63 A 9/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 9/2025- 48 - text  11 63 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobkyně: V. T. T., nar. X, státní příslušnost X, bytem X zastoupena Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2025, č. j. MV-24214-5/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2025, č. j. MV-24214-5/SO-2025, kterým žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 12. 2024, č. j. OAM-31574-15/DP-2024. Tím byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a o změně některých zákonů (dále též jen: „ZPC“), zamítnuta její žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Správní orgány dovodily, že žalobkyně neplnila v předchozí době účel dlouhodobého pobytu, když byla dne 19. 2. 2024 ze studia vyloučena, neboť nedoložila nostrifikovaný doklad o dosažení středoškolského vzdělání. Žalobkyně však poukazuje na to, že žalovaná porušila v průběhu řízení její procesní práva, aplikovaný důvod pro zamítnutí její žádosti není dán, k ukončení jejího studia došlo jen z administrativních důvodů. Od začátku akademického roku 2024/2025 již opět studuje, takže i kdyby důvod pro zamítnutí její žádosti věcně dán byl, neplnila účel pobytu jen po přechodnou dobu. Napadené rozhodnutí má také nepřiměřené dopady do jejího soukromého a rodinného života. Obsah žaloby 2. Podle žalobkyně odporuje napadené rozhodnutí požadavkům obsažených v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen: „správní řád“), neboť správní orgány dostatečně neodůvodnily napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně a závěry o naplnění důvodu pro zamítnutí žádosti. Není tak zřejmé, jak ke svým závěrům dospěly. Správní orgány nepostupovaly v souladu se základními zásadami legality, zákazu zneužití pravomoci, ochrany dobré víry a se zásadou legitimního očekávání. Dále porušily zásadu materiální pravdy, neboť svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. Napadené rozhodnutí je rovněž v rozporu s požadavky na činnost odvolacího orgánu, zejm. s § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaná se podle žalobkyně nedostatečně vypořádala s odvolacími námitkami. 3. Žalobkyně namítla, že ve věci nebyl dán důvod pro zamítnutí její žádosti z důvodu, že neplnila účel předchozího povoleného pobytu, tedy studium. Tyto závěry nemají oporu ve správním spise a jsou nesprávné. V projednávané věci nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by žalobkyně neplnila účel povoleného pobytu. Správní orgány pochybily, když dostatečně nezjistily skutečný stav věci. Některá skutková zjištění, ze kterých při svém rozhodování vycházely, přitom nemají oporu v podkladech pro vydání rozhodnutí založených ve správním spise. Závěr, že žalobkyně do 19. 2. 2024 řádně nestudovala, je založený pouze na spekulacích, neboť ze zpráv vysoké školy takové závěry přímo nevyplývají. 4. Správní orgány dále věc nesprávně právně posoudily. I kdyby jejich skutkové závěry byly správné, tento skutkový základ nepostačuje k aplikaci v projednávané věci užitého důvodu pro zamítnutí žádosti žalobkyně. Je třeba namítnout, že žalobkyni bylo s platností od 19. 2. 2024 ukončeno studium, ale došlo k tomu z formálních, resp. administrativních důvodů, a sice pro nedoložení rozhodnutí o nostrifikaci zahraničního středoškolského studia s maturitou. Rozhodnutí o nostrifikaci přitom vydává příslušný krajský úřad a okamžik, ke kterému je rozhodnutí o nostrifikaci vydáno, nemůže žalobkyně přímo ovlivnit. Žalobkyně byla s přihlédnutím k individuálním okolnostem posléze opět na vysokou školu přijata poté, co již rozhodnutím o nostrifikaci disponovala, a v akademickém roce 2024/2025 řádně studuje. Zamítnutí žádosti podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) ZPC se jeví jako přepjatý formalismus. I kdyby žalobkyně neplnila účel studia, jednalo by se o neplnění účelu pouze po přechodnou dobu. Pokud se nebudou počítat letní prázdniny, tak se fakticky jednalo pouze o cca 3 měsíce. 5. Napadené rozhodnutí je také nepřiměřené z hlediska jeho dopadů do soukromého a rodinného života žalobkyně. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně studuje v bakalářském studijním programu Hotelnictví, cestovní ruch a marketing, přičemž předpokládaná doba studia je stanovena od 1. 9. 2024 až do 31. 8. 2027. V důsledku zamítnutí žádosti nemůže žalobkyně pokračovat ve svém studiu, za které musí vzhledem k tomu, že se jedná o soukromou školu, platit školné. Žalobkyně žije na území téměř 3 roky. K pobytu na území za účelem studia žalobkyně vynaložila nemalé finanční prostředky. Je třeba zohlednit dobu pobytu žalobkyně na území, jakož i skutečnost, že zde pobývala na základě fikce, která vznikla podáním žádosti. Zároveň je třeba zdůraznit, že se žalobkyně na území nedopustila žádného závadového či protiprávního jednání a vede řádný život. V případě nuceného vycestování do země původu by žalobkyně s ohledem na faktickou situaci na českém velvyslanectví v Hanoji a značné náklady na vycestování a přicestování zpět, by bylo fakticky znemožněno pokračovat ve studiu, čímž by došlo k neplnění účelu pobytu a bylo by velmi obtížné se do pozice studenta v ČR z domovské země navrátit. Dopady rozhodnutí jsou tak pro žalobkyni nepřiměřené vzhledem k aplikovanému důvodu pro zamítnutí žádosti. Vyjádření žalované 6. Žalovaná uvedla, že skutkový stav a průběh správního řízení je dostatečně popsán v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkázala. 7. Námitku nedostatečného posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně žalovaná odmítla. Žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno nepřiměřenost napadeného rozhodnutí dovodit. 8. Vzniklé vazby žalobkyně na území nelze bez dalšího shledávat jako relevantní důvody, pro které by mělo být napadené rozhodnutí zrušeno. Existence žalobkyní obecně tvrzených společenských vazeb nemůže odůvodňovat zásah do jejího soukromého života, přičemž lze odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 17 A 46/2020-38, dle nějž v případě, kdy cizinec žije na území státu několik let, si alespoň základní společenské vazby vytvoří vždy. Správní soudy setrvale judikují, že nelze o příslušném správním orgánu požadovat, aby výhradně z vlastní inciativy vyhledávaly a opatřovaly důkazy, které by mohly svědčit ve prospěch cizince, tedy i ty, které by se týkaly nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života, k tomu žalovaná odkázala na rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. 9 As 142/2012-21. Žalobkyně sice v odvolání namítala nedostatečné posouzení této otázky, ovšem sama ani v řízení v prvním stupni ani v odvolacím řízení neuváděla žádné konkrétní skutečnosti, které by měly správní orgány posoudit a setrvala na zcela obecných tvrzeních. 9. Žalovaná nesouhlasila, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaná komplexně posoudila všechny zjištěné skutečnosti, které ze spisového materiálu vyplývají, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se při formulaci závěru, že je dán důvod pro zamítnutí žádosti podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) ZPC řídila. V rámci napadeného rozhodnutí vypořádala všechny odvolací námitky. 10. Dále uvedla, že postupovala v souladu s právními předpisy, napadené rozhodnutí obsahuje výrok, který splňuje požadavky uvedené v § 68 odst. 2 správního řádu a rovněž odůvodnění, ze kterého je zřejmé, jaké důvody ji vedly k zamítnutí odvolání žalobkyně, z jakých podkladů vycházela a jakými úvahami se při aplikaci ZPC řídila. K obecně namítaným porušením v žalobě uvedeným žalovaná odkázala na rozsudek NSS ze dne 3. 2. 2016, v němž NSS uvedl, obecně formulované žalobní námitky, které jsou prostým výčtem porušení právních předpisů bez uvedení toho, v čem konkrétně se správní orgány dopustily pochybení a jakým způsobem mělo v důsledku toho dojít ke zkrácení práv stěžovatele, nelze považovat za řádně formulované žalobní body. Replika žalobkyně 11. Podle žalobkyně vyjádření žalované nepřineslo žádnou relevantní argumentaci, která by zpochybnila důvodnost žaloby. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalované o možnosti analogie žalovanou zmíněným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 17 A 46/2020-38. Jedná se o rozhodování soudu o otázce předběžného charakteru, tedy přiznání odkladného účinku žalobě. Dále otázka přiměřenosti napadeného rozhodnutí je postavena na hmotněprávních základech vyvěrajících předev