2 Azs 35/2023 — Nejvyšší správní soud

69 A 1/2025- 62 - text  17 69 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alexandrem Kryslem ve věci žalobce: N. V. L., narozen X, státní příslušnost X, v České republice bytem Ch. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji, sídlem 13 Chu Van An, Hanoi, Vietnamská socialistická republika, adresou pro doručování Ministerstvo zahraničních věcí, sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 23. 12. 2024, č.j. 2085-7/2024-MZV/HANOKO, takto: I. Usnesení žalovaného ze dne 23. 12. 2024, č.j. 2085-7/2024-MZV/HANOKO, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci náklady řízení ve výši 21 404 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 1. 2025, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení usnesení žalovaného ze dne 23. 12. 2024, č.j. 2085-7/2024-MZV/HANOKO (dále jen „napadené usnesení“ či „usnesení o nepřijatelnosti“), jímž bylo dle § 169h odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) rozhodnuto, že žalobcova žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem rodinný je nepřijatelná, neboť nebyl uhrazen správní poplatek a nebyly předloženy některé náležitosti. II. Žaloba 2. Žalobce uplatnil dva žalobní body: 1) Žalobce má za to, že žalovaný na jeho věc nesprávně, v rozporu s doslovným zněním § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců a smyslem a účelem institutu upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, aplikoval § 169h odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pobytu cizinců upravující nepřijatelnost žádosti o udělení dlouhodobého víza, aniž by v prvé řadě rozhodl o žádosti žalobce o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza, tj. aniž by posoudil, zda lze individuální skutkové okolnosti případu žalobce podřadit pod neurčitý právní pojem odůvodněný případ podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Žalobce je současně přesvědčen, že bylo-li řízení o jeho žádosti zahájeno, byla-li jeho žádosti přidělena spisová značka a žalobce vyzván k poskytnutí informací, žalovaný nemohl následně konstatovat, že řízení ve smyslu § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců není zahájeno a na žádost žalobce se hledí, jako by nebyla podána. 2) Žalobce je přesvědčen, že žalovaný postupoval v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů, zejména zásadou zákazu zneužití pravomoci a správního uvážení podle § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zásadou ochrany legitimního očekávání a předvídatelnosti rozhodovací praxe správního orgánu podle § 2 odst. 4 správního řádu, zásadou dobré správy a veřejné správy jako služby veřejnosti podle § 4 odst. 1 správního řádu a zásadou poučovací a součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami podle § 4 odst. 2 správního řádu. Nemožnost aplikace § 169h odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pobytu cizinců na případy uvedené v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců 3. Žalobce je v prvé řadě přesvědčen, že § 169h odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pobytu cizinců nemůže být aplikován na případy uvedené v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, tj. na žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza, a to z následujících důvodů. 4. Ustanovení § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců představuje výjimku z obecného požadavku na osobní podání žádosti, včetně žádosti o udělení dlouhodobého víza, kdy umožňuje na žádost žadatele zastupitelskému úřadu upustit od povinnosti osobního podání žádosti, shledá-li, že žadatelem předestřené skutečnosti lze podřadit pod neurčitý právní pojem odůvodněný případ podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Výjimky jsou v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanoveny pouze pro žádosti nepřijatelné podle § 169h odst. 1 písm. b) a § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců, nikoliv však pro žádosti nepřijatelné podle § 169h odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pobytu cizinců. Tato zvláštní právní úprava obsažená v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců dle názoru žalobce vylučuje aplikaci § 169h odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pobytu cizinců na jeho případ, tj. na žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza podanou podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. 5. Aplikace důvodů nepřijatelnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza podle § 169h odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pobytu cizinců na případ žalobce, tj. žádost o udělení dlouhodobého víza spojenou s žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, tak představuje ze strany žalovaného nepřípustné dotváření zákona o pobytu cizinců, které shledal Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně nepřípustným, kdy například v rozsudku ze dne 25. 10. 2023, č.j. 6 Azs 139/2023-36, bodu 44, uvedl: „V tomto smyslu lze též odkázat na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. srpna 2021 č. j. 6 Azs 127/2021-38 nebo ze dne 8. června 2023 č. j. 9 Azs 138/2022-42, dle nichž platí, že v případě natolik podrobného, kazuistického a frekventovaně novelizovaného zákona, jakým je zákon o pobytu cizinců, nezbývá než důsledně vycházet z textu právního předpisu a nedotvářet jej interpretací k tíži adresátů tam, kde zákon sám neskýtá explicitní oporu pro přísný a formalistický postup správních orgánů.“ 6. Žalobce má současně za to, že aplikace důvodů nepřijatelnosti žádosti podle § 169h odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pobytu cizinců na případy žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza popírá smysl a účel institutu upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, který představuje určitý korektiv či regulativ poskytnutý zákonodárcem správnímu orgánu ke zmírnění nepřiměřené přísnosti a tvrdosti právní úpravy osobního podání žádosti dopadající na individuální, respektive odůvodněné případy žadatelů (viz bod 38 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2018, č.j. 9 Azs 213/2018-22). Postup žalovaného současně v konečném důsledku znemožňuje aplikaci institutu upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza, aniž by pro to byla v zákoně o pobytu cizinců dostatečná opora. Žádá-li totiž cizinec o prominutí osobní účasti při podání žádosti o udělení dlouhodobého víza na příslušném zastupitelském úřadu, z povahy věci tuto žádost pravidelně podává takovou formou, při níž nemůže předložit veškeré náležitosti žádosti v zákonem požadované formě. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že s ohledem na smysl a účel tohoto institutu (viz předchozí text) zákon o pobytu cizinců formu, v níž je třeba žádost podle § 169d odst. 3 zákona o pobytů cizinců podat, ani nepředepisuje. Například cestovní doklad je přitom cizinec podle § 31 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 55 odst. 2 zákona o pobytu cizinců povinen doložit k žádosti o udělení dlouhodobého víza v originále. Současně se však jedná o doklad, jímž cizinec prokazuje v rámci každodenního života svou totožnost a který tedy nemůže dlouhodobě postrádat, má-li jej například zaslat prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na příslušný zastupitelský úřad se svou žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza na předem nepředvídatelnou dobu. Cizinec podávající žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza rovněž nemůže vzhledem k neformální povaze této žádosti přímo při podání žádosti uhradit správní poplatek, ale bude jej hradit teprve na výzvu správního orgánu, v níž budou specifikovány nezbytné platební údaje pro jeho úhradu. 7. Dle žalobce žalovaný svým postupem spočívajícím ve vyžadování předložení všech zákonných náležitostí žádosti o udělení dlouhodobého víza v zákonem předepsané formě již v souvislosti s podáním žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza a postupem spočívajícím ve vyžadování úhrady správního poplatku již při podání téže žádosti fakticky vylučuje aplikaci institutu upuštění od povinnosti osobního podání žádosti v případě žádosti o udělení dlouhodobého víza, aniž by pro to byl spravedlivý důvod a zejména aniž by pro to byla dostatečná opora v zákoně o pobytu cizinců, konkrétně v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. 8. Žalobce dále poukazuje na to, že podle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců platí, že je-li žádost nepřijatelná, řízení o ní není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána. Ustanovení § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců však pro případy upuštění od povinnosti osobního podání žádosti obsahuje i v to