho zajištění nepostačuje. Žalovaný nesprávně zhodnotil skutkový stav věci a dospěl k nesprávnému závěru. Napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno. Žalovaným uváděné důvody jsou jen obecné. Nedostatečně a nepřezkoumatelně je zdůvodněn i stanovená doba zajištění. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a námitky žalobce za neopodstatněné. Napadené rozhodnutí je plně přezkoumatelné. 4. Žalobce žádal o mezinárodní ochranu poté, co byl policií zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění. K tomu došlo poté, co přes území ČR nelegálně tranzitoval a byl mu odepřen vstup do Německa, neboť nepředložil žádný platný doklad totožnosti. Žalobce do protokolu o výslechu realizovaném policií uvedl, že cestoval z Iráku přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a ČR do Německa, jeho cílem je žít a pracovat v Evropě, aby mohl pomáhat rodině v Iráku. Popřel, že by na zdejším území měl jakékoli ekonomické, rodinné či kulturní vazby, uvedl, že o mezinárodní ochranu chtěl požádat až v Německu. Dále dne 26. 2. 2025 uvedl, že jeho cílem bylo Norsko, kde žije jeho sestra, a když Irák opouštěl, neměl v úmyslu zažádat o mezinárodní ochranu. Ze sdělení žalobce vyplývá, že finančními prostředky nedisponuje a není ani oprávněn k legálnímu výdělku na zdejším území, nemá místo, kde by byl hlášen k pobytu. 5. Z žalobcem uvedených okolností nelze důvodně předpokládat, že by byl spolehlivě dosažitelný žalovanému za účelem vedení správního řízení, pokud by mu bylo umožněno pobývat v pobytovém středisku, nebo se pravidelně hlásit na pracovišti správního orgánu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, proč nepřistoupil k uložení zvláštních opatření. Přitom se individuální situací žalobce zabýval v dostatečném rozsahu. Žalobce vstoupil na území ČR nelegálně a bez jakéhokoli cestovního dokladu. 6. Vzhledem k původnímu žalobcovu plánu jet do Německa a k okolnostem jeho zajištění a podání žádosti o mezinárodní ochranu neměl žalovaný důvod předpokládat žalobcovu součinnost v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany bez nutnosti omezení jeho osobní svobody. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v zařízení pro zajištění cizinců a žalovaný tak důvodně shledal, že byla podána pouze za účelem vyhnout se správnímu vyhoštění. Žalobce měl totiž dostatek možností podat žádost dříve nejen v ČR, ale i na území dalších zemí, kterými měl projíždět. Nerespektování platných právních předpisů v ČR a žalobcem deklarovaný záměr dostat se do Německa opravňuje k závěru, že se žalobce např. v důsledku neudělení mezinárodní ochrany pokusí vyhnout realizaci správního vyhoštění a zmizí z dosahu správních orgánů. V tom by mu pobyt v pobytovém středisku podle § 47 odst. 1 písm. a) ZoA nijak nebránil a zabránit by mu nemohlo ani uložení povinnosti se osobně na ministerstvu hlásit ve stanovené době podle § 47 odst. 1 písm. b) ZoA. 7. Napadené rozhodnutí vychází konkrétních, individuálních okolností žalobcovy situace. Závěry žalovaného korespondují s konkrétními informacemi majícími podklad ve správním spisu. To se týká rovněž stanovené délky zajištění žalobce na 110 dnů, tedy pod limitem, který umožňuje ustanovení § 46a odst. 5 ZoA. Žalovaný vycházel primárně z nemožnosti vyloučit, že žalobcovu žádost bude nezbytné posuzovat standardně, z hlediska případného naplnění podmínek § 12, § 13, § 14, § 14a i § 14b ZoA, a přiklonil se k předpokládané devadesátidenní délce trvání řízení, k níž připočetl patnáctidenní lhůtu k podání žaloby a průměrnou pětidenní lhůtu na doručování, dospěl tedy k celkové délce zajištění na 110 dnů, tedy do 22. 8. 2025. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech, stanovená délka zajištění nebyla stanovena paušálně a není nepřiměřená, koresponduje s individuálními okolnostmi případu. 8. Žalovaný neshledal, že by žalobce byl zranitelnou osobou. Možnost uložení zvláštních opatření řádně posoudil a dostatečně přezkoumatelně zdůvodnil, proč k této alternativě v žalobcově případě nepřistoupil. Zároveň zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by se jednání žalobce mělo do budoucna zásadním způsobem měnit. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu zjistil soud následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 10. Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 29. 4. 2025, č. j. KRPU-82326-28/ČJ-2025-040022-SV-ZZC, bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. a 4. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území států EU a dalších smluvních států na 1 rok. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žalobce byl dne 28. 4. 2025 kontrolován cizineckou policií na hraničním přechodu Petrovice-Bahratal poté, co mu byl odepřen vstup do Německa. Hlídce však žalobce nepředložil žádný cestovní doklad ani povolení k pobytu. Byl proto zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Dalšího dne bylo se žalobcem zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění. 11. Z výslechu, který se žalobcem policie vedla, bylo zjištěno, že žalobce je státním příslušníkem Iráku, odkud vycestoval dne 5. 4. 2025 letecky do Turecka, protože mu vyhrožoval bratr jeho bývalé přítelkyně a bál se o svůj život. V Turecku si našel převaděče, kterému zaplatil 16 500 USD, aby jej dopravil do Německa. Převaděč mu sebral pas a dne 24. 4. 2025 žalobce autobusem cestoval přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko, přičemž se před kontrolami schovával v zavazadlovém prostoru. Po třech dnech na cestě přijel do Prahy, odkud chtěl vlakem odcestovat do Německa, ale na hranicích byl kontrolován německými orgány, které mu zamítly vstup do Německa a vrátily jej do ČR, kde byl kontrolován a zajištěn policejní hlídkou. Žalobce také uvedl, že v ČR nemá žádné sociální zázemí, celá jeho rodina se nachází v Iráku. V ČR nemá ani žádné ekonomické zázemí, jen tudy projížděl. 12. Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství Ústecké kraje ze dne 29. 4. 2025, č. j. KRPU-82326-23/ČJ-2025-040022-SV-ZZC, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) ZPC zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena dle § 124 odst. 3 ZPC na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. 13. Informací ze dne 29. 4. 2025 byl žalobce ze strany policie poučen o svém právu žádat o udělení mezinárodní ochrany do sedmi dnů od svého zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. 14. Dne 5. 5. 2025 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. Napadené rozhodnutí 15. V nynější žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval procesní průběh věci. Následně se zabýval otázkou, zda jsou u žalobce splněny zákonné předpoklady pro jeho zajištění dle § 46a odst. 1 ZoA. V této souvislosti akcentoval žalobcův nelegální pobyt na území ČR, bez povolení k pobytu a bez cestovního dokladu. Žalobce vstoupil nelegálně i do dalších zemí schengenského prostoru, přes něž projížděl na své cestě z Turecka do ČR. Dále žalovaný uvedl, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z území EU na jeden rok. Před svým zajištěním nikde nepožádal o mezinárodní ochranu, ačkoliv projížděl dalšími zeměmi, kde mu v podání žádosti nic nebránilo. Sám žalobce neuvedl žádné objektivní překážky svého vycestování do vlasti, ať už na straně iráckých státních orgánů nebo bezpečnostních složek. Podstatné pro žalovaného bylo zejména zjištění, že žalobce nemá v ČR žádné zázemí, žádnou adresu, na níž by se mohl zdržovat a být kontaktní v průběhu správního ř